Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Klementyna píše:
Tak zase jsou věci, s kterými se člověk nesrovná nikdy…
No ale pokud jde o nějaké vlastní rozhodnutí, tak by asi měl… I když třeba vybíral ze dvou špatných. Prostě si to tak nějak srovnat v hlavě, aby se nemusela bát nějakých anonymních komentářů, ty přeci mohou nalomit jen někoho, kdo není smířený vůbec.
Tak já sem nepíšu, aby mě někdo plácal po rameni nebo kvůli hodnotícím reakcím. Takže s tím problem nemám. Když chci něco vědět, tak si založím diskuzi (ještě se mi nestalo, že bych dostala kartáč, vždy mi bylo porazeno, poskytnutý názor - ono je to asi dost o tom, jakým stylem se člověk ptá), kdybych měla potřebu sdílet svůj zážitek, napíšu deníček (nebudu ho psát a zveřejńovat pro to, že hledám pochopení, protože se vždycky njde někdo, kdo to má jinak a nechápe).
@Anonymní píše:
@Klementyna Tohle je jedna z nich…tohle si s sebou ponesu celý život.
A proč se v tom chceš tedy rýpat a dávat to někam na internet?
@hehehe Zaprvé to v budoucnu může někomu pomoci, aby neměl pocit, že je jediný na světě, kdo to prožívá a rozhoduje se. A zadruhé asi i protože potřebuji nějakou podporu. Připadám si hrozně sama na to. Budu to sice řešit s odborníkem, ale až za měsíc. A zároveň to řeším s manželem, ale ten mi tak nějak nestačí a navíc se ho to taky dotýká a řešit to nechce.
Nevím, jestli ta možnost u deníčků ještě je, ale mám takový pocit, že se po domluvě s adminy dokonce ani diskuze otevřít nemusí.
Deníček prostě jen k přečtení, ne k reakcím.
Nicméně k dotazu:
Ano, svého času jsem sem radši nepsala, protože člověk nikdy nevěděl, kdo se do něj obuje. Jednu dobu to tu bylo fakt hnusně napjaté a bojové, že i já se svým „břitkým jazykem“ jsem radši zacouvala od klávesnice.
I když si stojím za tím, co napíšu, zlé reakce a hádky s virtuálními „známými“ mi vadí. Nerada vyvolávám spory, nerada se hádám.
Ale nepopírám, že ráda ty hádavé diskuze občas čtu
.
Takže chápu, že někdo je prostě citlivější.
Někdo tady radil nečíst reakce ke svému deníčku…
. Mám dotaz: vy, co tohle radíte, byste to dokázaly? Napsat deníček a pak radši nečíst, co vám tam kdo napíše?
@Anonymní píše:
@hehehe Zaprvé to v budoucnu může někomu pomoci, aby neměl pocit, že je jediný na světě, kdo to prožívá a rozhoduje se. A zadruhé asi i protože potřebuji nějakou podporu. Připadám si hrozně sama na to. Budu to sice řešit s odborníkem, ale až za měsíc. A zároveň to řeším s manželem, ale ten mi tak nějak nestačí a navíc se ho to taky dotýká a řešit to nechce.
Tak to napiš, třeba to opravdu někomu pomůže v nelehké situaci. A komentáře potom nečti, je pravda, že některé uživatelky jsou opravdu zlé. Ale když se tu budeš ppohybovat dýl zjistíš, že to jsou pořád jedny a ty samé. Z jejich poznámek už bych si nic nedělala.
Já si teda třeba o sobě myslím že jsem hodně upřímná, až někdy zlá, ale taky si myslím, že vím, kdy mám poplácat po rameni a říct že to bude dobré, mám to tak i v normálním životě, proto mám lidi kteří mě buď mají hodně rádi a chápou že to s nimi myslím dobře a i přes některou kritiku si zase přijdou pro radu a ví, že jim pomůžu a pak mám v okolí lidi kteří mě určitě nesnáší, jsou to ty slabší povahy které prostě chcou slyšet jen to co potřebujou..
pokud z tvého deníčku bude cítit že potřebuješ virtuálně obejmout tak do tebe snad nikdo nekopne, já určitě ne… zkus to, zatni zuby a mysli na to, že i když to bude zlé tak druhý den si na to nikdo nevzpomene a ty časem taky ne ![]()
@radúna
Pokud bych chtěla deníčkem předat své zkušenosti, pocity někomu dalšímu, aby věděl, že v tom není sám a bála bych se odsouzení a byla ve stavu, kdy bych zlé komentáře nezvládla, tak bych je nečetla. Pokud vím, že by mi to nedalo, tak bych deníček nezakládala. Nebo, jak jsi napsala, požádat adminy o nemožnost komentáře psát. To jsem ani nevěděla, že to jde. Ale je pravda, že nečíst komenty, když už tam jsou…ta zvědavost je holt hodně silná.
Někdy se nestačím divit, kolik je tady bezchybných, cnostných, uvědomělých, dokonalých, jasnozřivých uživatelek - CO BY FAKT NIKDY-
a většinou jsou ještě zapšklé a zlé…Napsat se nebojím, ale opravdu osobní a citlivé věci na netu neventiluji - mám naštěstí rodinu ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky,chci se zeptat (a prosím admina o anonymitu, když tak mu to vysvětlím v SZ, když bude problém), zda se vám někdy stalo, že jste měly strach se tu na něco zeptat, nebo sem napsat deníček apod., kvůli případným reakcím. Jde o to, že jsem něco prožila a napsala o tom deníček a teď se bojím ho vydat. Bojím se odsouzení, bojím se nepochopení, zlých komentářů, které bych teď neustála. Na druhou stranu bych se o to chtěla podělit, aby případné holky, které budou někdy hledat na netu odpověď na to, zda to co prožívají prožil i někdo jiný ten deníček mohly najít a říct si, že v tom nejsou samy. Protože takový pocit jsem měla já, když jsem to prožívala.
Měly jste to taky tak někdy? A jaké tady máte zkušenosti s uživatelkami? Jsou moc „zlé“?
nebojím, stojím si za svým a taková já jsem.. pokud s tim někdo má problém, neřeším to ![]()
Nektere uzivatelky jsou tu opravdu zle, tezko rict, jestli uvedomele.
Opakovane tu zaznelo „nebojim se, protoze jsem srovnana a stojim si za svym…“ To 1) nedava pravo nikomu druhemu spilat, on srovnany byt nemusi a neni to jeho chyba 2) je jen projev naivity, kazdy clovek je zranitelny, nikdo nema neprustelny stit.
uzivatelky emimina se nechovaji jako kamaradky nebo rodina, ale jako nesjprostci poulicni verejnost. Ocekavej zde, co bys cekala, kdyby to vyslo v Blesku.
Obecne verim, ze lidi jsou prevazne hodni a slusni a citlivi, nepochybne je tomu tak i tady, ale staci 5 sebevedomych koz a ony ty jejich kousance mohou docela bolet. Urcite se te i nekdo zastane.
Protoze jeste nevim, co napises, nemohu sebevedomne tvrdit, ze to budu i ja. Protoze ja jsem jenom clovek a mohu selhat ve svych zasadach, ke kterym patri chovat se k lidem slusne
ale mam ty nejlepsi umysly.
Zakladatelko, ja tu zalozila kdysi diskuzi, kdyz jsem na tom byla hodne zle a vetsina komentaru byla pozitivnich a podporujicich. Ze zacatku, pak zacaly vychazet na povrch dalsi okolnosti, ale celkove muzu rict, ze to pro me bylo pozitivni a pomohlo mi to hodne. Jinak je ale pravda, ze je tu nekolik uzivatelek, ktere snad nikdy nenapsala nic dobreho a jen ryjou do ostatnich a jsou vylozene zle. Je treba mit na pameti, ze je to anonymni a v realu by vetsina lidi takto ostra nebyla
Jinak pokud víš, že s tím nejsi tak docela srovnaná, a že se to tu na tebe sletí, tak to prostě nevydávej…
dokážu si představit, že u témat, která jsou opravdu ožehavá, se to může stát - nevím, co mě první napadá, vzdání se dítěte…
To asi bude jedna z věcí, se kterou bych na zdejší trh vyjít neradila. Prostě je to tu plné estrogenu, jsou věci, na které jsou háklivé i „normální“ matky (za všechny např. týrání nebo opuštění dítěte). Pak už jen záleží, kolik z nás si sedne na ruce a kolik z nás ti to dá sežrat… ![]()