Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No my tak bydlíme cca šestý rok, vchod je teda společný, pak dveře k nám do bytu, schodiště a nahoře dveře do jejich bytu.
Kdybych chtěla, našla bych asi milion a jednu věc, která mi vadí, a kterou bych dělala v samostatném bydlení jinak - ale nechci.
Jsme spokojení, zatím jsme se na všem tak nějak domluvili, navzájem si vypomůžeme (nákup, někam odvézt, pohlídat na chvilku malou, schováme si prádlo pod střechu, když prší atd…).
Někdy je přeháňka, ale nejdéle to myslím vydrželo půl dne? - Nejvíc mezi mužem a jeho taťkou, oni jsou totiž stejní
a každý má svou pravdu a nechce se jí vzdát, že ![]()
V nejbližší době nemáme šanci na svoje bydlení, tak jsem moc ráda, že jsme tady a zbytečně si to nekomplikujem - ani jedna strana, a to je hodně důležité ![]()
@Anonymní píše:
@LN Můžeš prosím napsat, jaké jsou výhodu toho rozdělení na dvě bytové jednotky i na katastru? Co to pro Vás znamená? Díky.
Naši bytovou jednotku nám posléze rodiče darovali. Výhoda je tedy ta, že byt, na který jsme vynaložili vlastní finanční prostředky je skutečně náš, aniž by byl víceméně dotčen zbytek domu v případném dědictví… Můžu bytem například ručit, což jsem tedy neučinila, ale lze to, když je můj nebo třeba uplatnit v daních úroky z úvěru, když jsem vlastník…
Dále si třeba platím sama daň z nemovitosti.
Kdybych věděla jaké bude soužití s tchýní před nastěhováním se tak bych to v životě neudělala. určitě nedoporučuji nastěhovat se k tchánovcům(ani k rodičům)do jednoho domu
@marggitka píše:
Všechno klape tchýně super a tchán také spíš jde teplo on vždycky kotel rozhicuje a my pak větráme což je škoda, ale už jsme mu domlouvali tak to pochopil.
A nemáš třeba jednodušší prostě to topení vypnout, když Vám tam tchán moc topí? To si přece můžeš regulovat v jednotlivých místnostech…ne?
![]()
Tak to jsem, vážení, zvědavá. Budu věřit tomu že se tam nepo ![]()
Píšete tu i pozitivní příspěvky, tak to vypadá, že to někde i funguje. Asi je to vážně o tom za a) mít oporu v partnerovi/manželovi a za b) stanovit si pravidla hned na začátku (a dodržovat je)
Tak uvidíme
![]()
Každopádně Vám moc děkuji za reakce
![]()
Pokud budete mit samostatny vchod tak na chvilu bych to zkusila, ja bydlim s rodici v 4+1, mam pro sebe dva pokoje ale prcek travi veskery cas v obyvaku, bojuji o pozornost syna se svoji matkou, bo kdyz dojde z prace je furt doma, my nemame trebas kam jit kdyz je zima, takze je to o nervi a jsem na malyho sama…pokud u toho mate chlapa tak to zvladnete, hlavne ze mate kde bydlet a mate trochu soukromi
@anonym2 Tak v mém případě to není o tom na chvíli to zkusit, jak píšete. Když tam přistavíme patro, tak je to už napořád.
Já bydlím rok a půl, nefunguje ani náhodou. Přetvařování, dělání si na potvoru, její vlezlost a automatika, že jim musím denně ukazovat děti, mě ubíjí.. Nemám soukromí, žádný vděk, že jim uklidím a navařím apod. Nefunguje to ani náhodou.. Asi tak..
Ono člověk může být spokojený než porodí, pak se vše otočí..
Ale někdo je fajn.. Ono taky jak si s nima sedneš, ale musíš mít zastání v manželovi, což u nás bohužel není..
@Catharin Tak s tím je partner srozumněn, že tam půjdu pouze a za předpokladu, že v něm budu mít zastání. Souhlasí s tím, tak doufám, že to taky splní. Jsme domluveni na tom, že budeme mít vlastní vchod (z opačné strany než mají tchánovci) a návštěvy pouze po domluvě nebo po zazvonění - ne že si přijdou, kdy se jim zachce a vtrhnou dovnitř. Na zachování soukromí trvám a pokud by to někdo nedodržoval tak
![]()
Tchyně by mohla mít svatozář, toho se opravdu nebojím a tchán…tam už je to horší, ale se zastáním v partnerovi by se to mohlo dát zvládnout.
Byla i diskuse, že bychom měli společný vchod, popř. některé místnosti společné (pokoje v přízemí, kde bydlí tchánovci). Ale to jsem hned zavrhla.
A jak vy to máte? Svůj vchod? Svoje patro?
@prcekniky - jééé, tak to závidím, jak jen to jde. My tu vlastně obýváme tři místnosti, jinak máme jen svůj záchod. Vše společné- jako kuchyň i vchod. Prostě hrůza. Taky se mi jevili za těch 8 let jako pohodáři, ale zdání klame. Manžel je tu prostě doma, zná své rodiče lépe, tak to neřeší. Jsem dle něj starostlivá, přecitlivělá, eprej po porodu mám stále depresi (přes rok). Ale to je tím, že tchýně je strašně vlezlá, nechápavá, myslí si jen své, vše překroutí, mám ji pořád za zadkem, nemám soukromí, když mimi byla malá, mi sem pořád lozila, takže jsem přišla o mlíčko
Ale to ona nebere v potaz. Jsou to trochu více čuňata- příjdu do kuchyně ráno, spoušť, musím první uklidit, abych si mohla navařit apod. Vařím pro 6 lidí, uklízím celý dům a ještě jsem pro ně špatná, že je nemám ráda. Ale dělá mi samé naschváli, chová se hrozně, mluví se mnou jako bych byla její 15-ti letá dcera.
Bydlíme tu už rok a půl, ještě půl roku musíme, stavíme dům. Ale již jsem xxxxx manželovi říkala, že chci na byt.. Neexistuje. Zamítnuto. A k našim-mají málo místa
Tak mám smůlu a musím vše dusit v sobě a pak se diví, když vybuchnu..
Jednoduše řečeno..
Takže doporučuji vlastní vchod, všechno vlastní!!! ![]()
@Catharin Já bych do toho za těch podmínek, které máš ty nešla. My teď bydlíme ve služebním bytě, je to 1kk, štve nás to tu, je to malé, ale děti zatím nemáme. A než budou dětičky, budeme už v,,novém´´ Takže ve dvou se to v tak malém přežít dá. Rozhodně lepší, než bydlet s nimi pohromadě. Já proti nim nic nemám. Tchyně je naprosto zlatá. Spíš tchán mě nemusí ![]()
Ale je to takhle - trávíme u nich téměř každý víkend, nic proti, víkend dobrý, ale žít bych tam takhle nemohla. Původně jsme chtěli postavit samostatný nový dům vedke toho jejich (mají docela velký pozemek). Ale je to otázka peněz. Takže jsme se rozhodli přistavět to patro, ale jak říkám - vlastní vchod z opačné strany. A je tam i druhá brána, tkaže když nebudeme chtít, nemusíme se třeba ani každý den potkávat.
Ja bych se na to koukla z vice pohledu. Jak se s nimi snasite, jaky vztah s nimi ma chlap-je schopen se s nimi i dohadovat-stoji pri tobe? Co jejich zdravotni stav? Jak by to bylo s vlastnictvim domu? Pokud tam vrazite penize na predelavky-bude cast domu vase? Co vztahy v rodine-svagr, svagrova?
Osobne mam s tchyni momentalne neutralni vztah, dalo mi to dost prace, ale ze by jsme se milovali-to zrovna ne. S tchanem mam vyborny vztah, moc si s nim rozumim. Tchyne ma 70, tchan 66. Bydleni s nimi-do budoucna s tim pocitam, tchyne ma zdravotni problemy, v soucasne dobe uz neni schopna si nakoupit, ven temer nevychazi. Je predpoklad, ze se to casem zhorsi a bude potrebovat peci a pomoc i jinak, nez nakup a odvoz k lekari. Prestoze tchyne bezmezne miluje svagrovou a velmi ji protezuje, moc dobre vi, ze svagrova se o ne rozhodne starat nebude-maji se svagrem problem se starat sami o sebe a deti…takze to bude na nas a tchyne si je toho moc dobre vedoma, proto zacala i ona na nasem vztahu pracovat a snazi se. Vim, ze se o ni budu muset jednou starat a budou s nami bydlet. To same pozdeji nasi-moje pribuzna delala v domove duchodcu a v ldn-nikdy bych tam nikoho nedala-ani tchyni-tyrat lidi na sklonku jejich zivota, mi prijde krajne nechutne.
Takze za me ano-aby jim clovek ve stari byl blize, ale pokud maji barak a clovek se tam muze pristehovat kdykoli-sla bych ted do svyho a postehovala se tam, az to bude nutne.
@prcekniky - je to boj, bohužel s tím nehnu.. Jen čekat až budu ve svém. Taky mi vadí, že se vidíme denně, není to nic pro mě, ani s mojí mámou se denně nevidím, a to je kousek. Příjde mi to strašně na psychiku.. ALe u Tebe to vidím v pohodě.. Své je své.. ![]()
@pansy - to ano, já jsem zdrav. sestra, já bych je taky tak nenechala ve stáří, aby byli někde pryč, starala bych se, to mi neva. Oni jsou ještě mladí, ještě jim není 60. Chodí do práce. Ale je fajn, že máš ten vztah na vlně ![]()
My takto žili dva roky, my nahoře, oni dole+babička. Nebyli jsme ještě vzatí. Fungovalo to. Přijela jsem, nakoukla k nim do obýváku, pozdravila je a šla nahoru, když oni něco chtěli, houkli ze schodů. Např. když jeli nakoupit, jestli něco nechceme atd. Do ničeho nám nekecali. Vánoce byly společné, 3 stromky a jedna večeře, kterou jsme společně vytvářeli, manžel dělal nahoře kapra, tchán dole salát a tchýně polívku…
Měsíc po svatbě nám přenechali dům a koupili si byt a odstěhovali se. Pravda, dům před rekonstrukcí, ale nyní po 3 letech máme krásné přízemí, kde žijeme a vršek se ještě předělává.
Je jasný, že by třeba za pár let mohli být problémy, ale vycházíme stále dobře, bydlí nyní v bytě asi 500m od nás, navštěvujeme se tak 1× do měsíce, když něco potřebují, přijdeme, nebo se staví.