Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak bych jí řekla na rovinu jak si představuji že se bude k dítku chovat. Prostě určité věci bude, nebo nebude dělat. Pokud se s ní nechce přítel vídat a tobě nějak zvlášt nevadí, tak si stanov pravidla a hotovo.
@kreali
Právě, že po těch konfliktech je naše komunikace na bodu mrazu. Párkrát jsem se ji snažila nastínit, co by tewda neměla s malou dělat a bylo mi řečeno, že ona si to bude dělat podle sebe ![]()
Jí jde spíš o to, že ji jako budeme mimino dávat o samotě.
Nedokážu si to vůbec představit.
Pokud jí dítě nechceš svěřovat, tak jí ho nesvěřuj. Co na to jiného říct…
Jako bys popisovala vztah mého manžela s maminkou
Když jsme se poznali, tak s ní už asi dva roky nemluvil. Po několikáté. Taky najednou z naprostýho nezájmu chtěla začít dceru hlídat a tak. Jenže to s ní neuměla a navíc dělala takový naschvály např. jsme přijeli na návštěvu a ona začala dceři dávat rajče. A já jí povídám ať jí to nedává, že je na to alergická. Jen jsem se otočila už jí to cpala do pusy. A tak to bylo se vším. Protože přece ona má už dvě děti a já jen tohle první. No prostě mi to dávala sežrat. Nicméně to došlo tak daleko, že jsem už nemohla přehlížet tyhle její naschvály a prostě jsem se pokaždé ozvala. A náhle jsem měla po problému a už si Tynu brát nechtěla
A od té doby si ji nevšímá. Což neříkám, že je dobře, ale pořád lepší než to co dělala dřív.
Tak prostě tchýni sama řekni, že když jsi ji pozvala na návštěvu tak ani nepřišla, tak pak nevíš kde by jako měla vnučku vídat…třeba jí to taky dojde, že se nechová úplně fér.
Tak jí ji opravdu nedávej…hele já se se svojí tchýní nebavím už 5 let a je mi daleko líp…tenkrát mi řekla že starší dcera stejně není jejího syna,(ta mu teda z oka vypadla, ale když si to myslí…),vyčítala mi že mám 3 zimní bundy(ty jsem podědila po svojí ségře)atd…takže asi chápu že se ti jí nechce malou dávat. Tak se na ni klidně vyprdni, pokud je taková…
to, že je mi to vyčítáno.
Nejsem vůbec konfliktní typ. Tyhle problémy s ní jsou tím jediným, co mi kazí mateřství. Je to jak bludný kruh. S přítelem nemají dobrý vztah - on se s ní vídat nechce - já tam sama rozhodně chodit nebudu, po prá situacích mě ani nehne - ale máme dítě - jsme pomlouváni, žeo na ho nevidí, žeo něj děsně stojí- chápu, žeje babička - ale oni mají na houby vztahy v rodině u od partnerovy puberty, já za to nemohu. ![]()
Pokud chce dítě vidět, může k vám na návštěvu. Pokud si představuje, že jí dáš dítě na víkend, tak ať si udělá svoje. Tečka. Víc bych neřešila ani nevysvětlovala, dítě jí tedy rozhodně nesvěřila, pokud s ní máš takový makový vztah. Dítě svěřuju jen tomu, komu věřím a z tvého popisu to tvoje tchýně není ani omylem.
@Anonymní píše:
@chytrá horákyňkato, že je mi to vyčítáno.Nejsem vůbec konfliktní typ. Tyhle problémy s ní jsou tím jediným, co mi kazí mateřství. Je to jak bludný kruh. S přítelem nemají dobrý vztah - on se s ní vídat nechce - já tam sama rozhodně chodit nebudu, po prá situacích mě ani nehne - ale máme dítě - jsme pomlouváni, žeo na ho nevidí, žeo něj děsně stojí- chápu, žeje babička - ale oni mají na houby vztahy v rodině u od partnerovy puberty, já za to nemohu.
Jo, z tvého příspěvku je jasné, jak to doma máte. A proto říkám, nechceš-li ji ho dávat, tak jí ho nedávej. Jako co jiného na to říct? Jiné ženské na rozdíl od tebe do toho tlačí otec dítěte, protože je to jeho matka, ty máš tu výhodu, že je to čistě na tobě. Asi cítíš, že správné to není, ale nikdo ti ruce nezlomí za to, že budeš babičku o dítko a naopak ochuzovat. A nebo si vymez pravidla, která buď bude babi respektovat a nebo bude platit za b/ tedy, že se třeba budete stýkat pouze za tvé přítomnosti. Upřímně, málokterá babičky/tchýně jsou opravdu takové neschopy, jak je tady líčíme. Mě taky leze na nervy, jak furt šišlá a piští a nenechá děcko udělat krok, aby náhodou nespadlo, poslouchám, jak jsem zlá mamča a kdesi cosi, když nechci něco povolit, ale abychom se kvůli tomu nestýkali…to bych si připadala blbější než to její šišlání.
Jestli její syn o ní nestojí, fajn, nikdo ho nenutí, pokud tobě ubližuje nebo ublížila, tak jí to řekni - nestojíme o vás jako o babičku protože bla bla bla. Třeba babi ani neví, že s ní máš problém…
@chytrá horákyňka Přesně tak. Myslím, že každá matka si nějak představuje svoji výchovu dítěte. Jenže babičky si to dělají prostě po svém. Sama vím, že i když ségra řekla, že tohle jíst nesmí a tohle dělat nebude, mamka v její nepřítomnosti si to dělala tak jak chtěla. Takže teď když mám dítě, vím, že jí bude sem tam hlídat, vím, že jí řeknu, jak to chci já, a vím, že si to stejně udělá po svém. Takže radši se pak neptat a nevědět
. To samé s tchýní. Jenže u nás jsou ty vztahy jiný. Když bych nemusela a nechtěla, nedávala bych prostě hlídat bez dozoru.
Jinak myslím, že je to věc pohledu. Tobě se zdá, že by jí tchýně neuhlídala. U nás je mi zas vyčítáno, že já na ní nejsem dostatečně opatrná. Jenže já říkám, že jestli si má narazit čumák teď, tak prostě má. Neříkám, že jí nehlídám a nechala bych jí si udělat něco vážnýho. Ale že se sem tam trošku praští do hlavy, když se snaží lézt, nebo že se břinke nějakým chrastítkem nepovažuju za vážnou věc.
@Ajuše - Tak jako to není jen, že se bojím, že by ji neuhlídala. Taky když mi malá spadne na zem (učí se chodit) tak to neřešim. Ale je rozdíl spadnou shora s kočáru. Tchýně ji chce o samotě spíš jako takový módní doplněk, její kolegyně porodila miminko, tak chce asi jako chodit s ní na procházky. Jenže jew rozdíl miminko, co spí v kočáru 3 hodiny a je rozdíl naše číslo, co se v kočáru vrtí, potřebuje pozornost. Je to spíš celkově o důvěře.
Právě proto jsem psala, že když nemusíš tak prostě nedávej. Není, co řešit. Jak už tu bylo psáno, někdy to prostě nejde. Tlačí třeba manžel nebo tak. Ale, když máte vztahy jaké máte, tak si tím vlastně nic extra zhoršit nemůžeš.
Zakládám to tu anonymně, chodí tu rodina.
Potřebuji radu, jak to dál řešit. (Ostatně myslím spíš, že já bych to ani nemusela řešit, měl by to řešit partner).
On má s tchýní již asi od cca 20 let divný vztah. On odešel z domu hned po škole, mě řekl, že to s matkou odma nemohl vydržet, od té doby se vídají sem tam, nepřejí si k narozkám, žádné prostě dobré vztahy. Já to teda z domu neznám, a nedokážu si představit, mít s mámou takovej vztah.
Když jsem ho poznala já, sem tam jsem ho dokopala, aby sme tam šli, koupili něco k snědku, nebo sme je pozvali k nám na oběd. Ale většinou přítel zapl pc a nevěnoval se jim, konverzace vázla.
My měly potom po pár letech pár menších konfliktů, kdy jsem taky poznala, že tchýně není až takové neviňátko, jak se zdá. Od té doby si dávám pozor na hubu! Samozřejmě se vídáme, ale tak jednou za měsíc max. A to spíš, že se někde náhodně potkáme.
Teďka se ozvala sama. Něco ve smyslu, že malá už je dost velká na to, abych ji ji začla dávat.
(je jí 11 měsíců). Párkrát jsem viděla, jak s ní jedná. Malá chtěla vyskočit s kočárku, začla vstávat a tchýně místo, aby ji chytla a posadila, začla na ni tleskat.
Nebo, když malá za ní přišla a chtěla ji vzít za ruky a chodit s ní, tak ji posadila na zem a dělala, že ji nevidí. Bojím se jí, svěřit malou o samotě.
Teďka bude mít malá narozky a tchýně teda, že ji koupí dárky. Jenže. Ona si to podle jejich slov představuje tak, že nakoupí dary za tisíce a já ji tu malou začnu dávat. (samozrejmně na návštěvu, kde jsmedoma všichni nepříšla, když jsem ji zvala). Tak na mě začla útočit, že kvůli nám nevídá vnučku tak jak by chtěla.. Jenže oni mají tyhle vztahy v rodině.
Přítel ten se o ní doma nebaví - nemá potřebu ji vidět. Nebaví mě to pořád dokola řešit.