Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No… to je jak moje tchýně
Dřív jsem si říkala, že si myslí, že jsem asi uplně neschopná a neumim si sama uklidit/utřít prach/změřit stěnu/rozmrazit lednici; ale zjistila jsem, že to dělá všude. Třeba u své tchýně a tchána.
Naštěstí nechodí tak často.
![]()
Podívej se na to z druhé stránky: jak by Ti bylo, kdybys byla na všechno sama? Bez hlídání, bez pomoci. Bylo by to lepší? ![]()
Já to chápu, mám takovou mamku taky. Naštěstí jezdí jen jednou za měsíc na víkend, ale pokaždé, když odjede, tak si s přítelem oddychnu. Ale ne, že bych ji neměla ráda, to ne, ale je to prostě náročné.
Hold to bude jako u všeho, něco za něco.
Tohle je teda vlastnost, která by mi vadila hodně…jako žádný respekt k tomu, co si přeju já… …na druhou stranu bych dala království za hlídací babičku
![]()
Řešení to asi nemá, ale to už jsi napsala sama ![]()
@tatumi proto jsem napsala, že si budu muset zvyknout. Nejhorší je, že si pak připadám nevděčná, protože ona mi opravdu pomáhá a místo toho, abych byla ráda, tak mě děsí, co si zase najde.
Taky mam takovou mamku, jednou mesicne mi tu hlida, prijedu za tri hodiny a mam vyzehleny veskery pradlo, cely byt nagruntovany, uvareny obed a ona jeste stihne prochazku s dcerou… naprosto mimo me chapani… horsi je, ze my pak s manzelem nemuzeme tyden nic najit
![]()
Desetkrat ji muzu rikat, ze chci, aby si celou dobu hrala s vnuckou, je to naprosto na nic… zrovna ted prijela, privezla jidla na tri dny..
Muzu byt rada… a jsem.
Horsi je, ze ocekava, ze budu stejna jako ona.. ale to ja jaksi nedavam.
@hofka píše:
To asi nezměníš, to je prostě povaha puntičkář:-)
Ona není puntičkář, ona chce prostě pomáhat ![]()
Mamka je podobná trochu. Snažím se to vidět z té lepší stránky. Taky pomáhá jí rovnou zadat úkoly, ona ani nechce tak velet není typický generál, ale spíš chce být užitečná no. Tak já s klidem řeknu, hele potřebovala bych tohle, kdyby se Ti chtělo je tam žehlení apod… no a pak jí vychválím do nebes
a jsme spokojené obě. Ona když má moc prostoru, tak pak vymýšlí koniny a vlastně mi nepomáhá. Má taky přebytky energie. Už to bereme s přehledem a humorem obě, navíc já jsem s malou sama a fakt ji potřebuju a jsem vděčná. Navíc nebydlí ve stejném městě, tak já si vážím, že se snaží…
Ona bydlí cca 2 minuty chůze ode mě, o to to je náročnější. Naštěstí většinou hlídá u sebe.
Nehledáš radu - takže můžu jen napsat, že Ti tyhle problémy z hloubi duše závidím.
Jestli to dělá i na návštěvách, tak to v ní bude. Doma má taky všecko ťipťop?
@hofka nemá. Na návštěvách neuklízí a u mě taky ne, spíš dodělává, když jí přijde něco rozdělané a nedokončené (sebere suché prádlo). Na návštěvě jde umýt nádobí po kafi, sebere všechny děti a vymyslí jim zábavu a vybíjí se jinak. Prostě nevydrží chvíli nic nedělat.
já mám tetu která příjde na návštěvu ( je jí cca 65 let a máme myčku) a neřekne ani ahoj a zeptá se jestli nechci umýt nádobí
tohle dělá úplně všude na každý návštěvě
taky úchylka a když příjdeš k ní, tak se tě zeptá jestli společně neumyjeme nádobí
ona umývá návštěva utírá, dává tetě ke kontrole a uklízí
- dřív mi to taky vadilo, ale teď už se tomu jen směju
Ahoj holky,
možná nejde ani o problém a potřebuju se jen vypovídat.
Prostě to je její úchylka
Když je někde na návštěvě, tak nemá problém se chopit jakékoliv práce a nenechá se odbýt.
Jde o moji mamku. Je fajn, máme dobrý vztah, ale ničí mě její neskutečná akčnost a naopak ničím já ji tím, že akční nejsem. Možná to někomu může připadat směšné, ale mě to už unavuje.
Mamka bydlí kousek od nás, tak se vidíme denně. Když přijde k nám, tak první věc je, že se chopí hadru a utře stůl, porovná boty, naháže synovy hračky do krabice, složí mikinku, co má danou na gauči, sundá prádlo ze sušáku… Prostě cokoliv, bez vyzvání a většinou se snaží zapřáhnout i mě a to do činnosti naprosto nepotřebné. Bohužel místo toho, aby mi práci ušetřila, tak mi ji dost často přidělá. Uklidí mi boty, co jsem si právě vyndala na cestu ven, sundá mi plíny, které mám podle určitého klíče, abych je mohla snadno zkompletovat (látkujeme), uklidí mi věci připravené na pečení buchty… Včera se uprostřed jídla rozhodla, že nakrmí čerstvě probuzeného syna, tak jsem musela vstát od oběda, připravit malému jídlo a mohla jsem se jít dojíst. Už na to jsem solidně alergická, jak přijde, tak ji ženu ke stolu, ať si sedne a celou dobu jsem dost nervní. Pravidelně to řešíme, je týden klid a pak to začne nanovo.
Když udělám to stejné u ní, tak je nadšená, že jsem konečně jako ona
Jinak se takhle chová nejen u mě, ale i jinde
Je mi jasné, že si budu muset zvyknout, protože na druhou stranu mi neskutečně pomáhá a já jsem jí za to vděčná. Manžel je často pryč a ona je pravá hlídací babička. Sama si často přijde pro prcka a vezme si ho třeba na 3 hodiny ven.
Omlouvám se za román.