Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah s mamkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.10.12 19:54
Já mám mamku i taťku perfektní… Mamka je sice trochu introvert, kdo jí nesedne, s tím se nebaví, taťka naopak. Ale dá se s oběma bavit, zajímají se, občas si všichni společně (i s přítelem a bráchou) zajedem na výlet, na večeři… Za sebe můžu říct, že mám úžasný rodiče a neměnila bych. Ne vždycky to bylo růžový, ale teď můžu říct, že jsme si hodně blízký… Zkus si s mamkou promluvit, normálně jí řekni, co ti na ní „vadí“, že nechceš, aby se k tobě chovala tak a tak, pokud má takhle pošlapaný sebevědomí, tak ji třeba vytáhni na masáž, oběd, prostě jí zkus dát najevo, že jí máš ráda a že si tě nemusí „přikurtovávat“ k sobě… Uvidíš, že pak přestane volat skrz každou kravinu a začnete si i víc rozumnět 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sandra752
Anonymní
5.10.12 20:44
@Sandra752 Asi to nijak neřešíš, že… mě je z toho na nic, po telefonátu se pak hodinu oklepávám a jsem z toho špatná…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.10.12 20:48
@Seizdra Nad tím přemýšlím, promluvit si s ní… jen se bojím, že to nepochopí… pak se mi bude bát zavolat. Nebo to nechat být a vždycky to překousnout.. až bude malá na světě, bude to možná horší. Bude mi vadit, jak mi radí co a jak 
nemám zkušenosti, ale často vím víc než mamka. Na netu je všechno
- Citovat
- Upravit
Raďulle
5.10.12 20:49
@Anonymní píše:
Zdravím, píšu raději anonymně… S mamkou mám velmi vlažný vztah, neberu ji jako chytrého člověka, nevážím si jí, nebaví mě ji navštěvovat… ona se všeho hrozně bojí, je ustrašená, negativní, pořád maluje čerty na zeď. Celý život mám zpackanej především díky rodičům, otec byl alkoholik, rodiče mi nikdy nepomohli a já se osamostatnila. Žiji svůj život a nepotřebuji ji. Resp. mamku potřebuji, ale oporu a ne ufňukaného člověka, co má ze všeho strach. Čekám mimčo, mamka se snaží vztah napravit a dělá si ze mě kamarádku, pořád mi píše a volá a sděluje do detailů co dělá, co bude dělat, prostě je ukecaná a většinou jsou to nesmysly… mě se chce vždycky brečet. Jenže nechci ji upřít, že bude babička. Mám dilema, jestli jí o svých pocitech říct nebo prostě mlčet… bude šťastná, že má mě i malou a že všechno „klape“… Jak to funguje u vás? Díky za reakce…
je to blbé, ale prožívám něco podobného, moje matka sice není ufňukaná, ale má jiná negativa, zkrátka větší spoleh je paradoxně na tchýni… no radu nemám, asi bych ji to řekla, ale aby si to nějak blbě nevyložila… no každopádně hlavně ty teď musíš být v pohodě, držím palce
- Citovat
- Upravit
Sandra752
5.10.12 20:51
Neresila, nechala se zdeptavat..nahromadilo se to ve me, vybouchla jsem a vola mi 2krat do tydne maximalne. bojim se ale toho, co bude az se mala narodi.uz ted dela, jako by malou mela rodit ona 
myslim si ze teprve zacne ten kolotoc nervu a ze udela kopance..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.10.12 20:53
Ahoj, taky s mámou nemám kdovíjaký vztah a oklepu se když mi volá. není ustrašená, spíš čekám kdy mě podrazí. volá jako by byla moje kámoška, vyzvídá co dělám, vypráví o sobě co mě nezajímá. zlepšit to nejde protože už tolikrát zneužila co jsem jí řekla že už nevěřím že by šla změnit. nicméně navenek máme vztah vcelku ok, ob neděli jí půjčím dceru na hlídání (děda je v pohodě), někdy se tam přitom chvilku zdržím, i když mě to psychicky deptá. probírat to s ní nehodlám, nemá to cenu. snažím se to vnímat a budu dělat co půjde abych se svojí holčičkou měla vztahy v budoucnu lepší.
- Citovat
- Upravit
5.10.12 20:56
Anonymní,
moje máma byla to stejné, jenže ona měla depresi a úzkostný syndrom a léčila se s tím. Byly dny, kdy to bylo fajn a pak dny, kdy takhle probíhaly všechny hovory. Bylo to hrozně těžké, měla jsem stejné pocity i myšlenky jako ty. Ale ty si musíš uvědomit, že je to tvůj rodič, blízká osoba, která tě miluje a zkus být víc tolerantní. Stejně jako ona má být opora pro tebe, tak i ty pro ni, už nejsi dítě, ale dospělá osoba. A jednou tady tvoje máma nebude a ty by sis to pak mohla vyčítat.
Můžeš to samozřejmě nějak citlivě nadhodit, že se ti zdá být hodně negativní a jestli se něco neděje. Jinak to spíš přecházej nebo zamlouvej jiným tématem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.12 21:20
Ja mam s mamkou taky velmi vlažný vztah, rodiče mi nikdy nepomohli, otec alkáč, matka upřednostnovala bráchu, jen on byl nejlepší a nejchytřejší, v 18-cti jsem se zbalila a s přítelem jsem se odstěhovala a jsem s ním dodnes…celé dětství stálo za prd…děla ze sebe dodnes chudinku, že ji bylo ubližováno atd…jak jsem ji oznámila že jsem těhotná, tak mi ani nepogratulovala, jen že se doktor spletl, tak at tomu nevěřím…dnes je malému 7.měsíců a od narození ho viděla asi 2× a strašně chytračila jak ho viděla…snažila se mě poučovat, ale bohužel ja to mam už vše v malíčku, takže vím co dělám dobře nebo ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím, píšu raději anonymně… S mamkou mám velmi vlažný vztah, neberu ji jako chytrého člověka, nevážím si jí, nebaví mě ji navštěvovat… ona se všeho hrozně bojí, je ustrašená, negativní, pořád maluje čerty na zeď. Celý život mám zpackanej především díky rodičům, otec byl alkoholik, rodiče mi nikdy nepomohli a já se osamostatnila. Žiji svůj život a nepotřebuji ji. Resp. mamku potřebuji, ale oporu a ne ufňukaného člověka, co má ze všeho strach. Čekám mimčo, mamka se snaží vztah napravit a dělá si ze mě kamarádku, pořád mi píše a volá a sděluje do detailů co dělá, co bude dělat, prostě je ukecaná a většinou jsou to nesmysly… mě se chce vždycky brečet. Jenže nechci ji upřít, že bude babička. Mám dilema, jestli jí o svých pocitech říct nebo prostě mlčet… bude šťastná, že má mě i malou a že všechno „klape“… Jak to funguje u vás? Díky za reakce…