Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky nebo všichni, kdo to budete číst.
Jak bych začala? Mám doma 19. měsíčního syna, psa a manžela, který pracuje v zahraničí:( A domů jezdí jednou za 14 dní na víkend. Dokud si malý nezačal uvědomovat svoji osobnost, bylo vše super. Skoro jsem si nemohla na nic stěžovat, krásně spal celou noc, po obědě chodil tak na 3 hoďky, jedl všechno co dostal( Jak já kráva si toho asi nevážila nebo co?)
No a poslední dobou ani nevím, kdy to začalo mi dosti hrabe, jsem na konci sil, jak fyzických( což bych nějak zvládla), tak i těch psychických a s tím už si fakt nevím rady, hlavně nevím, kde mám nabrat druhý dech, jsem s malým skoro pořád sama, naši bydlí daleko a tchýně, no to je tchýně. Takže kromě těch dvou dní jednou za dva týdny, kdy je doma manžel ( ale ten moc nepomůže, znáte to, tatínci se „snaží, ale nějak jim to nejde
) Teď už je to lepší, ale manža je docela sobec, který sice tvrdí jak nás děsně miluje a jak mu chybíme, ale tohle všechno si uvědomuje jen když je pryč. Když se vrátí domů, musí s klukama na pivo, páč je přece táááááák stašně dlouho neviděl
a jelikož se moc neovládá v pití
tak pak další druhý den proleží páč je mu blbě. A to takhle dělá obvíkend, který přijede domů a to je fakt na odstřel. Na procházky s náma taky moc nechodí a že by mi z vlastní iniciativi s malým pomohl to se taky říct nedá a ovšechno musím prosím. běž ho přebalit, vykoupal by si ho dneska, nakrmíš ho? Většinou udělá, ale vidět ty ksichty a přemýšlet jestli ho mám PROSIT
aby mi pomoho, tak si někdy říkám, stojí mi to za to? I když teď se snaží abych mu nekřivdila. Taky nám hlídí tchýně vetšinou jednou za 14 dní přes noc, tak to je jedinej relax, kdy jsem bez malýho a bohužel, jak se mi uleví, když u ní zavíráme dveře a já vím, že ho na pár hodin neuvidím, neuslyším, nebudu se muset starat
A pak jakse mi pro něj druhej den nechce a když si pro něj přijedeme, tak si mě ani nevšimne, páč je tam přeci TÁTA! ![]()
Tak jak jsem říkala do nějaký doby to bylo super svatý dítě, jenže ted asi poslední 4 měsíce je z něj ďábel, vzteká se když mu něco nejde, když mu něco zakážu( a jak každá víme, je to skoro každá druhá věc, kterou mimi objeví)
, při přebalování děs a hrůza a venku, venku to jde, pokud jdeme sami, jak s náma jde ještě někdo( kámoška s děckem) scéna, protože jeho si nikdo nevšíma a to dokáže třeba půl hodiny hulákat v kočáře až je modrej, nemůže dejchat, slzy a nudle
všude a nepomůže nic, když mu domu připravuju jídlo a on to vidí huláká, že už by to chtěl a já mu nemůžu vysvětlit, že musí počkat, pak v půlce krmení( i když má evidentně hlad) se rozhodne, že prostě nechce, rve si vlasy, obličej a to jen proto, že musí sedět v jídelní židlečce( kdyby u jídla mohl lítat sní mi půlku ledničky najednou) a takhle bych mohla pokračovat a jelikož jsem nervóza
a čím jsem starší docela i cholerik
( chudák malej, pak se divim) tak už to nedávám, někdy mám chuť mu ublížit aby prostě i on cejtil, jak mě ubližuje co mi dělá, prostě ho seřezat!)
, říkám mu nahlas ošklivý věci, jako že mě sere a tak:( a ať už drží hubu, vím, že bych neměla, protože i když mi nerozumí, tak to musí cejtit, nechci mu ubližovat ani mu takový věci říkat, jenže jak mě "naštve“ mám prostě černo zatměno a nic nepomáhá a někdy mám fakt chuť mu něco udělat jen aby už byl ticho a já neslyšela ten jeho jekot, nejhorší je, když začně řvát bezdůvodně a já nevím co s ním.
Tak jsem se vykecala, třeba mě odsuďte nebo poraďte, já jdu poklidit než se malý probudí a půjdeme snad na klidnou prochajdu.
Jen na závěr aby bylo jasno já svýho syna miluju nejvíc na světě a jsem ráda, že ho mám, jen mě poslední dobou přestává bavit být mámou a starat se o něho 24 hodin denně a nemít čas sama pro sebe a sama na sebe a nevím co s tím, trápí mě to kvůli sobě, ale hlavně kvůli němu
Ahoj, moc sem nechodím, ani tu nejsem zaregistr.,ale náhodou jsem teď narazila na tvou diskusi. Jako by jsi psala o mě, až na to, že my nemáme ani tu tchyni, co by pohlídala… Jsem se synem přes týden pořád sama,max.ho pohlídá chvílemi starší dcera. Tatínek funguje-nefunguje o víkendech, ale pozor! To máš ještě dobrý, že ten tvůj syn chce s tátou být…to ten náš pořád jen „máma máma“ (asi jak je zvyklý pořád jen na mě nebo asi nějaký období, co trvá už čtvrt roku!)… Jsou mu 2 roky a to chování malýho jak popisuješ je přesně jak u nás! Takže nám asi nezbývá nic jinýho než to VYDRŽET!!! ![]()
Luci: Ráda si vyslechnu co koliv, manžel musí pracovat v zahraničí, má nějaký dluhy, co si nadělal v minulosti( ještě beze mne) a taky hypotéku, takže s prací tady by jsme se neuživili. A mluvit s ním, to bohužel nemá cenu, páč jsem pak ta špatná já a ono to tak přece není, vždyť on se snaží jen já to nevidím!
a pivo s kámošema je relax přeci
a takových výmluv je:(. Vyměnit manžela
![]()
Jinak Luci, jak jak říkáš taky jsem takový život nechtěla, ale nějak ho žiju
Sarkaso: Některé děti to tak bohužel mají, že když jsou dlouho bez táty, tak pak k němu nemají nějak vazbu
To když přijede manža domů, tak jako by se na mámu zapomnělo, dokud teda nedostane hlad nebo nepotřebuje něco jinýho, to ví, kde mámu hledat
A vydržet? Kolik a jak dlouho může člověk vydržet? Někdy si říkám že pro nás " šílený matky" vystavěj v Bohnicích novej pavilón ![]()
@Anchelina Některý dny mám taky pocit, že už to dál nemůžu vydržet…Taky jsem takový život nechtěla, ale nějak ho žiju…Jsem taky docela nervák a představ si, že bys do toho všeho ještě musela zvládat chování 13-ti leté puberťačky, která dělá ve škole průser za průserem…mě už se někdy nechce ráno ani vstát ![]()
No, malej ti sice nerozumí možná (ale to je otázka v tomhle věku, většinou rozumí víc, než dávají najevo), nicméně jednoho krásnýho dne by mohl tatínkovi či tobě říct, že ho serete… Malej ve 2letech naprosto neimylně zopakoval do „pípy“ a to v té době prakticky nemluvil ![]()
Co se tatínka týká, tak bych ho hezky odeslala s klukama na pivo, druhý den se sebrala a odjela třeba ke kamarádce, jen napsala sms, že jseš na víkend u Jany, že jste se hrozně dlouho neviděli a přijela bych maximálně tak těsně před jeho odjezdem. Třeba mu to docvakne, že se chová jak vůl.
Odsuzovat tě nebudu, máš moje pochopení. Přítel dělá na šichty, takže je každej den doma a kolikrát už hypnotizuju hodiny, kdy přijde. Musí být strašně náročný, být s malým 24hod denně, ani si to nechci představit ![]()
Taky už mě kolikrát malá tak vytočí, že mám fakt nerva a tiká mi ruka
Občas i ten hajzlík a prdel z pusy ulítne. Hodně to dělá i to počasí. Počkej až bude jaro, budete s malym častěji venku, zabaví se na písku a ty budeš mít chvíli klídek.
Co se domluvit s tchýní, aby hlídala malýho častěji? Nebo poprosit nějakou kamarádku a na oplátku bys pohlídala zase ty jí? Nebo i nějaký dětský centra zajišťují hlídání. Mě docela pomáhá mít s malou co nejvíc aktivit, chodili jsme plavat a na cvičení s dětma. Malá se krásně zabavila a já pokecala i s dospělou osobou. Docela často chodíme do dětskýho koutku, dám si kávu a jen sleduju, odkud to moje zvíře zase spadne ![]()
A neboj, řekla bych že bude ještě hůř
![]()
Sarkaso: Taky se někde přemáhám abych vstala
A co děláš aby Ti nehráblo?? Tak puberťačku nezávidím a myslela jsem si, že je to lepší, když máš doma starší dítě k malýmu. Já bych dvě děti nezvládla, takže u mě obdiv u všech, kdo má dvě:)
@Gladys No tak od dneška si začnu dávat pozor na pusu. To že by mi řekl, že ho seru bych nějak překousla i když z výchovnýho hlediska je to špatně a vím, že to nemá říkát, ale mě víc trápí to, jak moc to může poškodit jeho dětskou duši a to mě trápí nejvíc na tom, že jsem na něho ošklivá, co to udělá s jeho duší teď i do budoucna.
A myslíš jako odjet bez malýho jen sama nebo s malým? Sama bych měla strach nechat mu tam malýho a s malým vidíš, to mě nenanapadlo.
@Anchelina Já jsem to tak mívala i s dcerou a to mi bylo tenkrát 19 let, když se narodila…byla šílená už od narození, hyperaktivní dítě, kolikrát jsem myslela, že ji zabiju! Tenkrát to bylo ale lepší, měli jsme blízko babičky, i přes to jsem si řekla, že dítě už nikdy nechcu! A vidíš o 11 let později jsem měla stejně druhý, teda už s jiným partnerem, myslela jsem, že to bude jiný, když už budu starší, že to budu brát jinak.Ale není to tak. Abych se nezbláznila, chodíme často ven na procházky. bydlíme na vesnici, kde nejsou žádný mateřský centra, dětský centra, ani plavání apod. Všechny města jsou od nás celkem daleko a navíc peněz je taky tak akorát, spíš míň, takže někam dojíždět je jen sen. Tak vidíš, určitě jsem na tom ještě hůř než ty
A náš tatínek má taky dluhy z minulosti, takže hodně výdajů a proto musí pořád makat! A co dělám abych se nezbláznila? Já ani nevím! Možná už jsem se zbláznila, někdy si přijdu jak automat…Ale hodně čtu, ve volných chvílích, to pomáhá ![]()
@Anchelina s malým, ať se mu taky trochu zasteskne, že ho neuvidí vůbec…
@petrul Jsi hodná:) Je fakt, že ta zima moc nepřidá:) na plavání jsme chodili, ale pak začala ta pitomá zima a malý byl pořád nemocný:( ale jak začne jaro zase budeme chodit, na to se těším bude dost co dělat, hriště, pískoviště, kolo. Tchýně chodí po práci brigádničit, takže nemá čas a navíc mě je blbý ji otravovat, jsem ráda že hlídí pravidelně každých 14 dni( za to jsem jí fakt vděčná) chodíme do herny a tam je to relax. Jediný pořádný. Naštěstí si malý hodně hraje sám, takže si dám jak ty říkáš kafe a dokud neslyším známe brečení, tak nic neřeším a mám dvě hoďky klidu:)
@Anchelina tak na malýho-ostříhat nehty, vlásky trojkou, ať si je třeba netrhá a nech ho vztekat, nevšímej si ho, dělej si svoje. Mě se to osvědčilo, naučila jsem se ten řev prostě nevnímat, dítě leželo na zami a řvalo a když jsem potřebovala projít tak jsem ho jen překročila a šla…pokud to neumíš separovat, tak možná špunty do uší
Kluk časem zjistil, že když řve, tak si nikdo nevšímá a když ne, tak je máma tady pro něj a povídá si s ním apod.
Ad jídlo-jakmile začal řvat, šel dolů a byl hlady. A neumřel
A to, že děláš jídlo a on nevydrží a řve, tak to je normál…
nechápou čekání.
Máš to blbý, protože jsi vpodstatě matka bez partnera, jsi s ním pořád sama, nonstop a nemůžeš večer říct-jdi tam ty, já už nemůžu…
@Gladys píše:
@Anchelina s malým, ať se mu taky trochu zasteskne, že ho neuvidí vůbec…
Shodou okolností manžela zakladatelky znám a bohužel si myslím že by to spíše uvítal a vyřešil by to „relaxem“ s klukama. Každá volná chvilka dobrá.
@Pce píše:
Shodou okolností manžela zakladatelky znám a bohužel si myslím že by to spíše uvítal a vyřešil by to „relaxem“ s klukama. Každá volná chvilka dobrá.
tak to udělat několikrát za sebou. Mi neříkej, že když jezdí 1×za 14dnů a udělala by to třikrát, čtyřikrát, že by se prakticky vůbec neviděli 2 měsíce, že by mu to nezačlo být divný, že je furt v trapu. A popravdě, pokud by mu to ani po těch 2měsících nevadilo, tak se naskýtá otázka, proč tam vůbec jezdí a zda s takovým člověkem ztrácet mládí…