Černo v srdci

Anonymní
30.12.20 23:56

Černo v srdci

Zdravím. Píšu, protože nechápu svůj život. Od mala jsem vyrůstala se svým bratrem, který mě neustále šikanoval a velmi přísného otce, který byl doma jen o víkendech, podváděl matku. Něco to ve mne zanechalo. Jsem strašně negativní člověk. Už od základní školy mě ostatní děti nebraly. Na střední jsem měla jen par kamarádek, které jsem po tají taky nenáviděla. Cely život jsem se potýkala se šikanou, poruchami příjmu potravy, využíváním od kluků… Pak jsem potkala mého přítele. Najednou mi to rozzářilo svět.. První rok byl v pořádku, ale pak se to ve mne zase vzbudilo a nenávidím všechno a všechny. Vždycky, když mě něco naštve, cítím to u srdce, neumim to popsat a trvá dlouho se toho pocitu zbavit. Pořad něco kritizuju nebo pomlouvam. Všechno nenávidím, nic mě nebaví. Bojím se, ze mám v hlavě něco špatně.. všichni nenávidí mě a já nenávidím zase je a nejhorší na tom je, ze nenávidím i sebe..

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
31015
31.12.20 00:04

Ahoj. Libi se mi, ze se s tim nechceš smířit, ze nechces byt zla a zahorkla. Takze v tvem srdci laska a neha je, jen ji tahat na povrch.

Asi bych zkusila kazdy den udelat nejake laskave gesto - usmat se, nekoho pochvalit, od srdce podekovat, vzpomenout si na nejakou hezkou jednotlivost…cokoli. vubec to nemusi byt velke a velkolepé. Proste vedome si/jinemu delat radost.

Verim, ze to zvladnes, nejak na me nepusobis jako zloun zlej :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31.12.20 00:13

Prvni krok jsi udělala - uvědomila sis to a chceš s tím něco dělat.
Asi bude potřeba vyhledat odbornou pomoc, ale neboj se toho.
Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.12.20 00:15
@Anonymní píše:
Zdravím. Píšu, protože nechápu svůj život. Od mala jsem vyrůstala se svým bratrem, který mě neustále šikanoval a velmi přísného otce, který byl doma jen o víkendech, podváděl matku. Něco to ve mne zanechalo. Jsem strašně negativní člověk. Už od základní školy mě ostatní děti nebraly. Na střední jsem měla jen par kamarádek, které jsem po tají taky nenáviděla. Cely život jsem se potýkala se šikanou, poruchami příjmu potravy, využíváním od kluků… Pak jsem potkala mého přítele. Najednou mi to rozzářilo svět.. První rok byl v pořádku, ale pak se to ve mne zase vzbudilo a nenávidím všechno a všechny. Vždycky, když mě něco naštve, cítím to u srdce, neumim to popsat a trvá dlouho se toho pocitu zbavit. Pořad něco kritizuju nebo pomlouvam. Všechno nenávidím, nic mě nebaví. Bojím se, ze mám v hlavě něco špatně.. všichni nenávidí mě a já nenávidím zase je a nejhorší na tom je, ze nenávidím i sebe..

Takových lidí je hodně, nejsi sama.. a jak napsala kolegyně Kadrnožková, každý den dobrý skutek, protože jedině tak se něco změní. Když to nebudeš dělat budeš zapšklá a zlá. A taky potřebuješ psychologa, aspoň mu to říct. No a posledni rada a ta opravdu funuje.. Musíš odpustit, ať je to tvoje nebo jejich vinna. ODPUSTIT!

  • Citovat
  • Nahlásit
18194
31.12.20 00:22

Zkus kineziologii. Ono to sice na první pohled vypadá jako šarlatánství, ale ti terapeuti umí bezvadně pomáhat zpracovávat právě takový hluboký traumata z dětství. Dokážou tě tím provést líp než leckterý psycholog a navíc se tam nemusíš sáhodlouze vykecávat, což je třeba pro mě obrovský plus.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31.12.20 04:26
@Janli píše:
Zkus kineziologii. Ono to sice na první pohled vypadá jako šarlatánství, ale ti terapeuti umí bezvadně pomáhat zpracovávat právě takový hluboký traumata z dětství. Dokážou tě tím provést líp než leckterý psycholog a navíc se tam nemusíš sáhodlouze vykecávat, což je třeba pro mě obrovský plus.

Kineziologie je sice na některé věci fajn, ale na silná traumata…nevím, nevím…já u ní byla a málem to skončilo sanitkou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31.12.20 04:30
@Anonymní píše:
Zdravím. Píšu, protože nechápu svůj život. Od mala jsem vyrůstala se svým bratrem, který mě neustále šikanoval a velmi přísného otce, který byl doma jen o víkendech, podváděl matku. Něco to ve mne zanechalo. Jsem strašně negativní člověk. Už od základní školy mě ostatní děti nebraly. Na střední jsem měla jen par kamarádek, které jsem po tají taky nenáviděla. Cely život jsem se potýkala se šikanou, poruchami příjmu potravy, využíváním od kluků… Pak jsem potkala mého přítele. Najednou mi to rozzářilo svět.. První rok byl v pořádku, ale pak se to ve mne zase vzbudilo a nenávidím všechno a všechny. Vždycky, když mě něco naštve, cítím to u srdce, neumim to popsat a trvá dlouho se toho pocitu zbavit. Pořad něco kritizuju nebo pomlouvam. Všechno nenávidím, nic mě nebaví. Bojím se, ze mám v hlavě něco špatně.. všichni nenávidí mě a já nenávidím zase je a nejhorší na tom je, ze nenávidím i sebe..

Jako bych to psala před x lety já. Tohle byly jen začátky. Pak začaly deprese - všem ubližuju, jsem zlá atd. Přidalo se sebepoškozování a pokusy o sebevraždu. Vše se mi rozjelo po porodu. Našla jsem si vynikajícího psychoterapeuta a trvalo mi 6 let se z toho dostat. To odpuštění, jak tu někdo píše, nepřišlo hned, ale až po letech terapie - prostě samo od sebe to přišlo. A je to jedno z nejlepších věcí - není to dar pro toho, kdo ublížil, ale především pro tebe. Uleví se hlavně tobě a budeš konečně volná.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7246
31.12.20 08:12

Musis zacit u sebe. Dokud se nebudes mit rada, nemuzes mit rada ostatni.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7078
31.12.20 08:13

Odbornika a fofrem. Tu sikanu v detstvi nikdo neresil? Byla jsi jako dite nekdy u psychologa?
Zkus si pro jistotu taky neco precist o autistickem spektru, tam se vyskytuje jak sikana, tak i poruchy prijmu potravy.
Samozrejme to muze byt spousta jinych problemu, ale chce to odbornou pomoc.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31.12.20 08:20

Špatné je, jak se cítíš. Dobrá zpráva ale je, že to můžeš změnit! :palec: Určitě s pomocí, ale je to jen na tobě. Ty se můžeš rozhodnout, že to chceš změnit a já věřím, že to půjde :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.12.20 09:02
@Jana525 píše:
Odbornika a fofrem. Tu sikanu v detstvi nikdo neresil? Byla jsi jako dite nekdy u psychologa?
Zkus si pro jistotu taky neco precist o autistickem spektru, tam se vyskytuje jak sikana, tak i poruchy prijmu potravy.
Samozrejme to muze byt spousta jinych problemu, ale chce to odbornou pomoc.
Šikanu nikdy nikdo neřešil. Byla jsem taková, že jsme se s tím chtěla poprat sama. K ošklivým slovům jsem nikdy neměla daleko. U psychologa jsem nikdy nebyla, nikdy mi nepřišlo, že by to bylo až tak nutné, až teď si uvedomuju, že to možná nutné je
  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
31.12.20 09:04
@PaníKadrnožková píše:
Ahoj. Libi se mi, ze se s tim nechceš smířit, ze nechces byt zla a zahorkla. Takze v tvem srdci laska a neha je, jen ji tahat na povrch.

Asi bych zkusila kazdy den udelat nejake laskave gesto - usmat se, nekoho pochvalit, od srdce podekovat, vzpomenout si na nejakou hezkou jednotlivost…cokoli. vubec to nemusi byt velke a velkolepé. Proste vedome si/jinemu delat radost.

Verim, ze to zvladnes, nejak na me nepusobis jako zloun zlej :hug:

Milá gesta udělat umím. Hyckame se s přítelem, ale pak mi najednou přepne a jsem naštvaná na cely svět. Silena urážlivka a kdo vi co ještě..

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
31.12.20 09:07

Stejně tak v puberte. Měla jsem hroznou pubertu.. anorexie, pláč, sebevražedné myšlenky, hádky s rodiči, vyhrožování, proste sama bolest. Svýho otce jsem nenáviděla ze všech nejvic, ale hodně toho po něm mám. Třeba to, jak cely život kritizoval on mě, tak teď já kritizuju všechno kolem.

  • Citovat
  • Nahlásit
4810
31.12.20 09:14

Moje kamarádka měla podobné dětství, za nasledek měla PPP, nízké sebevědomí.
Psycholog jí poradil opakování pozitivních afirmací před spaním. Ty můžeš zkusit třeba „mám se ráda i všechny svoje blízké“ nebo si něco vymysli. Podle hesla „fake it, till you make it“. Ale bylo to před cca 20 lety, teď už jsou možná jiné metody. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat