Dlouhé snažení - Chci, nejde, chci vlastně?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu

Kamijjka

216

23.9.20 14:09

načítám...

Chci, nejde, chci vlastně?

Ahoj všem,
mám 6 letého synka, už přes rok se snažíme o miminko, bohužel to nejde. Moje gynekoložka už nás chce odeslat na spermiogram, já jsem údajně po fyzické stránce a její prohlídce ok. A teď, já vlastně nevím, zda chci nebo nechci. Začíná mi to být jedno. Prvního půl roku snažení jsem se fakt div ne hroutila, že zase přišla MS. Čím déle to je, tím více je mi to jedno. Je to normální? :roll:

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

EvieK

3032

1349

23.9.20 14:20

načítám...

Hele řekla bych, že jo. My jsme se po devíti letech na to taky vyprdli , začalo mi to být jedno, IVF už mě nezajímalo, neměla jsem už na to sílu. Takže jo, chápu.

načítám...
Citovat
Zmínit

24138

14977

23.9.20 14:53

načítám...

Čím víc ti to bude jedno, tím větší šance je na otěhotnění. Protože když se stresuješ, tak se tělo otěhotnění brání - to bývá u kořene většiny funkčních neplodností.

Začněte se s mužem pravidelně krmit paraořechama - každý tak tři, čtyři denně, kvůli selenu a zinku a nechte to plavat, jen se soustřeďte na dostatek sexu.

načítám...
Citovat
Zmínit

ugluk

68928

16965

23.9.20 15:31

načítám...

Myslím, že je to přirozená sebeobrana těla, jak se nezbláznit. My jsme na každé dítě čeklai šest let, jako jo, chtěli jsme moc a řešili jsme to, ale že bych se z toho hroutila, obrečela každou MS nebo čůrala na testy pár dní před očekávanou MS, to ani náhodou. Asi po roce snažení se to dost zklidnilo a vedle snahy o dítě jsme užívali života, takže zpětně mám pocit, že jsme si ty společné roky hezky užili. Byť neúspěchy po IVF byly na pytel, to ne že ne, ale nebyl to středobod světa.