Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ptám se těch, co jsou spolu jen kvůli dětem: Jak se to stalo?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
21.4.25 16:57
Jsme no. Synovi budou tri. Podelalo se to až po jeho narození, vlastne pořádně ani nevíme jak. Začalo to tím, že byl hodně náročné mimino, manžel náročnou práci, kterou ale rozhodně stojí za to udržet aby nás pohodlne zabezpecil, oba jsme padali po puse, když byl doma tak mě střídal u ditete. Porodem zmizel jakýkoli nas společný čas, povídání, společná cinnost. Procházky nebo výlety byly tak do těch dvou let jen nervy, že malý bude řvát, a většinou to tak bylo. Nemáme žádné hlídání, bylo to jen na nás, takze oddech mozny jen odděleně. Zezacatku to pro me bylo strasne tezke i tim jak moc mi chybel, prestoze jsem mela miminko. Kolem těch dvou se to zlomilo a konečně to začal být zase život, ale my jsme ten vztah už nějak nenašli zpatky. Zvykli jsme si každý fungovat sam bez toho druhého, syna oba milujeme nade všechno, ale my už nemame co si povídat, žijeme každý ve své bubline, nechybime si, nepritahujeme se… Zatím bychom neudělali synovi to, abychom šli od sebe, vůbec by to nepochopil, miluje oba. Neumím si vůbec představit jak by vzal, že táta neprijde každý večer domů. Oba jsme zatím odhodlání spolu byt, nehadame se, nemáme žádné velké konflikty. Staráme se spolu o syna, jako partneři nefunguje nijak, řešíme spolu jen provozní veci. Co bude dál, zatím nevím. Jde mi o syna, nemam touhu hledat novou lásku, už na ní ani nevěřím. Mám strach jak to bude casem vnímat, je mi jasné že byl měl vnímat milující se rodiče, a ne jen takové „kolegy v rodičovství“. Ale nevím co lepšího dělat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.4.25 17:32
No to my spolu nespíme v posteli, neobejmeme se, vzor moc taky nejsme a vím, že to nebude asi lepší.. a mám staršího kluka a mladší dcerku už, takže u mně to děti vnímají už hodně.. měla jsem odejít když první byl miminko, taky jsem to nechtěla dítěti udělat.. a chtěla jsem dokázat i rodičům, že můj muž stojí za to a jsem štastná.. ale asi nejsem
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.4.25 17:41
Taky jsme spolu jen kvůli dětem. Jakonrodice fungujeme snad dobře, máme se rádi, respektujeme se, pomáháme si, vycházíme si vstříc.. jen se prostě už nemilujeme, nespime spolu. Ale obejmeme se, pusu si dáme, žádná zášť, naštvání… jsme prostě kamarádi. Manžel mě prý pořád miluje, chtěl by všechno jako před x lety, ale to prostě už nejde. Stala se spousta věcí, dost z nich kvůli němu, já jsem se nějak sekla, nedokážu to vrátit zpět. Už jsem mu i říkala, že si klidně může najít nějakou jen na sex, za podmínky, že by ji nikdy netahal domů a k dětem. To nechce. Rozvod taky nechce. No tak žijeme tak, jak žijeme. Uvidíme, jak dlouho to půjde. Tím, že se vlastně máme rádi a nijak proti sobě nebrojime, tam deti to snad neovlivní, nic zlého se nikomu doma neděje. Jen prostě za zavřenými dveřmi nedovadime v posteli.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.4.25 18:14
My spolu v jedné posteli spíme, upřímně mi to moc nevyhovuje, ale máme 3+1, syn už spi v pokojíčku sam, mám někdy chuť se tam přestěhovat, ale to by nebylo dobré ani kvůli nemu, ani pro mě, ale další loznici nemame. My se k sobě taky chováme normálně, žádná zast. Neobjimame se ani si nedáváme pusu, nespime spolu. U nás jsem se ja hrozně moc snažila ten vztah zachránit, ale byla to taková křeč jakože jsem chtela zpátky to co bylo dřív, ale uvědomila jsem si že ani já to tak vůbec už necítím, je to prostě pryc, vrátit čas nejde.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.4.25 18:41
Já nevím, jak to popsat, ale asi jsem taky ten případ. Mám manžela. Jsem s ním od mých 20, vdávala jsem se ve 23 a syna jsme měli v mých skoro 25 letech. Teď mi je 30. Na můj vkus děsně brzy. Manželovi je 45 let.
Tehdy mi imponoval, měli jsme jiný životní styl. Hodně jsme spali, pili alkohol, jedli fastfood, doma binec a bylo nám v tom dobře. Ale po tom porodu se ve mě něco pohnulo. Já jsem se změnila, zvedla se z gauče, začala sportovat, chodit ven, nechutná mi alkohol a jím zdravě. A začala jsem nenávidět binec.
A manžel zůstal stejný. Těžko mu můžu co vyčítat. Já si ho takového dobrovolně vzala.
Takže realita je taková, že já doma uklízím, vemu syna ven, beru ho na dovolenou. Já s ním jezdím sama na lyže, na kole, vedu ho k pohybu. Manželovi neustále domlouvám, ať ho nekrmí sladkým. Teď už mi to i syn napráská.
Zatímco, manžel se celý víkend, celé volno válí s telefonem v posteli. Objedná si mekáče, nalejvá se rumem. Udělá akorát bordel. Je mi z něj až na blití.
Nechává oblečení na zemi, ostříhané nehty, všude nádobí. Prdí, krká a směje se tomu.
Jenže problém je, že on mě fakt miluje. Mám teď i hezkou postavu. Větší sebevědomí.
Jsem projektantantka silnic, takže v práci je většina chlapů, ženatých. A já mám pocit, že jsem si opravdu špatně vybrala.
Kolegové berou svoje děti na výlety, na kola, na hory. Dá se s nimi mluvit, mají všeobecný přehled. Já manžela nemůžu vzít ani na procházku, neušel by to. A také ho nemůžu vzít ani mezi své přátele, byl by za jednoduchého křupana, co si plete Palacha s Palackým.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.4.25 18:56
@Anonymní píše: Více
Ach jo, to je mi líto 
kdybych si vzala svoji lásku z 20 let, dopadlo by to úplně stejně, coz jsem si ale tenkrát neuměla vubec představit že jo. Ale jestli on se jenom vali a synovi nic moc nedává, asi bych šla od toho. Můj manžel je aspoň dobrý vzor, shodujeme se na výchově, jen mezi námi to vyhaslo. Ale vy asi budete mít cim dal větší rozpory. A jsi o deset let mladší než já, to je strašně brzo odepsat život a byt s nekym kdo ti přijde jako koupání kvuki dítěti.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.4.25 19:39
Na něm je jedině dobré, že mi do ničeho nekecá. Jemu je jedno, kde jsme, co děláme, kdy se vrátíme. Ve výchově je laxní, chce být kámoš, koupí mu cokoliv. Z toho trochu rostu, ale je to lepší než, aby řval nebo ho mlátil.
Taky ho klidně i pohlídá, ale je to tedy tak, že mu pustí v obýváku TV a jde si vedle lehnout.
Tak ho s ním ani nechávat nechci. Toho radši dám k mámě.
To, že nejsme kompatibilní jsem už pochopila. On se nezmění, ale beru to tak, že jsem věděla do čeho jdu. Máma mě hrozně cepovala za úklid a on byl prostě free týpek. Tak mi učaroval. 
Jsem na plném úvazku, mám 50 hrubého. Byt je jeho.
Delší dobu si tedy odkládám, kdyby náhodou.
Nejlepší by bylo, kdyby mě opustil on. Beru to jako moji chybu a muj závazek, když jsem si ho takového nasla.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.4.25 22:34
Já si našla aktivního turistu, sportovce s duší donrodruha. Člověka který nesoudi drihe, je v klidu. Po 14 letech vztahu, 9 letech manželství je z něj kuřák, povalec, který má problém vyjít na balkón si zakourit nebo něco udělat na zahradě. Na vše co navrhnu má milion výmluv. Už se sama se sebou vsazum co zase bude za výmluvu, že nemůže posekat třeba trávu- naposledy to byly bolavé uši. Syna ba výlety nebere, na kolo taky ne, protože má přeci pichle kolo- už dva roky. Záchod pocura, pokadi, ale neuklidi. Nespime spolu. Ani v místnosti. On spí v ložnici na manželske posteli. Syn spí na matraci v pokoji a já u něj. Neobejmeme se, pusu si nedáme. Ještě před půl rokem jsem si říkala, že to vydržím, že jsme aspoň finančně ok. Ale už to nedávám. Ráno smrad po celém bytě od česneku, protože ho miluje a ji ho v noci. 
večer uklidim a přijdu odpoledne a bordel. A on se diví co se mi jako nelíbí. V celém bytě plíseň a on ji nevidí. Ne nemá to smysl. Právě kvůli těm dětem, ne!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.4.25 22:34
@Anonymní píše: Více
taky nemám ještě ani třicet, ale tohle bych nedala, nejhorší je, že ti starší už to nikdy nepochopí, že dělají něco špatně i když jeden známý se změnil ve čtyřiceti.. uvidíš jak to bude fungovat, závidím ti teda že máš fajn práci, to máš o polovinu problémů méně 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.4.25 22:37
@Anonymní píše: Více
to je hodně chlapů bordelářů, ale musí mít aspoň nějakou stopku.. jak říkáš kvůli dětem ne.. taky spím s dětmi radši..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.4.25 22:43
@Anonymní píše: Více
Je bordelar a bordelar. Tohle je čiré prase line v jednom.
Jediné co mu jde skvěle, je chození po zahradě s metrem a práce pusou, co vše udělá. No dům máme 4 roky a zatím neudělal a nezaridil nic.
- Citovat
- Upravit
21.4.25 23:11
Tohle je hrozne smutny cteni…moje mama mi rikala, (ucitelka v matersky skolce),ze cim mensi deti, tim lip snasely rozchod rodicu. Ale je to tezky no. Jen jsem si to predstavila, jaky to musi byt takhle zit. Ja se rozesla s manzelem pred dvouma rokama, dcera byla teenager. A jen posledni dva roky jsem docela trpela, ale jen nas posledni pul rok byl bez sexu a drzeni za ruku apod. Ja uz jsem si ho prestala vazit za veci, ktery delal. Neumela bych si predstavit zit s nekym bez jakyhokoliv doteku, pohlazeni…ale chapu, ze je to sakra tezky to rozseknout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.25 07:16
To je šílený, k čemu ty chlapy máte? Jen pro status?
Já takhle žila taky dlouho s ex. Neschopný, obézní prase, živila jsem ho.
A čím déle jsme spolu byli, tím byl neschopnější a línější. Po 20 letech a 2 dětech (bylo jim 2,5 a 6) si našel o generaci mladší. Rozvedli jsme se, kluky nevídá, ani jim nezavolá. Řekl mi, že to mám brát tak, že mi daroval sperma. Že ty děti nechtěl, ale donutila jsem ho.
A mě se bez něj tak ulevilo.
Doma je čisto, nikdo mě tam neobtěžuje, neštve.
Je to daleko kvalitnější život. Jsem stále sama a je mi mnohem lépe.
Jediný, čeho lituju, že jsem ho neopustila mnohem dřív.
Ve všech vašich případech to bude stejný, jste samostatné. Bude se vám lépe dýchat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.25 07:23
@Dollorres píše: Více
Přiznám se, že jsem čekala kdy se do diskuse zapojis.
Dobrá otázka, k čemu ty chlapy máme. Já osobně jen jako chůvu, která odvede dítě 3× týdne ráno do školky. A teda platí služby v bytě. Jinak nic nedělá, nezaplatí. S dítětem je těžké odejít. Čekám handrkovani o dítě a o majetek. Teď se dítěti nevěnuje, ale jakmile nadhodim svěření do péče hned má řeči, jak potřebuje dítě vídat. Přitom všem okolo říká, že an něj nemá energii. Prostě de*il.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jak se to stalo? Máte se rádi? Kolik let už jste takto spolu? Jak to děti vnímají a uvažujete ještě o odstěhování se?
Vztah nám přestal klapat, sám řekl že je se mnou jen kvůli dětem a nechce abych se stěhovala ani střídavku.. já si mám dělat co chci, on je tu prý pro děti.. parkrát jsem přemýšlela střídat se u dětí třeba po dvou dnech, aby to nebylo tak dlouhý, ale asi si toho i tak děti všimnou a teď jak ven z kruhu.. necítím se dobře když doma city vyprchaly, jen tak spravit to nepůjde..