Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chci vycházet s tchýní
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.6.12 20:58
Mě to celý připadá, jako že svého syna vnímá spíš jako životního partnera, než jako svoje dítě 
. A proto je pro ní takový problém smířit se s tím, že má svou rodinu - ženu a dítě.
Má nějakého chlapa? Kamarádky, co by s nima někam chodila nebo jezdila?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.12 21:04
Ty máš oba moje tchánovce v jednom (oni jsou rozvedení, tak je mám každého zvlášť). Je mi tě líto.
Tchýně manželovi řekla, že jestli si mě vezme, tak si zkazí život. Ale aspoň je tak taktní, že mi nikdy nic špatného neřekla a neřekne (ale manžel mi říká všechno). Na začátku jsem měla snahu k nim jezdit a volat jí, aby věděla, co děláme a později i o synovi. Vyčetla manželovi, že ho zatajuju (volala jsem v době, kdy malý nespal a manžel pracoval na zahradě a na domě). Od té doby nevolám a neberu jí mobil.
My k nim jedeme tak 1× do měsíce a oni k nám taky. Pravidelně se dozvím, že jsem neschopná matka a manželka. Ze všech návštěv je mi dopředu zle. Pak nás pomluví u švagrovců. Teď jsem ale přišla na skvělou zábavu, pomlouvám tchýni se švárou (oba jsme se do rodiny přiženili/přivdali). Je to povrchní, ale člověku se uleví.
Promluv si s někým a je jedno, jestli to bude psychoterapeut nebo kámoška. Tchýni se nasnaž mít ráda, všechno jí odkývej a mysli si něco o zadeli (tak to dělám já). Ode dne, kdy je mi naprosto volná, je mi krásně. Trpím ji jen jako matku svého manžela a babičku svého syna. Neřeším, co říká a co dělá, je zlá a zahořklá a jednoho dne se jí to všechno vrátí (např. tak, že poputuje do domova důchodců 
)
Je fajn, že tě manžel podrží.
Pokud z toho máš zdravotní problémy, tak k ní nejezdi. Až bude prcek větší, tak tam vyšli manžela se synem samotné a udělej si „holčičí den“.
Inko 2
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.12 21:12
Tak to máš hodně těžký, ona má ke svému synovi nezdravý vztah. Rozhodně si nemyslím, že to bude lepší, spíš horší.
Píšu anonymně radši, protože my jsme s manželem měli s tchýní skoro peklo, jinak než vy, ale před každým našim setkáním jsme byli tak vynervovaní, bylo nám špatně od žaludku, manžel v té době zhubl 10 kg, já měla každodenní bolesti hlavy. Už jsou to 2 roky, co se s nimi nestýkáme, i když bydlíme blízko, ale nešlo to jinak. Doteď jsme se z toho nevzpamatovali.
Bohužel ti radím, abyste se odstřihli, pokud ona radikálně nezmění její přístup k vám oběma a nezačne se chovat slušně. L.
Píšu anonymně radši, protože my jsme s manželem měli s tchýní skoro peklo, jinak než vy, ale před každým našim setkáním jsme byli tak vynervovaní, bylo nám špatně od žaludku, manžel v té době zhubl 10 kg, já měla každodenní bolesti hlavy. Už jsou to 2 roky, co se s nimi nestýkáme, i když bydlíme blízko, ale nešlo to jinak. Doteď jsme se z toho nevzpamatovali.
Bohužel ti radím, abyste se odstřihli, pokud ona radikálně nezmění její přístup k vám oběma a nezačne se chovat slušně. L.
@Anonymní píše:
Ahoj holky,jsme nešťastná ze vztahu jaký mám s tchýní. Na začátku vztahu s přítelem jsem se snažila, byla jsem mladá a všechny jsem respektovala automaticky. Po třech měsících vztahu jsme začali s přítelem bydlet, do té doby bydlel u ní. Přestěhovali jsme se do bytu, který vlastnila jeho babička (ta tam s tchýní chodila kdy se jí zlíbilo, prolízala skříně, lezla do věcí. Tchýně to omlouvala, že babička je stará a že se jí težko odporuje, proto chodí s ní
) Než jsme se přestěhovali, přítelovi pročítala mobil, lezla do mailu
Nelíbilo se mi to, ale pořád jsem jí měla svým způsobem ráda. Jen proto, že to je matka přítele
Několikrát mi vyčítala (přes maily) že přítel od ní odešel kvůli mě, jak mám být šťastná, že je se mnou, jak je to ten nejlepší chlap a že jestli si ho mám zasloužit, tak musím dělat vše co mi řekne.. Vyčítala mi každou blbost, co jsem udělala, neudělala. Hlavně to, že jsem jí ho sebrala a nejsem každou chvilku s ním. Jemu psala maily (přeposílal mi je), jaká jsem manipulátorka, jak ho odtahuju od jeho rodiny, že ho nemám tak ráda, jako on mě, že nejsem jeho poslední, že měl málo přítelkyň, že musí nabrat zkušenosti. V podstatě ho naváděla, ať se se mnou rozejde. Nikdy o mě nemluvila za zády hezky. I tak jsem vše snášela. Vždy dodala, že mě má ráda, aby ona byla ta, která to myslí dobře a já byla ta špatná. Do očí mi nikdy nic neřekla a já jí nikdy neřekla, že to vím. Mimo to, co mi psala do mailů, nikdy jsme to osobně neřešily.
Měla ho strašně brzy, ještě před 18ti a od jeho 10ti žili sami (nebrala ho jako syna, ale jako partnera, svěřovala mu vše, vyprávěla mu o sexu, co má ráda, co ne, řešila s ním její intimní problémy, pracovní problémy, to co se z mého pohledu neřeší se synem, ale třeba s kamarádkou)
Já jsem pro ní byla ta špatná, ta která jí sebrala syna a nenechala si mluvit do života. Nechtěla jsem mít byt podle ní, nechtěla jsem se stěhovat do města a bytu, který nám vybrala ona. Nechtěla jsem k ní chodit každý týden, přítel jí po několika letech se mnou už nevolal každý den a vždy to byla moje chyba.
Kdž jsem otěhotněla, tak jí ta novinka skoro položila. Před tím skákala, tancovala v bytě, plná energie, pusu nezavřela a pak jak když jí zamrazí. druhý den volala, že jí nebylo dobře, ale je šťastná, že čekáme miminko.
Miminko se pře 9ti měsíci narodilo. Už od záčátku pořád brečí a přítele citově vydírá. Musí k ní pořád jezdit. Opravdu pro prkotiny. Vyklidit sklep, nakoupit babičcce, odtáhnout pohovku, posunout skříňku a u toho vždy brečí. Brečí když vidí mě, když vidí našeho syna, brečí pořádZa těch 7 let, co jsme spolu jsem jí přestala mít ráda, spíš nenávidět a vše dusím v sobě. Každá návštěva je jedna velká přetvářka, jak z její strany, tak z mojí
Ani nevím proč to píšuNejraději bych řekla, že o mě nikdy nemluvila hezky, že moc dobře vím jak přítele naváděla, jak nesnesu to její přiblblé chování. Jak jsem pořád ta špatná.
Její reakce na těhotenství byla i to, že napsala, že ted když už budu patřit do její rodiny, mohou se z nás stát „přítelkyně“ napsala to i s těmi uvozovkami.
Když přítelovi něco zas špatného o mě říká, tak se za mě postaví, okřikne jí v telefonu, zastane se mě, takže to už ustalo. Ona udělá pro přítele úplně vše, hlavně aby na ní nebyl nazlobený. Ten od začátku neví jak to řešit, ví jak moc mě to trápí, takže s malým tam jezdíme max 2× do měsíce
Při každé navštěvě trpím na bolesti hlavy, břicha, tlak a sotva se držím nervama na nohou. Doma si připadám já jako ta nejhorší, protože ona je vždy ta pozitivní a milující.
Napadlo mě i jít k terapeupovi, ale s ní nechci a bez ní se nic nevyřeší a v podstatě tam s ní ani nechci
- Citovat
- Upravit
24.6.12 21:32
Obávám se, že s takovou tchyní se nedá vyjít. Pouze vyběhnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.12 21:44
Já bych takovou tchýni hnala, to je hrozný čtení, je mi z toho smutno a tebe moc líto
Můj příběh (ve zkratce):
moje (tehdy budoucí) tchýně mě nechtěla 1,5 roku vidět, když jsem začala chodit s mým manželem. Řekla, že jí nesmím přes práh. Mně to bylo moc líto. Manžel to nějak moc neřešil. Po 1,5 roce mě milostivě přijala na Vánoce a byla rádoby milá, ale našemu vztahu vůbec nefandila, ba naopak. Neustále mi předhazovala manželovu ex, básnila o ní, jak je krásná a módně oblečená. To, že má manžel upřímně rád a je se mnou šťastný, to, že jsem (myslím si) chytrá holka - to pro ní důležité nebylo. Další 1,5 roku od toho prvního setkání se snažila lehce nás rozeštvat: básnění o ex pokračovalo, nepřáli svatbě, dělali mírné naschvály - ale v mezích slušnosti. To celé bylo ale prokládané neustálým naštváváním se z jejich strany kvůli prkotinám nebo kvůli věcem, které byly čistě naše věc. Čím víc jsem se snažila být milá snacha, která má ráda svou tchýni, tím víc me měla v hrsti. Když se na nás takto naposled naštvali, byla jsem těsně před IVF. V tu dobu to ve mně bouchlo, rezignovala jsem a tchýni jsem začala nemít ráda až nesnáše. Nestála jsem o usmíření, ani manžel. Otěhotněla jsem, po 4 měsících jsme jim ukázali fotku z UTZ. Tchýně otočila o 180 stupňů, najednou jsem byla ta nejhodnější a nejmilovanější snacha pod sluncem, začala mi neskutečně podlézat. Jenže já jsem dubová palice a už jsem to v sobě prostě nedokázala obrátit tak, jako ona. Tři roky jejích ústrků ve mně zanechaly velké rány a já už jí ráda nemám a strašně mi vadí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.12 21:50
Děkuju 
jsem z toho fakt nešťastná a teším se, až bude malej velkej a já tam jezdit nebudu. Teď je to jen proto, abych jim nebránila ve vztahu. Škoda, že nemám parťáku jako švagra nebo švagrovou Přítel je jedináček a o jejich nezdravém vztahu vím, přítel už taky (skoro od začátku našeho vztahu), jinak si to ani neuvědomoval. Taky mi řekne všechno špatný co o mě ona řekla
Ale teď jí vídat musím, pořád kojím a kojit budu snad dlouho, ale opravdu mám z toho ty zdravotní problémy. A to nervák nejsem, spíš klidnej člověk co se jen tak nenervuje.
Chlapa nemá a ani kamarádky. Měla po rozvodu několik vztahů, ale nic nebylo delší než dva roky (a to mi a partnerovi uděluje rady na šťastný vztah
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.12 21:51
Já se spíš divím, že se manžel nepostaví zcela za tebe a neodmítne za ní jezdit. Mně to, co ti dělá, přijde úplně šílený
- Citovat
- Upravit
24.6.12 21:55
Hele, jestli tam fakt trpíš, tak 1 - 2 dny v měsíci kojené mimino na UM vydrží. Coby matka - hyena to mám vyzkoušené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.12 21:55
Anonymní 21:44 ve mě se to právě taky zlomilo po tolika letech a nemám jí ráda a ani na jednu stranu nechci, kdybych neměla dítě, tak to neřeším, ale nechci jí bránit ve styku (teda nejraději bych chtěla ale vím, že to nejde)
Ani nevím zda s ní chci vycházet, teď jí vídat musím a chci setkání zvládat v pohodě
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.12 21:56
@Anonymní píše:
Já se spíš divím, že se manžel nepostaví zcela za tebe a neodmítne za ní jezdit. Mně to, co ti dělá, přijde úplně šílený
Já to celkem chápu. Prostě pořád to je máma a určitě jí má rád.
Tak teda aspoň já omlouvám manžela, když je věčně s tchánem a domů se jezdí jen najíst a vyspat…
Pokud nejsou návštěvy tak časté, tak to jde…
Inko 2
- Citovat
- Upravit
24.6.12 21:59
@Anonymní píše:
Ty máš oba moje tchánovce v jednom (oni jsou rozvedení, tak je mám každého zvlášť). Je mi tě líto.
Tchýně manželovi řekla, že jestli si mě vezme, tak si zkazí život. Ale aspoň je tak taktní, že mi nikdy nic špatného neřekla a neřekne (ale manžel mi říká všechno). Na začátku jsem měla snahu k nim jezdit a volat jí, aby věděla, co děláme a později i o synovi. Vyčetla manželovi, že ho zatajuju (volala jsem v době, kdy malý nespal a manžel pracoval na zahradě a na domě). Od té doby nevolám a neberu jí mobil.
My k nim jedeme tak 1× do měsíce a oni k nám taky. Pravidelně se dozvím, že jsem neschopná matka a manželka. Ze všech návštěv je mi dopředu zle. Pak nás pomluví u švagrovců. Teď jsem ale přišla na skvělou zábavu, pomlouvám tchýni se švárou (oba jsme se do rodiny přiženili/přivdali). Je to povrchní, ale člověku se uleví.
Promluv si s někým a je jedno, jestli to bude psychoterapeut nebo kámoška. Tchýni se nasnaž mít ráda, všechno jí odkývej a mysli si něco o zadeli (tak to dělám já). Ode dne, kdy je mi naprosto volná, je mi krásně. Trpím ji jen jako matku svého manžela a babičku svého syna. Neřeším, co říká a co dělá, je zlá a zahořklá a jednoho dne se jí to všechno vrátí (např. tak, že poputuje do domova důchodců
Je fajn, že tě manžel podrží.
Pokud z toho máš zdravotní problémy, tak k ní nejezdi. Až bude prcek větší, tak tam vyšli manžela se synem samotné a udělej si „holčičí den“.
:potlesk : 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.12 22:08
@Anonymní píše:
Anonymní 21:44 ve mě se to právě taky zlomilo po tolika letech a nemám jí ráda a ani na jednu stranu nechci, kdybych neměla dítě, tak to neřeším, ale nechci jí bránit ve styku (teda nejraději bych chtěla
Ani nevím zda s ní chci vycházet, teď jí vídat musím a chci setkání zvládat v pohodě
To jsem byla já
Já styku tchýni s dětma nebráním. Manžel ví, že má kdykoliv možnost je sbalit a sám tam s nima jet… neustále ho k tomu vybízím, několikrát toho využil, občas jedu taky, abych měla pokoj. Tchýně pořád nechápe, proč ji nemám ráda - a já nechápu, že to nechápe. Ale mně se nikdy nezeptala, ptá se jen manžela - a ten jí zase říká, že to nehodlá za mě řešit. Mně se nezeptala. Pokud tu otázku někdy otevře, tak jí to mileráda vysvětlím.
- Citovat
- Upravit
24.6.12 22:24
Nejděte tchýni chlapa!!! ať má i jiné starosti a né vás pořád prudit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.12 23:23
Je mi Te opravdu lito, situaci jakou si popsala prozivala moje mamka se svoji tchyni, tudiz moji babickou a muzu Ti rict, ze se to nikdy nezlepsilo a doted je babicka tema pro meho tatku velice neprijemne, jelikoz se kvuli ni cely zivot hadali. Babicka se je snazila rozestvat uz od zacatku, mamce delala naschvaly, tatkovi namlouvala ruzne veci, treba ze nejsme jeho deti apod. Bylo ji jedno, ze uz jsou spolu X let a maji tri deti, byla by stastna, kdyby nas opustil a odesel k ni i treba v padesati. Jakmile jsme my tri sourozenci trochu zacali vic vnimat, doslo nam, ze cele leto, ktere u babicky travime do nas ryje a rika skarede veci o mamce, dokud nam to mozky nebraly tak jsme tam meli krasne zazitky: dum na vesnici, zahrada, kralici, vsak to znate, ale jakmile jsme zacali pobirat co se deje tak se ty pobyty u babicky zmenily na horor a prezili jsme to ve zdravi jen diky tomu, ze jsme na to byli tri a po vecerech jsme si o tom povidali, jak je babicka zla a nesmime ji poslouchat, ze to co rika urcite neni pravda! Z tatky se stal alkoholik velice brzy, protoze je to hodnej chlap, ale fakt asi slaboch a je jasny, ze v sobe nese prakticky celej zivot vnitrni rozkol mezi prirozenou laskou k mamince a laskou k manzelce a vlastni rodine. Ani jednoho se clovek nechce vzdat a slabsi povahy to nezvladnou. Takze je mi lito i jeho. Mamka si toho prozila hodne a myslim si, ze ji to nepochybne poznamenalo i co se tyce jejiho pristupu k nam atd., ma nas rada, ale kdyz se sesype a padne na ni depka je schopna nam vsechno vycist, v podstate lituje sveho zivota, toho ze s tatkem zustala a trapila se. My uz jsme vsichni dospeli a samostatni, nasi po dlouhe dobe zazivaji opet zivot jako par a dari se jim dobre, i kdyz toho maji za sebou hodne, tak to prekonali a snazi se uzivat si klidu. Obcas babicku navstivi v domove duchodcu a tatku to stale trapi, ze se o ni nemuze poradne postarat, ale je jasne, ze kdyby si ji vzali k sobe, tak jsou oba zase nestastni a jenom by se trapili. Kdyz to takhle sepisu, tak je jedina rada asi odstehovat se co nejdal, aby ty kontakty byly co nejmin a opravdu budovat ten vztah s partnerem, aby vas nikdy nerozestvala, abyste se umeli podporit a drzela Vas laska! Rozhodne to neni lehky zivot a preji Ti hodne sil v hledani toho nejlepsiho reseni pro Vas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
jsme nešťastná ze vztahu jaký mám s tchýní. Na začátku vztahu s přítelem jsem se snažila, byla jsem mladá a všechny jsem respektovala automaticky. Po třech měsících vztahu jsme začali s přítelem bydlet, do té doby bydlel u ní. Přestěhovali jsme se do bytu, který vlastnila jeho babička (ta tam s tchýní chodila kdy se jí zlíbilo, prolízala skříně, lezla do věcí. Tchýně to omlouvala, že babička je stará a že se jí težko odporuje, proto chodí s ní
) Než jsme se přestěhovali, přítelovi pročítala mobil, lezla do mailu 
, aby ona byla ta, která to myslí dobře a já byla ta špatná. Do očí mi nikdy nic neřekla a já jí nikdy neřekla, že to vím. Mimo to, co mi psala do mailů, nikdy jsme to osobně neřešily.
Myslela jsem si, že je v přechodu (bude jí 50 let), ale to by byl dlouhý přechod 
Nelíbilo se mi to, ale pořád jsem jí měla svým způsobem ráda. Jen proto, že to je matka přítele
Několikrát mi vyčítala (přes maily) že přítel od ní odešel kvůli mě, jak mám být šťastná, že je se mnou, jak je to ten nejlepší chlap a že jestli si ho mám zasloužit, tak musím dělat vše co mi řekne.. Vyčítala mi každou blbost, co jsem udělala, neudělala. Hlavně to, že jsem jí ho sebrala a nejsem každou chvilku s ním. Jemu psala maily (přeposílal mi je), jaká jsem manipulátorka, jak ho odtahuju od jeho rodiny, že ho nemám tak ráda, jako on mě, že nejsem jeho poslední, že měl málo přítelkyň, že musí nabrat zkušenosti. V podstatě ho naváděla, ať se se mnou rozejde. Nikdy o mě nemluvila za zády hezky. I tak jsem vše snášela. Vždy dodala, že mě má ráda
Měla ho strašně brzy, ještě před 18ti a od jeho 10ti žili sami (nebrala ho jako syna, ale jako partnera, svěřovala mu vše, vyprávěla mu o sexu, co má ráda, co ne, řešila s ním její intimní problémy, pracovní problémy, to co se z mého pohledu neřeší se synem, ale třeba s kamarádkou)
Já jsem pro ní byla ta špatná, ta která jí sebrala syna a nenechala si mluvit do života. Nechtěla jsem mít byt podle ní, nechtěla jsem se stěhovat do města a bytu, který nám vybrala ona. Nechtěla jsem k ní chodit každý týden, přítel jí po několika letech se mnou už nevolal každý den a vždy to byla moje chyba.
Kdž jsem otěhotněla, tak jí ta novinka skoro položila. Před tím skákala, tancovala v bytě, plná energie, pusu nezavřela a pak jak když jí zamrazí. druhý den volala, že jí nebylo dobře, ale je šťastná, že čekáme miminko.
Miminko se pře 9ti měsíci narodilo. Už od záčátku pořád brečí a přítele citově vydírá. Musí k ní pořád jezdit. Opravdu pro prkotiny. Vyklidit sklep, nakoupit babičcce, odtáhnout pohovku, posunout skříňku a u toho vždy brečí. Brečí když vidí mě, když vidí našeho syna, brečí pořád
Za těch 7 let, co jsme spolu jsem jí přestala mít ráda, spíš nenávidět a vše dusím v sobě. Každá návštěva je jedna velká přetvářka, jak z její strany, tak z mojí
Nejraději bych řekla, že o mě nikdy nemluvila hezky, že moc dobře vím jak přítele naváděla, jak nesnesu to její přiblblé chování. Jak jsem pořád ta špatná.
Její reakce na těhotenství byla i to, že napsala, že ted když už budu patřit do její rodiny, mohou se z nás stát „přítelkyně“ napsala to i s těmi uvozovkami.
Když přítelovi něco zas špatného o mě říká, tak se za mě postaví, okřikne jí v telefonu, zastane se mě, takže to už ustalo. Ona udělá pro přítele úplně vše, hlavně aby na ní nebyl nazlobený. Ten od začátku neví jak to řešit, ví jak moc mě to trápí, takže s malým tam jezdíme max 2× do měsíce
Při každé navštěvě trpím na bolesti hlavy, břicha, tlak a sotva se držím nervama na nohou. Doma si připadám já jako ta nejhorší, protože ona je vždy ta pozitivní a milující.
Napadlo mě i jít k terapeupovi, ale s ní nechci a bez ní se nic nevyřeší a v podstatě tam s ní ani nechci
Ani nevím proč to píšu
Dneska jsme tam byli a já jsem z toho ještě rozhozená, takže to nemá ani hlavu a ani patu