Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj,
doktor se samozřejmě splést může, ale řekla bych, že dobrý doktor ti poví pohlaví jen v případě, že si je jist, a pokud ti během těhotenství určí dvakrát, třikrát pohlaví stejně, tak bych s tím už prostě počítala. Moje gynekoložka mi dokonce natvrdo už podruhé napsala pohlaví dítěte do průkazky s tím, že se neplete - pokud už to tedy vidí, že ne vždycky to vidět je.
Abych řekla pravdu, mě vždycky strašně mrzí, když čtu, že je někdo z pohlaví dítěte zklamaný, nedejbože už v době, kdy je miminko na světě. Přijde mi to jako šílený nevděk. Řeči o párečku poslouchám ze všech stran celé toto těhotenství, jsem na ně vysloveně alergická a je to taky důvod, proč jsme se s manželem rozhodli pohlaví neříkat, i když jsme ještě nevěděli, co (koho
) čekáme. Teď už to víme, s omylem nepočítám. Ale poslouchat, že „hurááááá, holčička, tak se vám to povedlo“, nebo „no jo, tak si z toho nic nedělej, že je to druhý kluk, třeba to vyjde potřetí“ fakt nechci. Otěhotněla jsem, nepotratila, testy vyšly dobře, za to všechno jsem strašně vděčná, ještě může přijít spousta hrůz, ale nesprávné pohlaví mezi nimi určitě není.
Tak přeju, aby se ty zblázněné těhotenské hormony upravily a tvoje miminko bylo to nej nej nej.
Lentilko, samozrejme mi to bylo lito, ze to takhle citim, nemohla jsem si pomoct. Nejdulezitejsi je zdravi a pak az vsechno ostatni. Dneska uz to muzu napsat verejne, to ze jsem nechtela holku, protoze to tak davno neni, jsem vdecna, stastna, za nic bych ji nevymenila a moc ji miluju. A porad se nekdy zastydim za to, ze jsem chtela a by byla kluk. No jo, clovek k tomu musi tak nejak vnitrne dospet
Úplně chápu, že cítíš zklamání. Já vždycky moc toužila po klukách, obě těhotenství jsem se modlila, aby to byl chlapeček, a vyšlo to… Kdybych měla mít v životě třeba pět dětí, příla bych si samé chlapy, s holkama to nějak neumím. ![]()
Ale stejně si myslím to, co říká většina holek. Že až se narodí, tak pro tebe bude stejně nejkrásnější a budeš prcka milovat ať je to co je to.
My jsme to vyřešili tak, že dvě děti stačí, a ze srandy říkám, že další těhotenství riskovat nebudu, aby to náhodou nebyla holka.
Ahoj, taky se přidám.
Když mi pan doktor při druhém těhu řekl, že to bude zase kluk, celou cestu domů jsem přemáhala pláč a doma jsem si to pěkně ořvala. Strašně jsem si přála holčičku a ještě víc manžel, ten byl zklamaný ještě víc. U prvního nám to vyšlo, kluka jsme chtěli, tak jsem se těšila i tentokrát.
Nešlo ani o to, že jsme chtěli páreček, ale prostě jsme chtěli holku, abychom si zkusili, jaké jsou holčičky. Kolem mě mají všechny sestřenice kluky, takže babičky na vnučku pořád čekají.
No, ode mě se jí už asi nedočkají, mně to zatím stačí, ale o já vím
.
Závěrem: Ondra je nejúžasnější chlapeček na světě (samozřejmě na mém světě
), nevyměnila bych ho ani za tu nejhodnější holčičku.
Jsem strašně ráda, že mám dva krásné, zdravé a hodně kluky a mám pocit, že holčička by k nám už prostě nezapadla.
Takže se neboj, budeš milovat i kluka i holku úplně stejně, uvidíš!!!
M.
Taky bych tě chtěla uklidnit, nejsi stroj a podobné myšlenky se někomu prostě zahnat nepodaří.
Mám dvě kamarádky, jedna od začátku těhotenství říkala bříšku Adélko a když ve 20tt jeli u utz, řvala jak želva. Když se malý Honzík narodil, na Adélku už si nikdy nevzpomněla.
Druhá kamarádka říkala bříšku až do porodu Václave. Když se z toho nakonec vyloupla malá Bára, z porodnice jela v modro-zeleném oblečení připraveném pro Václava a dodnes si vozí zadek ve Václavově modrém kočáru. ![]()
Nicméně tímto jsem chtěla říct, že obě kamarádky svoje děti milují a na dětech to nezanechalo žádné stopy, takže ani ty se neboj a hlavně si nepřipadej hloupá, mimčo tvoje myšlenky nevidí ani necítí a až se narodí, všechny obavy tě přejdou. Fakt. ![]()
Holky, moc děkuji za útěchu.Už jsem se bála, že jsem v tom úplně sama a že nejsem normální,ale nějak jsem ten smutek nemohla vnitřně překonat. Myslím,že mám ještě spoustu času si na toho druhého rošťáka zvyknout a určitě to bude naše další zlatíčko. A třeba ta princezna se na potřetí podaří ![]()
Petulíno, já tě taky chápu
U prvního dítka nám to bylo celkem jedno, sice jsem měla pocit, že to bude holčička, ale když se na UTZ ukázal pindík, byli jsme s manželem hodně překvapení (ale v žádném případě ne zklamaní).
Zato druhé dítko - fakticky a moc moc jsem toužila po holčičce a věděla jsem, že BUDU cítit trošku zklamání, když mi na UTZ řeknou, že je to zase kluk. (vím, že je to doslova rouhání, člověk má být fakt rád za zdravé děcko, ať je to co je, ale hormony holt udělají svoje). No nicméně jsem se rozhodla, že si pohlaví prostě říct nenechám, protože až se mimi narodí, tak budu samozřejmě šťastná i za druhého chlapečka a bude mi to fuk.
Tak jsme si to říct nenechali, což byl super napínák jak pro nás, tak pro všechny okolo
. No a narodila se nám nááááádherná princezna
![]()
nepřihlášená JANDULKA, Petko (2,5 roku), Klárka (1 rok)
Ahojky, koukněte na diskusi na toto téma tady http://www.rodina.cz/clanek5793.htm . Co člověk to názor. Anulka
Petulíno, také tě chci podpořit, že v tom ani náhodou nejsi sama!!!
My jsme jako první dle UZV čekali holku, ale já měla pocit na kluka a tak jsem to nějak neřešila. Narodil se Aleš. Překvapení, ale byla jsem moc rádsa, i když jsem si vždycky myslela, že JÁ budu mít holky! Prostě mi to tak přišlo - sama jsem ze dvou holek, kamarádce jsem hlídala 3 holčičky, psa máme fenku, prostě jsem vždy byla obklopena holkama a s klukama jsem to nějak neuměla..
Pak jsem otěhotněla podruhé. Těhotenství jiné, já pocit na holku a ani jsem si moc nepřipouštěla, že by to mohl být další kluk. No ale v 18tt se ukázalo - zcela jasně, že je to další kluk. V první chvíli děsné zklamání, vůbec jsem s tím nic nemohla dělat :-/. Manželovi jsem to skoro vyčetla (že je to jeho chyba)
.
Pak jsem v autě na tom začala hledat pozitiva a najednou jich bylo děsně moc a já se na toho chlapečka začala těšit.
No máme dva kluky, třetí dítko v nedohlednu a vůbec není jistě jestli bude, ale i tak to nějak přežiju, že už navždy budu mamka dvou kluků a asi ne dcery. Ohledně 3. dítka fakt nevím, říkám si, že s naším štěstím by to byů 3. kluk. Ale vím, že i přes případné první zklamání bych ho opět milovala a nelitovala, že jsem do něj šla. Ale je to v nedohlednu ![]()
Takže neboj, on ten pocit přejde - za chvíli uvidíš ta pozitiva - větší pravděpodobnost stejných zájmů a že si budou víc rozumět, levnější varianta (oblečení, hračky), je to praktičtější když jsou v 1 pokojíku, atd. No najdeš jich určitě dost ![]()
Tak se drž, pěkný zbytek těhotenství a hlavně, že je klučina zdravý!!!!
Ahoj, já jsme při prvním těhu taky počítala s klukem, prostě jsem si to myslela a tak nějak si ho přála, nicméně genetika ukázala Adélku a já se s tím srovnávala asi tak 5 minut..Manžel asi trochu déle, ale zase to bral sportovně, byl z jeho party kamarádů jediný, kdo měl holku..No a Adélka je úžasná a někdy se vůbec nechová jako holčička, na prolejzačky leze líp než kluci, drandí na motorce jako závodník a neposlouchá jako raubíř
a je úžasně kudrnatá a naše..Při druhém těhu jsem holku chtěla moc a zase jsem si myslela, že to bude kluk, úplně jiné těhotenství, jiné chutě atd..No a pak v 27tt mi pan doktor ukázal kávové zrnko, co značí slečny a já byla fakt překvapená a šťastná, protože jsem s tím teda fakt nepočítala..A máme dvě cácorky, manžel se s tím smířil a myslím, že je i rád a jediný, koho je mi trochu líto je můj táta, protože už má 4 vnučky a pořád čeká na toho vnuka ![]()
A ještě-moje kamarádka tedy také 100% chtěla holčičku a chlapečka moc obrečela a od soboty má Davídka a jak je ráda, že ho má
takže se neboj, že to nepůjde ![]()
Tak já jsem taky rouhačská matka…
Poprvé jsem strašně chtěla chlapečka - jsem ze tří sester, všude samá ženská, chlap byl v rodině vzácnost… moc jsem toužila po klukovi. na utz ve 27tt mi byla potvrzena holčička - těžké zklamání. Byla jsem tak nějak naštvaná, lítostivá ani ne, jen jsem pocitovala určité znechucení a zklamání. Manžel byl rád, u nich doma byla situace opačná - samí kluci, jen jedna sestřenice…
Narodila se Lída a mateřská láska nepřišla automaticky po porodu - ke své 2,5 kilo vážící dceři jsem necítila nic. Starala jsem se, kojila, byla jsem nervozní když jsem ju musela na hodinu opustit, byla nervozní při první vycházce s babičkou… láska nakonec dorazila, i když opožděně ![]()
podruhé jsme chtěli holčičku, kvůli starší dceři, kvůli pokojíčku, protože jsme byli na holčičku zvyklí, protože nás jaxi ani nenapadlo, že by to mohl být kluk… a v 18 tt mi to nemuseli ani na uzv říkat, viděla jsem to sama - kluk jak buk. zase zklamání, tentokrát ale pouze takové jako by „na oko“… prostě holka by byla možná přijatá radostněji, ale okamžitě mi naskočilo, že jsem kluka vždycky chtěla a že se v rodině rodí samé holky a nám se podařil kluk… tentokrát naskočila mateřská láska hned.
obě děti miluju, i když starší dcerku je trošku těžší milovat… je velmi inteligentní, taková málo dětská, od miminka nemazlící typ… ctižádostivá, ve všem musí být první, nejlepší… kdežto kluk je tipický mamánek, ucickaný chlap, mazlíček… obě jsou velmi rodílné, ale o oba mám stejný strach, jsem na ně pyšná… a moje pocity zklamání z „nežádoucího pohlaví“ už jsou dávno pryč.
elda
Ja nevim, ale mne to normalni nejprijde. Nejprve mohu byt rada, ze otehotnim - v dnesni dobe a konkretne zde v zaplave snazilkovskych denicku zazrak, pak ze do 12 tydne nepotratim, pak geneticke testo nebo cekani na vysledky amniocentezy a pokud je vsechno v poradku, tak mohu premyslet o pohlavi miminka. Nejdulezitejsi, ze je zdrave a je to je holka nebo kluk je snad jedno ne? Je tu spousta holek, co by bylo rado, aby tehotne vubec byly…a co by mne teda nadzvedlo mandle, kdyby to jeste nemohl rozdychat chlap, zvlast kdyz pohlavi urcuje spermie…
Ahoj, tak ja se taky pridam, pracuji v obchode s detskymi hadriky, takze jsem okamzite vedela, ze chci jen a jen holcicku, takze kdyz jsem otehotnela, byla to sama Lucinka, videla jsem, ze mam spatnou plet, ze nemam ani trochu chut na kysele, doma jsem mela asi 4 tasky s ruzovymi hadriky a najednou mi bylo receno, maminko bude to kluk, v aute jsem to orvala a nemuzu proste nemuzu se do ted smirit s tim, ze mame mit doma pytlika. Presne rozum mi rika, ze je uplne jedno, co to bude, jen at to ma pusinku, ocicka,nosanek, rucicky, ale srdicko se s tim proste neumi poprat. Me je jasne, ze i toho klucinu budu milovat, ale je to takovy pocit, ktery se proste tezko vysvetluje.
Ahojky,
já když jela na genetický UZ ve 20.tt byla jsem přesvědčená že to bude Tomášek. Mám čistou pleť a bříško pěkně dopředu a navíc všichni mi říkali, že to bude kluk. Myšlenku na holčičku jsem si vůbec nepřipouštěla, když mi na UZ řekli, že je to holka byla jsem v šoku! Dokonce když jsme vyšli z ordinace tak mi ukápla slzička. Byla to směsice pocitů - nebyla to nechuť nebo zklamání, prostě jen šok.
Teď už bříšku říkáme Nikolka a strašně se těším až tu malou princeznu budu držet v náručí.
Ahoj,
my jsme si pohlaví říct nenechali.Tajně jsem doufala,že to bude holčička
.Ale snažila jsem se k tomu neupínat.Těsně po porodu jsem držela miminko na prsou a zeptala se co máme.Oni mi řekli ať si šáhnu,byl to chlapeček,malé zklamání mi hlavou proběhlo,ale asi jen vteřinoví.Byla jsem šťasná,byl nádhernej.