Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Cholerik
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.12.12 14:03
@sieta.m..jako kniha.. jako kniha.. 
pravdu máš.. mám prostě doma jedináčka zpovykanýho - násilníka/nezralou osobu, kterej si dycky scénama vydupal vše.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.12 14:11
@Anonymní píše:
Ja mam doma taky cholerika a jeste se k tomu leci na deprese takze to je opravdu posusnanickoJinak je to skvelej chlap, opravdu. Milujici, nechlasta, nekouri ( uz), z prace jde hned domu…Je s nim legrace, snazi se nam dat vse na co si vzpomeneme…Ale…Kdyz ho to chytne tak se vztekne kvuli kravinam a kdyz se branim tak rve, ze toto neni normalni a citi se hrooozne ublizenej a hlavne je porad v pravu on. Miluji ho a vim, ze on me taky. Jenze uz z nej fakt nekdy nemuzu
Jsem mu minule rekla, ze mel byt zenska, ze je normalne labilni hysterka
Radeji anonymne M.
Přesně to mě pohnulo k odchodu.. tedy ještě jsem neodešla.. doufám, že ale do konce týdne už budu mít byt.. 
celé roky jako byl „objektivní důvody“ proč byl na nervy.. rozchod s bejvalou, rozvod s bejvalou, odchod z práce, ekon. krize ve vlastním obchodě, soudy s bejvalou o peníze.. tak jsem skřípala zubana.. a říkala si no jo no..
jenže teď vše skončilo, daří se nám.. a on furt hysterčí dál, hroutí se, svaluje na mě vinu, blbou náladu a stres za kraviny.. pochopila jsem, že mu nikdy nebude nic dost.. 
už to jeho kvílení a sebelítost a to jak jsou všichni blbi a ve finále nejvíc já, nesnesu.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.12.12 14:39
Ahoj, to je síla co tu čtu, mám doma taky cholerika, sprostej jak dlaždič, vytočí ho kde co, řve jak blázen kvůli blbostem. Naštěstí nenadává sprostě mě ani dětem, jednou mi řekl že jsem pí..,pořádně nalitej, ale jinak snad nic, tak doufám že se to nebude stupňovat. 
- Citovat
- Upravit
17.12.12 20:53
Erinv - mas velike stesti, ze s nim nemas deti, muzes zacit s nekym uplne nanovo. A on vi, ze budes mit byt? No to bude mazec, az to zjisti. Ten muj bydli u me a mam strach, ze kdybych ho vyhodila, ze by mi z bytu udelal kulnicku na drivi. Drzim palce, at ti to dobre dopadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.12 21:17
@Bami no ty kráso.. tak to mám asi opravdu štěstí.. páč ten „můj“ je typ prchací, takže jak se nafoukne, tak se sbalí a jde pryč.. 
proto asi dycky chtěl, abych bydlela já u něj.. 
..leda mu sbal a věci mu někam mu je odvez (k rodičům atd.) a vyměň zámek..
Když to klapne, tak už zítra budu mít byt , ale mám z toho smíšený pocit.. žádná hrdinka nejsem.. chvílema jsem taky na zhroucení, opustit ze dne na den „domov“, jít do cizího, taky máme společnýho psa, který tu zůstane.. už teď se mi stejská, ale neni zbytí. ani nevim, kde se to ve mě vzalo. Dycky sem nakonec couvla, nabídla usmíření atd.. Zítra to bude přesně týden co na mě po poslední scéně nepromluvil jediný slovo..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.12 23:58
@erinv Takže ten tvůj neví, že budeš mít byt? Počátky budeš mít asi těžké, ale zase se ti uleví a za pár týdnů už na to budeš vzpomínat jako na zlou noční můru. To nebavení jak ty píšeš týden, to taky znám. U nás to jednou vydrželo měsíc a úplně kvůli blbosti, že jsem v těhotenství brečela, že nezvládám péči o domácnost a nemocnou babičku. Místo toho, aby mě podpořil, tak řekl, že to na něj nemám přenášet
No pokud máš fajn rodinu, přátele a práci, tak tu změnu určitě rychle zvládneš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.12 07:23
@Bami ty joo.. fkat měsíc??? 
to je hrůza.. co jsi dělala? u nás tak ten týden.. ale je fakt, že jsem většinou asi k usmíření nahodila já, když už mě ten vztek přešel.. tématicky, takto měl nafouklou hubu asi předloni na Vánoce.. nepřišel ani k večeři.. chrápal na gauči a šmitec.. 
a to jsem fakt nevydržela a vytáhla ho.. ..a ve vteřině byl úžasnej, pozornej..
teď to trvá, protože jsem ignorovala jeho sms, že se omlouvá že to přehnal a nevzala jsem si tu čokoládu, co mi pak nechal na stole (pak ji beztak další den sežral sám.. )
jak jsi to vůbec řešila ty? taky čekal co uděláš? jsi s ním stále? (promiň jestli jsi to tu už dříve zmiňovala..)
jo a to že na něj přenášíš blbé nálady.. to taky znám.. sem mu ut**ala pr*el celej náž vztah, prostě on měl chronickou životní krizi a já měla pocit vyjímečnosti a nepostradatelnosti.. 
jenže pak se na mě třeba taky něco sneslo.. a on na mě neváhal vyjet, že já potřebuju furt jen oporu a proč řvu, že mám co jsem chtěla.. atd.. tímto se nechci litovat, prostě to takto bylo nastaveno a já jsem do toho takto šla, že jsem ta silná, nic nepotřebuju, jsem tu pro něj, protože jsem tak „úžasná“ přece.. 
(sem prostě chobot.. no..)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
brynn
11.3.13 07:19
ou jéé
Ahoj..
diskuze o cholericích tu proběhla už před nějakým časem, jenže aktuální je to jistě pořád.
Jo, taky jsem ta „postižená“, co stále ještě miluje cholerika. Myslela jsem si o sobě, že mne už nic nerozhází, že tyhle partnerské věci zvládnu v pohodě, jenže jak se říká.. stokrát nic umořilo vola… a já začínám hledat pomoc.. informace a pomoc. Čtu tady od dvou holek přesně stejné scény, co se odehrávají u nás doma, stejně jako u nich náš cholerik řve a je jedno kde a před kým.. i když kde, to vlastně ne.. to doma.. sice na celej barák nebo v autě, ale že by před lidmi?, to ne, to by se asi ztrapnil nebo co. Už několikrát se mi stalo, že ho chytil rapl na dálnici, tu jízdu nikomu nepřeju. jen jsem seděla a modlila se. Jednou jsem dokonce řídila, nikde žádnej sjezd, dcera vzadu brečela, náš cholerik mlátil do palubky, že jsem čekala, že vylítnou airbagy.. a další a další, však to znáte.
Nevím, jak jste na tom s city vy, dámy, ale já toho svého ještě stále miluju, jsme přeci jen spolu teprve pár let a nechci to zabalit bez boje. Ani nechci být slepice domácí bez názoru a bez hrdosti, abych právě předešla tomu výbuchu, který by stejně nakonc přišel třeba proto, že svítí sluníčko. Po každém trošku delším časovém úseku kdy je klid (byť třeba jen týdenním), už pozorním, kdy co bouchne.. a jak se ten úsek protahuje, i mně se šponují nervy v očekávání výbuchu.. a stejně na to nikdy nejsem připravená a stejně mně to je vždycky strašně líto. No vidíte, výbuch byl včera a dneska už mám od rána druhý telefon se samým miláčkem a přáním krásnýho dne. Sakra musím se dát do kupy, pracuju v obchodě a jistě zákazníci nebudou chtít mít slaný rohlíky od slz
Takže shrnutí.. prosím vás, dámy, o jakoukoliv dobrou radu.. knihu, stránky na netu, lékaře, cokoliv, protože já se pomalu sypu a nemůžu si to kvůli dceři dovolit. Toho psychologa.. nevím, klidně pro mně.. ale prostě potřebuju informace. Děkuju moc Jana
- Citovat
- Upravit
11.3.13 07:56
@brynn píše:
Jana
Ahoj Jani, koukám, že jsem tu přispívala v prosinci.. No tak já už opravdu bydlím jinde.. Rozešli jsme se. On to zkouší slepit, dokonce jsme byli v poradně.. 
Tedy zkoušel slepit.. do předvčerejška..
v pátek jsme spolu mluvili, on že jde s kámošema do hospody na tataráka.. a já že se u mě asi zastaví kámoška.. ve 21 mi od něj přišel vtip.. a o půlnoci telefonát.. nejdřív volal mě (spala jsem), pak kamarádce, pak kamarádka zpátky mě.. to už mě probudilo.. a ona ať si dám pozor, že jí ten můj volal a zjišťoval kde jsem.. a do toho měl hysterickéj záchvat po telefonu.. tak ho poslala do pr.. ať už jí neotravuje.. pak jsem mu volala zpět já.. a on na mě štěkal, že jsem sviě falešná, že jinejm telefon zvednu a jemu ne.. a že jsem lhářka, páč kámoška u mě není.. D-E-B--L..
Takže to mě fakt zase vyléčilo.. Nicméně aspoň jsme byli u té psycholožky a poradila mi (nám) 3 knihy, když už se na nějaké ptáš:
Partneři a rozchody
Jedovatá slova - o verbální agresivitě (super kniha)
Nenechte sebou manipulovat (autor Aga)
Ty knihy mi hodně otevřely oči a až dočtu třetí, tak šupu znova k psychoDr. a budu na sobě makat. Páč ono se neděje nic bez příčiny.. A ty důvdy proč si někdo najde agresora/cholerika/magora a někomu se obloukem vyhýbají není samo o sobě.. 
Jinak jak jsem psala v prosincových příspěvcích a byla jsem hromádka neštěstí.. Tak je mi teď fajn. Ten klid! Sebevědomí se mi pomalu vrací.. A už teď vim, že tohle už se mi nikdy nestane. Takže za mě, pryč od nich.. Pryč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
anonymoussss
12.3.13 00:27
@erinv Tady zakladatelka..hned zítra se po knížkách poohlédnu, protože mě to dost zajímá. Ještě teď, po ani nevim jaké době, co jsem psala, je to u nás aktuální problém, který nikdy nekončí, někdy je hůř, někdy lépe, ale ten problém zmizí, až zmizí i přítel, až se prostě konečně odstěhuje. Zatím i přes moje prosby zůstává, já už mu asi 3krát balila věci, i jsem je dala před pár dny před dveře, ale nedokážu být silná a trvat si na svým, a dotáhnout to do konce. A to hlavně kvůli financím .Po zaplacení všeho by mi zůstalo 2.700.-,bezva co .
Takže se to u nás neskutečně táhne, přičemž přítel vždy po 2 dnech, co ho opět „pustim“ domů, nabyde pocit, že je vše ok a jedeme vesele dál, zatím co já si to pořád chci ujasnit, promluvit a kroužim kolem něj jak sup, a čekám, kdy si na mě teda jako udělá čas, aby jsme probrali, kdy se odstěhuje a jak to bude dál. Už jsem z toho nervozní, po každé scéně si říkám „tak a dost, to už stačilo“,a pak to vždycky tak nějak vyšumí, asi v tom frmolu všedních starostí …
Takže já se furt zaobírám myšlenkou na změnu v životě, že chci začít jinak a lépe, a bez něj, protože mě neskutečně vysává a parazituje na mně, ale nejsem schopná to rázně ukončit, protože se na druhou stranu asi i bojím, že to sama nezvládnu, hlavně finančně, to je asi pro mě to nejtěžší
Nevím, jak to bude dál, jen vím, že čas utíká, a já takhle nechci strávit dalších 10 let, abych pak zjistila, že jsem ty mladý pěkný léta pros…a s tím, kdo mi nadává a křičí na mě 
- Citovat
- Upravit
brynn
12.3.13 09:30
Ahoj, děkuju moc za ty knihy, kouknu po nich…
Jenže já nevím, jistě, trápí mne výstupy toho mého, jenže on se naštve a za půl hodiny je jakoby se nic nestalo. Nevím, jistěže uvažuju v takových chvílích, že odejdu(bohužel nemám kam), jenže ve zbylém čase, kterého není málo, je úplně v pohodě. A je fakt, jak jsi psala, že tě takhle stíhá.. to ne, to my doma nemáme. Stokrát nám s dcerou projdou nezavřené dveře, po stoprvní přítel vylítne, v horším případě to odnese sklo v těch dveřích, vyčte nám kde co. Dokud s ním diskutu já nebo dcera, tak řve, když přestaneme, přestane i on, uklidní se a je zas zlatej. Jsme spolu teprve tři roky a je pravda, že dokud jsme spolu nebydleli, dokázal se nějak ovládat, takže jsem neměla tušení. Ale taky je tu druhá věc..stále mi stojí za to, o ten vztah zabojovat. On ví, že tenhle problém má, jeho bratr je naprosto to samé.. asi to bude dědičné, protože otec byl taky takový. Možná bych ho „donutila“ zajít k nějakému lékaři, možná by i šel, nevím.. prostě nechci to vzdát, protože jinak nám neubližuje. Ani fyzicky ani psychicky
- Citovat
- Upravit
12.3.13 09:44
Brynn..
nechci tě tu strašit.. ale ten „můj“ byl taky úplně v pohodě většinu času.. včera ráno se omluvil..
Přečti si po sobě, co píšeš.. 100× tobě a dceři „projdou“ nezavřené dveře??? takže si to vlastně zasloužíš, jo? A on je v právu na tebe a dítě bejt sprostej a ty dveře rozbít???
Typická reakce oběti..
Agresoři vždy útočí v cyklech, tj. nejsou agresivní pořád.. čímž uvádí oběť do permanentního stresu a pocitu nedořešeného konfliktu.. ..což je samo o sobě součástí psychického týrání..
Až si nakonec obět myslí, že se jí to asi všechno zdá a že kdyby se chovala lépe, stavěla se na hlavu a odpichovala ušima.., tak by se ten její KVŮLI NÍ nemusel rozčilovat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.3.13 21:29
No, to jsou přesně ty cykly, když je teď pár dní hodnej a já pořád mluvím o jeho stěhování, tak se mě zeptá-a proč? vždyť jsem teď hodnej a snažim se -to je jak u blbejch, nechápe, že já mám pořád v živý paměti ty jeho extempore i několik let zpátky, a doteď jsem to nepřešla. Celý léta dělá pořád ty samý chyby dokola, pak se omluví, naslibuje co se dá, jen aby mi tzv. zavřel hubu, ale snaha od něj absolutně žádná, po pár dnech od omluvy je vše ve starých kolejích, přichází moje asi tak dvoustý rozčarování, a říkám si, že to byla už poslední šance. Bohužel těch posledních bylo už celkem dost, a on si je toho vědom, že to vždycky nějak ukecá, i kdyby měl přede mnou nějakou tu slzu vymáčknout. Už mě unavuje jen to vědomí, že zatím co já se jak pitomá pořád snažila, on na sobě vůbec nezapracoval, na sliby se vykašlal, a kašle doteď, a vždy, když už „hoří“,a pochopí že to chci ukončit, tak je najednou dotčenej …no hrozný
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
13.3.13 08:46
PROBLÉM
Ahoj všem, taky se přidávám… svého muže miluju, jsme spolu skoro 11 let. Z prvního manželství mám syna 12 a spolu máme dceru 8… Také je dosti výbušný…ikdyž se to zhoršilo až poslední dobou. Vadí mu kde co, neuklizený hrneček, neroztažená žaluzie…Ať uděláme cokoli sebelíp, tak jsme budižkničemu, debilové, blbi, pí,,, ču… atd. Dříve takto bouchnul třeba jednou za 2 měsíce. Ale teď mi připadá, že je to čím dál častěji. Problém je, že syn z 1. manž. je hodně citlivý - asi po mě a nese to špatně. Stěžuje si babičce - mojí mamce, že by radši bydlel s tátou z 1. manželství. A je to přesně tam, kde jsem nechtěla. Jinak je můj nynější manžel spolehlivý, pozorný, věnuje se nám. Ale jak máme na něco jiný názor, nebo nám něco nejde, hned je zle. Navíc prý je to moje vina. Jak jinak, že? Poraďte jak na něj, začínám být v koncích… díky moc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.13 10:59
@janaruz Taky mám manžela cholerika, občas vybuchne, ale jinak je zlatej člověk, na rukou by mě nosil. Taky nevím, jak se v těchto situacích chovat. Bojím se, aby se to nestupňovalo, jsme spolu teprve tři roky.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
