Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Cholerik
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.7.12 16:01
Ahojte, jsem cholerik a manžel se to ode mě učí 
.Myslím že je lepší vypustit páru než to v sobě dusit, ale poslední dobou nám to nějak přerůstá přes hlavu. Štve mě ta bezmoc, že jsem unavená a 10× volám děti ať jdou jíst a muž sedí a čumí, pak jecim na všechny ať „už dopr…e jdou a ať už manžel něco dělá“. On pak napomina mě ať nenadavam místo aby tomu předcházel a nahnal děti. Dnes jsem mu řekla po hodinovém ukládání, kdy děti vůbec nechtěly jít odpol spat.. on se ptal dvouletého jestli chce mlíko…řekla jsem zda mu to mlíko udelal či se ho na to jen debilne ptal…milý odvětil „neudělal, on ho nechtěl, kravo“..vše před dětmi.. majzla jsem ho časopisem a ječela něco ve smyslu ať už mi takhle nikdy nenadava a nebavim se s ním dokud se neomluvi.Zas mě vyprovokoval on a hodinu radici děti, ale co mi má co pred nima nadávat? Vím že když se naučím ovládat já, tak on se taky bude chovat lip, poraďte kam na ten kurz sebeovládání?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.7.12 15:03
Sprostý nadávky před dětma je hnus, ale znám to také..nebo na obyčejnou otázku odpoví a hned za tím „doprdele“ nebo „dopiči“..Např. „Láďo?“ odpověď „no co je doprdele?“..přitom vzdělanej člověk, ale mluva a chování kolikrát jak buran z Buranova 
A blbý je, že se za ty roky vůbec nezměnil, spíš naopak 
Jak já se kolikrát stydím na veřejnosti, když třeba vybuchne, nebo se začne se mnou dohadovat před lidma, to jsem takhle malinká, a utíkám od té ostudy pryč, naštvaná a s tím, že takle to už fakt nejde…jenže…stejně s nim pořád jsem… je to začarovanej kruh 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.12.12 13:04
@Anonymní píše:
Mám za muže cholerika. Jsme spolu už dlouho a zažila jsem toho hodně. Od pěstí obtisklých v nábytku po rozbitý nádobí (který jsem si pak musela ještě uklidit, protože by tam bylo asi pořád), řevu, útěků, schozených židlí. Vylítává často a kvůli blbostem, nedá se to předvídat a nedá se tomu zabránit. Nikdy mě neuhodil a raději do něčeho praští a nebo říká ty věci co hodně ublíží, aby to ze sebe dostal. Už se po tom ani neomlouvá, když jsem se o tom bavili, tak mi řekl, že to tak nemyslí, že si tím jen uleví, ale ve mně to taky zůstává a občas je mi hodně smutno a přemýšlím, jestli se v neustálím stachu a stresu, kdy zase bouchne dá žít pořád. Je to můj první partner, takže je blbý, že nemám srovnání. On by pro nás udělal vše, chodí do práce, dává mi všechny peníze, občas je i po těch xletech pozornej, vím, že by mě nikdy nepodvedl, zastává se mě, stojí za mnou, umí být i milej, dává mi najevo, že i podětech se mu líbím, ale umí být i neskutečně zlej. A mě se zdá, že pro nic za nic, že jsem neudělala nic hroznýho, za co by mi měl nadávat nebo ponižovat, nadávat mým kamarádkám do čub… Byl u terapeuta, aby ho naučil pracovat se vztekem, ale pomohlo to jen na chvíli. Radu nemám, sama nevím, jak tohle dlouho vydržím. Sama cítím, že asi do chvíle, než se objeví někdo jiný.raději anonymní
Mě je špatně z toho, kolik lidí se takhle dokáže chovat. Jako kdybych to psala já.. Jsme spolu 9 let, máme půl roku starou holčičku-plánovanou a chtěnou, v červenci bychom se měli brát…ale… Mám doma cholerika. Když je vzteklej, mlátí do věcí, rozbíjí věci, řve a nadává mi (bestie, svině, debilní slepice..). Nebere ohled na dceru když spí a on se zrovna naštve tak je jí jedno, že se vzbudí. Je na první našlápnutí. Naštve ho kde co. Když už to fakt vygraduje, má prý temno a nepamatuje si, co říkal. Takový scény jsou doma každý měsíc. Jinak je moc fajn. Vydělává dost, co chci, to mi koupí i dceři, nešetří na nás. Líbim se mu i po těch letech a dítěti, dokáže pohladit, říct mám tě rád. V rámci možností doma pomůže jenže… Mám ho ráda ale ty nadávky a ten řev ve mě zůstává i když se omluví. A každou scénou se to ve mně prohlubuje. Nechci tahhle žít ale nemám důvod brát dceři tátu. Je nevím co s tím. Malá vyroste a bude to vnímat. Je to můj první partner se vším všudy takže nemám možnost srovnání. Bohužel tohle podědil po dědovi. Babi si chudák zažila. Babi i jeho maminka mi radí vydržet, časem se to skrotí a bude líp-znají to ale jak dlouho mám čekat? Nečekám radu, jen jsem chtěla, abyste věděly, že nesjste sami a asi se i vypovídat.
Anonymka EM.
- Citovat
- Upravit
erinv
14.12.12 09:08
Anonymní.. přesně kvůli tomu jsem se tu na těchto stránkách zjevila já.. Přesně jsi popsala mého muže.. 
jsem z toho jedním slovem hotová..
Můj muž je super, super, super.. ALE.. pak mu pípne, nejhorší že zpětně většinou ani nevim, kvůli jaký kravině to bylo.. a potom lítaj věci, srostý nadávky, pálí mosty.. pak je pár dnů tichá domácnost (tedy hlavně proto že mu to nafučení pár dnů vydrží..)..omluví se nebo neomluví, začneme spolu mluvit a jede se dál..
On to pak dokáže i uznat, že to přehnal a že se neumí ovládat.. Ale jediný co z toho je, že vím, že se to prostě BUDE zase opakovat..
Sbírám sílu od něj odejít. Je to pro mě horzně těžký vůbec si to připustit, hrozně ho miluju, stále i po letech. Jenže on se nezmění a já si neumim představit, že by takovým scénám přihlížely třeba děti, který zatím nemáme. Máme v rodině pár takovejch despotickejch magorů, vim jaký to je a vím, že takto žít nechci.
- Citovat
- Upravit
erinv
14.12.12 09:23
Takže moje rada pro NÁS zní:
- najdi si psychologa, protože neni náhoda, že si vybíráme chlapy jaký si vybíráme..
- Odejdi od něj, protože on se nezmění a tímto akorát předáváš toto stigma na svou dceru. A jenom ty (na rozdíl od ní) máš šanci tenhle hnusnej řetěz přetnout.. A právě proto že babička si užila, tak je jasným důkazem, že si budeš takto „užívat“ až do konce svého/jeho života..
Taky bojuju s tím „být sama“.. Vlastně si uvědomuju, že svého předchozího partnera jsem opustila, když jsem potkala tohoto.. Takže v rozhodnutí odejít mi hodně brání ten pocit, že „budu sama“..
A taky mi někdo poradil, abych si před odchodem pár těch scén nahrála a pokaždý když budu pochybovat(pod návalem milých gest a sladkostí..), si je pustila.. A je fakt, že pokaždy když si přehraju „..ty sv*ne!!!“ a pak ránu letícího šanonu o zeď.. tak je to o kousek jednodušší..
- Citovat
- Upravit
17.12.12 00:19
@Anonymní píše:
Mě je špatně z toho, kolik lidí se takhle dokáže chovat. Jako kdybych to psala já.. Jsme spolu 9 let, máme půl roku starou holčičku-plánovanou a chtěnou, v červenci bychom se měli brát…ale… Mám doma cholerika. Když je vzteklej, mlátí do věcí, rozbíjí věci, řve a nadává mi (bestie, svině, debilní slepice..). Nebere ohled na dceru když spí a on se zrovna naštve tak je jí jedno, že se vzbudí. Je na první našlápnutí. Naštve ho kde co. Když už to fakt vygraduje, má prý temno a nepamatuje si, co říkal. Takový scény jsou doma každý měsíc. Jinak je moc fajn. Vydělává dost, co chci, to mi koupí i dceři, nešetří na nás. Líbim se mu i po těch letech a dítěti, dokáže pohladit, říct mám tě rád. V rámci možností doma pomůže jenže… Mám ho ráda ale ty nadávky a ten řev ve mě zůstává i když se omluví. A každou scénou se to ve mně prohlubuje. Nechci tahhle žít ale nemám důvod brát dceři tátu. Je nevím co s tím. Malá vyroste a bude to vnímat. Je to můj první partner se vším všudy takže nemám možnost srovnání. Bohužel tohle podědil po dědovi. Babi si chudák zažila. Babi i jeho maminka mi radí vydržet, časem se to skrotí a bude líp-znají to ale jak dlouho mám čekat? Nečekám radu, jen jsem chtěla, abyste věděly, že nesjste sami a asi se i vypovídat.
Anonymka EM.
Ahojky, to je mi líto, tak jak jsi to popsala, tak to máme téměř stejné, a moje pocity jsou přesně to co popisuješ i ty. Já se v tom plácám pořád… ,a u nás jsou ty scény i několikrát do týdne..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.12 00:44
Erinv - odejit dokud nejsou deti, protoze pak se z tech deti stane to, co jejich tata, nebo uplny opak - uslapnute chudinky. Mam doma neco podobneho asi v trochu lepsim pripade a chci od nej odejit dokud je syn maly a neprebira jeho moresy. Takovy chlap se nezmeni, ba naopak starim se jeste zhorsi. Ale slysela jsem, ze pomuze terapie, ale to hlavne ten chlap musi chtit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.12 00:58
Rok a tři čtvrtě jsem tohle snášela, naštěstí bez dětí a jen postupně se to zhoršovalo. Hned po „útoku“ se začal omlouvat, v slzách a já vždy podlehla. Jak odcházela zamilovanost, přicházelo prozření a odhodlání a já věděla, že jediné vysvobození je útěk. Stále jsem ho odkládala s tím, že to jistě bylo naposledy a příště už to tolerovat nebudu. Nakonec ta chvíle naštěstí přišla a nebylo to lehké, odnesla jsem to opět modřinami (hozena proti zdi na ulici) a utíkala jsem raději na jinou zastávku autobusu než obvykle a současně volala rodičům mým i jeho, protože jsem se skutečně bála.
Nyní mám toho nejzlatějšího přítele a s podobným cholerikem jako byl tamten se doufám už v životě nebudu muset potýkat. Že to dělal z lásky, protože má o mě strach etc.? Nevěřit nic, peklo za to nestojí a pak to odnáší v budoucnu i děti!
Každý den v duchu děkuji, že jsem z toho venku. Měla jsem poslechnout kamarády, kteří sice viděli jen úplný zlomek a slyšeli většinu již zkreslenou ode mě, a ukončit to mnohem dřív! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.12 05:58
@Bami terapie může fakt pomoct zázračně.. sama jsem na ní chodila.. ALE trvá to dlouho, řekněme roky.. ten můj dycky slibuje, že to bude řešit.. ale kašle na to a já už nebudu čekat.. další „šanci“ už si prostě nezaslouží.. já jsem tu byla pro něj a jak písknul, tak sem dycky přiběhla.. a vedle svejch ran na duši jsem eště nakonec utěšovala jeho.. holt my sme v rodině takový ty tragický hrdinky a pseudo matky terezy.. 
a to je tedy taky pěknej hnus..
Konec s tím.. Jen doufám, že ten další nebude nakonec stejnej..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.12 06:03
@badela 
já jsem se svým bývalým vůči sobě neprohodila snad jedinej sprostej výraz.. a s tímto co mám doma je to samý blbá.. kráva.. prdel.. pí*a.. a já to od něj chytám též, ale prostě jenom proto, že je to obrana ve stylu „bav se s blbcem bez klacku“..
a on ve finále ještě neustále, rád a všude zdůrazňuje, jak jsem sprostá.. 
myslela jsem si, že když si něco nastuduju a zapracuju na sobě, tak to bude good, že i on se změní.. 
mám na nočním stolku stoh knih o asertivitě, komunikaci.. a jediný čeho jsem se dopátrala je, že je to prostě sprostej MAGOR a že idybych ze sebe udělala amarouny s puntíkama, tak to nebude dost..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cher
17.12.12 08:59
Ty nadávky, to bych asi neskousla Můj neustále vykřikuje ježíšikriste, boha jeho, to mi taky vadí. Např. jde si dělat jídlo a slyším z kuchyně lamentování-ježíšikriste, vždyť to před chvíli byly rohlíky!!! Dojdu tam a říkám-no a co? A nejsou. A on a kde jsou!!! Teď tu byly. Tak mu říkám, asi se snědly(dovětek- vole-polknu 
) tak se ptám- mám si strčit prst do krku nebo si vytáhneš nové z mrazáku? No tak si vytáhne nové, o nic nejde, ale musí být prostě vzrůšo a teátr, to by nebyl on. Taky nejsem zrovna kliďas, ale můj umí pěnit i kvůli ničemu, to je talent. Ale nikdy mi nenadal do slepic, krav apod…naštěstí
- Citovat
- Upravit
cher
17.12.12 09:05
A ještě jedna věc, jak to tady čtu-nezaměňujte cholerika s násilníkem- nadávky, kopání do židlí, házení věcma před dětma je už psychická šikana manželky a rodiny. Cholerik je člověk, co je sice výbušný, ale pořád zůstává člověkem, nemění se v prase. Ani cholerik nemá povolenku být vulgární a jestli vy manželky budete sedět se sklopenou hlavou-tatíček se musí vyřádit- budete to dělat už navždy a bude to vzorec pro děti-bacha táta jde domů, budeme všichni sedět se staženýma žaludkama a prdelema. Ne, v tomhle ovzduší se opravdu nedá vegetit. A hlavně ukazujete manželovi, že je to ok, není a každý takový by se měl chodit léčit, jinak může přijít o rodinu, to by měli vědět. Nikdo nemusí dělat hromosvod tomu druhému
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.12.12 09:30
Ja mam doma taky cholerika a jeste se k tomu leci na deprese takze to je opravdu posusnanicko Jinak je to skvelej chlap, opravdu. Milujici, nechlasta, nekouri ( uz), z prace jde hned domu…Je s nim legrace, snazi se nam dat vse na co si vzpomeneme…Ale…Kdyz ho to chytne tak se vztekne kvuli kravinam a kdyz se branim tak rve, ze toto neni normalni a citi se hrooozne ublizenej a hlavne je porad v pravu on. Miluji ho a vim, ze on me taky. Jenze uz z nej fakt nekdy nemuzu Jsem mu minule rekla, ze mel byt zenska, ze je normalne labilni hysterka Ted dela stresy kvuli penezum, pritom vim, ze mame nasetreno, ale on jak nema nasyslovano hodne tak je z toho na nervy a ja ted na materske takze je dost na nem co se financi tyce.
Radeji anonymne M.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
