Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jestli piješ denně (víc jak skleničku vína nebo jedno pivo), tak je to na léčení…
(v jaké jsi fázi orientačně zjistíš i on-linem testem třeba od dr. Nešpora nebo na stránce alkoholik.cz je tam dobrá anonymní diskuse pro lidi, co s tím bojují, zkus se zaregistrovat a pokecat o tom v téhle komunitě..)
jinak o poruchách příjmů potravy jsi určitě četla..
zkus si napsat, co ti na sobě vadí, proč to děláš, co bys chtěla změnit, co tím získáváš/ztrácíš a objednej se po koroně k psychologovi pro jistotu, abyste zjistili, zda potřebuješ terapii..
Ahoj zakladatelko,
to by asi bylo na delší povídání, jestli to má opravdu příčinu někde hluboko v tobě, nebo je to prostě jen obyčejná chuť či žravost, kterou máme v sobě každý a někdo ji ovládá lépe a jiným se to daří míň.
Ty to vnímáš jako něco, kdy,,něco v tobě" poráží tvoje vědomí. To by ukazovalo, že pravděpodobně tam skutečně nějaká příčina je. Zároveň vlastně nepíšeš úplně hezky o sobě. Z tvých řádků cítím, že pokud tam skutečně něco takového je, bude se jednat o spíše starší než novou příčinu.
Pokud to chceš rozebírat, klidně napiš soukromou zprávu.
K tomu bodu 1. Pijes kazdy den, tudiz jsi zavisla na alkoholu a je potreba vyhledat odbornou pomoc a lecit se.
2. Proc si nespokojena se svym telem? Musis se naucit mit sebe rada takovou jaka jses. Doporucuju navstivit psychologa.
Pokud s tim nezacnes neco delat, tak z tebe bude troska
Potrebujes si neco vycitat, jako bys sama sobe kazila zdravou sebelasku. To ma koreny nekde v pr.deli veku. Jaky jsi mela detstvi?
Nepiju denne, a co se týče jidla, tak se stravuji celkem zdravě, ale po večerech jako by mě ovladl někdo jiny a jdu a i když vlastně nechci, sezeru něco nezdravého a pak si ti vycitam. Přijde mi, ze proste musim byt sama na sebe naštvaná, ale sakra proč? Vedu normální život, mám rodinu… Ale tohle trvá uz treba 15 let, to jídlo ještě déle. Nejsou to extrémní veci, spis to hloda tu psychiku a ja myslím, ze potřebuju odhalit příčinu, jinak se toho nezbavím. Ale nevím jak.
@Premek_Orac diky, nechci se ale odtajnit
@Tarjei píše:Řekla bych, ze normální, ale je fakt, ze tata mi vždycky docela nadaval, on ma takovou blbou povahu. Měli jsme všechno, ale on byl vždycky takovej drsnej, každej je u nej debil… Dodnes mám takovou potřebu se zavděčovat, hlavně asi jemu, třeba peču a schválně tam nedam kakao, protože vim, ze to nemá rad, a on to pak stejně neji… Přitom vim, ze me ma rád. Ja nevim. Moc myšlenek.
Potrebujes si neco vycitat, jako bys sama sobe kazila zdravou sebelasku. To ma koreny nekde v pr.deli veku. Jaky jsi mela detstvi?
@Anonymní píše: Řekla bych, ze normální, ale je fakt, ze tata mi vždycky docela nadaval, on ma takovou blbou povahu. Měli jsme všechno, ale on byl vždycky takovej drsnej, každej je u nej d.ebil… Dodnes mám takovou potřebu se zavděčovat, hlavně asi jemu, třeba peču a schválně tam nedam kakao, protože vim, ze to nemá rad, a on to pak stejně neji… Přitom vim, ze me ma rád. Ja nevim. Moc myšlenek.
Aha jasne takze podvedomi Ti furt rika, ze jsi ten de.bil a vytvaris situace, aby sis to jakoby potvrzovala. Hele tyhle hlasy v hlave z detstvi mame vsichni, nebo vetsina z nas urcite. Ja se z toho hrabala do petatriceti.
No, dulezity je uvedomit si, ze nemusis byt obet. Nici, ani otcova ne. A ze nemusis plnit tu roli de.bila.
@Tarjei píše:
Aha jasne takze podvedomi Ti furt rika, ze jsi ten de.bil a vytvaris situace, aby sis to jakoby potvrzovala. Hele tyhle hlasy v hlave z detstvi mame vsichni, nebo vetsina z nas urcite. Ja se z toho hrabala do petatriceti.
No něco takového jsem si myslela… Tak jak se z toho vyhrabu? Rada bych to zvládla sama.
Doporučuji navštívit nějakého dobrého psychologa. Nebo se taky ještě můžeš zkusit poradit ve fb skupině „Psychosomatika a etikoterapie v praxi“. Třeba ti něco poradí.
@Anonymní píše:
@Premek_Orac diky, nechci se ale odtajnit
V pořádku.
Jestliže se dokážeš celý den ovládnout a až večer, když máš vše za sebou tě to přemůže, může to souviset s určitým stavem úlevy po splnění povinností toho dne. Není to tak, že od probuzení vnímáš co vše tě ten den čeká?
Určitou metodou může být pro tebe náhrada. Alkohol můžeš nahradit bylinkovým čajem. Brambůrky či něco podobného nakrájenou zeleninou. Sladkosti kostičkou hořké čokolády. Či ještě lépe nějakým rituálem. Třeba já si pro zlepšení rovnováhy místo světla při sprchování zapálím svíčky. Živé světlo působí jinak, než to z osvětlení. Při sfouknutí těch svíček si pak řeknu, že vše co se ten den mělo stát, se již stalo. Taková blbost, ale prostě jsem pak klidnější a cítím se líp. Tak zkus zapřemýšlet nad něčím, co bude fungovat podobně u tebe.
@Anonymní píše:
No něco takového jsem si myslela… Tak jak se z toho vyhrabu? Rada bych to zvládla sama.
Hele ono jde o zvladnuti vztahu k sobe sama ale okoli hraje dulezitou roli tak je potreba ho zapojit, interakce s okolim jsou porad zejo. Kdyz nad tim tak premejslim, ja nejdriv zmenila satnik a lidi na me zacali reagovat jinak. Zni to divne ale je to tak. Pak jsem se naucila rikat ne. V klidu, miru a dusledne. No a ve finale jsem snad prijala zodpovednost za svuj zivot. Hele role obeti je vyhodna v tom, ze nic neni nasledek Tvyho rozhodnuti. Jen nasledujes veleni. Je to pohodlny. A tuhle oblast paradoxniho komfortu je treba opustit abys mohla zit sama za sebe.
Budu stručná, trápí mě dvě věci, točí se to pořád dokola:
Mam proste pocit, ze si musím takhle ubližovat, ale nevim, proč to dělám. Nevim co s tim… Chybi mi nějaká sebekazen, nebo ja nevim…
Anonym, nebo smazat. Děkuji.