Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chybí mi ségra
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.2.17 11:08
@destrukce píše:
Nám to právě taky navrhují, že to bude lepší hlavně finančně, ale nám se úplně nechce, radši bychom, aby patřil do rodiny i „papírově“Ono je to ještě takové složitější, že nejdřív ségra (jeho mamka) žila, takže jsme žádali o dočasné svěření do péče, jenže pak zemřela, tak jsme museli zase všechno podávat znova, stanovení poručníka, atd.
tak u nás o finance nejde. kluci ví, že je nikdy nikomu nedáme a my k tomu papír nepotřebujeme. Museli jsme si to s mužem pořádně srovnat v hlavě, mluvili jsme i s psychologem a nakonec se rozhodli pro pěstounství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.17 11:14
@destrukce píše:
My jsme tak nějak v začátcích, pořád to ještě řešíme a spíš se přikláníme k osvojení, ale ještě uvidíme, příští týden čekáme kontrolu z OSPODu, tak jsem zvědavá, jak se naše děti předvedou, mají na to talent
no my v září podávali žádost a až v prosinci nás soud stanovil pěstouny, bylo kolem toho tolik papírů a žádostí, že je mi z toho ještě ted špatně 
At se rozhodnete jakkoliv, držím pěsti a posílám hodně sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.17 12:21
@Aneta.Berg píše:
@destrukce píše:
Vím, že to bude asi znít divně, ale myslím si, že bys sis prostě měla dát čas na truchlení. Máš na něj právo. Neutíkej od těch nepříjemných pocitů, nesnaž se před tím trápením schovávat v anonymních diskuzích, neotupuj. Tvé pocity mají smysl, tak jim dovol existovat, přijmi je. Nemusíš se jimi nechat válcovat, ale potřebuješ to všechno vědomě zpracovat, procítit a pak jít dál. Duše dostala hroznou ránu a časem se s jizvou zahojí, ale musíš se jí věnovat, ne se k ní otáčet zády, protože je ti její křik nepříjemný.
Hodně síly ti přeji, pokud ti můj komentář nepomohl, tak se omlouvám. Drž se!
To je zajímavé, zkusím to probrat se svým psychologem, děkuju
Předně upřímnou soustrast a drž se.
Zkus si opravdu najít čas na to co psala @Aneta.Berg . Je důležité si najít čas na sebe a svou bolest, nepotlačovat to. Také třeba svou bolest „neskrývat“ před synovcem. On si tu bolest musí také prožít, a když uvidí, že i ostatní mají stejnou „bolest“ a truchlí po jeho mamince, tak se mu s tím bude lépe vyrovnávat. Nebude si připadat divně, že třeba se mu chce plakat apod. Je super, že chodí k psychologovi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.2.17 20:49
@Anonymní píše:
@destrukce Víš co, u vás je to jiný. U nás je to dopravní nehoda… Ty se prostě stávají poměrně často…
Tady to bylo něco jiného, navíc se jednalo o dítě. Tedy senzace na druhou.
Promiň, mělo tam být u vás… tj. u vás je to dopravní nehoda…
U nás to dopravní nehoda nebyla.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.2.17 21:03
@destrukce píše:
Tak to je opravdu jiný, ale nic to nemění na tom, že je to hrozný, výslech tak malého dítěte, nebo mluvit před třídou a být za odstrašující příklad, to musela být učitelka rokuDřív se to tolik neřešilo a pak si každý to trauma nese v sobě celý život.
Chápu, že tady nechceš vypisovat detaily, pro mě to ani není podstatné, spíš mě hodně zaujalo, jak Tě to poznamenalo a nechci synovci způsobit něco podobného
Jojo, byla to „hvězda“ školy. Mne učila taky. Ve 2. třídě. A měla jsem u ní nejhorší vysvědčení z celé základky. Brácha ji měl ještě ve třetí. Na konci roku řekla, že bude ráda, že se ho příští rok zbaví (dysgrafik, dyslektik)… A na začátku příštího šk. roku ho vítala slovy, tak co, budeme spolu zase válčit? Doprovázet ho byl druhej brácha, ten jí oznámil „nebudeme“ a během 24 hodin byl v jiné třídě a naši měli 2 roky prázdnin 
Naučil se toho stejně, jen místo doma ve škole.
Co se týče synovce, myslím, že je důležitý s ním o tom mluvit. Mluvit, mluvit a zase mluvit. Tak, aby to pobral. A případné nesmysly z okolí vyvrátit. Jak jsem již psala, ono taky záleží na tom, kde žijete. Jiné to asi bude ve větším městě, kde si lidi okolí moc nevšímají, jiné na vesnici.
- Citovat
- Upravit
13.2.17 21:09
Zažila jsem něco jiného, i když podobného… jen chci říct, že to bolí strašně dlouho, i za rok to může být intenzivní… mluvte o ní, vzpomínejte, brečte, hlavně v sobě nic neduste, to platí i pro malého… držte se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.17 21:14
@destrukce Ty jo jsi hvezda, uplne jsi me dostala, nikdo me jeste tak nedojal na Emiminu jako ty. Jste s manzelem uzasni, synovec ma v tom nestesti obrovske stesti, ze ve Vas najde novou rodinu. Chudak malej, takhle prijit o oba rodice v jeho veku, je to hrdina, ze to zvlada a strasne se mi libi vas napad s osvojenim. Preci jen patrit do rodiny je pro toho chlapce strasne moc. Drzim pesti a at Vam vse dopadne co nejlip.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
