Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@rejžička - já myslím, že si zasloužíme mít se dobře, a nezžírat se celý život tím, co na nás kdo napáchal. Ale netvrdím, že je to jednoduché.
Nebo máš pocit, že to jde řešit jinak?
A nejhorší mi na tom přijde, že v nás může, bez toho odpuštění, zůstat bolest, bezmoc, křivda, hněv a vztek..a kdo to potom může odnést? naši nejbližší, a bohužel i ty naše děti..
Už dlouho tady nebyl příspěvek a i já bych se tady ráda vypovídala anonymně. Svou mámu mám svým způsobem ráda ale to je tak všechno. Zjištuji že co jsem starší a mám svou rodinu jí čím dál tím víc nemůžu cítit! Mohla bych tady psát eseje o tam jak je jako máma a ted i babička na h… ( s prominutím ) - jsem už tak daleko že si do pusy neberu překážky a řeknu jí občas něco s tím že je z toho hádka a my se nebavíme. Je mi to tak líto, hlavně z toho důvodu že je to jednou moje matka ale i moje děti strádají 100% babičku a to mě štve ještě víc. Mrzelo by mě to možná mín kdyby ze strany manžela to bylo ok ale tam, tam je to ještě horší. Děti si myslí že to je strejda a teta.
@paja27 a nemůžeš nějak polepšit svůj vztah k ní? aby měly děti alespoň nějakou babičku? V čem není 100% babičkou?
Nemůžu, protože jsem to zkoušela víc než dost. Je tvrdohlavá a sebestředná. Všechno se musí točit kolem ní a je zle když někdo něco má proti. Jako babička si je jen kupuje. Peníze to je jediné čím nám všem zamaže pusu. V čem není 100% - ach bože musea bych tady psát 4 roky nejméně. Nezajímá se, nepohlídá, nepomůže, nepříjde ani na narozeniny… je toho strašně moc.
Samozřejmě nepises detaily, ale není problém v tom, že spousta žen očekává bezmeznou pomoc od rodičů? Je třeba si uvědomit, že i rodiče stárnou, mamky nejsou tak pružné jak když vychovaly nás a v tom věku je to i vycerpava…Ono už od té 60 u me mamky pozoruju jak ji vše zmaha, nedělá to záměrně, i ty řeči a rady jsou čím dál vyzivnejsi, ale dokud si neprojdu i já ten život do toho věku, nechci soudit, ale snažím se ji chápat. Píšu z mobilu, takze pardon za diakritiku atd.
Syn má 4 roky takže když babička koupí je nadšený a dcera má 1,5 takže zatím babička nijak. Víte když příjdem těší se až zase odejdem.
Když tě štve, tak tam nechoď. Hlídání si zaplať z těch peněz, co vám matka strká. Já jednu svou babičku v životě neviděla a obešla jsem se bez ní. Myslíš, že to tvoje děti nezvládnou, když jim to „patřičně“ vysvětlíš? Chceš po ní něco, čeho není schopná. Není na čase ji brát takovou jaká je a nebo ji nechat být. Děti máte proto, abyste se o ně starali sami. Pokud někdo další z rodiny projeví zájem - fajn - pokud neprojeví, nic nenaděláš. Chceš ji vychovávat? To je asi pozdě…
Já už jsem se s tím smířila dávno ale příjde čas kdy mě to zabolí. Zrovna jako dnes ( proto jsem se tady rozhodla napsat ) Můžu být ráda že mám aspoň sestru která mě chápe a pomáhá.
@paja27 píše:
Už dlouho tady nebyl příspěvek a i já bych se tady ráda vypovídala anonymně. Svou mámu mám svým způsobem ráda ale to je tak všechno. Zjištuji že co jsem starší a mám svou rodinu jí čím dál tím víc nemůžu cítit! Mohla bych tady psát eseje o tam jak je jako máma a ted i babička na h… ( s prominutím ) - jsem už tak daleko že si do pusy neberu překážky a řeknu jí občas něco s tím že je z toho hádka a my se nebavíme. Je mi to tak líto, hlavně z toho důvodu že je to jednou moje matka ale i moje děti strádají 100% babičku a to mě štve ještě víc. Mrzelo by mě to možná mín kdyby ze strany manžela to bylo ok ale tam, tam je to ještě horší. Děti si myslí že to je strejda a teta.
u nás je to stejné, jsem ve fázi, že matku nenávidím