Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj. Měla jsem to podobně. Do těch cca 25ti jsem měla pocit, že jsem ještě pořád „mladá“. Ne že bych byla nedospělá, naopak, od těch 17ti jsem byla rozumná od 18ti v práci, měla jsem povinnosti dospělých, žádný flákač, ale prostě ten pocit…
nicméně přijde chvíle, kdy si to uvědomíš a nezbývá se než smířit s tím, že ti za chvíli bude 30cet. Pro mě to byly 25te narozeniny to se láme a nastupuješ štaci ke 30tce. My jsme s manželem užívali života, jezdili na dovolený a tak. Rodinu, dům a svatbu jsme realizovali až na prahu 30tky…
Takže neboj ono to na tebe dopadne
jsi ale mladá tak si užívej. Mimochodem kolem nás taky všichni zakládali rodiny apod, ale já měla teda tu výhodu, že jsem měla toho chlapa a nemusela řešit s kým půjdu.
Mě je o 10 let víc a pořád se cítím mladá
. Beru to jako výhodu
. Stěžovat si na věk umí každý, ale čas stejně nezastavime, tak proc se tím trápit?
Ja se zasekla asi u 19 let a trvalo to do 25..pak to najednou skoncilo a chtela jsem zacit budovat s tehdy jeste pritelem nas vlastni život..:)) ted mi je 27, minuly rok byla svatba, ted cekame mímo..ale nektere moje kamaradky to mají stale stejne jako ty..tak se tak postupně odcizujeme..myslim, ze to, co citis, normalni a pripada mi naopak zvlastni, ze lidé, kteri jsou kolem tebe, ziji tak dospele zivoty v tomto veku…tohle vubec neznam ![]()
Skoro 31, druhe dite na ceste, rozvedena a uz opet zasnoubena. V praci od 19… a stale se citim mlade, az si rikam, ze klubova scena asi pro me uz skoncila. Mladsi rocniky by si uz klepali na celo, co ta matka tu chce. ![]()
Já si tak připadala snad skoro do 30, i když jsem od 16 lítala po brigádach, pak pracovala při vs, do toho jsme rekonstruovali bydlení a ve 23 jsem se stěhovala, v 25 vdavala, v 27 první dítě, ve 29 druhé… A až letos, až u té třicítky, přišly nějaké starosti, s dětmi jsem musela párkrát na pohotovost atd. A tak si až letos připadám jinak, dospěleji, i když pořád mladě a že je ještě „všechno“ přede mnou.
Taky si pořád připadám tak cca na 20, akorát je mi o skoro 17 let víc a ty děti taky nezapřu
V týdnu jsem viděla v TV nějaký malý rozhovor s takovým starším chlápkem a pak v titulku koukám, on je o půl roku starší jak já ![]()
A teda ve 24 jsme všichni vesměs akorát vymetali hospody, jezdili na Erasmy nebo trhat jablka na druhej konec světa a nějaký haranty, hypotéky a manželství nikdo neřešil, to přišlo až kolem 30.
Edit: manželovi je 40+ a občas je na koncertech nejstarší v publiku ![]()
Tohle není o tom, jestli se cítíš náctiletá, ale spíš o tom, že nemáš žádné pořádné koníčky. Je mi přes 30, někdy si ráda zajdu do baru. Ale ne každý víkend
Ale stejně jsem to měla i v 18.
Hele mně je 30, mám dvouletý dítě, manžela, hypotéku, práci, všechny tyhlety věci… a stejně si připadám jakože nejsem opravdickej utrápenej dospělej
pořád mám takovou tu bezstarostnost, dneska ráno jsem cestou do práce sjížděla Dr. Karyho a Cocomana a těšila se na jejich koncert a večírek a vymýšlela outfit
vyhovuje mi to, jsem schopná zodpovědně činit dospělá rozhodnutí, starat se o dítě a vychovávat ho, a zároveň umim pořád žít s náctiletou lehkostí, nutí mě to žít si svůj život tak, aby mě bavil, ne podle nějakých norem… je to fajn
kamarády mám stejně staré, ale bezdětné, takže parťáků na volný čas je pořád dost. Lidi mého věku, kteří řeší jenom děti a starosti, mě nebaví.
Ve 24 máš na vdávání a děti čas, věnuj ten čas sobě, užívej si, cestuj, pro mě to byly nejkrásnější léta, ve 30 jsem se vdala a ve 31 měla dítě. chybí mi ten volný a bezstarostný život, zas přišlo něco jiného, dcerka je užasná, ale jsme ráda, že cca do 29-30 jsme byla jen sama za sebe a ten život si prožila dle svého, procestovala co šlo s batohem na zádech.
na duchu si připadám mladá pořád, řeším samozřejmě už jiné věci kolem domácnosti, dítěte apod..ale to nemění nic na tom, že si připadám mladá, jediné co chybí je ta volnost no..ono není nutné ale na druhou stranu se s manželstvím a dítětem zakopat a být jen dospělá a řešit všechny ty nudné věci kolem, my jsme se před rokem rozhodli, že ještě na nějaké usazování máme čas, sebrali jsme se a odstěhovali do ciziny, jsme tu rok a uvažujeme, že se šoupnem ještě jednou, dokud je dcerka malá..ale i kdyby jsme už měli třeba hypo to neznamená, že jsme staří, vše je o tvém vnitřním nastavená, znám lidi, kterým je 40 a na duchu jsou mladí a lidi, kterým je třeba přes 20 a člověk má pocit, že se už jako starci narodili.. ![]()
btw nevím, kde se pohybuješ, ale zajít do čajovny nebo někam do baru snad nechodí jen náctiletí, ne? já čím byla starší tím jsme objevovala zajímavější místa, vernisáže, různé festivaly - nejen hudební a pro mladé náctileté, ted třeba víc ocenuji zajít si do dobré restaurace na večeči či někam do vinárny na dobré víno, jediné co mě už neláká jsou ty diskotéky no, z toho už jsme vyrostla, ale do nějakého klubu si zajdu ráda na koncert, to není o věku přeci ![]()
Pokud je to jenom proto, že dřív ti bylo líp a teď nevíš co se sebou, tak je asi docela čas začít dospívat. Ne tak, že si pořídíš dítě a hypotéku, ale tím že doopravdy zkusíš zjistit kdo tedy jsi a co chceš a půjdeš tím směrem a smíříš se s tím, že zodpovědnost za to, jak vypadá tvůj život máš především ty.
@Ou píše:
Pokud je to jenom proto, že dřív ti bylo líp a teď nevíš co se sebou, tak je asi docela čas začít dospívat. Ne tak, že si pořídíš dítě a hypotéku, ale tím že doopravdy zkusíš zjistit kdo tedy jsi a co chceš a půjdeš tím směrem a smíříš se s tím, že zodpovědnost za to, jak vypadá tvůj život máš především ty.
K tomume napadá knížka Rozhodnutí je na tobě, ta mi přišla super a v podobném věku jsem ji četla.
já už si 13 let přijdu na 25 ![]()
a když mi bylo 24, byla jsem jak splašená 18 ctka
Ahojky
mé kamarádky se vdávají, mají děti, řeší partnery a domácnost 
chodit po večerech ven s kamarády, na diskotéky, do čajoven. Jenže nemám s kým, všichni už jsou dospělí a vše berou strašně vážně
strašně mi to všechno chybí, zároveň jsem papírově už dospělá baba i když si tak nepřipadám, ale třeba 17 letým už celkem jo
celkem se utápím v minulosti a starých dobrých časech
Je mi 24
Já tedy také bydlím sama, ale cítím se být jeste tou bezstarostnou náctiletou