Cítím to jinak

7
27.7.21 01:29

Cítím to jinak

Delší dobu, cítím vnitřně, že chci žít jinak.

Rozhodně si nechci na svůj život nijak stěžovat. Žiju v dostatku a uvedomuji si, jaké mám štěstí, že žiju teď a tady. Přesto mě přepadají myšlenky na „jiný život“. Nejvíc mě zaráží, jak moc silný ten vnitřní pocit je. A nebála bych se to nazvat, jakýmsi vnitřním voláním. Doslova. Lepší výraz, pro ten přetrvávající pocit, nemám.

Zajímalo by mě jestli někdo tady zažil/zažívá podobné pocity. Jestli jste svůj život změnili, přehodnotili, co se tím pro vás změnilo?

Abych definovala přesněji výraz „žít jinak“ sama za sebe. A co si pod tím predstavuji.
Jednak cítím obrovský tlak na lidi ze všech stran. Tomu tlaku se vůbec nedokážu prizpusobit, semlelo mě to a pochopila jsem, že nejsem nastavená na naše běžné (aktualni) tempo. Že nedokážu dost dobře naplnit ten standard a to, co se od nás, jako od lidí, očekává. Necítím potřebu být úspěšná, spíš užitečná.
Spousta věcí, lidí, aktivit atd. mi přestala dávat smysl, takže jsem se začala hledat. Vlastně stále hledám. Sama sebe. Své místo tady.

Když se rozhlédnu okolo sebe, nepřipadá mi, že jsem jako jediná „ztracená“.

Nebo ano??

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5497
27.7.21 06:29

Urcite nejsi jedina, cetla jsem pribehy lidi, ktery si radikalne zmenili zivot. Manager na farmare nebo do socialni oblasti..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8341
27.7.21 06:58

To je takovej vnitrni neklid, no…taky ho nekdy citim. Ale ja uz zadnou diru do sveta neudelam..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27.7.21 06:59

Tlak na výkon, to je heslo dne. Každý se někam honí ani nevi kam. Za lepším bydlením, ještě vyšší auto. Pozlátka dnešní doby.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6941
27.7.21 07:16

Pokud to vnitřní volání neradí opustit děti a jít meditovat na par let do Indie, tak ho poslechni. A pokud nemáš děti a nejsi za nikoho zodpovědná, pak ho můžeš poslechnout v čemkoli.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.7.21 07:19

Rozumim a myslim, ze je to docela bezne. Pokud nemas zavazky (deti, hypoteku apod.), s nimiz je vzdy tezsi ta zmena, tak bych se tomu uplne nebranila a nebala bych se toho.
Ja jsem treba „takto“ vystudovala VS, ktera je prestizni, ve spolecnosti vysoce cenena, ale to vlastne pod tlakem ambiciozni matky, ktera nic nevystdovala a ja, kdyz jsem se dostala na vsech 6 VS, na ktere jsem se hlasila, tak jaem byla dotlacena studovat tu, kteriu jsem si tam dala jen tak, „co kdyby nahodou“, ale vubec jsem nepocitala s tim, ze bych to vubec kdy studovala…
Dnes vykonavam jiz pres 10 let obor, ktery jsem vystudovala, srdcovka to neni, presto patrim nezi ty nadprumerne v oboru…
Dnes, kdybych si mohla vybrat, studuji neco uplne jineho…ale ted na to uz neni neni cas-mam 2 deti, ktere bych zmenou kariery proste sidila, a to nechci. Takze se tomu, co me bavi, venuji aspon jako konicku, coz me castecne uspokojuje..

  • Citovat
  • Nahlásit
27.7.21 07:25

Asi to má hodně lidí. Já také cítím, že prace, kterou jsem vykonávala před mateřskou, nebyla ta správná cesta… ale nedaří se mi najít to, co by mě naplnovalo. To byla vlastně moje první VŠ, kterou jsem nedokončila.

Z nějakého důvodu chci pracovat rukama, pořád myslím na nějaké masáže a podobně, ale nevím jestli si to jen hezky nemaluju.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27.7.21 08:22

Taky jsem zažila a myslím, že to je přirozené, člověk se v průběhu života mění a ním i jeho myšlenky a pohled na svět. Nemysli na to, co od tebe chtějí ostatní nebo společnost, ale co chceš ty sama a za tím si taky jdi. Stojí to za to. Pokud potřebuješ odrazit, myslím, že by ti mohly dost pomoci filmy, knihy či příběhy ostatních, kteří šli v životě svou cestou a vykašlali se na názory ostatních. Nebo třeba čas sama pro sebe, odjet někam na chatu, nebo do přírody a přemýšlet, naslouchat si… pak se ti ukáže ta pravá cesta :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1656
27.7.21 08:38

Jj, také znám. Mě to semlelo, poznala jsem nového partnera, který je hodně duchovně založený. Já úspěšná manažerka, myslící si jak jsem spokojená. Nijak mě neovlivňoval, ani na mě netlačil, stačilo že jsem poznala a měla možnost se dívat jak umí „žít“. Postupně jsem začala přemýšlet nad tím, jak žiju já a že to nikam nevede, tedy ne tam kam bych chtěla, aby to vedlo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
810
27.7.21 22:06

No otázka, jestli to od tebe opravdu očekává okolí, nebo sama na sebe kladeš přehnané nároky. Žij tak, jak chceš, ne tak, jak si myslíš, že se od tebe očekává.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
438
29.7.21 03:19

Zakladatelko, je ti kolem 40?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2321
29.7.21 07:40
@Takco píše:
Zakladatelko, je ti kolem 40?

To mě taky napadlo, jestli nepřichází první bilancování a krize středního věku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7
4.8.21 00:16

Žádná krize středního věku se nekoná, jsem mladá 8) Ale ten život okolo mě ubíjí. :nevim:
Dnes opět nemůžu spát, tak aspoň odpovím na reakce, za které jsem ráda. ;)
Nechci odsud utéct ani se nechci stranit lidem a žít v chýši někde v horách. Ani cestovat po světě s batůžkem na zádech, nebo meditovat někde v Indii.
Snažím se být společenská, ale přecejen jsem introvert. Takový ten, co rád využije přítomnost lidí, ale pak jde načerpat energii do samoty.
Mám jedno dítě předškolního věku. Tudiz stálý domov a jistou míru socializace pokládám za správné a samozřejmé.
Jak už jsem psala, jde o jakési volání z nitra. A může to znít sebevíc ujetě, ale takto to cítím a lépe to vyjádřit nedokážu.

@Anett.taa píše:
No otázka, jestli to od tebe opravdu očekává okolí, nebo sama na sebe kladeš přehnané nároky. Žij tak, jak chceš, ne tak, jak si myslíš, že se od tebe očekává.

Ono je to trošku jinak. Rozhodně se nepodřizuju okolí ani se nesnažím dělat na nikoho dojem. Naopak vnímám, jak žijí lidé, ten neustálý shon, tlak společnosti na podané výkony, určité stereotypní vzorce apod. Šlo mi právě o to, že cítím, že tudy cesta nevede, pro mě a zajímaly mě postřehy ostatních lidí :kytka:

@Big boss píše:
Jj, také znám. Mě to semlelo, poznala jsem nového partnera, který je hodně duchovně založený. Já úspěšná manažerka, myslící si jak jsem spokojená. Nijak mě neovlivňoval, ani na mě netlačil, stačilo že jsem poznala a měla možnost se dívat jak umí „žít“. Postupně jsem začala přemýšlet nad tím, jak žiju já a že to nikam nevede, tedy ne tam kam bych chtěla, aby to vedlo.

Můžu se zeptat. Stále spolu jste? :kytka: Co ti dal do života konkrétního? Začala jsi se zajímat o nejaké konkrétní činnosti? Změnila pohled na život a přehodnotila nějaké věci okolo sebe? Pokud máš tip třeba na nějakou litraturu, sem s ní! ;)

@Anonymní píše:
Rozumim a myslim, ze je to docela bezne. Pokud nemas zavazky (deti, hypoteku apod.), s nimiz je vzdy tezsi ta zmena, tak bych se tomu uplne nebranila a nebala bych se toho.
Ja jsem treba „takto“ vystudovala VS, ktera je prestizni, ve spolecnosti vysoce cenena, ale to vlastne pod tlakem ambiciozni matky, ktera nic nevystdovala a ja, kdyz jsem se dostala na vsech 6 VS, na ktere jsem se hlasila, tak jaem byla dotlacena studovat tu, kteriu jsem si tam dala jen tak, „co kdyby nahodou“, ale vubec jsem nepocitala s tim, ze bych to vubec kdy studovala…
Dnes vykonavam jiz pres 10 let obor, ktery jsem vystudovala, srdcovka to neni, presto patrim nezi ty nadprumerne v oboru…
Dnes, kdybych si mohla vybrat, studuji neco uplne jineho…ale ted na to uz neni neni cas-mam 2 deti, ktere bych zmenou kariery proste sidila, a to nechci. Takze se tomu, co me bavi, venuji aspon jako konicku, coz me castecne uspokojuje..

Naprosto Ti rozumím! A zároveň je mi z toho malinko smutno, protože i v okolí mám případy, kdy lidi po celém svém osobním a rodinném životě jsou frustrovaní, vyčerpaní :(
Mohu se zeptat na koníčky, pokud to není příliš osobni? ;)

Tak a teď dotaz pro starší. Je něco, co byste na svém životě změnili? Po letech, zkušenostech. Co byste VY udělali jinak? :kytka:
Momentálně jsem asi ve fázi, kdy hledám, snažím se od něčeho odpíchnout.

@jsemcervena píše:
Taky jsem zažila a myslím, že to je přirozené, člověk se v průběhu života mění a ním i jeho myšlenky a pohled na svět. Nemysli na to, co od tebe chtějí ostatní nebo společnost, ale co chceš ty sama a za tím si taky jdi. Stojí to za to. Pokud potřebuješ odrazit, myslím, že by ti mohly dost pomoci filmy, knihy či příběhy ostatních, kteří šli v životě svou cestou a vykašlali se na názory ostatních. Nebo třeba čas sama pro sebe, odjet někam na chatu, nebo do přírody a přemýšlet, naslouchat si… pak se ti ukáže ta pravá cesta :)

Dekuji mnohokrát za povzbudivá slova!! :kytka: A ať se daří v psaní ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat