Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojky, hele hlavu vzhůru, ten pocit má asi každá někdy a to ani nemusí mít doma děti.
Ta situace v obchodě s kočárkem- z toho bych si nic nedělala, já bych byla ráda za to že to oblítává se mnou, tohle chlapi nepochopí, nemyslí to zle.
Udělala bych ale jedno, vyraž s ním někam sama, i kdyby na dovču, na víkend prostě musíte najít tu „žhavost“ co vyprchala!
Dice děkuji. Jenže já už to prožívám delší dobu. Co se týče našich společných chvil. Když jsem se ho naposledy snažila dostat na taneční zábavu, tak mi řekl, že on nikam nejde a jeslttli chci, tak že mám jít sama. ![]()
Zakladatelka
taky myslim ze to je hlavne asi stereotypem atd..
furt kolem deti a na sebe neni cas.. dej ditka tchyni, jdete na vecu a do kina a pak si udelejte romantiku doma a uvidis ze bude lip ![]()
chce to proste byt nejen mama a tata ale i manzele.. ![]()
já bych taky řekla, že je to prostě věc, která čas od času přijde na většinu dlouhodobých párů, navíc s dětma …
v tom obchodě jsem čekala, že nakonec po celodenním běhání prohlásí, že ten skate vlastně nepotřebujete, jeho reakce mi přijde na chlapa spíš ojedinělá, málokterý má trpělivost něco oběhávat a navíc být ještě ohleduplný k personálu …, ale chápu tě …
taky bych to viděla na buď:
taky občas mám ponorku a pocit, že se točím kolem dětí, rodiny, manžel se realizuje v práci … vždycky mi pomohlo prostě vypadnout z toho stereotypu ![]()
a co ho přestat hýčkat, zkrášlit se a vyrážet z domovat a jemu nechávat dítě? Přetaň s ním chtít probírat problémy, buď usměvavá, veselá, žertuj, myslím, že zareaguje velmi ryc hle.
tak nech vybrat zabavu jeho. Ze mate hlidani, at vymysli bezva program pro vas on…
To je trochu kzire no, musí se začít taky snažit…zkoušela si s ním o tom mluvit?? asi jo že
![]()
Ono je blby když člověk cití že je problém a uplně ho to vcucne a nejde z toho ven, pak si toho všimnou všichni.
Ještě zkus si říct že je všehcno v pohodě a vrátit zpět svojí naladu, jak říkala tchýne, vim ze je to blby radit ale možná tohle mu chybí…
Oni vesměs podle mě chlapi neradi mluvi, a když se ten vztah dostane do neustalych debat z jedne strany tak je to strasne nudi… ![]()
hold s nima je to jak s malym deckem…spis horsi ![]()
Jako chlap ti můžu říc, že nazančování nestačí. My si často neuvědomíme jak zásadní ten problém může pro vás být.
Chce si to vyjasnit co chceš a co chce on. A nejtěžši je že to musí být v klidu. Nejlíp ři nějaký klidný chvilce. Největší průser je když to řešíte v rámci nějaké hádky apod..
jo jo máte pravdu.. sme všichni ingnorandi a troubové ![]()
No ono výše zmíněný platí i pro baby..
Zakladatelko, napsala jsi to moc hezky. Teď už zbývá jen to vytisknout a dát mu to s sebou do práce, ať si to v klidu přečte. A nečekat, že se hned chytne za hlavu a bude hned chválit! On moc nezná tvůj současný život doma s dětmi a neumí si to představit. Třeba vůbec neví, kde je problém, chlapi jsou někdy nedovtipní, ale ne schválně.
PS: Hlavu vzhůru, každé ráno ti dá pusu, to je super.
Sprosťák Eddie píše:
Jako chlap ti můžu říc, že nazančování nestačí. My si často neuvědomíme jak zásadní ten problém může pro vás být.Chce si to vyjasnit co chceš a co chce on. A nejtěžši je že to musí být v klidu. Nejlíp ři nějaký klidný chvilce. Největší průser je když to řešíte v rámci nějaké hádky apod..
jo jo máte pravdu.. sme všichni ingnorandi a troubové
No ono výše zmíněný platí i pro baby..
ynax píše:
a co ho přestat hýčkat, zkrášlit se a vyrážet z domovat a jemu nechávat dítě? Přetaň s ním chtít probírat problémy, buď usměvavá, veselá, žertuj, myslím, že zareaguje velmi ryc hle.
tohle funguje.. na mne určitě
Holky a Vám by to ani jedné nevadilo, že se zastane té prodavačky a né vás a před ní. Že dá všem okolo najevo, že vlastně ta chuděra prodavačka, kdežto vy si vymýšlíte nesmysly?
A když s ním přestanu mluvit, když ho přestanu obtěžovat konverzací, myslíte že mi pak bude lít?
Nedopadne to spíš potom tak, že mi přestane záležet na našem vztahu? že mi bude jedno, že spolu vlastně nemluvíme, nespíme a že vedle sebe jen žijeme?
Co se týče těch aktivit-on prostě jednou prohlásil, že nehodlá nikoho obtěžovat,aby nám někdo hlídal děti a my někam vyrazili.Takže buď vyrážíme s dětma a nebo nikam. To mě ale zas tak nevadí, já snad za celé tři roky nebyla nikde bez dětí a popravdě si to nedokáži ani předstvit.
Zakladatelka
Anonymní píše:
Holky a Vám by to ani jedné nevadilo, že se zastane té prodavačky a né vás a před ní. Že dá všem okolo najevo, že vlastně ta chuděra prodavačka, kdežto vy si vymýšlíte nesmysly?
A když s ním přestanu mluvit, když ho přestanu obtěžovat konverzací, myslíte že mi pak bude lít?Nedopadne to spíš potom tak, že mi přestane záležet na našem vztahu? že mi bude jedno, že spolu vlastně nemluvíme, nespíme a že vedle sebe jen žijeme?
Co se týče těch aktivit-on prostě jednou prohlásil, že nehodlá nikoho obtěžovat,aby nám někdo hlídal děti a my někam vyrazili.Takže buď vyrážíme s dětma a nebo nikam. To mě ale zas tak nevadí, já snad za celé tři roky nebyla nikde bez dětí a popravdě si to nedokáži ani předstvit.
Zakladatelka
Takže buď vyrážíme s dětma a nebo nikam. To mě ale zas tak nevadí, já snad za celé tři roky nebyla nikde bez dětí a popravdě si to nedokáži ani předstvit.
jenze ono to dela hodne, divila by ses… je to uplne neco jineho ![]()
máte každej jinou představu jak to má fungovat. Takže je potřeba se dohodnout. Buď dohoda nebo spolu nemá smysl bejt.
Nemůže to bejt jen podle jednoho.. to ve vztahu prostě nejde. Taky sem byl trotl co chce bejt hlavně sám sebou. Ve finále je pak člověk hlavně sám. ![]()
Ani nevím kde začít a taktéž nevím, co čekám za reakce. S manželem jsme spolu několik let. Neočekávám, že všechno bude jak na začátku, že budeme ten zamilovaný pár, který se všude držel za ruce a vyznával si lásku (i třeba po pěti letech). Přišly děti a v nás se něco změnilo. Schválně uvádím v nás, jelikož nechci, aby to bylo pochopeno tak, že svaluji vinu jen na něj. Já jsem člověk, který potřebuje každý problém řešit, probrat to a dojít k nějakému závěru. Možná je to špatná vlastnost, bohužel s ní ale nedokáži bojovat. Kdežto můj manžel, když s ním potřebuji probrat své obavy, problémy,..je uzavřený, moc se mnou nemluví, většinou jen krčí rameny a v závěru mi řekne, že mi na to nemá vlastně co říct.
Uvedu příklad. Nedávno jsme sháněli skejt za kočárek. Jenže nám žádný neseděl na naši konstrukci kočárku. Proto jsme to vždy museli vyzkoušet. Když jsme byli v posledním obchodě a zkoušeli poslední skejt, tak bylo vidět, že bude náš. Že konečně pasuje. Ovšem potřebovala jsem ho vyzkoušet se vším všudy. Skejt už byl zcela sestaven, akorád mu chyběly přidělat kolečka. Paní prodavačka byla docela ochotná a řekla, že se zajde zeptat paní vedoucí, jestli to můžeme složit úplně (ony ty kolečka pak už nešly vycvaknout a kdybychom si ho nevzali, tak už by zůstal složený). Jenže co se nestalo. Můj muž, místo aby koukal na to, aby nám skejt opravdu pasoval, mi začal před všemi říkat, že to snad není nutné, že chudák prodavačka s tím bude mít problémy. V tu chvíli jsem zůstala jak opařená. Já to dělala pro svoji rodinu, abych nekoupila něco, co mi nebude vyhovovat a budu to muset prodávat a on se zajímal jen o to, co ona s tím bude chuděra dělat. Tím (a nejen tím, už bylo takových situací kde se mě nezastal víc) ztratil moji důvěru. Takový ten pocit, že mám vedle sebe muže, který se mě zastane kdekoliv a kdykoliv i kdybych plácala nesmysly a doma by mi to měl říct. Bojím se teď každé situace, kde budeme muset něco řešit jestli já nebo někdo jiný a že on bude zase na straně někoho jiného.
Když se s ním o tom snažím mluvit, tak pokrčí rameny a řekne, že mi na to nemá co říct. Celkově je ke mně chladný. Moc spolu nespíme, ono není ani tak moc času kvůli dětem, ale kolikrát bych se sním chtěla milovat, ale je to takové to rychlé nic. Žádné svádění, žádné dotyky předem. Pusu dostanu jen ráno, když přijde z práce a když jdeme spát. Za nic mě nepochválí, nevytkne mi poklonu, ani když někam jedeme a já si opravdu dám záležet na tom, jak budu vypadat (řekla bych, že zrovna oškliváka nejsem). Hrozně mi chybí láska, vědět, že ten druhý má o mě ještě zájem. Že pro něj nejsem jen chůvou, pradlenou, kuchařkou a uklízečkou. Kolikrát, když už opravdu nemůžu mi naslibuje, že mi pomůže, ale kolikrát mu to musím připomínat a vše dělá tak nějak otráveně.
Bojím se toho, že já se mu snažím připravit klidný domov, kde má uklizeno, navařeno…a v závěru, že si najde nějakou jinou, která sice nebude mít doma naklizeno,…ale také ho bude jen hýčkat a nebude po něm nic chtít.
Včera tu byla tchýně a najednou mi říká: Ty máš nějaké starosti? Jsi hrozně strhaná a utrápená a už to nejsi ty. Ta věčně usměvavá holka, která nikdy nevypadala na to, že má nějaký problém. Už se mě na to ptaly i kamarádky. Vždy jen říkám, že je to tím běháním okolo dětí. Ale nikdo z nich neví, že ten úžasný manžel, za kterého ho všichni mají, na mě v podstatě kašle-nebo to tak cítím jen já? On je úžasný tatínek, k dětem se chová předpisově, peníze vydělává, do hospody mi nechodí, ale mě prostě asi něco chybí.
Všem co to dočetli až sem, moc děkuji a zároveň se omlouvám za chyby a nesrovnalosti. Nechci na nic zapomenout a tak to tak možná bude i vypadat.