Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
City a pocity
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
11.2.06 14:15
Ahojky holky,
zkouším založit nové téma, ve kterém bychom si mohly sdělovat své city a pocity. Nemyslím teď ty radosné spojené snaším těhotenstvím nebo rodičovstvím. O ty se můžeme bezproblémů podělit na jakýchkoliv jiných diskusích těchto stránek. 
Každou z nás ale někdy něco trápí a leží nám to na srdíčku. První a nejjednoduší rada je se z toho zkusit vypsat. Napsat vše co nás trápí a tíží s vědomím, že si to někde někdo přečte a napíše mi třeba jen dvě slova útěchy. Nemyslím, že bychom si měly navzájem pomáhat řešit své poblémy, myslím, že bychom si mohly poskytnou tu první pomoc - milé slovo útěchy a pochopení.
Všem bych přála, aby těhotenství a rodičovství bylo nádherným a bezproblémovým obdobím života, ale moc dobře vím, že to tak vždy není nebo nejde. Také bych se ráda vyhnula tématům o zdraví nebo o těhotenských problémech. Myslím spíše na problémy s manželem či přítelem, příbuznými, okolím.......... nárazové depresivní stavy, náhlé změny nálady, hádky...... Takové ty citové záležitosti, které mnohým z nás leží na srdíčku a nemáme komu bychom se s nimi svěřily. Nebo se jedná o pocity, se kterými se svému okolí svěřovat nechceme a pomůže nám jistá anonymita, kterou tyto stránky zaručují.
Pokud nebudete chtít aby váš příspěvěk četlo více lidí, klidně mi pošlete SZ, vždy vám ráda odpovím nějakým milým slovem.
Bubu moc ráda když vám tato diskuse třeba jen malinko pomůže a pokud zde nebudou žádné příspěvky bude to ještě lepší - bude to znamenat, že jsme všechny šťastné a spokojené.
A omlouvám se za případné překlepy nebo pravopisné chyby. Snažím se psát bez chyb, ale „nikdo není dokonalý“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.2.06 17:19
Ahojík holky,
nebojte se a klidně pište. Posíláte mi SZ a já se snažím vám poslat alespoň to milé slovíčko a funguje to. Takže pište dál, hlavně v sobě své problémy a starosti neduste, ať můžete být veselé a klidné maminky pro svá mímátka!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
23.2.06 15:01
Ahoj,
na Emimi chodim teprve kratce a zrovna dneska jsem narazila na tuto diskuzi.
Jsem ve 14.tydnu cekani a je to moje prvni tehotenstvi. Hned na prvni prohlidce me doktor nechal doma kvuli kazdodennimu dlouhemu dojizdeni za praci. Ted pracuji z domova, kdyz mi vysli v zamestnani vstric.
Nejdriv jsem byla hrozne nadsena, ale ted vidim, ze to ma i svoje velke nevyhody. Jsem cely den zavrena doma a sama. Vsechno resim po mailu. A takhle zdalky vypadaji vsechny ty „pracovni problemy“ jako nafouknuta bublina, takze o to vic me to zacina nebavit.
Bohuzel jsem se taky prestehovala na podzim do noveho mesta, kde nikoho neznam.
Zrovna vcera jsme se uplne sesypala. Vsechno to na me padlo. Manzel mi pomaha, ale nemuze naplno pochopit moje pocity urcite beznadeje a samoty.
Vim, ze to musim prekonat. A tohle je taky jedna moznost.
Jak jste na tom vy, budouci maminky?
Gabina
- Citovat
- Upravit
Anonymni
23.2.06 15:02
Ahoj,
na Emimi chodim teprve kratce a zrovna dneska jsem narazila na tuto diskuzi.
Jsem ve 14.tydnu cekani a je to moje prvni tehotenstvi. Hned na prvni prohlidce me doktor nechal doma kvuli kazdodennimu dlouhemu dojizdeni za praci. Ted pracuji z domova, kdyz mi vysli v zamestnani vstric.
Nejdriv jsem byla hrozne nadsena, ale ted vidim, ze to ma i svoje velke nevyhody. Jsem cely den zavrena doma a sama. Vsechno resim po mailu. A takhle zdalky vypadaji vsechny ty „pracovni problemy“ jako nafouknuta bublina, takze o to vic me to zacina nebavit.
Bohuzel jsem se taky prestehovala na podzim do noveho mesta, kde nikoho neznam.
Zrovna vcera jsme se uplne sesypala. Vsechno to na me padlo. Manzel mi pomaha, ale nemuze naplno pochopit moje pocity urcite beznadeje a samoty.
Vim, ze to musim prekonat. A tohle je taky jedna moznost.
Jak jste na tom vy, budouci maminky?
Gabina
- Citovat
- Upravit
23.2.06 15:58
Ahoj,
ja som tiez kvoli rizikovemu tehu zacala robit z domu, bola som z tej samoty na nervy, ale teraz mam 4-mesacne babo a uz pracujem znovu takto z domu a je to parada 
Malicky je pri mne a ja mozem zarobit nejake tie korunky. Ale je pravda, ze mam uzasne dobre babatko, inak by som to asi nezvladla.
Drz sa, Rysulka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.06 16:33
Ahoj Gábi, úplně tě chápu. Jsem taky doma, i když do práce občas chodím. Když byl přítel na horách, cítila jsem se taky dost sama nebo mi spíš chyběl. Mám výhodu v tom, že máme rodinný domek a v něm bydlíme vlastně my, rodiče i ségra s rodinou. Tudíž toho zneužíváme a občas se jdeme vzájemně navštívit (máme samostatné byty).
Nevím, jak bych se cítila, být doma, v novém prostředí, plná těhotenských bláznivých hormonů. Ale také od toho tu jsme na netu, aby ses mohla odreagovat a přijít na jiné myšlenky.
Takže drž se a ono se to zlepší.
Kačkač
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.06 16:49
Ahojky holky,
být doma není na psychiku vůbec lehké. Potom, když už nás zaměstná péče o mimčo, tak věřím, že to bude zase jiné. Teď ale máme něco v bříšku, co není ještě třeba pořádně vidět a vlastně nic nemůžeme. Máme zakázané kupovat věcičky a připravovat se na miminko, abychom to nezakřikly a zaměstnat se nějakou prací - nejlépe uklízením - nám také nikdo nedporučí, máme se přeci šetřit!
Naprosto tvé pocity Gabčo chápu. Také jsem seděla doma a přišla si zbytečná, nic jsem nedělala, protože mi bylo špatně a celé dny jen čekala na manžela. Ale potom se mi udělalo lépe a já začala chytat „roupy“. Začala jsem doma něco dělat a jeli jsme s manželem do kina, abych přišla na jiné myšlenky a mezi lidi. Bydlím na vesnici, kde také nikoho neznám a můj jedinný zážitek za den byl nákup v místním obchůdku.
Ale je to tak jak píše Kačenka78 - od toho jsou tady tyto emiminkovské stránky. Je tu spousta debat, do kterých se můžeš zapojit, je tu spousta článků a vůbec internet je úžasná věc. A také žrout času!! Klidně se choď dívat mezi nás Srpňátka a piš nám. Uvidíš, že ti ten čas bude utíkat mnohem příjemněji.
Jde jen o to se tomu nepoddávat a být silná. Má slova o tom, že jsem k ničemu, když ležím doma a jen hekám, protože mi není dobře mi vyvrátil kamarád. Psal mi, že já jsem teď to nejdůležitejší pro mé miminko!! Nic a nikoho jiného nemá. Takže já musím být silná a veselá, aby ono se mělo báječně. Teď to ještě není vidět, ale jednou se mi to „vrátí“.
A co se týká lidí, tak se určitě časem seznámíš, třeba začneš chodit někam cvičit, plavat nebo potom s kočárkem a miminkem to půjde samo.
Já jsem na emiminu každý den, klidně mi piš třeba tady nebo v těch Srpňátkách nebo mi posílej SZ=soukromé zprávy, ale hlavně nesmutni, ať nemáš smutné mímátko!!
Zatím ahoj a neboj jsme s tebou!
Bambulka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
carsa
23.2.06 17:03
Ahoj Krab,
já jsem na tom byla úplně stejně - od první chvíle zůstat doma a také jsem si domluvila v práci, že pro ně budu pracovat z domu. I když chápu, že tě ta práce teď nemusí naplňovat - nevzdávej se toho - přeci jenom je dobré mít i něco jiného, než pouze …být těhotná…Navíc se ti to může hodit v budoucnu. Já mám už čtyřměsíčního kluka a opět takhle pracuju…a to díky tomu, že jsme si v těhu vyzkoušeli, že se to dá. A věř mi, že až budeš mít toho cvrčka doma oceníš, že můžeš něco alespoň chvilku denně dělat.
A co se tká toho být doma - podívej se na to takhle. když jsi chodila do práce beztak jsi na nic neměla čas, tak si to teď vynahraď. Choď si třeba na kafíčku a zákusek (kdy jindy si to budeš moct dovolit.. ), zajdi se ke kadřníkovi, na kosmetiku…prostě si to užívej a rozmazluj se. Máš na to ideální příležitost, poději už to nebude možné. A hlavně, když na tbe padnou chmury, tak přijď sem a uvidíš, že všechno bude zase dobré
- Citovat
- Upravit
Anonymni
24.2.06 08:47
Ahoj holky,
diky za povzbudive zpravy!!!!!!
Uz vcera to bylo se mnou o hodne lepsi. Zamyslela jsem se nad sebou a je fakt, ze musim byt vesela, nebo to moje mimino bude nervak 
Takze jsem se prihlasila na kurzy ubrouskove metody, nasla jsem si na internetu matersky klub a prihlasila se na cviceni a vcera jsme s manzelem vyrazili i do te cukrarny 
Tak si budu pripadat uzasnejsi…snad.
mejte se krasne a zase napiste
G.
- Citovat
- Upravit
24.2.06 11:18
Tak sem ráda, že v tom nejsem sama. Já mam taky problémy. S přítelem sme se přestěhovali (po dokončení školy) do pardubic, kde nikoho neznám (jen pár lidí z práce a neni moc o co stát). Sem taky na rizikovym, protože moje práce nešla s těhotenstvym dohromady. Myslela sem si, jak to nebude super. Ze začátku mi to vyhovovalo, protože mi bylo pořád špatně, takže sem převážně ležela a dělala domácí práce.
Teď je mi fajn po těle, ale hůř na duši. Včera zrovna sem měla den, kdy sem bouchla a celej večer pak brečela.
Sem celej den sama, uklízim a dělam všechny domácí práce, vařim (což dřív bývalo vyjímečně) a vůbec se snažim vytvářet doma pohodu. Ale přijde mi, že čím víc se snažim, tim je to marnější.
Přítel mi dřív v domácnosti pomáhal (chodili sme oba do práce, takže o domácí práce sme se taky dělili), jenže teď se úplně změnil. Já se celý dopoledne dřu (nebudu tu vyjmenovávat co všechno dělám), protože přítel je celkem bordelář, takže za něj uklízim. Párkrát sem se na to už vykašlala, protože on to bere jako samozřejmost (najednou). Jenže on si to prostě po sobě neuklidí a já tu čurbes nesnesu!
A ve finále když skončim a lehnu si a odpočívam on přijde domů. Takže tu mojí práci nevidí. Když ho pak poprosim, aby mi s něčim pomohl, tak je oheň na střeše a většinou se pohádáme. A to se dozvim, kolik on chudák nemá práce, že musí do práce a ještě nám vyřizuje hypotéku apod.....a já že se celej den válim.
Prostě nevim co se to s nim stalo. Žijeme spolu už 2 roky, ale takhle se nikdy nechoval. Zrovna když by mi měl vycházet vstříc a nerozčilovat mě, tak mi přijde, že mi to dělá naschvál. A pak mi ještě řekne, že to je moje vina, že teď se se mnou nedá vůbec vyjít v klidu, že to asi budou ty hormony. Já už nevim co mam dělat. On byl vždycky tak rozumnej a pomáhal mi, mohla sem se na něj vždycky spolehnout. Teď mi přijde, že já sem tu jen služka a nic víc, už spolu ani tolik nemluvíme, protože sem vždycky dost utahaná a on pořád myslí na práci. Nevim co mam dělat.
Teď jedu na týden k rodičům a už se na to opravdu těšim. Ještě nikdy mi sem se tolik netěšila na to, až odtud a od něj vypadnu. Sem z toho nešťasnatná, ale doufam, že se to snad samo časem vyřeší, protože jakákoli diskuze nevede nikam. Dík, že sem se o tom molha vypsal. Aspoň se mi trochu ulevilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.06 11:40
Krab - jsem ráda, že je ti lépe a že ses do toho takto „obula“. Dnes svítí sluníčku, tak bude určitě i veseleji. Klidně zase napiš, když se o tebe začnou třeba pokoušet chmury a my ti je tady zaženeme!!
Nykam - posílám ti SZ.
Krásný den přeji všem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.06 11:54
Ahoj Gabčo,
vidím, že jsi to vzala za správný konec
Možná je to i tím počasím, mě teď taky přepadla hnusná depka a dokonce i Vikinka je protivka, tak mám pocit, že jsem nejhorší máma…
Kdyžtak mě prozvoň a můžem popovídat.
A emimino je správná volba!!!
Měj se a pozdravuj manžu.
Adka (petaluk) a Viktorka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.06 12:48
Jéje holky, klasická těhu deprese! 
Každá máme alespoň jednu za sebou Já jsem taky už 4 měsíce doma a ze začátku jsem pořád chtěla do práce, ale manžel s dr. byli proti, takže mě přehlasovali a měli pravdu. Jen to chce najít si prostě jiný rytmus života a pro mě jako společenského tvora to bylo ze začátku zvláštní, ale manža pořídil internet a teď už pro samé „domácí aktivity“ občas nemám čas ani zajít každý den na emimino 
…Ziju na kraji Prahy a nikoho tu neznám…rodina stovky km v háji......
Jsem pořád v klídku, čtu knížky, na které dřív nebyl čas, víc vařím a zkouším nové věci, chodím na těhu cvičení a začínám přemýšlet o zařizování dět.pokoje a nějaké výbavičky. Manžel je hodně vytížený, ale snaží se, takže chodíme občas do restaurace, občas do kina, byli jsme i na horách - ostatní lyžovali a já chodila s kámoškou nebo manžou na prochajdy… prostě si to těhu snažíme žít spolu.
Gábi - vzala jsi to opravdu za správný konec, tak ať toho skřítka depkoidníka příště nepustíš přes práh!
Nykam - když čtu o tom uklízení a tak, úplně vidím sebe 
…jde to blbě, ale chce se na to fakt povznést. Já z toho taky šílím, kam všude je můj manža schopen odložit svršky a kde všude je schopen nechat lžičku a kelímek od jogurtu nebo papír od něčeho, co právě snědl, ale snažím se pěnit co nejmíň, protože dospěláka už nepředěláš a zbytečně to otravuje vztah a navíc má manža tolik dobrých vlastností, které to vyváží (musím si to ale často opakovat:lol: ) a tvůj určo taky, jinak by jste mimi neplánovali.
A to, že máš pocit, že zrovna reaguje nepřiměřeně, může pramenit z toho, že na něho jenom právě dolehl podvědomý strach z toho, jestli vás uživí a jak zvládne tu celou starost o rodinu a bohužel se to ventiluje tímto způsobem. Uvidíš, jak ti bude po něm smutno za týden a promluvíte si o tom, protože odloučení problémky neřeší, ale někde je ukládá a pak se to naskládá a vyleje v nejméně vhodnou chvíli.
Hezký víkend
Cami +2prcci 21tt
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.06 14:35
hokus pokus
dneska jsem se spravne zaregistrovala a zkusila si vytvorit metrik, takze tohle je zkouska, jestli se to povedlo:)
jake naladu povznasejici aktivity planujete na vikend?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
