Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Určitě bych už od miminka občas pokládala na bříško. Malá má 4 a půl měsíce a sice pase, ale nesnáší to, že bych si ji položila na bříško a třeba mě tam usnula to neexistuje, to je řev a když jsem ji zkoušela dát několikrát do šátku, tak vzteky až fialověla. Ale jinak jsem spokojená tak jak to je. ![]()
@xantipi tak ja mam prvni a zrovna paseni jsem podle meho resila az moc, porad jsem nekde cetla, jak jine deti pasou a i doktorka mi pri kazde kontrole rikala, ze ji mam davat na brisko. Nakonec jsem prestala stresovat sebe i malou. Polohu na brisku nesnasela asi do pul roku, pomahala jsem ji jen tim, ze jsem si obcas lehla na zada, pokrcila nohy a polozila si ji na holene, tak aby mela bradicku mezi myma kolenama nebo volne ve vzduchu a houpala ji, ale i to vydrzela jen chvilku a pak nasledoval rev, kdyz se poprve nahodou otocila, zacalo se to zlepsovat, za par dnu bude mit osm mesicu a pred dvema dny zacala sama od sebe s otacenim i behem spanku v postylce a ted uz vetsinou spi na brise ![]()
Jinak zatim vim, ze to co ceho bych se chtela vyvarovat, kdyz bude nejake priste, tak usinani a spani na mne, mala jako mesicni miminko strasne malo spala a hlavne po kojeni vleze dost zvracela a navic ja padala unavou, jednou jsem si ji vzala na sebe a krasne spinkala bez blinkani, cela nadsena z klidu a moznosti chvili spat, jsem to zacala praktikovat a pres den do ted jinak nespi a ted uz ma sedm kilo a ja rozlamany zada a bolavy uplne vsechno. A nekdo uz to take psal jsem cholerik jak z prirucky a snadno ztracim nervy, obcas na malou kriknu a pak je mi to hodne lito, chtela bych byt vic v klidu, tak snad. A posledni vec, to uz taky nekdo psal, vyber lepsiho tatinka, abych se nemusela pakovat v podstate hned po sestinedeli a byt na vsechno sama, coz samozrejme melo a ma vliv na moje nervovani.
Ja bych asi nic zasadniho nemenila, jen mozna lepsi nacasovani odebrani dudliku. Samotny dudlik mu az tak nechybel, ale do toho onemocnel, mel horecky, spal par noci u nas a pak uz chtel usinat furt s nama s ja jo kazdy den po usnuti odnasela a on se stejne behem moci premistil zpet. Ovsem to jsme ted uspesne odnaucili. No spis bych se snazila, aby bylo dite vice fixovane na tatinka. Pokud jsou doma sami, zvladaji vse bez problemu, ale kdyz jsem doma ja, tak tatinek nemuze jit ulozit a precist pohadku,… takze obcas mam moc prace, manzek by mi chtel ulehcit, ale dite „nedovoli“.
Ale znam mnohem horsi pripady a kdyby me druhe dite bylo stejne jako prvni, byla bych stastna.
Už dvě děti mám… takže co jsem udělala jinak:
vzala jsem si do porodnice porodní plán
byla jsem klidnější (celkově)
začala jsem mnohem dřív nosit v šátku
u třetího plánuju vůbec nestavět postýlku.
@xantipi to může být prostě povahou, já jako dítě na břiše okamžitě ječela jak siréna a nesnáším to doteď, i z pláže jsem opálená jen z jedné strany ![]()
Nosila bych.. Jinak bych neměnila, i druhé bych chtěla dlouho kojit, spát s ním, mazlit se.. Dudlík, pleny to vše šlo u nás samo. Já mám vlastně bezproblémové a bezúdržbové dítě
Jo možná bych chtěla, aby druhé bylo jedlík ![]()
@Verca1989 píše:
dr musí vyhovět![]()
jo? Na mě po odkladu priorixu u silně exematického dítěte, ketré už šíleně reagovalo na hexu, hodlali volat sociálku. A to je jí 24 měsíců. Ne každý doktor vyhoví. Je potřeba doktora hledat. Mě ten náš, kterého jsem si léta nemohla vynachválit zklamal.
U dalšího bych byla ještě méně urputná hlavně s kojením. Zkusila bych a pokud by to opět bylo „pro kočku“ tak bych bez výčitek dokrmovala UM a naprosto se vybodla na rady a šamanské praktiky „k rozkojení“. Jinak asi vše jako se staršíma, očkovat samo podle doporučení lékaře, netahat dítě do naší postele, ignorovat dudlík a čepice kromě zimy, plavat od narození, co nejméně upravovat běžný chod rodiny a trpělivě čekat až z toho uřvana vyroste komunikativní bytost (kdyby se rodily tak tříleté tak bych asi do dalšího šla, ale co z miminem, že?).
Nic bych neudělala jinak, každý dítě je individualita a nemůžeš je srovnávat. Jinak já teda neměla ani u jednoho s ničím problém. Obě spali od narození celou noc, jen s jedním krmením kolem půlnoci, když i to jsme kolem 8mi měsíců odbourali u obou, šupajdil první do pokojíčku spát a sestřička ve stejnou dobu šla za ním. UM, příkrmy též u obou stejně, jen asi holčina dřív ochutnala třeba koláč, nějakou mlsku, protože to viděla u bráchy. Co bych jen ráda, aby holčina neměla tak dlouho plíny jako brácha, ten byl lenoch a měl je do tří let. Možná to byla i trochu moje chyba, ale v těhu jsem neměla kapacitu ho to učit, na druhou stranu to pak bylo ze dne na den bez jakéhokoli učení. Ale to je asi jediný.
@ninabu píše:
Zkusila bych se vyhnout dudliku.
ja se 6as na zaklade ddobre zkusenosti s prvvnim zaprisahla ze druhe ho vjutimtaky. hned po prichodu ze salu ![]()
@BaraF píše:
U dalšího bych byla ještě méně urputná hlavně s kojením. Zkusila bych a pokud by to opět bylo „pro kočku“ tak bych bez výčitek dokrmovala UM a naprosto se vybodla na rady a šamanské praktiky „k rozkojení“. Jinak asi vše jako se staršíma, očkovat samo podle doporučení lékaře, netahat dítě do naší postele, ignorovat dudlík a čepice kromě zimy, plavat od narození, co nejméně upravovat běžný chod rodiny a trpělivě čekat až z toho uřvana vyroste komunikativní bytost (kdyby se rodily tak tříleté tak bych asi do dalšího šla, ale co z miminem, že?).
ja bych si vyzvedla z porodnice i dvoulete trete. jinak souhlas. az na ten dudel. na samanske techiky jsem se vybydla uz u drune.
Začala bych už přirozeným porodem a víc se za něj bila, totéž kojení, není třeba hned dávat UM.. budu taky víc řešit očkování a příkrmy, u prvního jsem byla dost nezodpovědná (hlavně s tím jídlem).. a rozhodně už mimina zvykat na čištění zubů.. a co je nejdůležitější, musím zapracovat na své trpělivosti..