Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Těhotná ve 22 letech - co mě čeká? :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.11.14 00:40
@Philippe nevim co povazujes za hmotne zazemi, aleona nena ani penize usetrene, na to aby nemakala a otec to jeste ani nevi…ja muzu mit tituly az na pudu a v cuzine stejne budes prd 
a ver mi mam titul adelam ve Fabrice v cizine pac nemam natolik kvalifikovanou rec odpovidajici memu oboru. Takze holka nema nic nez jen to, ze se muze spolehnout na kamarada- tatinka, ze se postavi bud ke vztahu nebo k alimentum a nebo muze pocitat s materskou, ktera cini radove v cizine max 3 mesice. a kdovi, jestli na ni dosahne. Ve svajcu by nedosahla, pokud nema oddelane 2 roky - jinak ji poslou zpet do Cr…Tudiz, ja ji fandim, vychodisko se najde, ale s pomoci. Jinak to proste nepujde, porodi v cizine muze, ale vychovavat bez pracaku a podpory otce to proste nezvladne.At je predstava miminka jakkoli krasna to by musela do cech a za rodinou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.14 00:44
Byt tebou na potrat nejdu. Když na tom nejsi špatně finančně a vše si dokážeš zajistit. To, ze se bojiš mateřské je normální, ale nejspíš by to bylo stejně i kdybys dítě měla později. Kamarádovi bych to řekla, treba te překvapí a bude nadšený. V jaké žijete zemi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.14 01:05
@Triminka Tak dneska už to hrůza na mateřský není. 
Můžeš brát až 11 5OO kč měsíčně, takový někdo nemá ani plat. Před 13 lety jsem brala 2 5OO kč měsíčně 
Ale v tvojí situaci nevím. Počítáš, že by jsi se jako těhotná vrátila do čech? Máš tu kde bydlet, zázemí, rodiče? Co znamená „vydělávám si celkem dost“ a kolik máš našetřeno? A vztah také nemáš. Asi budu jediná, ale na férovku. Musela bych se hodně rozmýšlet jestli do toho jít, kdybych byla v tvé situaci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.14 01:38
Já myslím, ze spoustu ženských je na tom Fin. mnohem hůře a zvládly to. Byla tu jedna mladá holka, co neměla ani kde bydlet, spala po zmamich (přišla o praci kvůli snižování stavu), pak zjistila, ze je tehu -chlap se na ni vykašlal. dítě si nechala a postavila se tomu celém, žije teď sice v azylaku, ale ma se dobre a její dítě je pro ni všechno. Nasetreno ma málo kdo. Slečna zakladatelka se mi jeví jako zodpovědná, pracovita, dokáže si poradit- myslím, ze to v pohodě zvládne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.14 05:53
Za me si zivot urcite nezkazis, on prave ted ten zivot zacne 
Deti mam dve a nemenila bych.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.14 07:13
Ahoj, necetla jsem sice celou diskusi, ale pokud bys mela kam jit kdyby to nahodou nevzal dobre tak bych to jako tragedii nebrala 
a i pokud hys to finance zvladla ja otehotnela kdyz mi bylo 21 mala se narodila dva mesice po 22 narozeninach a je to nejvetsi dar mala sice byla planovana, ale i kdyby nebyla ja bych si ji nedokazala nechat vzit…vycitala bych si to celej zivot a 22 let neni nejak malo Ale rozhod e drzim palce at vse zvladnes a at uz se rozhodnes jak koliv tak abys nelitovala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.14 07:31
Jak píšou holky, potrat by sis nikdy neodpustila, pořád bys na to myslela a říkala si:no ted už by mu byl rok atd…nedělej to…ano.jsou to starosti, je to někdy na hlavu ale to dítě ti to milionkrát vrátí. když jsem otěhotněla bylo mi taky 22,hlavou mi projelo jestli to zvládneme ale ted vím že je to super, radujem se z maličkostí a Vítek je to nejhezčí co nás v životě potkalo. a otci bych to určitě řekla, když na to budete přeci jen dva, líp to potáhnete a on má na to právo hodně štěstí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.14 07:38
Pises ze se bojiss materske a ted pracujes v zahranici, nevim tedy kde pracujes, ja ziji v Uk a mam kamaradku co je zde na materske a je to svobodna maminka a zvlada to v pohode. Nerikam ze zije v luxusu ale na vse potrebne ma. Za me ja bych to male pryc nedavala, ja mela prvni mimco v 18 sice jsem nebyla sama ale v tu dobu manzel vydelaval tak malo ze jsme to zvladali jen tak tak ale nikdy jsem nelitovala. Drzim ti palecky at to zvladnes a spravne se rozhodnes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
MarkétkaBeruška
23.11.14 07:49
@Triminka píše:
Toto není můj účet na emiminu nemam založeny zadny, jen ma hodna kamarádka mi sem dala prostor vypsat se a získat rady… Před týdnem mi doktor potvrdil těhotenství.., je mi 22 let par lidi ze mam zkažený život ze sem šílenec at si to nechám vzít ze deti jen lezou do peněz a ze budu akorát litovat. Takhle v ČR mam odpracovaný rok ted jsem v cizině kde pracuji, otec miminka je hodně dobry kamarád s kterým to vypadá nadejne ale spíše jsme jen spolu spavali ani nevim jak by reagoval a vůbec zda mu to říkat protože ještě kdybyste spolu náhodou nebyly a on pak bojoval o dítě a v cizině se tu priklaneji k nim co jsou tu rodili tak ještě abCh o dítě neprisla. Finančně na tom špatně nejsem pracuji.. Vydělávam si celkem slušně ale spis me zabijí ta hrůza na mateřský, vybavicku si dohromady nějak dam ale bojím se kdyz se vrátím zpět do cech jak to dopadne tady jsem mela v plánu pracovat… Všichni mi říkají at si to mimco vezmu ze je to zkažený život…
Tak myslím že nejsi až tááák moc mladá na dítě. No já osobně bych to v první řadě řekla otci dítěte, má právo to vědět…no a i s ním bych to řešila, sice píšeš, že je to jen kamarád, ale i tak je to otec tvého dítěte.
- Citovat
- Upravit
23.11.14 09:02
No já bych si dítě tedy nenechávala. Dítě má přijít do úplný rodiny, v dnešní době plánovaného rodičovství a možností ochrany se divím takovým dotazům. Ano, dítě je fajn, pokud jsou dva partneři a dokážou se vzájemně postarat, oba se cítí na to být rodiči, ale být 22letou holkou v zahraničí, sama s dítětem a bez partnera, to je pro mě peklo. Ty, co zde píšou, jak je dítě úžasné a je to to nejlepší, co Tě může za život potkat, jsou prostě spokojené mámy, které se v dítěti našly. Ty, co nemají dítě jako středobod svého světa ti poradí, abys vše zvážila a myslela na sebe a hlavně to dítě. Protože to období malého bezbranného „uzlíčku“ prostě netrvá věčně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.14 09:12
Moc mladá na dítě? 
tak já zas ve svém okolí mám maminky které jsou ještě třeba mladší než ty já otěhotněla ve 20 letech, dnes o 4roky později už mám dvě děti u mě tedy plánovaně, jedný známí je 23 let a má tři děti 
rozhodnutí je na tobě a at už se rozhodneš jakkoliv to rozhodnutí je už na celý život
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.14 10:56
@svycarka Ale zakladetlka nikde nepsala, ze nema nasetreno atd To sis jen domyslela. A o titul se nejednalo, ja jen psala, ze tohle ja o sobe rict nemohla a dite mam. Asi se kazda bavime o necem jinem. Zakladatelka nevidi problem s penezi, ale v tom, ze ji kamaradky radi, ze s ditetem to uz bude naprd a ze stoji hodne penez. Ja bych to tak tragicky nevidela, ani nevi, jak se zachova otec a treba na tom to dite bude lip nez u nejake asocialni rodiny. Co my vime. Vekove se mi zda v pohode. Znam mladsi holky, co to s prehledem zvladly, i v cizine.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.11.14 23:10
Z osobní zkušenosti. Bylo mi 24, pracovala sem v zahraničí. Dítě si nechala. Teď sou malý 2 roky i když ji miluju hoodně často si říkám co mohlo bejt jinak. Seš zvyklá si vydělávat, já mám teď 4300 na celej měsíc… velikej rozdíl. Dítě ti prostě zůstane na celej život. Nemůžeš si říct, za chvíli se do toho svyho hezkyho, podle mě zařízenyho života vrátim. Dítě je dar, ale o to větší když se na něj rodiče těší a mají mu co nabídnout. Když to vidim zpětně… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.8.17 10:31
Jsem těhotná a nevím zda do toho jít
Dobrý den, jsem těhotná a stále si nejsem jistá, zda jsme s přítelem na dítě připraveni. Když mi bylo 20 let, mimčo jsem chtěla hned, nyní mi je 22 let, jsem těhotná, již po 9tt a mám stále výčitky z toho, že stále nejsem připravena a natěšená na miminko. Když jsem šla poprvé na gyndu s tím, že jsem věděla, že těhotná jsem, byli jsme s přítelem rozbodnuti, že půjdu na miniinterrupci, že je ještě čas, ale na druhou stranu sem se bála toho, že pak už nemusíme mít mimčo nikdy. Když jsem ale viděla již celkem vyvinutý plod na UT, měla jsem radost, mluvila jsem o tom s doktorkou a ta mě spíše přesvědčila, že potrat by nedělala. Jenže bohužel, jsou to 4 dny a já již druhý den opět měla pochyby. Chtěli jsme cestovat, s přítelem jsem 3 roky ale se zážitky mi to přijde jako rok, navíc jsem měla sny o svatbě, ne že by i tak nemohla být krásná, ale už to nebude to, co jsem si vysnila. Vlastně mi přijde, že to přeskočíme až k tomu miminku, pak sice budem někam moct jezdit, ale už to bude jiné. Jde mi o to, že jsme plánovali jet do Vietnamu, Thajska, kam bych malé dítě ani omylem nevzala a ano, prarodiče mohou pohlídat, ale o čem to bude? Pak už nám mimčo bude chybět, už to budeme brát jinak a proto mě bohužel přepadávají stavy úzkosti. Přítel už se na miminko teší, ne že bych se já netěšila, ale bohužel to tak neprožívám, i když jsem děti chtěla vždycky. Jen mi přijde, že třeba za dva roky už bych se těšila víc. Rodiče to vzali v pohodě, maminka kdysi byla na potratu, ale protože jsme dvě děti a se třetím by sotva vystačili s penězma a proto se pro potrat rozhodli, mamka to ale nese těžce, takže u ní se mi moc pomoci v tomto rozhodnutí nedostalo. Když jsem se svěřila příteli, zak ho to hodně mrzelo, je mu 24, řekl mi, že to beru téměř jako handicap a to je špatně. Jindy zase koukám na postýlky, dupačky apod., jen mi to zkrátka přijde moc brzo. Také si to vyčítám, ale za své pocity nemohu. Neptala bych se cizích lidí, kdybych měla jasno, ale zajímají mě i názory jiných a zkušenějších lidí z tohoto tématu. Samozřejmě chápu a už jsem slyšela, že ty, které mají problém otěhotnět mi s velkou pravděpodobností řeknou, ať si to nechám. Jen si to chci srovnat hlavě, dokud je čas.
- Citovat
- Upravit
Marie432875
18.8.17 10:38
@Anonymní píše:
Dobrý den, jsem těhotná a stále si nejsem jistá, zda jsme s přítelem na dítě připraveni. Když mi bylo 20 let, mimčo jsem chtěla hned, nyní mi je 22 let, jsem těhotná, již po 9tt a mám stále výčitky z toho, že stále nejsem připravena a natěšená na miminko. Když jsem šla poprvé na gyndu s tím, že jsem věděla, že těhotná jsem, byli jsme s přítelem rozbodnuti, že půjdu na miniinterrupci, že je ještě čas, ale na druhou stranu sem se bála toho, že pak už nemusíme mít mimčo nikdy. Když jsem ale viděla již celkem vyvinutý plod na UT, měla jsem radost, mluvila jsem o tom s doktorkou a ta mě spíše přesvědčila, že potrat by nedělala. Jenže bohužel, jsou to 4 dny a já již druhý den opět měla pochyby. Chtěli jsme cestovat, s přítelem jsem 3 roky ale se zážitky mi to přijde jako rok, navíc jsem měla sny o svatbě, ne že by i tak nemohla být krásná, ale už to nebude to, co jsem si vysnila. Vlastně mi přijde, že to přeskočíme až k tomu miminku, pak sice budem někam moct jezdit, ale už to bude jiné. Jde mi o to, že jsme plánovali jet do Vietnamu, Thajska, kam bych malé dítě ani omylem nevzala a ano, prarodiče mohou pohlídat, ale o čem to bude? Pak už nám mimčo bude chybět, už to budeme brát jinak a proto mě bohužel přepadávají stavy úzkosti. Přítel už se na miminko teší, ne že bych se já netěšila, ale bohužel to tak neprožívám, i když jsem děti chtěla vždycky. Jen mi přijde, že třeba za dva roky už bych se těšila víc. Rodiče to vzali v pohodě, maminka kdysi byla na potratu, ale protože jsme dvě děti a se třetím by sotva vystačili s penězma a proto se pro potrat rozhodli, mamka to ale nese těžce, takže u ní se mi moc pomoci v tomto rozhodnutí nedostalo. Když jsem se svěřila příteli, zak ho to hodně mrzelo, je mu 24, řekl mi, že to beru téměř jako handicap a to je špatně. Jindy zase koukám na postýlky, dupačky apod., jen mi to zkrátka přijde moc brzo. Také si to vyčítám, ale za své pocity nemohu. Neptala bych se cizích lidí, kdybych měla jasno, ale zajímají mě i názory jiných a zkušenějších lidí z tohoto tématu. Samozřejmě chápu a už jsem slyšela, že ty, které mají problém otěhotnět mi s velkou pravděpodobností řeknou, ať si to nechám. Jen si to chci srovnat hlavě, dokud je čas.
Srovnej si priority, co je skutečně důležité. Zábava nebo živý clovek? uvědom si, ze ačkoli ti plno lidi bude tvrdit ze s dětmi život konci, opak je pravdou. Jake si to uděláte, takové to budete mit. Cestovat můžete i s dětmi. Pro zacatek například jen po Evropě, do Ameriky atd, a později do ze Asie. Deti nejsou pritez, pokud si ji z nich neudelas. Někdo potřebuje sedět 3 roky na písku a utirat unudlane nosy, druhy cestuje a žije. Deti se přizpůsobí, neboj.
Doporučuji přečíst neco o životě a cestování s dětmi od http://www.krkavcimatka.cz/?m=1 (je i na FB), nebo o rodině Tatranskych tuhle https://travelbible.cz/…sky-podcast/
Preji ať se rozhodnes srdcem.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
