Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Těhotná ve 22 letech - co mě čeká? :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.8.17 10:42
Tak rozhodnutí je na tobě, s tím ti asi nikdo moc neporadí. Antikoncepci jsi nebrala? Tak si ty plány prostě jen otoč no, Vietnam i Thajsko bude pořád tam kde je, pár let na tebe počkají. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 10:45
Ahoj, tak to je život… Dítě se asi nestalo jen tak… Buď jste se nechránili, potom jste museli vědět, že se to může stát… Nebo to byla nehoda, čemuž se mi moc věřit nechce…
Každopádně… Já měla první dítě ve 24 letech, další přišlo v 27 a další ve 29. Už jsem nestihla nic… Můj život je pouze ó rodině. Dneska si říkám, že jsem také měla počkat. Mohla jsem je mít trochu později… Ale zase Ty už těhotná jsi, už vidíš to malé v tvém břiše… Vážně bys to chtěla zabít??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 10:50
Upřímně řečeno, já jsem dítě chtěla, otěhotněla jsem plánovaně v 27 letech - a najednou se rozjely hormony a já si nebyla jistá vůbec ničím 
Ale interrupce mě tedy nenapadla ani náhodou…
I s dětmi se dá žít hodně aktivně a cestovat, kámoši takhle jezdili po horách, jedno dítě v krosně, druhé v šátku a doma byli tak jeden víkend v měsíci, jinak pořád někde nebo ze známějších lidí třeba Blanka Milfaitová, ta s kojencem objela skoro celou Evropu a pak s batoletem a novorozencem si to dala znovu… Prostě to jde, když se chce 
Spíš si s partnerem srovnejte priority a podle toho jednejte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 10:51
Tak co pak Tě asi čeká? Dítě, starosti, probdělé noci, strach o živého, bezbranného tvorečka, jeho první úsměv, slovo, krůčky, radost u stromečku…bože mohla bych psát dál co všechno Ti dítě přinese, ano s dítětem se život mění, u mně to bylo teda k lepšímu, otevřelo mi oči jak povrchní život jsem vedla, práce, dovolený, užívání si, ale až drobatka už mám 2 mi daly smysl a něco co michybelo. A řeči že s dítětem život konci???Vem si že by si to řekla Tvoje babička, maminka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 10:53
Hele me je 28, jsem ve 25 tydnu, poprve tehotna, a nepripadam si vubec pripravena…taky mam pocit ze jsem si nic neuzila, v americe jsem nebyla a chci, ale proste jsme si rekli s muzem ze mladsi nebudem a ty zeme ktere chceme videt tam budou i za 5 a vice let. Jedine ceho bych se bala jsou finance, ale to se bojim i ted a to jsme docela zajisteni. Tady ti nikdo v tvem rozhodnuti moc nepomuze, to musis sama. Drzim ti palce, at pro svoji spokojenost zvolis to nejlepsi rozhodnuti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
18.8.17 10:57
Na to existuje taková vymoženost, který se říká antikoncepce, a ta se používá, když chce člověk v mládí jezdit do Vietnamu. Jako jestli tak strašně moc chceš, běž na potrat, to je tvoje věc. Ale počítej s tím, že ani pak s partnerem do Vietnamu nejspíš nepojedeš. Potrat ustojí velmi malé procento párů.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.8.17 11:01
Otěhotněla jsem rok po ukončení VŠ. Najednou jsem si taky říkala, že jsem si nic neužila, že jsem to neměla dělat, že to nezvládnu, že se na dítě netěším… A na dítě se nakonec netěšila až do porodu, protože nám to přestalo klapat s partnerem. A když se syn narodil, čekala jsem, že mě zaplaví hormonální štěstí a spraví se to. A nic. Bylo to velmi náročné a uřvané miminko, nestíhala jsem první rok vůbec nic. Bylo pro mě hodně těžké si k němu najít cestu.
Jak začal trochu mluvit a už jsem věděla, co potřebuje, tak asi od roka a půl, tak se to změnilo. Miluji svého syna nejvíc na světě, dokonce jsem s ním zvládla spoustu náročných situací a i cestování už jde. Každý den, když se na mě usměje, lituji, že jsem promarnila jeho první rok, že jsem si ho víc neužila, že jsem se na něho netěšila…
- Citovat
- Upravit
18.8.17 11:01
Mame rocniho prcka, byli jsme s nim ve Francii na tyden, v Barcelone na tyden, v Holandsku na tyden, na tyden v Rakousku lyzovat, na tyden v Nemecku. Jo je to narocne, ale clovek muze I s ditetem uzivat. Dite rychle odroste a pak az ti bude 45 (50), muzete cestovat po svete. Takovych starsich paru jsme potkali v exotickych zemich mraky a cestovali hezky „s batuzkem“'
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 11:07
@MaminkaLucka píše:
Ahoj, tak to je život… Dítě se asi nestalo jen tak… Buď jste se nechránili, potom jste museli vědět, že se to může stát… Nebo to byla nehoda, čemuž se mi moc věřit nechce…
Každopádně… Já měla první dítě ve 24 letech, další přišlo v 27 a další ve 29. Už jsem nestihla nic… Můj život je pouze ó rodině. Dneska si říkám, že jsem také měla počkat. Mohla jsem je mít trochu později… Ale zase Ty už těhotná jsi, už vidíš to malé v tvém břiše… Vážně bys to chtěla zabít???
Tak zase děti brzy vyrostou a budete si moci užívat ve 40 letech. Stejně tak to má sestřenice, nyní je jim kolem 40 a užívají si života, ostatní v jejich věku se zase věnují dětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 11:08
No my miminko plánovali a dokonce máme za sebou jeden neúspěšný pokus, který jsem nesla opravdu těžce…nicméně, když se nám teď v zimě zadařilo, měla jsem podobné pocity. Bylo mi čerstvých 25 a řešila jsem, že mi vlastně hrozně vyhovuje být sobecká, spát celou noc, cestovat, chodit občas na koncerty a takový ten svobodný život. Drželo mě to asi do 14 týdne - smutek, vztek, pochybnosti, obavy až skoro deprese. Manžel to v té době moc nevnímal, byl na mě docela nepříjemný, že co jako řeším, zato teď ve 33 týdnu ho to dohnalo a má bobky on Nicméně věřím, že stejně jako to přešlo mě, přejde to i jeho a u vás se to taky srovná 
Je jasné, že se necítíš připravená, jak bys mohla, když pořádně nevíš do čeho jdeš (nikdo neví, když je to poprvé). Ale postupně jsem došla k závěru, že ty ostatní věci, které mi možná budou chybět jsou hrozně povrchní a navíc se spousty z nich třeba ani nebudu muset vzdát 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 11:09
Na dítě už je zaděláno, takže bych cestování na pár let prostě odložila. Jít na potrat, protože chci do Vietnamu, mi přijde fakt hnus. Navíc mít děti brzy, má i výhody. Např. moje švagrová, která je stejně stará jako já, měla děti dřív a teďka už je má docela velké, takže po třicítce už zase cestuje a užívá si života bez větších omezení, zatímco já sedím doma na mateřské s prckem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 11:12
Hele mě je 23 a s manželem jsme se domluvili, že až doberu platíčko antikoncepce, který teď beru, tak nové už nezačnu a necháme tomu volný osud. Rozhodovali jsem se mezi dítětem a hypotékou na barák. Ale mít hypo, barák k rekonstrukci a malý mimino je trochu scifi. Takže zatím zustanem v nájmu (ale je fakt, že máme supervýhodný nájem) budem šetřit a za 10 let se uvidí. Na jaře dodělám VŠ (snad 
) jediná nevýhoda je, že nemám práci, to mě trochu trápí, ale manžel má stabilní práci a máme hodně našetřeno, takže o peníze nouze nebude. Dítě v tvým věku není žádná tragédie, není ti šestnáct. Cestovat můžeš i s dítětem nebo až tě dítě v pubertě pošle do řitě s rodinou dovolenou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 11:12
@Mikys píše:
Já myslím, ze spoustu ženských je na tom Fin. mnohem hůře a zvládly to. Byla tu jedna mladá holka, co neměla ani kde bydlet, spala po zmamich (přišla o praci kvůli snižování stavu), pak zjistila, ze je tehu -chlap se na ni vykašlal. dítě si nechala a postavila se tomu celém, žije teď sice v azylaku, ale ma se dobre a její dítě je pro ni všechno. Nasetreno ma málo kdo. Slečna zakladatelka se mi jeví jako zodpovědná, pracovita, dokáže si poradit- myslím, ze to v pohodě zvládne.
tak tp je zivot jako z zurnalu. Uz vim, o cem muzu po vecerech snit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 11:13
Proboha nezabjíjejte vlastní dítě kvůli nějakému cestování
za pár let mu budete koukat do smějících se očí a nebudete chápat jak vás toto mohlo napadnout
cestování ještě bude, do vietnamu můžete ještě za život dvacetkrát…toto dítě se však již nebude opakovat
po čase by vas sežrali výčitky svědomí…dejte mu život a uvidíte že bude dobře a že to bude dobré rozhodnutí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 11:14
Ahoj ja rodila ve 21 a nemenila bych nic, zezacatku me to taky desilo i kdyz my jsme mimi meli planovane, v těhotenství jsem mela chvile kdy jsem mela strach a jestli to neni brzo ale to me vzdy preslo ted mame 5ti mesicni holcicku a myslim ze nam to ten život ještě víc zpestřilo, zlepšilo a mužů říct že jsem šťastná. Naše priorita byla předtím mít pevný vztah, zázemí a finance až všechno bylo tak jsme dítě chtěli, miluji každou chvíli s ní a každý mini výlet (zoo, hory, wellnes, památky) se mi zdají o to víc lepší když tam jsme i s malou princeznou, příští léto pojedem určitě k moři a pak planujeme i druhé mimi, takze pak uz to budou dovolene v Čr a tak dokud neuvidíme že už jsme zralý zase vsichni vycestovat. rozhodnutí bude stejně pouze na vás dvou ale ja beru rodinu jako velké štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
