Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pokud se syn tatínka bojí, tak bych mu asi nějak opatrně vysvětlila, že odcházíte proto, aby vám neubližoval, nebo se zkus poradit s tou dětskou psycholožkou, ke které chodíte, ta ti určitě poradí nejlíp. Ale neváhej a uteč, procento žen, které denně trpí domácím násilím je hrozně moc a většina z nich nemá sílu odejít, ale ty ji máš, tak to udělej co nejdříve, moc ti držím pěsti, buď statečná.
Neřešila. Naštěstí.
Ale četla jsem, že dětem by se nemělo lhát, a současně by rodiče neměli negativně posuzovat toho druhého.
Cože je pravda. Moje babi (čili prababi mého syna) ho měla asi na dvě hodiny vnku. Ona je velmi čilá, velmi vitální, takže to pro ní není problém, nějaká vycházka se tříletým capartem
Ale chci říct, motivovala ho, že se půjdou podívat tam a tam. Jenže daná věc nebyla. Tak babi si vymyslela že věc se pokazila a táta jí musí opravit. A teď si vemte, on to vzal doslova. Daný přemdět nebyl … a nebyl … půl roku … a kdo za to mohl? No táta … A horko těžko jsem pak vysvětlovala, že táta vlastně tehdy nomohl (už to je špatně !!!), tak museli zavolat někoho jinýho, ale co se teď děje, nevím …
Takže nelhat, ale nestrašit a nepomlouvat. Ten PUdloslavy výrok se mi líbí moc. ![]()
On se ho nebojí až tak viditelně, je to spíš nevědomé mi přijde. Z toho vzniká pak počůrávání například.
Taky k němu třeba natáhnu ruku, že ho chci pohladit, či poškárlit a on se lekne a odtáhne se. Neuvědomuje si zřejmě, co cítí a kam ty emoce patří
.
Zavolám té psycholožce a poradíme se, děkuji.
Ještě tomu nemohu uvěřit, že dělám tak reálný krok. Já sama vyrůstala v úplné, spokojené rodině, kde se rodiče podporovali a milovali. ![]()
Ještě tomu nemohu uvěřit, že dělám tak reálný krok. Já sama vyrůstala v úplné, spokojené rodině, kde se rodiče podporovali a milovali.
Někdy ani víra a přání a dřina nezmůžou to, co nakonec nastraží život … ![]()
Ještě tomu nemohu uvěřit, že dělám tak reálný krok. Já sama vyrůstala v úplné, spokojené rodině, kde se rodiče podporovali a milovali.
Někdy ani víra a přání a dřina nezmůžou to, co nakonec nastraží život … ![]()
Já vím kdo založil.Sem ráda že si se konečně rozhoupala a písni mi sz nebo víš kam co se stalo že tak náhlej obrat..
![]()
Anonymní píše:
On se ho nebojí až tak viditelně, je to spíš nevědomé mi přijde. Z toho vzniká pak počůrávání například.
Taky k němu třeba natáhnu ruku, že ho chci pohladit, či poškárlit a on se lekne a odtáhne se. Neuvědomuje si zřejmě, co cítí a kam ty emoce patří.
Zavolám té psycholožce a poradíme se, děkuji.Ještě tomu nemohu uvěřit, že dělám tak reálný krok. Já sama vyrůstala v úplné, spokojené rodině, kde se rodiče podporovali a milovali.
Víš já bych tuhle situaci řešila s mojí mamkou nebo s mojí sestou prostě s někým kdo zná mně mého manžela,syna a situaci v rodině.Pokud bych se nemohla obrátit na někoho z rodiny tak jak jsem psala ten psycholog. Píšeš,že nejsi rozhodnutá a tudíš jsi na křižovatce a potřebuješ poradit dobře jde o malého kluka. Já mněla s manželem problém,který jsme spolu nemohli vyřešit moc jsme chtěli,ale nešlo nám to moc jsme chtěli zustat spolu,ale problém jsme jen mi dva vyřešit nedokázali tak jsme se dohodli a šli do manželské poradny a po 3 měs.bylo vše ok a jsme spolu od té doby 5 let. Držím palečky ať to dopadne dobře tak či jinak prostě dobře pro vás čtyři.
Podle tohohle příspěvku věřím, že to zvládneš, už teď víš, co přesně nechceš a to je mnohdy mnohem důležitější, než vědět, co chceš ![]()
A z vlastní zkušenosti - kéž by naši komunikovali při rozvodu víc. Z pozice dítěte ti můžu říct jediné, mluv s dětmi. Samozřejmě přiměřeně jejich věku - v tom ti poradí dětský psycholog a tvoje intuice (znáš své děti nejlépe), ale komunikuj, komunikuj, komunikuj. Jak sama od sebe - vysvětluj, co a proč je pro ně nové, tak na jejich popud, otázky. Hodně sil a drž se ![]()
Anonymní píše:
Zatím hledám vhodný pronájem, který bych byla schopna platit. Ale není to nic lehkého.Nevidím ani ten odchod jako definitivní do konce života, ale třeba i jo. Zatím je to pro mě vidina toho, že se nadechnu a začnu myslet sama za sebe, začít se mít ráda a začnu být hrdá na to, že pro děti dělám to nejlepší a že nemusí vyrůstat v tomto.
Chci být na vše alespoň trochu připravená, mít promyšlené co jen půjde. I tak to bude složité.
Děkuji za podporu.
Petra
Příspěvek upraven 11.02.11 v 22:08
Tak využij tady poradny na emiminu. Je tu i dětský psycholog, koukám i sociální pracovnice, právní poradna, ty jo, pěkně se to tu rozrostlo
snad pomůžou.
Jinak jsi fakt dobrá, odejít od násilníka je to nejlepší, co můžeš pro děti udělat. Osobně si myslím, že syn bude spíš rád, že odcházíte, když se otce bojí. ![]()
Podporu rodiny nemám. Mám jen blízkou nejlepší kamarádku, která je mi velikánskou oporou
.
Chtít řešit situaci musí oba. A to obnáší nejen slova, ale hlavně činy, kterých jsem se za dlouho dobu nedočkala. Kromě nouzových situací chvilkového snažení a hraní si na „spokojenou rodinku“. Navíc podle manžela jsem v pohodě a je nám dobře, máme dost peněz a nic nám nechybí. Toto přesvědčení je tu stále a nic ho neohrozí. Snad jen ten rozchod.
Při poslední „večeři pravdy“ jsem sdělila možný odchod a hledání pronájmu. Vyjádřil se slovy: „to budeš mít těžký“ ..
Já bych to tu ani asi víc nerozebírala. V mé situaci to může vše vypadat i banálně.
Na křižovatce jsem, ale „čekám na zelenou“
.
Určitě synovi nechci lhát, ani hanit tatínka. Svým způsobem syna má rád, syn jeho miluje určitě také. Takové řešení je podle mě i dětinské, tomu se chci určitě vyhnout a doufám, že i manžel bude zachovávat zdravý dospělý rozum.
Petra
Já tomu moc nevěřim že on bude jednat rozumně
,ale nesmíš už couvnout.Tak dlouho tě ovládá a tak s tebou manipuluje a vmanipulovává do situací kdy si špatná že už by si musela být fakt magor dát mu další šanci .Už by to bylo po 1000000000000000000000000000000000té.Nedělej to.Jsi krásná holka a moc chytrá,nemusíš si ničit život s ním ![]()
Pudloslava píše:
Kamaradka rekla detem, ze aby se mohli mit s tatinkem radi, tak musi bydlet kazdy jinde.
ja bych to udelala na tvem miste stejne ![]()
hale kacerval,ta to říká doma párkrát do roka a děti jsou taky o.k
![]()
Blanka S: u psychologa jsme byli pouze jednou se synem, kvůli jinému problému. Vlastně spíše pro radu.
Ale máš pravdu, možná bych se mohla obrátit přímo na něj a poprosit o radu.
Petra