Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojky, pěkné ránko! už dříve jsem řešila trochu tento problém v jiné diskusi, ale přesto jsem založila novou. Mám problém s dětma, už nemůžu a jsem unavená, vím, že nejsem jediná, ale přesto bych potřebovala poradit.Moje děti mají 4 a skoro 2.Ta starší je poslední dobou fakt hrozná, vůbec mě neposlouchá, dělá si absolutně co chce, odmlouvá, je drzá, až hrůza. je to zoufalej stav.Jsem na výchovu sama, přítel pracuje od rána a ž do večera a když je doma tak leží na gauči a jen ji třeba řekne at se uklidní. všechno opakuju 30krát. jedině co pomáhá je vařečka(ještě nedostala),jak trestáte své děti? potřebuji něco vymyslet aby to zabralo, domluva u nás nefunguje!!
už jsem fakt unavená.
A ta mladší, furt je u mě, furt se chce chovat, napije se jen ode mě, nic nechce od nikoho, jen ode mě, mamánek!!!když odejdu, řev, když ju nevemu, řev. nemůžu vůbec nic!!!jen u mě sedí. S tatínkem vůbec nechcou být a já už na to nemám. Uspávám je taky jen já, musm chodit s něma, jinak neusnou, taky bych to potřebovala odbourat, ale nevím jak. Když je tam nechám, budou brečet nebo dělat vyrvál. už ani nevím kdy jsem se dívala na TV. včera jsem byla tak utahaná a nevyspaná, že jsem šla v Půl 8večer spát s tou mladší, starší spala u babičky.
Prosím poradte mi nějak. Zapojit víc tatínka nejde, bud je prač nebo to vydrží jen tak 2dny a hotovo, navíc ted spravuje auto a to bude nadlouho. Děkuji
Urvi si čas pro sebe. Prostě odejdi z bytu a nech je s tatínkem pár hodin samotné.
Na starší dítě mi zabíral trest zavřít za dveře do chodby nebo koupelny a mohl dovnitř, až když se uklidnil.
Bohužel neporadim, ale věř, že v tom nejsi sama. Mám desetileteho kluka, s kterým pomalu začíná mlátit puberta, 15ti měsíčního, ale ten je jaks taks hodný, akorát v noci se často budí a když se po mě doma hodně sape a já potřebuju něco akutního udělat, tak si ho hodím do satku na záda a je to, jsem v 15 tém týdnu těhotenství, nevyspala, unavená a chlap je taky pořád v práci
![]()
Koupu a uspavam jenom já, to samé vaření a úklid…
Když malý začne zuřit vezmu ho nebo ho pošlu do pokojíčku když je tma tak vždycky rožnu ať ho nestraším to zas nechci ať pak nemá strach ze tmy v noci, jinak zvýším hlas na zadek dostane jen rukou a to fakt už musí přehánět ale nebylo to potřeba nebo jak se jedná o život když něco udělá třeba chodí k zásuvce (provokativně) tak dostane děti rády provokují a ty musíš jim nastavit hranici a neporušit ji jak jí jednou porušíš tak ti to dají pěkně sežrat jednou sem řekla ne tak prostě smí na to šáhnout až bude mít třeba 10 let apod… tvoje děti nemám tak možná jsem to psala zbytečně a nic na ně nezabírá
A taky počítám do pěti. Něco řeknu - nic. Zopakuju - nic. Začnu počítat do pěti a synek funguje, protože ví, že jak napočítám do pěti a on by nereagoval, tak následuje trest.
Nevím radu, zkušenost zatím nemám, jen ti chci napsat - drž se!
Já mám zatím sice „jen“ jedno dítě, kousek přes rok, ale hrabe mi z něj taky parádně. Hlídání nemám, pořád sami, tatínek v práci nebo prostě pryč, prtě je navíc uječené, vzteklé.. Nesnáším každý den, nemám chvilku pro sebe a už mi z toho fakt hrabe.
Takže se drž, kočko, až budou starší, zabaví se i sami a bude líp. (doufám)
Důležité je, nastavit hranice a nepřekročit je. Dítě si dovolí jen tolik, kolik mu dovolíš ty sama. Nechápu, nač děti uspávat. Stačí přece jen říct teď půjdeš spinkat, uložit, pohladit a nazdar. Mám šest vnoučat, dost často je hlídáme a máme je tak vycibrovaný, že si dovolí u nás mnohem míň jak doma. Prostě ví, že jim to u nás neprojde. Jeden obzvlášť uvztekaný vnuk to zkouší i na nás, jednoduše ho nechám vyvztekat, v klidu mu řeknu, že až se vyvzteká ať přijde za mnou a pak uvidíme co dál. Pomáhá to, vzteká se pořát, ale jen chvilku a jakmile zjistí, že to k ničemu nevede, přestane. Chce to jen vydržet nepovolit a bude líp. Musím dodat, že všechny děti k nám jezdí rádi.
Já mám jednoho malého kojence, takže mě nejhorší teprve čeká.
Ale i tak. Posledních pár dnů, týdnů, je na zemi max hodinu a půl. Zbytek dne ji chovám. Přes den neusne jinak, než uhoupáním a to je vždy na pár minut a položit ji nesmím. Už mám tak odrovnaný záda… A pěkně mě štve, že celé dny chodím po bytě, aby se nenudila. I tak je to ale křikloun. Neznam ubrečenější miminko. Pořád se totiž nudí. Jenže jak chovám a chovám, tak se mi zapomněla přetáčet. Už měsíc a půl se na břicho nepřetočila, takže předpokládám, že kvůli chování ji pěkně brzdím ve vývoji. ![]()
Po tomhle mě pak zamrzí, když si přečtu článek, jak půlroční nebrečí. Nebo tady, jak o svých dětech přes den neví.
Já se s ní celé dny mazlím, chovám, ale když chci umýt nádobí, musím na třikrát a trvá to hodinu, protože mi nedá ani deset minut v kuse.
Proč zrovna já mám ubrečánka???
@Elilen O tom to právě je. I tak malé dítě už ví, že když bude plakat, tak ji vemeš. Nech ji chvilku poplakat, neublíží jí to a ty nebudeš její otrok.
@Elilen tak si porid šátek na nošení, ruce si od nošení odpocinou a ty něco udeláš
Nevim kolik je malé, ale občas ji neuškodí trošku se vyvztekat, aby pochopila, že maminka má taky svou práci, nebo potřebuje trošku oddech ![]()
@eilen porid satek nebo ergo nositko a budes v pohode. Zada prestanou bolet, ruce budes mit volny na praci a dite bude spokojeny. U nas doma se nosilo hodne, v podstate skoro cely den, pac malej nesnasel byt na zemi, manzel se naucil i satek vazat a ve vyvoji ditete to nijak nebranilo. A mamanek z nej taky neni, naopak…tak drzim palce.
A k zakladatelce. Jak uz tu zaznelo - vypadni sama z baraku. Aspon jednou za cas.
Rozhodně neopakuji nic 30krát. Poprvé řeknu, podruhé důrazně připomenu. Potřetí upozorním, jaký přijde trest, pokud dítě nesplní, co jsem řekla. Počtvrté již neříkám, ale trestám. Kdybych něco někdy říkala tolikrát, tak se nedivím, že ze mě bude mít srandu a nebude poslouchat. Pokud nastane drzost nebo odmlouvání, trestám okamžitě.
Pokud jde o mladší, já se nedivím, že nic nechce od tatínka, když je pro ni cizí. Ale to jste zase dopustili vy, oba.
Já bych ji občas nenechala dostat to, co chce. A snažila bych se ji nenápadně osamostatňovat. Ale ono to trošku přejde samo. Je celkem normální, že ti v tomto věku stále visí na noze, zvlášť, když jsi pro ni jediný člověk. Ale napít se už může sama a najíst v rámci trochy bordelu též. Na tom bych trvala a učila bych ji další činnosti, které by měla zvládnout sama. Klidně bych se sní mazlila, ale že bych skoro dvouletou stále tahala v náručí, to taky ne.
Musíš být někdy tvrdá, i když je to boj. A pokud jde o manžela, tak na větu, ať se uklidí(mimochodem si vůbec nedovedu představit, že by si mi manžel něco takového dovolil říct), bych odvětila, že samo se neuklidí vůbec nic. Kdyby se divil, tak bych odvětila, že když člověk vidí nepořádek, tak je vrchol nevychovanosti že řekne někomu, aby to uklidil, místo toho, aby to uklidil sám. A že ty tam rozhodně nejsi od toho, abys vše uklízela. Zvlášť ve chvíli, kdy si válí zadek na pohovce.
Pokud mu nevadí, že nemá ani žádný vztah s dcerami, tak je to drsné. Jaké má dobré vlastnosti?
Příspěvek upraven 30.12.12 v 10:11
Ono je to těžký, každá jsme jiná povaha, někdo ten pláč snese, druhý to zas nedává, tak raději ustoupí. Když si malej něco vynucuje, tak si ho nevšímám. Až mám čas, tak si ho vezmu. Většinou, když mě vidí, že něco dělám v kuchyni, tak si jde po svých, nebo si přisune židli a „pomáhá“,ví že nemá smysl mě vyrušovat od práce. Prostě opravdu záleží na tom, co dopustíš. S tou starší to pujde obtížněji, protože už ví jak na tebe a ta menší to teprve chytá. Už mají ten svůj rozoumek, ale pořád je ještě čas než tě „sežerou“.Nauč je dávat babičce obě. Taky záleží na ní, zda jim dokáže vysvětlit, že maminka teď „není“ a mají smůlu. Je to o trpělivosti.
Co školka???
já dala malou poměrně v útlém věku aspoň na chvilinku a jsem o milion procent šťastnější…a rozhodně se těším na každý den a každou chvíli s malou a o moc víc si ji užívám.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.