Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kačus82 píše:
výměna manželek?
blbnes? manzelu! byt a prachy si necham ![]()
Asi tě chápu, tvůj chlap je tak ideální, že je to k ničemu, žádný vzrůšo, prostě nuda.My se hádáme skoro furt, ale nemůžeme bez sebe být. Třeba taky potřebuješ nějakýho ne zas tak ideálního chlapa. Tohle nemá cenu, dej mu volnost, ať si najde někoho k sobě. Netrap se.
@wildcherry píše:
blbnes? manzelu! byt a prachy si necham
souhlas a dítě taky jemu, přece se nebudu omezovat ![]()
Nejsi zamilovaná, není to ONO, neklape to v posteli, jeho ztráta ti je vlastně jedno??? Co jiného chceš slyšet, než že je to odsouzeno k zániku?
A věř, že se ještě usadíš ráda, když to bude ONO
a může ti být klidně přes 30, na to kašli, vyber si životního partnera z lásky
@Kačus82 píše:
souhlas a dítě taky jemu, přece se nebudu omezovat
jasny, deti musi s otcem:-D, ale nesmi nam dotahnout,,novy manzel,, ty svoje, to taky ne ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale mohl by si to přečíst někdo, o kom bude řeč.Bude mi 26 let. Mám rok přítele. Vztah je jak na houpačce. Když s ním nejsem, chybí mi. Když s ním jsem, vytáčí mě - většinou. Představa, že bychom se rozešli, mi nijak nerve srdce. Nicméně to ani nechci. Často myslím na jiný chlapy, na bývalého (byli jsme spolu velmi krátce), na kamaráda, který se mi jako muž líbí - nicméně jsem měla možnost oba dva mít a dala jsem přednost současnému příteli. Aktuálně ale nevím, zda bych dokázala být věrná. Nikdy jsem nikoho nepodvedla, vztahů jsem měla dost, nejdelší 2 roky. V sexu nám to absolutně neklape - respektive když je, je to ok, ale on většinou není, nemám chuť. Žijeme spolu od začátku.
Jsem ze sebe zoufalá, mám úžasnýho chlapa - chytrýho, pohlednýho, udělal by pro mě první poslední…jeho rodina je fajn, naši ho mají rádi, kamarády má bezva…a vím, že bude jednou super táta, je na něj spoleh.
Myslíte si, že je to začátek konce? Nechci se s ním rozejít, ale zároveň bych asi neměla myslet na jiný chlapy. A nejvíc se bojím toho, že přijdu o chlapa, který je v podstatě ideální. No a taky mám takový svůj osobní problém, že mám obavu, abych se někdy usadila. Podobný stav nastal téměř u většiny mých dlouhodobějších vztahů. Nechci děti v 35 anebo si ze zoufalství nabrnknout někoho, koho nebudu mít ráda, nebo se s ním za tři roky rozvedu. Někdy koukám na fotky mých přátel a říkám si, že i po mnoha letech vypadají se svým partnerem tak zamilovaně…a proč to nejde mně?
Ani nevím, co chci slyšet…možná jen podporu.
Tak nedělej nic a počkej, jak se to vyvrbí. Nemáš kam spěchat ![]()
A na zamilované fotky známých se vykašli, nikde není řečeno, že to tak je ve skutečnosti… ![]()
Nevím, jestli si neidealizuješ vztahy ostatních, nevím, proč to nefunguje.. říkáš, že je defacto ideální, ale přesto by se nic nestalo, kdybyste spolu nebyli.. Měla jsi někdy vztah, kdy jsi cítila, že jsi vážně zamilovaná? Třeba si myslíš, že musí přijít něco většího, ale ono to třeba tak vlastně je, že za zamilovanost je jen prvních pár týdhnů a pak je to prostě již jen normální život, již ne tak vzrušující, přesto by tě mělo bavit ho s tím někým žít.. poté plánovat děti… Tak ještě popátrej ve svých citech, nic neuspěchej a hlavně váš vztah s nikým neporovnávej ![]()
@wildcherry píše:
jasny, deti musi s otcem:-D, ale nesmi nam dotahnout,,novy manzel,, ty svoje, to taky ne
no to určitě, jednoho se zbavím a další (a ještě cizí a rozmazlený) vyfásnu, jo ![]()
@anonymooous píše:
A na zamilované fotky známých se vykašli, nikde není řečeno, že to tak je ve skutečnosti…
přesně, a taky se hodněkrát ukáže, že ti, co vypadají před cizíma nejzamilovaněji, se taky doma nejvíc masakrujou ![]()
Ahoj všichni, mám dotaz- zůstávali byste ve vztahu, kde není důvěra?(manžel je „postižený“ z předchozího vztahu- žena mu zahýbala a odnáším to já, že nemůžu nikam chodit a když ano, poslouchám pak vetšinou pindy…dokonce když s ním o tom mluvila kamarádka, tak ji řekl, že co bych měla kde courat! Už si ani neumíme normálně popovídat, hádky nebo ignorování je čím dál častější a to si umíme říct opravdu nepěkné věci. Ani synovi se moc nevěnuje, vždy jen chvíli a má hned nervy, např. plavat s námi byl jednou a dostat ho na procházku je taky kumšt. Přitom dětem z předchozího vztahu se věnuje úplně v pohodě. Přes týden je v práci, když dorazí domů, sedí jen u počítače a volá si s kolegama(chápu to, chce si odfrknout a mít klid).Kdyby si na nás ale našel aspoň o víkendu čas. To radši jede do posilovny nebo někomu pomáhat gratis na barák. Začínám toho mít dost, už na mě byl i párkrát hrubý. Přitom si myslím, že nejsem špatná manželka. Starám se o synka, domácnost, vařím, nemusí jít ani s košem, takže nevím čím jsem si to zasloužila. Chápu že je ve stresu, ale nemusel by si to vylívat na mě. Nevím co teď, jestli to pomilionté zkusit slepit a doufat, že se to zlepší, nebo se na to vybodnout nebo jen třeba jít na chvíli od sebe, abysme si to oba srovnali v hlavách, nevím. Nechci dělat ukvapené kroky, ale už takhle dál nemůžu. Moc mě to mrzí, protože ho mám pořád ráda. Omlouvám se za román, potřebovala jsem se vykecat a poprosit třeba o radu a vaše zkušenosti.
Pro 1.anonymní Sorry ale co jako chceš slyšet resp. číst - srovnej si v hlavě, co vlastně opravdu chceš a podle toho se zařid´…to tady fakt nevyčeteš…
Pro 2.anonymní…mno býval takový už dřív?…já se svym pojetím osobní svobody bych s takovym byla hodně rychle hotová
jinak ale ono všeobecně chlapi tohle moc neumí s tím stresem nebo jinak, můj muž když je nervní v práci, tak to taky „odneseme“ doma…takže já už ho prostě nechám bejt když vidim, že neni na stejný vlně, on si někam zaleze a za chvíli ho to přejde…ale jinak fungujeme v pohodě, nevím jak to máte vy. a takhle se těžko radí ![]()
Příspěvek upraven 28.01.15 v 11:14
Zeptej se sama sebe, jestli ho miluješ..??Pokud je odpoved záporná, tak pak se s nim rozejdi. Takový vztah nemá smysl.
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, mám dotaz- zůstávali byste ve vztahu, kde není důvěra?(manžel je „postižený“ z předchozího vztahu- žena mu zahýbala a odnáším to já, že nemůžu nikam chodit a když ano, poslouchám pak vetšinou pindy…dokonce když s ním o tom mluvila kamarádka, tak ji řekl, že co bych měla kde courat! Už si ani neumíme normálně popovídat, hádky nebo ignorování je čím dál častější a to si umíme říct opravdu nepěkné věci. Ani synovi se moc nevěnuje, vždy jen chvíli a má hned nervy, např. plavat s námi byl jednou a dostat ho na procházku je taky kumšt. Přitom dětem z předchozího vztahu se věnuje úplně v pohodě. Přes týden je v práci, když dorazí domů, sedí jen u počítače a volá si s kolegama(chápu to, chce si odfrknout a mít klid).Kdyby si na nás ale našel aspoň o víkendu čas. To radši jede do posilovny nebo někomu pomáhat gratis na barák. Začínám toho mít dost, už na mě byl i párkrát hrubý. Přitom si myslím, že nejsem špatná manželka. Starám se o synka, domácnost, vařím, nemusí jít ani s košem, takže nevím čím jsem si to zasloužila. Chápu že je ve stresu, ale nemusel by si to vylívat na mě. Nevím co teď, jestli to pomilionté zkusit slepit a doufat, že se to zlepší, nebo se na to vybodnout nebo jen třeba jít na chvíli od sebe, abysme si to oba srovnali v hlavách, nevím. Nechci dělat ukvapené kroky, ale už takhle dál nemůžu. Moc mě to mrzí, protože ho mám pořád ráda. Omlouvám se za román, potřebovala jsem se vykecat a poprosit třeba o radu a vaše zkušenosti.
Vím jaké to je, když chlap přehnaně žárlí. ![]()
Musíš si trochu prosadit svá pravidla. Přeci nejsi jeho vězen.