Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojky potřebovala bych radu ohledně partnera. S partnerem jsme spolu 3roky máme roční holčičiku a on mě začíná už tak štvát, že každou chvíli přemýšlím, jak bych chtěla být s malou sama. Má problémy s pitím, nepije teda každý den, ale když už jde na pivo pokaždé přijde zřízený, nedokáže jít normálně na pivko. Mám depky s ním jít někam do společnosti, protože bych se styděla za to, že se zase opije a bude všem pro smích, protože na to kolik mu je(35) dělá takový hovadiny a má divný názory, že mi rozum zůstává stát. Další příklad je, že on je od 15 z baráku a já byla s rodičema do 21let, své rodiče miluji a nedokážu si představit, kdybychom se spolu nevídali, skvěle si rozumíme, prostě paráda, já bych chtěla být u nich skoro každých 14dní nebo dávat mamce malou abychom si udělali třeba sami výlet nebo někam zašli on v tom vidí velký problém, prostě nejradši by malou nedával rodičům vůbec a já abych se s nima stýkala tak 1× do měsíce, ale já nejsem robot a potřebuju si odpočinout. Další věc je, že ráno před Vánocema šel s chlapama na Vánoční besídku do hospody, dělají to každý rok! Slíbil že nebude opilí a hle byl tak na mol, že celý Vánoce problil(na Vánoce jsme naštěstí byli u rodičů)ale zase jsem se za něj styděla. Malý to byly první Vánoce a totálně je skazil!!!Ráno když rozlepí oči první co je že zapne PC a hraje až do večera a já uklízím, starám se o malou, vařím blabla…Předevčírem jsem se už naštvala a řekla mu že nejsem rodič jen já ať se taky laskavě zapojí od té doby se celkme snaží ráno udělá malý jídlo, přebalí apod. Bohužel já jsem tak psychicky na tom špatně, že mě přestává bavit a pomalu k němu nic necítím, postupně mě od sebe odrazuje aniž by si to uvědomoval. Kdyby nebylo malý asi bych s ním už nebyla.Na druhou stranu nás obě miluje, pracuje a nědokáže si bez nás představit život, ale já jsem na dně a vůbec nevím co mám dělat, mám ho ráda, ale už mě nebaví pořád něco řešit, protože hádat se neumím takže mě většinou uháda. Neumí přiznat chybu a většinou vše svede na mě že já jsem zláá a že ho nemám ráda. Prosím o radu děkuji
Máš dva odlišné problémy. Pokud jde o alkohol, tak jak se chová, když je střízlivý? Uzná, že je to problém? Od toho se odvíjí řešení situace.
Druh je asi složitější, ale myslím si, že když někdo v dnešní době nežije od 15 let s rodiči, tak měl hodně špatné zázemí. Asi netuší, jak to normálně chodí a hodně na tobě visí a chce tě mít jen pro sebe. Asi nikdy nezažil jak je fajn mít fungující prarodiče a ani si to nedokáže představit.
Na druhou stranu, když jsi mu vytkla něco ohledně malé, tak se snaží, tak třeba by to nebylo úplně marné začít řešit.
Odpíchla bych se od toho, co ho baví, jaké má pedstavy o životě, trávení volného času, co chce dělat s rodinou, jak chce žít.
Myslím prakticky žít, ne jen mít se rádi, chodit do práce, ale třeba jeden den odpočívat spolu u tv, dopoledne jít ven s malou na pískoviště, večer si povídat třeba půl hodinky spolu ve vaně nebo u skleničky vína. Párkrát za týden mít čas pro sebe a pro pc(když ho to baví), jak se spolupodílet na chodu, jestli je vůbec ochoten třeba vysát, proč není atd.
No nejvíc mi vždycky ublíží když mi řekne, že je prostě alkoholik a že se s tím musím smířit, že se dost změnil když jsme spolu začali chodit. Nevím co mu na to mám říct, já se přeci nemusím smiřovat s tím, že je alkoholik a že pokud spolu budeme budu si na to muset zvyknout, ale nejvíc mě štve že mi to řekne aniž by věděl že mi tím ubližuje.
@mondus píše:
No nejvíc mi vždycky ublíží když mi řekne, že je prostě alkoholik a že se s tím musím smířit, že se dost změnil když jsme spolu začali chodit. Nevím co mu na to mám říct, já se přeci nemusím smiřovat s tím, že je alkoholik a že pokud spolu budeme budu si na to muset zvyknout, ale nejvíc mě štve že mi to řekne aniž by věděl že mi tím ubližuje.
no tak mu řekni, at ten alkoholoismus začne řešit a pokuud jsi to neuvědomuje ž, ýže je to problém. Pokud by to neřešil ani pak tak bych asi se s ním rozešla ![]()
Říkál, že se polepší, ale pak přišli ty Vánoce a zase to podělal a nejvíc mě to štve kvůli malý chtěla jsem její první krásný Vánoce a nakonec jsem z toho smutná, že to takhle kvůli alkoholu skazil.
@mondus Tak v první řadě, na to, kolik mu je let, je dost nezralá osobnost, psychicky. Máš vedle sebe přerostlý malý dítě ![]()
Osobně řeším něco podobného, ovšem s tím, že partner si uvědomil, že má problém a požádal mě o pomoc s řešením, takže trochu jednodušší cesta, i když už se začíná kroutit..
Na tvém místě bych partnera bez caviků odvedla k psychologovi (nějakému kvalitnímu dle referencí), který s ním dokáže mluvit tak, že si partner pár věcí uvědomí a sám je bude chtít řešit.. A možná pár věcí dojde i tobě. Kvalitní psycholog ti neřekne - paní udělejte tohle a tohle.. On se vyptává, a těmi otázkami tě samotnou přivádí na uspořádání si svých myšlenek a najití rozumného řešení..
Takže tady bych byla nekompromisní a příteli prostě oznámila, že dál takto nedokážu žít, proto bych byla ráda, kdyby nám poradil odborník - takže ať si toho a toho dne udělá na tolikátou volno, že tam spolu zajdeme.. ![]()
@mondus
Samozřejmě, že se nemusíš smířit s alkoholismem. To je ta nejjednodušší a nepodlejší výmluva, jsou samozřejmě věci, které by člověk neměl hrotit a je známkou tolerance se s nimi smířit. Ale alkohlismus se mezi ně tedy počítat nedá.
Pokud s tím tedy nehodlá nic dělat, tak bych být tebou pokračovala bez řečí ve vztahu, ve chvíli, kdy se ti znusí, se ti bude líp odcházet.
To, co jsem řekla, je možná drsné, ale to zhnusení přijde, když nebudou lidé ve vztahu pracovat. A při té práci na vztahu musí být vůle na obou stranách. Tvůj partner tu vůli asi postrádá, což je mi líto.
Z těch dvou problémů vypadá jako horší ten alkoholismus - jak často se opije? Pokud třeba každý týden, tak si myslím, že nějaký vážně míněný ultimátum je zcela na místě (cca „pokud nevyřešíš svůj problém s pitím, tak se i s malou odstěhuju“) - myslím, že skoro žádný alkoholik neuzná dobrovolně, že svůj problém s alkoholem nezvládá a žít s alkoholikem celý život, to bych nepřál ani svý bejvalce ![]()
Tak pokud nestačí domluva nebo jíný přístup muže tak to asi nemá smysl pokud on si myslí že ty se s tím smíříš a on bude dál chlastat tak to bych ho nakopla a ještě aby mi zakazoval jezdit k rodičům tak to teda ne
můj chlap si dá pivo kolikrát i denně ale to jenom jedno a do hospody nechodí vůbec jedině tak jednou za sto let spolu na pizzu ale to si to pivo nedá protože řídí
a kdyby mi chodil domů opilý tak ho asi poženu svinským krokem něco jiného je když se
pije a má to důvod já sama nepiju nesnáším to nanejvýš si dám pivo (mimo těhoteství)
Myslím, že to podstatné je napsáno v předposlední větě. „…mám ho ráda…“ Takže rozchod nechceš a neuděláš, navíc spolu máte dítě, takže se ho v tom či ono smyslu stejně už nikdy nezbavíš. Osobně ho pochopit nedokážu, mě se alkohol už hnusí. Což zkusit osvědčené metody jako utrum v intimnostech?
Píšeš ale ještě o „divných názorech“. Není to možná ještě větší problém než ten alkohol?
Závěrem mu ale asi stejně závidím, chová se jako hovado a holka ho má pořád ráda ![]()
Me prijde, ze je o hodne jednodussi udrzet si vztah jako alkoholik, nasilnik, ignorant. Nez jako pracovitej hodnej „blbecek“.
Asi to bude tim, ze holky potrebujou nejaky vzruso a nenudit se. ![]()
@Radarr píše:
Me prijde, ze je o hodne jednodussi udrzet si vztah jako alkoholik, nasilnik, ignorant. Nez jako pracovitej hodnej „blbecek“.Asi to bude tim, ze holky potrebujou nejaky vzruso a nenudit se.
Nesváděla bych všechno na alhohol… znám alkoholiky, kteří jsou skvělými táty, i když velmi nestandardními, ale dětem se věnují, ženu respektují a snaží se plus mínus fungovat
dle popisu ten tvůj chlap prostě není žádný velký charakter a úplně obyčejně kašle na rodinu… do toho lenost, pasivita, manipulátorství, alkohol… netuším, nad čím váháš… lepší to nebude
Ahojky, jsem tu nová a tak musím počkat, než budu moci založit nové téma, tak obnovuji toto staré, neboť je aktuální i pro mne.
Vlastně ani nevím kde začít, aby to nebylo na román. Ale jsme s přítelem 12 let a máme dvouleté dítě. Na hypotéku jsme si koupili starší malý domek, který spravujeme. Bohužel přítel měl velké plány, jak jej spraví a za poslední rok udělal na baráku asi dvě věci. Když má posekat trávu na zahradě, (je potřeba křovinožez), tak nemá čas. Dělá dvanácky v práci, ale někdy i osmičky, teď měl dva týdny dovolenou a neudělal vůbec nic. O domácnost se moc nestará, jezdí nakupovat, občas uvaří, ale to mi nevadí, já to s malým, tak nějak stíhám. Ráda bych, aby se víc staral o dům, ale většinou příjde z práce, nají se, lehne si a nechá dítě, aby po něm hopsalo.
Taky chce druhé dítě, ale já s jeho přístupem jsem zásadně proti, protože naše dítě občas vykoupe, ale většinou u toho má hodně keců, jinak si s ním ani moc nehraje. O víkendu, si jde vždy po obědě na dvě až tři hodiny lehnout a pak si sedne k pc a hraje hry. Na výlety s malým jezdím sama, on je schopný jezdit akorát ke svým rodičům, jinak se mu nechce.
Co se týče intimní oblasti, tak když se zadaří, tak 1× za měsíc až dva spolu i spíme. Znažila jsem se s ním promluvit, ale nevím kde dělám chybu. Představa, že takto žiju dalších 30 let, mne docela děsí.
Opravdu nevím co dělat?