Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zajímá mě Váš názor, zda nejsem moc náročná nebo jenom moc tlačím na pilu?
Je mi 23 a v srpnu jsme se s přítelem po 2leté známosti vzali. Manželovi je 29.
Nejsem proti manželství a ani nejsem ten typ, že by se do toho hnal, ale manžela miluju a chci s ním založit rodinu.
Jenže v tom je ta potíž. Měla jsem za to, že když se vezmeme, tak budeme plánovat do budoucna jako rodina třeba bydlení a založení rodiny.
Změnila jsem kvůli tomu práci (a jsem za to ráda) a časem počítám, že budu chtít jít na MD, ale nechci se hnát za miminkem, když nebydlíme ve vlastním a podle mého je byt 2kk pro nás, 2 střední pejsky a v budoucnu dítě malý. Chtěla bych do většího, nejlépe baráčku se zahrádkou, a čím dřív to řešit, tím myslím i líp. Ale další zádrhel je, že manžel ještě bude pár měsíců studovat a než si najde stálou práci, tak si myslím, že to taky chvilku potrvá.
A když jsem si s ním o tom chtěla promluvit, tak mě odbyde, že teď to není aktuální, tak to nebude řešit a že miminko by plánoval tak nejlépe za 3 roky. Jenže to je dlouhá doba. Chtěla bych miminko do roka, roka a půl pokud se poštěstí.
Občas mě přepadává smutná chvilka.
Poraďte co s tím nebo jak na to moc nemyslet ![]()
@vrrrka nech manžela dostudovat a najít si práci. Pak pořešte bydlení a až nakonec mimčo. Jsi mladá, času dost. Je mi jasné, že prcka bys chtěla, ale zrovna tohle nejde uspěchat ![]()
Nejsem zastáncem oddalování miminka kvůli práci ani u ženy ani u chlapa.Ono se pak může stát, že to nepůjde. Ale jestli studuje a nemá práci, chápu, ž chce počkat až se o Vás dva postará. My se stěhovali z 1+1(nájem)a to už jsem byla těhotná. Nebyli jsme svoji, hypotéku jsem si vzala jen já, a byl to dům, kterej se musel opravit, takže já byla na nemocenský a partner po práci jezdil a opravovali jsme dům, podlahy atd. když jsem porodila a miminku bylo půl roku, vrátila jsem se do práce a manžel zůstal doma, dělala jsem na směny, byla jsem cca půl měsíce doma. plánovali jsme druhé, teď jsem v 8 měsíci a mám dvouletou dceru. A je mi uplně jedno, že nemáme celej barák dodělanej, jsem ráda za děti, co máme. Takže jsou různé možnosti…
@atominnka já vím, že to nejde uspěchat, jenže mi občas příjde, že to se mnou nechce zrovna řešit, protože si to představuje jinak a rozcházíme se v tom, co oba chceme…
např. on chce koupit byt, ve kterém bydlíme, i když koupě je dosti nejistá a může dopadnout tak, že nám ho nakonec neprodají…a časem by chtěl do většího…jenže mě se nechce do bytu, myslím dopředu a přála bych si do baráčku i kvůli pejskům…
@Terezka111 taky nechci moc oddalovat miminko…kolegyni z práce je 29 a dosud mimčo neřešili a nijak se nechránili a teď, když už by chtěla, tak to nepůjde hned a bude to nejspíš muset řešit přes CAR
S dítětem bych určitě počkala, až dostuduje, jsi mladá a máš čas, i když tu touhu chápu, ale zkus se zatím realizovat jinak. Pak bych vyřešila bydlení, to je bohužel problém, pokud chcete každý něco jiného.
Na druhou stranu do 2+kk mi nepřijde jako problém přivést dítě, jen to chce mít plán do budoucna, kam do většího.
Já právě taky znám takový, cestovat, kariéra a teď to nejde. Neodsuzuju to, jen ted vím, že to dítě, je to to nejhezčí, ale na druhou stranu chtěla bych si ted dodělat školu, když budu doma.Ale vím, že to zase budu dělat pro ty děti.
@vrrrka píše:
@atominnka já vím, že to nejde uspěchat, jenže mi občas příjde, že to se mnou nechce zrovna řešit, protože si to představuje jinak a rozcházíme se v tom, co oba chceme…
např. on chce koupit byt, ve kterém bydlíme, i když koupě je dosti nejistá a může dopadnout tak, že nám ho nakonec neprodají…a časem by chtěl do většího…jenže mě se nechce do bytu, myslím dopředu a přála bych si do baráčku i kvůli pejskům…
Tak na tom, kde budete bydlet se musíte shodnout vy dva, s tím Ti nikdo nepomůže..Mě ale naopak přijde celkem logické, že pokud doposud studuje, nemá stálé zaměstnání tak je zbytečné řešit koupi domu - za co?
. Všechno nemůže mít člověk hned, kdo si počká, ten se dočká
.
@vrrrka z vlastní zkušenosti vím, že nemá cenu chlapa nikam tlačit, ani do rozhovorů o dítěti… s tou koupí bytu neporadím, ale pokud by to nebylo za velkou cenu, tak proc ne? pokud budete stavet nebo opravovat dum, budete ve svem a neudete platit najem. nicmene je otazka, kolik bude soucasny byt stat a popr jak dlouho a jak velkou castkou jej budete splacet.
taky si myslim, ze je trochu predcasne uvazovat o koupi bytu, pokud manžel nema praci…
u nas to bylo tak, ze jsem necekane otehotnela a tudiz jsme se vzali a nastehovali se do 1+1, sice mame 60m2, ale i tak je to porad jen jedna velka mistnost, plus teda kuchyn, chodba, koupelna. chteli bychom druhe a chystame se stavet. No, mozna bychom uz meli pulku postavenou, kdyby to urady nenatahovali uz pres rok a pul:pocitac: proc to pisu? to jen abys vedela, ze i do maleho
bytu je mozne privest dite, jde to. myslim, ze i se 2detmi se sem s klidem vejdeme, jen nez pujde starsi do skoly, chtelo by to mit postaveno, aby pak mela svuj prostor na uceni a odpocinek…takze bych prvne pockala az muz dostuduje a najde si praci, pak si myslim, e je cas na hovory o diteti…
Mne je 24 a uz mame mimco, par mesicu po svatbe jsme to zacali zkouset, ale oba uz jsme pracovali a bydleli jsme ve vlastnim. Nerikam, ze to jinak nejde, ale mam pocit, ze prave pro muze je tohle opravdu nejdulezitejsi - vedet, ze budou schopni se pak o tu rodinu postarat. Bydleni jsme taky hned nemeli zarizene do puntiku, ale zakladni veci jsme meli a pro dite jsem prakticky vsechny veci „podedila“ od sestry, takze jsme k tomu meli lepsi podminky i co se tyce pocatecnich vydaju. Jak na to prestat myslet Ti ale neporadim, vim jak moc jsem se na to soustredila a v ten moment, kdy jsme se rozhodli, ze rodinu zalozime me nic jinyho nenaplnovalo. Urcite jak pisou holky nema vyznam manzela do neceho tlacit a pokud budes tema porad vytahovat i kdyz chce pockat az dodela skolu atd. tak mu to taky muzes zprotivit. Asi je chyba v tom, ze jste toto neresili trochu dopredu, stejne jako nazory na bydleni i nazory na deti atd., to uz pak po svatbe nezbyva nez najit kompromis a smirit se s tim, ze to nebude uplne podle Tvych predstav. Drzim palce, aby skolu zdarne ukoncil a praci co nejdrive nasel. ![]()
Jestli bude pár měsíců studovat, tak jestli je to VŠ, tak mu začíná zkouškový, ne? To není dobrá chvilka na řešení budoucí rodiny ![]()
Jestli muž dostuduje v létě, pak bude chvíli hledat práci, tak než mu uplyne zkušební doba, tak bude zas zima, to máš rok pryč. No, a když pak začnete pracovat na dítěti, tak když se nezdaří na první dobrou, tak porodíš někdy další rok v zimě. To vychází na dva roky od teď, to mi přijde jako rozumný kompromis
Zas je hezké, že ti neupíchne děcko, když vás asi teď neuživí.
No, a jak na to nemyslet - co třeba nějaké koníčky, vzdělání, rozšíření obzorů? Případně hromadění peněz, to se na MD hodí ![]()
S miminkem bych nepospíchal, v tomhle to vidím stejně jako tvůj manžel. Ale jinak musím říct, že si počínáte zodpovědně…
Jen tak dál. ![]()
Ještě malá poznámka ohledně výhledu bydlení do dalších let: i v rámci jednoho města existuje „cenová mapa“ - kdy i panelákové byty se v různých čtvrtích liší o statisíce (někdy i milióny) korun. O domech ani nemluvím. I tohle ovlivňuje rozhodování… Ale na to už jste myslím přišli.
Také nejsem zastánce odkládání miminka, protože jak mi kdysi řekla má skvělá lékařka „…ono se to nehodí nikdy…“. Nicméně by kluk teda manžel dostudovat měl. Kolik mu zbývá? Dá se to event. dodělat dálkově? Pak musí mít práci. Víš, ono to živení rodiny bude hlavně na něm, takže za to cítí velkou zodpovědnost - a to je docela pozitivní, ne? Co se týká bydlení, tak mi 2 + kk nepřipadá na rozjezd tak malé. Člověk nemůže mít na jednou všechno a hned. A pokud byste hned skočili do hypotéky, byla by to opravdu velká zátěž, myslím i psychická. Až dostuduje a zapracuje se, šla bych do miminka a při něm šetřila na domeček. Aspoň uvidíte, jak vám půjde odkládat vysoké částky i s miminkem.
To jsme my chlapy.. Proč teď chceš řešit detajly o dítěti? Vždyť ještě nemáte vlastní bydlení… Až se dohodnete kam a za kolik do vlastního, až budete mět vyřešeno financování bydlení, tak pak se přeci má cenu bavit o dítěti. Naco řešit coby a kdy by, když nemáte vyřešeny, základní vstupní ůdaje, to jest bydlení, práci muže, zatím to je samé co by, kdy by, to by se o tom dalo jen mluvit a nic by se přece nepořešilo, když není pořešeno předchozí… Tak hezky zodpovědně jeden ůkol za druhým.