Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dcera nezvládá chodit do školy, můžou to být psychické problémy?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
2.10.25 12:28
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.10.25 12:35
@Anonymní píše: Více
Na dokument se podívám. Dcera tam chodila první týden v září dá se říct v pohodě, ale další týdny je to čím dál horší, tento týden šla jen v pondělí, další dny už nezvládla. Prý jenom ta představa, že tam musí jít a být několik hodin ji stresuje a nedokáže to překonat
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.10.25 12:35
@Anonymní píše: Více
Já jsem taky absenci omlouvala sama. U nás to šlo naprosto mimo dětskou lékařku. A ani si moc neumím představit, co by omlouvala dlouhodobě.
Vše jsme řešili s psychiatrem - on tedy pak psal škole papír, že dítě má ty i ty problémy, aby ta dlouhá absence byla podložena.
A pak jsme tedy řešili individuální. Ale na střední škole to bez docházky úplně nešlo i když jsme měli rok, kdy tam těch 300 hodin za pololetí bylo.
Ale ono to je hodně o tom stavu… Pokud není psychika v pohodě, tak se ráno do té školy přes úzkosti nedostane. To „zítra“ jsem slyšela xxx, ještě večer klidně. A ráno prd. Ani heverem by ho z postele nikdo nedostal.
V té době jsme tedy věděli, že řešíme další hospitalizaci u nás tedy.
A pokud škola se neozývá, tak bych tam šla osobně. Ten čas letí.
Já v IVP znám několik dětí a učit se zvládají. Tak je to v jejich zájmu studovat. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.10.25 12:36
@Anonymní píše: Více
A jak to řeší? Má nějakou terapii? Dobrého psychoterapeuta?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.10.25 12:37
@Anonymní píše: Více
U nás to DBT dalo hodně. My to tedy jeli v jiném programu, ale bylo to hodně fajn a řekla bych, že to hodně pomohlo. Ale jasný, že to nebylo zalité sluncem a není to náročné. 
- Citovat
- Upravit
2.10.25 12:50
@Anonymní píše: Více
No jo, ale DBT není pro všechny a na všechno, ne? Zakladatelka píše, že její dcera má úzkosti a problémy s jídlem. Tys tady u dcery popisovala sebepoškozování, pokus o sebevraždu… já na DBT chodila taky, jako dospělá, ale s HPO. Vím, že do 18ti let se HPO nemá diagnostikovat, ale pokud jsou tam vykazovány rysy jako u HPO, nebo ty problémy se sebepoškozováním a tak, tak ta DBT je pro tyto pacienty spíš.
Jinak ještě o studentech s psychickými problémy je hezký i dokument Přežít svou hlavu, dá se najít na ivysilani taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.10.25 12:59
@Lollitka Není pro všechny a na všechno.
Dialektická behaviorální terapie kombinuje kognitivně-behaviorální terapii s prvky mindfulness (všímavosti) a zaměřuje se na rozvoj schopnosti zvládat emoce a stres, což pomáhá lidem reagovat adaptivnějším způsobem na složité situace.
Dialektická behaviorální terapie klade důraz na spolupráci mezi terapeutem a klientem a má za cíl pomoci lidem lépe chápat a regulovat své emoce, posílit zdravé reakce a zlepšit kvalitu života.
Dialektická behaviorální terapie (DBT) je modifikovaný typ kognitivně behaviorální terapie. Jejím hlavním cílem je naučit lidi, jak žít přítomným okamžikem, rozvíjet zdravé způsoby, jak zvládat stres, regulovat své emoce a zlepšovat jejich vztahy s ostatními.
Dialektická behaviorální terapie byla původně zamýšlena k léčbě hraniční poruchy osobnosti, ale byla přizpůsobena i k léčbě jiných stavů duševního zdraví. Může pomoci lidem, kteří mají potíže s emoční regulací nebo vykazují sebedestruktivní chování (jako jsou poruchy příjmu potravy a poruchy užívání návykových látek). Tento typ terapie se také někdy používá k léčbě posttraumatické stresové poruchy.
A patří tam tedy i úzkosti.
Já osobně bych zkusila vše - a tedy postup konzultovala s oborníky, než nechala dceru ležet v posteli, protože to úzkost nevyřeší. A pokud se v tom cyklí, tak co navrhuješ?
Já třeba v těch dobách blbý slyšela milionkrát, že ráno už ano, protože opravdu…
A že ví, že a že jo jasný. A pak ráno úzkost jak Brno a konec.
A ano, moje dítě má úzkostně depresivní poruchu.
- Citovat
- Upravit
2.10.25 13:11
@Anonymní píše: Více
Já terapii určitě navrhuji, jen nevím, jestli hned DBT, nevím, jak dlouho se na ni taky čeká, nevím, jak třeba v těch Opařanech, ale třeba v Kaleidoskopu se čeká i rok a u zakladatelčiny dcery je potřeba něco asi co nejdříve. Jsou i denní stacionáře (třeba ve VFN pro adolescenty, kde se zaměřují i na úzkosti a PPP, naopak tam neberou aktuální sebepoškozování). Mně třeba DBT vůbec nesedla, ale tak každý jsme jiný a záleží taky na tom, kdo a jak to vede. Nevím, kam na ni chodila tvoje dcera, já do Kaleidoskopu a tam mi to tehdy přišlo o ničem (teď jsou tam ale jiní terapeuti, je jich víc a pro pacienty tuším od 14ti let to taky vede asi někdo jiný).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.10.25 13:28
@Lollitka S VFN stacionářem máme taky zkušenost. Každý ať posoudí dle sebe, nechci hodnotit. Ale základem je pravidelná návštěva. Otázka je, zda tedy problém je ve škole pouze nebo celku jako úzkost. Čekací doba tam byla taky, asi měsíc tehdy. Ale hodně to záleží jaká skupina se sejde.
S Kaleidoskopem mám taky zkušenost. A čekací doba je pod půl roku.
Rok má skupina pro dospělé na pobyt.
Obě mé zkušenosti jsou s programem pro adolescenty, čili do 19 let.
Jinak i Kaleidoskop má teď nově stacionář pro adoloscenty, tuším 2× týdně s docházkou - tam jaká je tedy čekací doba nevím.
Netvrdím, že DBT je jediná cesta. Tady pokud si vybavuji, ani dítě nemá psychoterapeuta.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.10.25 13:41
@Lollitka no dítě s papírem k hospitalizaci jsem měla doma v posteli 2 měsíce než se uvolnilo místo v Bohnicích. Tehdy jsem obvolala všechny PN v ČR a místo ihned pro něj nebylo nikde.
Možná dnes ta situace je jiná. Tehdy to bylo tak.
Po pokusu o sebevraždu ho zavřeli na oddělení, kde se taky nic nedělo (jasně teroreticky bylo aspoň v bezpečí) a jediné co pak měli byl Písek, protože se tam uvolnilo místo.
Ono hned nebude asi nic a nikde.
Ono jen najít toho psychoterapeuta, pokud žádný není nebude hned. My roky platíme soukromého. Ale zase to chtělo hledat, protože samozřejmě nemusí sednout každý a je potřeba najít aby seděl. Našli jsme, vyhovuje (děkuji) a držíme ho zuby nety, protože ten propad může přijít i přes fajn období.
- Citovat
- Upravit
2.10.25 14:24
Ještě mě napadá, pro zakladatelku, nevím, odkud jste, ale pokud z Prahy a okolí, tak existují i služby pro studenty (tuším od 14ti let), jedno je Fokus Praha - dostuduj.fit pomáhají tam sociální pracovníci (průvodci) a psychologové se vším, co je se školou spojené, včetně pomoci při vyřizování ISP, komunikaci se školou a tak, já tam asi 3 roky docházela a hrozně mi pomáhali a pak je ještě Baobab z. s, program Student, něco podobného, tam jsem docházela už dávno a taky moc pomáhali a super přístup. Třeba byste se na ně mohli obrátit a pomohli by vám v něčem. A v obojím mají, tuším, i nějakou skupinu pro studenty, v dostuduj.fit i tu DBT.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.25 14:33
@Anonymní píše: Více
Tak ono každý má jiné zkušenosti, nechci se s tebou dohadovat, já nemám zkušenosti se žáky ZŠ, ale přehled o psychiatrii mám i o dětské (studovala jsem medicínu v Motole, kde je jen klinika pro děti, resp. teď navázali spolupráci pro výuku a péči pro dospělé v ÚVN, už je to pracoviště i 2. LF).
S tou DBT nevím, jak teď, možná se to posunulo i pro jiné problémy, ale za mě, když jsme chodila na DS do VFN, tak mi právě pořád nutili DBT, ale třeba kamarád tam měl úzkostně-depresivní poruchu a neměla za sebou pokus o sebevraždu, ani sebepoškozování a tedy vzali ho do Kaleidoskopu, ale i sám psycholog, který vedl naši skupinu, se tomu divil.
A vloni jsem chtěla chodit ro programu Gardient (DBT pro klienty ale od 18ti let) a tam na intenzivní program byla podmínka v posledním půl roce pokus o sebevraždu, nebo rozsáhlejší sebepoškozování, vzali mě tam, ale nakonec jsem si to rozmyslela, DBT mi nesedí, ale kamarádku, HPO a GAD a závislost, tam nevzali, že nemá sebevraždy a sebepoškozování. Tak proto jsem myslela, že s úzkostmi a PPP třeba spíš nevezmou.
Jinak jasně, sehnat psychologa, zejména dětského, je problém a záleží, jestli si mohu dovolit ho platit, kamarádka má syna na ZŠ, taky úzkosti a nedává chodit do školy a našli placeného psychologa okamžitě v Praze v Adicare a jsou s ní moc spokojení.
Na ten stacionář pro adolescenty ve VFN jsem taky slyšela různé názory, já chodila jen na DS Karlov pro dospělé, tak nemůžu soudit, ale znám i lidi, kteří tam děti měli a ok. Je ale jasný, že je tam potřeba docházka pravidelně, ale třeba se tam děcko mezi spolupacienty s podobnými problémy může cítit lépe, než ve škole, kde si může připadat divné a je tam tlak na to učení se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.10.25 17:24
@Lollitka Jasný, každý bude mít nějaké zkušenosti.
U nás, možná klika, to DPT zafungovalo.
Byl to proces. Nebylo to na první dobrou a bylo to po letech více či méně úspěšných terapii a hospitalizaci. Těžko říct jak by to bylo, kdybych na Opařany a další DBT narazili už na začátku.
Nevím jak jinde, ale i v tom stacionáři i v PN se žáci základních škol učí v místní škole. Až se SŠ to bylo takové volnější, ty si měli nosit svoje materiály a taky tam měli přípravu do školy. Bohnice pak vysílali děti na zkoušku do své školy, pokud to bylo reálné (např. vzdálenost ).
Jestli jde takhle rychle dneska sehnat dětských psycholog / psychoterapeut super. To je fajn posun.
My tenkrát sehnat nemohli, volili jsme jak volili. U nás ta terapie byla ze začátku potřeba každý týden. Kombinovali jsme to se skupinou pro dítě, skupinou pro rodiče, rodinnou terapii … Nevím jestli tohle všechno poskytují státní zařízení v neplacené verzi v takovém rozsahu a rychle. To neumím posoudit, my všude naráželi na terminy. Ale je to několik let.
- Citovat
- Upravit
2.10.25 17:55
@Anonymní píše: Více
Jasný, každému sedne něco jiného a DBT si dost lidí chválí, ale mně nesedla vůbec, spíš mě to ještě rozhazovalo a odešla jsem o měsíc dřív se stacionáře, ale jak jsem psala, tak mně tam ani vůbec nesedli ti terapeuti, což prostě záleží na jejich osobnosti a na vzájemných sympatiích. Pak jsem chodila na úvod do DBT právě v tom dostuduj.fit, jak tady zmiňuji výše, že pomáhají lidem studovat, ale tam to vedla super psycholožka, tak jsem na to změnila trochu názor pak, ale i tak už DBT nevyhledávám, i když asi i hlavně kvůli spoluklientům, nedělá mi dobře mít kolem sebe tolik lidí s HPO, nebo jejich rysy a podobně.
Tu terapii si myslím, že je pořád těžké sehnat, ale ta kamarádka sháněla teď a sehnali hned, možná měli jen kliku a taky platí 1700 Kč za sezení, ale jsou moc spokojení. Já mám naštěstí psycholožku jednou týdně na pojišťovnu, ale vím, že to se poštěstí málo komu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.10.25 20:14
@Anonymní píše: Více
Já jsem se hodně uklidnila tím že mi fakt došlo že škola nemá větší váhu než lidský život. Kdyby náhodou tak prostě bude opakovat, no a co ale já jsem fakt byla úplně vystresovaná. Syn je silně sebevražedný. Nespala jsem, každé vrznutí jsem se bála že si něco udělal. A do toho stres se školou? Prostě jsem povolila. Učíme se základní věci. Neopakujeme všechno x krát jako by to dělal ve škole. Co se dá dělat. Beru jako prioritu aby věděl v každém předmětu jaké věci se probírají a byl schopný o tom aspoň něco říct. Přezkoušení se trochu bojím ale máme fakt super školu tak věřím že ho nikdo nebude dusit, klidně ať to dají na 4, známky aktuálně vůbec neřeším. Úplně jsme to doma přestali řešit jaké bude mít známky. Hodně využíváme internet, umělou inteligenci, online mapy jsou skvělý aby se na to fakt podíval (zrovna probírají Americké řeky). Nestresujeme ale prostě na to sedneme když vidím že je dítě dobře naladěné.
Začíná teď intenzivní psychoterapii a tam je to těžké. Taky má hodně pochybnosti jestli mu to pomůže, nechce se mu do toho, bohužel duševní potíže nemají snadnou léčbu… Snažím se podporovat co to jde. Víc pro to nezvládnu udělat.
U nás je teda super že ta organizace co mu poskytuje tu intenzivní psych. má programy i pro rodiče, takže jsem v terapii i já. To je super, moct se vymluvit a zeptat se na cokoliv, jak na které věci reagovat apod…
Ale jak už jsem psala, mám obrovskou výhodu že můžu být 100% doma bez toho aniž bych musela řešit vlastně cokoliv jiného. To mám sakra štěstí. Řešit u toho ještě práci atd. tak jsem z toho výrazně víc v prd*li.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Teď běžel na ČT2 pěkný dokument - Místo pro duši.
Myslím si, že se vás to hodně týká.
Krom příběhů je tam i „nová“ PN v Opařanech, kde mají teď program DBT pro pacienty v hospitalizaci a mají tam zároveň i skupinu pro rodiče, což si myslím je super.
Ono samo asi dcera do té školy chodit nezvládne, pokud tam nebyla od začátku roku…