Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Znám dvě takové děti, jedni šli přes PPP, dítko mělo individuál. Druhé prostě omlouvali rodiče, velká absence, u obou v pololetí a na konci roku přezkoušení.
Mám podobnou neteř. Od šesté třídy hrozné problémy ve škole. Dostala nějaké léky, které jí stabilizují hladinu hormonů v těle. Bude je muset brát do konce života.
Dost pomohlo mluvit s ní na rovinu. Udělat z toho její problém. Ok, do školy chodit nebudeš, ale mysli na přijímačky, které tě příští rok čekají. Musíš se učit, bude tě v pololetí a na konci čekat přezkoušení.
Prostě rozumně vysvětlit, co ji čeká a že pokud bude doma, musí se i přes to učit a požadované znalosti získat. Neteř si to nechala vysvětlit (tam se jednalo kvůli absenci o to, jestli ji vůbec připustí k maturitě), kousla se a najednou se adsence snížily a holka maturitu udělala.
@Anonymní píše: Více
U syna na střední. Individuál mu nedovolili, že kvůli povinné praxi škola individuály nepovoluje (což by u základky neměl být problém), ale bez problémů ředitelka přistoupila na nesledování absence, stačilo k tomu doporučení od psychiatra. V podstatě to synovi stačilo a vlastně jsme i něco takového chtěli, akorát jsme to možná napoprvé pojmenovali špatně. Věděl, že když nemůže, tak do školy nemusí, ale taky věděl, že aby to fungovalo, tak si musí zjistit probíranou látku, doučit se jí a sám si s vyučujícími domluvit nahrazení případných zameškaných testů. Pokud si všechny známky zvládne doplnit, nemusí na konci roku dělat komisionálky z důvodu velké absence. Kdyby je nestihnul nahradit, normálně by je dělal. Myslím, že dítě v osmičce by tu zodpovědnost za naučení se v domácích podmínkách a dodělání zkoušek taky dokázalo přijmout, takže klidně bych se na nějaké formě individuálu zkusila domluvit. Žádost se dává řediteli školy, já to prvně řešila s třídní učitelkou, abychom doladili, co a jak můžeme očekávat. Můj syn má deprese, byla potřeba moje podpora a spolupráce, protože v akutní fázi nebo v době vylaďování medikace mu fakt bývalo blbě a nebyl schopný ani vstát z postele. Musím zaťukat, loni dobrý (a letos zatím taky) a vlastně ani nevyužil svojí možnosti mít beztrestně vysokou absenci, ale hodně mu pomohlo právě to vědomí, že může a nic neděje.
@Anonymní píše: Více
Něco takového by asi pomohlo, ta možnost nejít do školy když to nejde. Úplně zůstat doma a mít individuál asi nechce, aby byla bez kontaktu se spolužáky. Na druhou stranu říká, že je pro ni těžké být tolik hodin denně mezi lidmi, je dost introvert. Musím to probrat s třídním co máme za možnosti
@Anonymní píše: Více
Udělat z toho její problém? To bych jí psychiku ještě zhoršila. Ona za to nemůže, že má tyto problémy a fakt by radši normálně chodila do školy a byla v pohodě.
@Anonymní píše: Více
Jenže tenhle přístup zhoršuje u psychicky nemocných situaci.
Ano, je potřeba léčba, ale bohužel rozhodující u těchto situací je to, že ten nemocný převezme zodpovědnost za svoje problémyn a on se s pomocí léků a terapií rozhodně je překonat.
Absolutne bych si netroufla toto posoudit sama. Resila bych to s psychiatrem, jaky je treba nastolit system a pak to komunikovat se skolou.
Nastavit medikaci, zvazit nějaké meditacni uklidnujici techniky. Je ji 14 let, neni dite, je treba, aby se se svymi potizemi naucila nějak pracovat, pokud to tak bude mit celý život, pokud se nechce zaligrovat do konce zivota v bytě, coz asi nechce, když píšeš o kontaktu s kamarady.
Individualni vyuka neni nutne „porad jen doma“.
Znám několik dětí, kteří nebyli schopni docházet do školy kvůli psychickým problémům. Dělej jak to děláš - komunikuj to se školou ( důvod) a s psychiatrem. Ty děti co znám měli IVP a chodily do školy pouze na testy. Doma probíhalo samostudium a něco online.
Moje dítě mělo 2 roky na střední škole individuální vzdělávání. Škola neřešila absenci ( na základě doporučení psychiatra ), vše komunikováno s výchovným poradcem školy, třídním učitelem a samozřejmě psychiatrem a psychologem.
Po 2 letech se vrátilo k plné docházce. U základní školy mi to přijde daleko jednodušší, nejsou tam odborné předměty. Ať je lépe.
Kontaktuj pedagogicko psychologickou poradnu. Divím se že vám to ještě nikdo neřekl. Řeší se tam i děti se právě s takovými potížemi. Dcera může mít upravený rozvrh - zkrácený den, může mít jiné úlevy. Může mít navýšenou absenci. Může se část týdne učit doma. Možností je spousta. Ale tohle určit může fakt hlavně ta poradna, ta má na to postupy a pak to posílá škole.
Mám syna teď v 7., ve škole byl jenom první týden. Aktuálně je v těžké depresi a má sebevražedné myšlenky. Hospitalizovaný být nemůže protože je zároveň autista, takže by mu to stav ještě zhoršilo. Tak je prozatím doma, než zaberou nové léky, ale pak by se sám chtěl vrátit, tak uvidíme. Taky to řešíme přes poradnu. Jsou to dlouhodobé věci a nevyplatí se to ignorovat.
Držím palce ![]()
@Anonymní píše: Více
Podle mne slovo „problém“ bylo jenom nevhodně použito, z napsaného myslím, že autorka textu spíš myslela slovo „zodpovědnost“. Dítě si musí uvědomit, že ono samo má nějaký problém - což se u vás nejspíš děje, když dcera dochází k psychiatrovi a psychologovi, kdyby si problém nepřipustila, nespolupracovala by. Ty jí úpravou školních povinností nabídneš (částečné) řešení jejího problému, za které ale ona musí přijmout zodpovědnost. Protože bez té zodpovědnosti to řešení nebude fungovat. Ona sama se musí chtít na řešení podílet. Že to není „nechce se mi do školy, tak zůstanu doma“, ale „nezvládám jít do školy, ale nevadí, nic strašného se neděje, můžu zůstat doma, trochu si odpočinu a doučím se to“. A musí vědět, že v tobě má oporu a že jí pomůžeš a podpoříš.
Může být hypersenzitivní.
My něco podobného řešili se synem. Byl úzkostlivý. Ale mu pomohly bylinky. Léky neměl. Taky mu byla odebrána krev na Celiakii, Štítnou žlázu a Boreliózu. Vše v pořádku.
Ten individual by nebyl špatný.
@Anonymní píše: Více
To je hrozný, že se tohle děje dětem, které si mají užívat bezstarostné dětství. Tak já jsem to začala řešit až teď, myslím to že nezvládne chodit do školy. Doufala jsem, že zvládne. Proto se mnou ještě nikdo neřešil tu poradnu.
Díky za ni, že se zajímáš a řešíš! Úzkosti…ano, je to velká někdy nepřekonatelná překážka. Plus PPP…jak já to znám…mládí bylo peklo. Do toho věku už bych se nikdy nevrátila. Plus už tak náročná puberta. Hormony a psychika…strašný! Někdy jsem normálně utekla domů! Pod postel…Střední jsem v termínu nedala. Až po dvacítce. Mimochodem mám i VŠ ale dost se to podepsalo na mém zdraví. Řešit s praktikem, psychiatrem a školou. Naslouchej jí, věř jí ale nelituj ji.
Dcera je psychicky nemocná a potřebuje správné léčení. Ty léky, které dostává od psychiatra zřejmě nezabírají, když nechce chodit do školy a psychické problémy přetrvávají a zhoršují se. Chce to změnit medikaci nebo dávkování. Problém je, že psychiatrů je málo a skutečně dobrých psychiatrů jako šafránu. Můj syn měl něco podobného, ale až na střední škole. Naštěstí se dostal na kliniku k panu docentovi a tak dlouho se vychytávaly léky, až se našel ten, který mu fungoval. Pak bez problémů dodělal i tu střední i vysokou školu. Ten lék bere pořád a je v pohodě.
Zdravím, má někdo osobní zkušenost s tím, že by dítě (8. třída ZŠ) nezvládlo chodit do školy kvůli psychickým problémům a jak se to prakticky řeší?
Dcera se tři roky léčí z úzkostnou poruchou a problémy s jídlem, bere léky, dochází k psychiatrovi i k psychologovi, ale na konci minulého školního roku došlu ke zhoršení. Předtím zvládala školu víceméně dobře. Ale tento školní rok je problém. 1. týden zvládla celý, 2. týden šla jenom dva dny a tento týden byla včera a dnes jsem pro ni musela přijít do školy, bylo jí špatně ze stresu. Řeším to s její doktorkou, ona o tom mluví s psycholožkou, kontaktovala jsem i školní psycholožku, zatím jsme ale nic neřešily, ví o tom třídní učitel. Zítra jdeme k pediatričce na odběr krve, jestli to není i něco jiného než psychika. Už jsem z toho zoufalá a nevím jak víc jí pomoct, ona by chtěla fungovat normálně, ale nejde to.
Proto mě zajímá, jestli toto někdo řešil a jak? Díky