Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nedávám rodině ale kamarádce. Nečekám nic.
Mam kluky od sebe necelé dva roky, mladší zdědí vše, co přežije staršího. Je jim 11 a 9. Zatím je mu to úplně fuk. Navic nikdy nepodědí vše, boty zásadně nove, plus kdyz se mu nekde neco libi, tak nemam problem koupit.
Ja mam kluky 10 a 6, mladší dědí normálně skoro vse co se zachová a co přežije jeho tak zdědí bud dcera (spis ty univerzální kousky) a nebo synovec. Jako i staršímu beru dost věci z druhé ruky, protože má vse na chvíli. Co teda dědí synovec jsou hlavně hračky, ted sem mu posílala tunu dupla, naše děti to už nebaví.
Davam kamaradce po dcerach a nechci nic. Segre jsem zkousela neco davat po synovi pro synovce a ta to neoceni, chce nove, tak davam sousedce a nebo do Klokanku.
Asi jsem měla upřesnit věk. Je to 8, 12 a 16 let.
Malé děti se nebrání, to je jasné. Ještě synovec to neřeší.
@Anonymní píše: Více
No, v tomto věku se nedivím, že už chce nové věci. U nás to je jednoduché, mám holku a kluka a nikoho, po kom by dědili. Takže oba mají nové věci.
7 a 1,5 roku, kluci. Zatim ani starsi neresi, ale nakupujeme mu veci podle toho, co ma rad, takze minecraft a pokemoni, takze nijak mezi spoluzaky nevycniva. Ve 12 letech uz to asi tak jednoduche nebude, ale uvidime co pofrci mezi detmi.
Mladsi ma zdedene vse, az na par kousku, ktere spis kupuju ja, nebo babicka, nam pro radost, a teda hlavni boty. Takove ty, co si obuje dvakrat za rok, ma taky podedene.
Rozdávám tam, kde je zrovna potřeba a absolutně nečekám nic zpátky. Když dostávám, obvykle slyším: „Neblbni, jsem ráda, že jsem se toho zbavila.“
Děti po sobě dědí tahací oblečení na doma a na ven a dražší sportovní vybavení nebo boty, ty slušnější věci do školy a do společnosti mají svoje nové, nebo poděděné po někom cizím. A když píšu, že mají nové, tak tím myslím buď opravdu nové, nebo jako nové z Vintedu. ![]()
Mám kluky 3 roky od sebe a ten mladší dědí, co to jde. Je mu 11 a zatím mu to nevadí. Ale až mu to vadit začne, bude mít vlastní věci, poděděné max. něco. Zdědil i aktovku do 1. třídy. Boty teda ne.
Když někomu něco dávám (ať je to cokoliv), tak nikdy nečekám nic zpátky. Proto mu to dávám, nikoliv prodávám nebo vyměňuju.
Pokud něco dávám, nic nechci.
Věci se u nás dědí, nikdo neprotestuje. Ale my běžně nakupujume věci po bazárcích a sekáčích. Jedenáctileté dceři je zatím jedno, jestli je věc nová nebo z druhé ruky. Ale samozřejmě dbám, aby každá holčina měla občas něco novýho.
Co se komu hodilo, to jsem mu dala a nic za zpátky nechci. S kamarádkama si občas vyměníme tašku oblečení, co si kdo vezme, nechť si nechá a se zbytkem ať si dělá, co chce. Stejně tak já jsem ráda za každý kus oblečení za výhodných podmínek, pro sebe i pro děti.
Dvojčatům je 12 a mají spoustu věcí z Vinted, občas někde po nějakých dětech něco dostaneme. Stejně tak věci jako brusle, kola…kupujeme z 2.ruky. Problém s tím nemají (chápou ekonomické i ekologické důvody). Mají samozřejmě i spoustu nového.
V rodině je další dítě (sestry) po 7 letech, takže z oblečení jí nic nenechávám (to dávám známé za symbolickou cenu), ale občas si sestra bere nějaké hračky nebo teď třeba rostoucí psací stůl apod. Nic za to od ní samozřejmě nechci. Pokud bych chtěla prodat, mrsknu to na Vinted, ale brát si peníze od vlastní sestry by mi přišlo trapné.
Příspěvek upraven 27.11.25 v 20:39
Mám zatím maloše, takže oblečení neřeší jestli je nové (což je minimum), z vinted nebo děděné. Oblečení i boty dědíme po synovci a pak to putuje dál rodinou nebo ke kamarádkám. Nosí to jen chvíli a hned z toho vyrostou, navíc se furt válí někde v pískovišti apod. tak to by mi přišlo zbytečné vše kupovat nové. Ale počítám s tím, že jednou dojdou do věku, kdy budou chtít mít i něco svého, nového, nepoděděného. V rozumné míře jim to chci dopřát. Sama jsem trpěla tím, že jako mladší sourozenec jsem vše zdědila nebo se maximálně něco málo koupilo na bazaru. Tiše jsem záviděla sestře, která si občas u rodičů vyžebrala něco úplně nového z obchodu. A já nic, skoro až do 15. Mé malé mikrotrauma
Myslím, že i když má rodina méně peněz, mělo by se to držet trochu v rovnováze. Paradoxně jako dospělá nakupuju oblečení minimálně a když tak většinou sekáč/vinted.
Dostavam tasky obleceni a davam tasky a nikdo po nikom nic nechce. Mezi rodinou, ale i mezi znamymi, sousedy, kamarady, kolegynemi atd. Kazdy je rad, ze se toho zbavi a jeste se to vyuzije.
@Anonymní píše: Více
Tak u 12 letého mi to přijde brutál, že má vše poděděné a nedivím se, že se cítí blbě. Mám syny dva roky od sebe a jako malé děti něco mladší podědil, ale vždycky jsem mu kupovala i nové, aby se necítil jako méně důležitý. Ve 12 letech neměl po starším vůbec nic, max přeskáče na lyže si teď vezme po starším a to je tak vše.
Jak to máte v rodině s děděním věcí, do jakého věku s tím děti neměly problém? Mám kluky, co jsou 4 roky od sebe a ještě máme o 4 roky mladšího synovce. Takže oblečení a sportovní vybavení putuje až k němu. Prostřední článek se ale už začíná bránit, že by chtěl nové věci. Přiznávám, že i finančně to je fajn, že koupíme věc jednou a vydrží pár let.
Plus ještě jedna věc, když dáváte oblečení a věcí v rodině, čekáte neco na oplátku, nebo neřešíte a berete to jako rodinnou výpomoc?