Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@eumedon píše:
@lyrica Spíš flegmatik (možná apatický), ale někdy mne něco zaujme, tak mluvím hlasitěji. Že křičím, nebo že chci někoho ukřičet… prostě si ani tu větší hlasitost neuvědomuju. Není to tím, že bych chtěl posluchače ukřičet, ale proto, že mne problém, se kterým se na mne obrátil, trochu zaujal… asi.
To znám taky ![]()
Neříkám. Připadá mi, že to musí dítě hodně zasáhnout, jak kdybych mu řekla „nechci tě“..
Hodně se nám osvědčují principy podle Respektovat a být respektován. Evče se snažím vždycky všechno logicky vysvětlit, proč se něco má nebo nemá dělat, když chci, aby mi fakt dala pokoj, tak řeknu třeba „Evi, já si jen tohle dodělám a pak si půjdeme hrát (nebo dělat cokoli jiného), ty přeci také nemáš ráda, když tě někdo při hře ruší“. Je to opravdu někdy k nevíře, ale zabírá to ![]()
Jen je to náročnější na postřeh a argumentaci od rodičů, ale věřte, že to stojí zato. ![]()
@KriJona
Dcera to pravidelně říká MĚ…a tuhle v koupelně jsem se dozvěděla, že má chudinka „hloupou matku“…co s tím? Zavřela bych jí do Babyboxu, ale tam už se nevejde…
Zatnu zuby a vydržím…nic jinýho mi nezbývá, no… ![]()
@BohunkaP píše:
Ano - asi tak, jako tento příspěvek vypovídá něco o Tobě.Konkrétně to, že krátkozrace odsuzuješ lidi bez znalosti celé situace.
A ty stejné teď děláš směrem ke mě, od stolu. Na základě jedné věty…Pokud jdu s dětmi na hřiště, jsem připravená se jim věnovat stoprocentně, nejdu si tam sednout na lavičku. Něco jiného je, pokud potřebuji doma pracovat (ať už jde o úklid, přípravu oběda, večeře) a potřebuji klid. Jde to říct jinak a ne neotravuj mě. Co ta matka tak důležitého dělá na hřišti? Sedí, čte si knížku, kecá s kamarádkou, telefonuje…Co z toho je tak důležitého, že nemůže jít za dítětem a udělat bábovku nebo ho pohoupat na houpačce? Krátkozraké to určitě nebylo. Svým dětem jsem to nikdy neřekla a tím neříkám, že se to stát nemůže, může, ale volila bych jiná slova a taky odůvodnění PROČ zrovna teď nemůžu. Tak asi tak…
Záleží v jaké situaci je to řečené.. Pokud jdem někde na hřiště a nebo někde spolu jdem, tak se udržím to neříc, i když mám všeho plné kecky a zrovna bábovičkovat atd. nemám náladu.. Pokud např. dítěti oznámím, že si má jít na chvilkku hrát, protože si maminka chce odpočinout a je unavená.. a dítě to nerespektuje a zlobí tak to řeknu..
Příspěvek upraven 17.06.14 v 14:58
@lyrica Zrovna dneska ráno, dcera chystala nějakou podložku z tvrdého papíru, a že na ni bude lepit na stojato stromečky a domečky a lidičky a zvířátka a tak, ale na stojato. A přišla za mnou s tím, jak to má ale udělat, aby jí to nepopadalo.
Tak jsem jí řekl: no, tak až to budeš vystřihovat, tak nech naspodu těch věcí takové ocásky, ty zohni a naspod potři lepidlem. A za ty ocásky to nalepíš. Asi jsem to řekl hlasitěji, protože na mne zakřičela: „Proč na mě křičíš“?
Tak jsem ji řekl, že takhle se s ní bavit nebudu a dokud se mi neomluví, ať za mnou s něčím nechodí.
Pak jsem ji teda vypravil do školky, omluvila se mi, ale cestou na dětské hřiště jí asi ještě vysvětlím, jak je to s tím křičením. Ale v dobrém. Vysvětlím, že pokud mne třeba něco zaujme, tak možná mluvím hlasitěji, ale ne proto, že bych chtěl někoho ukřičet.
Příspěvek upraven 17.06.14 v 14:59
@Menora píše:
To by zakladatelka musela znát dotyčnou osobně a delší dobu, aby tento její zážitek o něčem s určitostí vypovídal. Takto se opravdu soudit nedá.
Jak jsem psala výš, na hřiště jdu s dětmi s tím, že mám čas a hodlám ho věnovat jim. Pokud mě budou vyžadovat k nějaké společné činnosti, tak se jim budu věnovat a neodbudu je těmito slovy…Nejdu si na hřiště sednout na lavičku. Doma k této situaci dojít může, ale zase bych volila jiné slovní spojení, typu Počkej dodělám to a přijdu.. A tohle používám, rozhodně neříkám Neotravuj! To zní hrozně…
Snažim se to řikat mírněji (třeba teď ne prosím tě, potřebuju tohle dodělat…), ale ty zmíněný věty občas taky utečou. Ale na hřišti ne, tam chodim kvůli dítěti, ne si odpočinout, tam jsem pro ní. Spíš doma nebo třeba na nákupu, když se to hodně blbě sejde (moje blbá nálada plus hodně prudící dítě). Jsem jenom člověk, neumim kontrolovat každou hlásku, co mi vyjde z pusy ![]()
Dej mi pokoj nebo neotravuj nepouzivam. Ale celkove se toto spojeni nepouziva ani mezi dospelymi, pouziva se zde spis dej mi svatek.
S detma na hristi - nechces si hrat radsi s detmi? Spolu si muzeme hrat doma.
Doma v pritomnosti otce - bez se zeptat tatinka
V obchode - jestli vydrzis pet minut ticho dam ti korunu
(to vychovne neni urcite ale jako jedine to funguje
)
Ono ani nezáleží co se řekne, ale spíš jakým otnem.. Když řeknu potichu, neotravuj, říkám ti několikrát že mě teď neni dobře, je jiné jak zařvat přes půl domu, neotravuj!
Neotravuj jako takové taky nepoužívám spíš, nech mě chvilku být
@Jitka1976 píše:
@KriJonaDcera to pravidelně říká MĚ…a tuhle v koupelně jsem se dozvěděla, že má chudinka „hloupou matku“…co s tím? Zavřela bych jí do Babyboxu, ale tam už se nevejde…
![]()
![]()
![]()
Zatnu zuby a vydržím…nic jinýho mi nezbývá, no…
Děti se od ostatních dětí naučí všelijaké výrazy, něco i přinesou do školky. Dcera mi jednou říkala „blbečku“. Ale už jsme jí to i s manželkou vysvětlili a už to nepoužívá.
Prostě některým výrazům se chceme vyhnout a „neotravuj“ patří mezi ně, stejně, jako „blbečku“.
Je to hrubé.
Když nechci, aby tak děti mluvily se mnou, tak sám s nimi tak mluvit nesmím. Pokud něco takového dítě donese odjinud, tak mu s manželkou vysvětlíme, že někteří lidé takto mluví, ale my takto nemluvíme.
Doma (ani nikde jinde) nás tak mluvit neslyší a pak můžeme chtít po dceři, aby ani ona takto nemluvila.
Příspěvek upraven 17.06.14 v 15:08
Ne, rikam Dej mi svatek ![]()
Obcas mi rupnou nervy. Kdyz treba varim, mladsi se mi sotva drzi na teplacich a rve, pes slinta pod sporakem a slinta na ciste vytrenou podlahu, (obvykle jeste po tech jejich kemrech uklouznu), a starsi zrovna ted nutne potrebuje spravit traktor. A kdyz i pres upozorneni „vydrz chvilicku“ stale maminkuje, tak hold mi rupnou v tom navalu udalosti nervy a ja houknu „Dejte mi vsichni svatek“. Seberu se (mezitim spalim obed, ktery skonci v misce slintajiciho psa), hodim studeny obklad a jdu s usmevem resit problemy mych deti.
Neřekla jsem, používám jiná slovní spojení - například „vydrž chviličku, jenom to dopíšu/dočtu/dodělám“. Podtext je v podstatě stejný, ale nechci, aby měly moje děti dojem, že na ně nemám náladu.
@handulinda u nás zase mám používala.. Nechte mě chvilku žít ![]()