Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Kamča.dalmatinka píše:
Princezna byla moje neteřinka ale byla jak mé dítě..Víc už zde opravdu psát nebudu proto že je to citlivé téma.
Rozumím,nebudu se už ptát.I tak je to určitě veliká ztráta ![]()
musím do školky,budu ráda,když se to tu zamkne a budeme moci povídat pod svými jmény…
Poprosila sem už o založení uzavřené diskuze.Až to bude písnu
Kamčo ono je člověku mnohem lépe, když se může vypovídat a nejlepší to je virtuálně. Když to vyprávíš někomu naživo, tak jsou reakce různé.
Já teda nezažila takovou ztrátu a moc mě to mrzí ![]()
To já měla deprese z né moc dobrého ovzduší v rodině a své k tomu dodala i škola. Já to tady moc nechci rozmzávat.
Jen jsem chtěla anonymní říct, že pokud si s tím neví rady, tak opravdu nic jiného než doktor nepomůže.
Omouvám se také za svou anonymitu, ale nerada mluvím o svý problémech takhle veřejně, kor když je to ttakhle citlivé téma.
K tem bylinkam, krome medunky je dobra trezalka, myslim, ze je i lepsi na tvuj problem.
Pak muzes vyzkouset i homeopatii, ale urcite to chce konzultovat primo s homeopatem. V lekarne by ti urcite nejake obecne prodali, ale navsteva homeopata je jistejsi.
Pokud se branis lekum, na internetu urcite najdes spoustu alternativnich reseni, ktere neskodi, maximalne nepomohou, ja ale verim, ze ano. ![]()
Drzim palecky, aby bylo brzy dobre.
Pokud by te to zaujalo, tady mas seznam homeopatu:
holky a když teda píšu anonymně a pak bych psala pod svou přezdívkou můžu - nevím co to znamená uzamknutá diskuze, ale napadá mě, že je to jenom pro pár lidi co tady píšou
Uzamčená diskuze-mají na ní přístup jen ty kterým to povolíme.Píšeš tam pod nickem a nikdo kromě členu skupiny tvé příspěvky nemuže číst.
Uzamčená diskuze-mají na ní přístup jen ty kterým to povolíme.Píšeš tam pod nickem a nikdo kromě členu skupiny tvé příspěvky nemuže číst.
Ahoj, taky jsem si prošla depresemi, chodila jsem jak na individ., tak na skupinovou psychoterapii a za mě musím říct, že nijak nepomohly, ba naopak to bylo horší. Léky jsem nikdy neměla, tak špatný to nebylo. Byla jsem ve stavu, že jsem se z toho dostala sama, terapie mi stav zhoršovaly a dodnes mám husí kůži, když se řekne psycholog. Možná to nebyli ti správní, nevím. Tím nechci nikoho odrazovat od odborné pomoci, vím, že většině lidí psychiatr pomůže.
Hodně dám na homeopatii, tak pokud máš možnost konzultovat nějakého dobrého, určitě bych do toho být tebou šla.
holky děkuji za informace a baské rady, uvítám uzamčenou diskuzi
Zakladatelko,nevím,mě babské rady nepomohly,ale u mě je to holr klimakteriem.Brala jsem asi rok a půl AD a jsem i po vysazení v pohode.Moje dr. mi říkala,že nemá cenu se bránit léčení,že pak je to ještě horší a nejlepší cesta k maniodepresi. Žádný aktivyty nepomáhaly,mám vnoučata,když tu byly bylo občas fajn,ale jak byl doma klid,tak to přišlo z ničeho nic,byla jsem nervozní uštěkaná,hnusila jsem se sama sobě.Nelituju,že jsem se jen tak mezi řečí s dr. zmínila o svých stavech
holky tak si myslím, že kdoví jestli nemám panickou ataku, mě se to vždycky objeví, nic mě nebaví, život nemá smysl … a je to hned, pocení, špatně od žaludku … no hnus. No a jak se zklidním tak je to OK. tak vám nevím …
Tak já podpořím řady maminek, které mají problémy s depresí. Po porodu prvního syna, tj před 8 lety jsem začala mít vážné zdravotní problémy. Bušení srdce, závratě, pocení, stále nemocná, že jsem úzkostlivá vím už dlouho, pořád mě obvoďačka honila od čerta k ďáblu, absolvovala jsem EEg, CT mozku, vše možné a stále hubla, omdlívala a měla strach, že se nedokážu postarat o malého synka a něco se mu stane. Pak mě v tomto stavu přijela navštívit kamarádka a zhrozila se. Objednala mě k psychiatrovi a diagnoza byla na světě - endogenní deprese. Je to deprese bez příčiny, většinou je to na celý život, prostě nefungují v mozku přenosy serotoninu a noradrenalinu, třeba jako když cukrovkáři slinivka neprodukuje inzulín. Prostě nemoc, za kterou nemohu. Udivuje mě, že ani obvodní lékařka mě neposlala na psychiatrii. Nasadil mi antidepresiva-EFECTIN a za čtrnáct dní zabraly, tráva začala být zelená, nebe modré a já zjistila, jak normálně můžu žít. Zdravotní problémy přestaly a každý si všiml, že jsem se zlepšila. Antidepresiva jsem brala 6 let a pak jsem je po dohodě s psychiatrem vysadila, chtěla jsem to zkusit bez nich a plánovla jsem druhé těhotenství. Je to 3 roky, co jsem bez nich, druhý syn má 10 měsíců, těhotenství bylo v pohodě, normálně jsem kojila, ale v poslední době se zdá, že už to zase není ono. Špatně spím, jsem nervozní, hodně unavená a cítím, že měl doktor pravdu. Toto je nemoc u většiny pacientů na celý život. Začínám uvažovat, že ho zase budu muset navštívit. Hlavně, že už vím, jak si pomoci. Taky jsem o své nemoci nikomu moc nevyprávěla, v práci to neví, ví to jen rodina, ale to moc nechápou, proč bych jako měla mít psychické problémy, vždyť mám zdravé děti, hodného manžela, nic tragického se mi nestalo, těžko vysvětlovat, že je to vlastně chemie v mozku, kterou neovlivní ani dobrá nálada, ani sedění u psychologa, prostě tyto depresivní nemoci jsou u nás ještě dost tabu. Nikdy jsem neměla sebevražedné sklony, naopak, tak jsem si přála, aby mi bylo dobře a mohla se naplno věnovat synovi, to musí být hrozné trpět třeba tou maniodepresivní poruchou, či schizofrenií. Já říkám, že duševní nemoci jsou horší než fyzické, rakovina se dá vyléčit, ale toto ne.
Bohužel žádné babské recepty na to nepomůžou, pokud je stanovena diagnoza deprese, tak jedině antidepresiva, dnes jsou tak moderní (zejména antidepresivaIV. generace), bez vedlejších příznaků a můžou se i v těhotenství.
Ahojky…to se nás tu sešlo ![]()
Já jsem měla deprese jen v těhu,od té doby nic…Byl to hrozný stav,někdy jsem měla pocit,že je lepší skočit z okna nebo jít na potrat než takhle trpět
Ale zvládli jsme to všichni tři na výbornou.Manžel mi byl velkou oporou…Jsem ráda,že jsem se léčila,bez léčby by to asi dopadlo všechno jinak ![]()
Ono každý se ptá, jak se cítíme v depresi, ale mě to přijde jak kdybych byla po nějakém hodně silném mejdanu ráno a ještě snad 3× tolik více zle. Nebo nevím jak to přirovant, pro toho, kdo to nezažil. Mě už je zase líp, to jsou teda stavy
Mě se zdá že jednu chvilku jsem na tom líp, a nadruhou pokud si připustím špatné myšlenky, jsem zase v tom. Ale je to tím, že jsem v práci sama a mám čas přemýšlet
jen nevím jak pak reagovat v CARU zda je informovat ![]()
Kamča.dalmatinka píše:
Ahoj.Taky trpím deprsí ale po prožitém šoku a velké ztráty takže nevim zda je to deprese a nebo jen smutnění a vyrovnávání se s nastálou situací.
Jsou dny kdy je mi dobře a na nic nemyslím a pak dny kdy pláču a nejraději bych někam utekla.Měla sem strach sama ze sebe,ze svých myšlenek.
Neměla sem se kde svěřit proto že celá rodina je na dně a já měla pocit že já musim bejt ta od které se čeká že musí být silná.Byli chvilky kdy sem ani plakat nedokázala a cejtila že by mi to pomohlo.Uvažovala sem i o lékařské pomoci ale nechtěla sem léky a přišlo mi že tlumit bolest je jen oddalování toho smířit se se skutečností která přišla.Každý den ale cítím že je trošku líp,ale nejvíc se to vrací v noci-v noci když všichni spí.Nejdříve sem to řešila sklenkou vína po které sem usnula.Pak sem zjistila že možná zaženu depku ale rozjede se u mě alkoholismusa tak sem si našla 2 práce na doma.Pracuji dokud prostě nepadám na hubu a pak ani nemám děsivé sny proto že toho moc nenaspim.Pokud však trpíš depresí bez jakéhokoliv podtexu určitě bych za dr šla a slyšela sem že sou i léky které se s mí při těhu,ale jaké to sou to neporadim,ale držim palce.Důležité je mít se komu svěřit a kde se vyplakat.zadržovat slzy je ještě horší
Ahojky Kamčo:
Nechce se mi to opakovat, ale také mě mrzí se Ti/Vám stalo ![]()
tak to jsem na tom stejně jako ty..stejný problém, celá rodina na dně a já myslím že všechny musím podržet i když já sama jsem na to stejně! Už je to sice skoro rok, ale pořád mi to přijde jako by to bylo včera..tak strašně to bolí..
Myšlenky lítají kam nemají a občas pochybuji o tom že jsem opravdu normální.. jsou prostě situace, že jsem sama do sebe uzavřená a nikdo semnou nehne… a myslím že u mě je to čím dál tím hlubší, než že by se to nějak oddalovalo…