Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Štěpánka Kl můj manžel má mentálně retardovaneho sourozence. Inteligentně cca 4-5let. Má i dalšího sourozence dvojce, takže výchova bych řekla stejná. Povahové jsou to naprosto rozdílni lide(i co se přístupu k sourozenci týče). Prostě z nikoho neudělá lepšího člověka to, že se setkává s postiženymi. A není postižený a postižený. U nás v ulici byl taky.. Bylo mu cca 35 a býval i dost agresivní, neuvědomoval si svoji silu. Takže zlata povaha u postiženého je taky trochu zázrak, ale rozhodně ne samozřejmost.
@Russet píše:
Tohle fakt děti v 11 nechápou. Oni berou jako samozřejmost, že se někdo o ně stará. Protože jsou na to zvyklé. Vděk pocítí možná v době, kdy sami budou rodiči a ocení, že se na ně otec a zbytek rodiny nevyprdnul.
Presne tak, 11lety dite nema na vyber, nepostara se o sebe samo, tak jak muze citit vdek
to jsou zas blaboly tady ![]()
Děkuji všem za reakce, jen bych chtěl říct, že vděk rozhodně nečekám a ani nechci, aby to tak děti vnímaly. To, že přišly na svět není jejich vina, to my byli mladí a blbí, co si nedali pozor. Nicméně nelituju toho, jsem rád, že je mám i když to nebylo úplně snadné. Jediný co bych chtěl, aby si z toho vzali je to, že nebudou tak rychlé jak já a před pořízením dětí si něco užijí a zabezpečí se. To jim často připomínám, aby byly zodpovědnější než já. Jedním dechem ale dodávám, že já toho, že se narodily tak brzy nelituju a jsou pro mě vším. Myslel jsem si ale, že nyní už jsou ve věku, kdy dokáží pochopit, že jsem taky jen chlap a potřebuji vedle sebe ženu. Zejména dcera se ale od té doby chová spíše jako zhrzená žárlivá manželka a ne jako dcera, což celkem nechápu. Jinak vztah s mojí nynější přítelkyní je můj úplně první vážný vztah. Nepočítám samozřejmě krátkodobou známost s jejich matkou. Nikdy jsem jim žádnou tetu domu nepřivedl. Dneska to vidím jako chybu, zvykly si, že jsme tři zřejmě a mou přítelkyni jako vetřelce na kterém nenechají nit suchou.
@Tomáš916 píše:
Děkuji všem za reakce, jen bych chtěl říct, že vděk rozhodně nečekám a ani nechci, aby to tak děti vnímaly. To, že přišly na svět není jejich vina, to my byli mladí a blbí, co si nedali pozor. Nicméně nelituju toho, jsem rád, že je mám i když to nebylo úplně snadné. Jediný co bych chtěl, aby si z toho vzali je to, že nebudou tak rychlé jak já a před pořízením dětí si něco užijí a zabezpečí se. To jim často připomínám, aby byly zodpovědnější než já. Jedním dechem ale dodávám, že já toho, že se narodily tak brzy nelituju a jsou pro mě vším. Myslel jsem si ale, že nyní už jsou ve věku, kdy dokáží pochopit, že jsem taky jen chlap a potřebuji vedle sebe ženu. Zejména dcera se ale od té doby chová spíše jako zhrzená žárlivá manželka a ne jako dcera, což celkem nechápu. Jinak vztah s mojí nynější přítelkyní je můj úplně první vážný vztah. Nepočítám samozřejmě krátkodobou známost s jejich matkou. Nikdy jsem jim žádnou tetu domu nepřivedl. Dneska to vidím jako chybu, zvykly si, že jsme tři zřejmě a mou přítelkyni jako vetřelce na kterém nenechají nit suchou.
Nenakládala bych na ně v 11 to, že se mají zabezpečit než počnou. V tomhle věku mají mít na starosti jen školu. Dobře se učit, aby našli uplatnění a dělali to, co je bude bavit. Ano, zvykly si tě mít jen pro sebe. Bude to trvat, než ji přijmou. I pro vás to bude zkouška vztahu.
Tak já toto téma vedu zejména s dcerou, jelikož se jí pomalu, ale jistě začínají líbit kluci, stává se z ní slečna. Proto jsem si myslel, že přítomnost ženy ocení. Jde do puberty a myslím si, že ženské věci se jí budou jednou lépe probírat s mou partnerkou, která k nim přistupovala a snaží se dále přistupovat jako starší kamarádka, než s tátou. Bohužel to zatím tak není. A to se opravdu snažím aby se toho u nás změnilo co nejméně, partnerka to chápe a bere na děti ohledy, ale občas je to už hodně těžké, jelikož dělají hrozné naschvály a vadí jim úplně všechno. Vždy si něco najdou.
@Tomáš916 píše:
Tak já toto téma vedu zejména s dcerou, jelikož se jí pomalu, ale jistě začínají líbit kluci, stává se z ní slečna. Proto jsem si myslel, že přítomnost ženy ocení. Jde do puberty a myslím si, že ženské věci se jí budou jednou lépe probírat s mou partnerkou, která k nim přistupovala a snaží se dále přistupovat jako starší kamarádka, než s tátou. Bohužel to zatím tak není. A to se opravdu snažím aby se toho u nás změnilo co nejméně, partnerka to chápe a bere na děti ohledy, ale občas je to už hodně těžké, jelikož dělají hrozné naschvály a vadí jim úplně všechno. Vždy si něco najdou.
Je dobre, ze to s ni probiras. To neni na skodu. Je sprajcla. Zkus tu psychologickou poradnu. klidne nejdriv jen pro sebe.
@jita22 píše:
Coze? Ze by mely byt vdecne, ze je otec nedal do detskeho domova, jo?
no v jeho věku? Kdyby se nepostarala babička, jak jinak by tomohlo dopadnout, když byl teprve na střední.
@Tomáš916 Jsi podle toho, jak to píšeš, dobrý chlap a dobrý táta a máš můj respekt za to, jak to zvládáš. My holčičky, které máme své tatínky a je to náš jediný svět, fakt dost často těžko přijímáme, když do něho přijde nějaká jiná žena, asi to tak má i ta tvá malá, protože ty jsi byl doteď její jediný svět. A kdybys jim vodil domů tety i dřív, tak by to vůbec nemuselo být lepší, naopak by ji klidně mohla dcera pro změnu brát jen jako jednu z mnoha, která zase odejde
. Toto nemá smysl řešit. Spíš bych opravdu zašla na konzultaci k psychologovi, který si může promluvit s dětmi a kterému mohou svěřit i to, co neřeknou tobě, a s tím pak pracovat dál. Jsi velmi mladý, máš život před sebou, nemá smysl, abys ho strávil sám bez partnerky, ale bude to ještě náročné, hlavně jak bude postupovat puberta. Já ti moc držím pěsti.
@Venetia píše:
no v jeho věku? Kdyby se nepostarala babička, jak jinak by tomohlo dopadnout, když byl teprve na střední.
No, ten fakt nikdo nerozporuje. tady se řeší ten vděk dítěte.
@Tomáš916 Podle me furt resis pritelkyni, ale ono vetsi problem mohou mit deti s jejim ditetem, tady mohou mit pocit, ze je ohrozuje to dítě vic. To, ze prudi ji nemusi znamenat, ze problem je v ni.
@Tomáš916 píše:
Děkuji všem za reakce, jen bych chtěl říct, že vděk rozhodně nečekám a ani nechci, aby to tak děti vnímaly. To, že přišly na svět není jejich vina, to my byli mladí a blbí, co si nedali pozor. Nicméně nelituju toho, jsem rád, že je mám i když to nebylo úplně snadné. Jediný co bych chtěl, aby si z toho vzali je to, že nebudou tak rychlé jak já a před pořízením dětí si něco užijí a zabezpečí se. To jim často připomínám, aby byly zodpovědnější než já. Jedním dechem ale dodávám, že já toho, že se narodily tak brzy nelituju a jsou pro mě vším. Myslel jsem si ale, že nyní už jsou ve věku, kdy dokáží pochopit, že jsem taky jen chlap a potřebuji vedle sebe ženu. Zejména dcera se ale od té doby chová spíše jako zhrzená žárlivá manželka a ne jako dcera, což celkem nechápu. Jinak vztah s mojí nynější přítelkyní je můj úplně první vážný vztah. Nepočítám samozřejmě krátkodobou známost s jejich matkou. Nikdy jsem jim žádnou tetu domu nepřivedl. Dneska to vidím jako chybu, zvykly si, že jsme tři zřejmě a mou přítelkyni jako vetřelce na kterém nenechají nit suchou.
Ty sam ses v urcitem jiz dospelem veku zachoval jako nezodpovedne dite a na blind sis poridil deti aniz bys mel vubec tuseni s kym a pripravil si je defakto o matku, ano i tam je tvuj dil vinny. Nechtej tedy po 11letych detech zazraky a prober to s odborniky, jsi jediny koho maji. Uz tak je pro ne tezke zit bez matky a budou si to nest celym zivotem, ze je matka nechtela. Premyslej
a necekej od malych deti mysleni dospelych, kdyz ty sam si toho v urcitych situacich nebyl schopen.
@Tomáš916 píše:
Tak já toto téma vedu zejména s dcerou, jelikož se jí pomalu, ale jistě začínají líbit kluci, stává se z ní slečna. Proto jsem si myslel, že přítomnost ženy ocení. Jde do puberty a myslím si, že ženské věci se jí budou jednou lépe probírat s mou partnerkou, která k nim přistupovala a snaží se dále přistupovat jako starší kamarádka, než s tátou. Bohužel to zatím tak není. A to se opravdu snažím aby se toho u nás změnilo co nejméně, partnerka to chápe a bere na děti ohledy, ale občas je to už hodně těžké, jelikož dělají hrozné naschvály a vadí jim úplně všechno. Vždy si něco najdou.
Takhle 11lete deti opravdu nepremysli…
Nevím zda to je synem mé přítelkyně, je to možné, ale nic tomu nenasvědčuje. Naopak si v něm našly malého spojence, kterého navádí proti své mámě. Ona má nějaká pravidla jak vychovává své dítě, je to její věc. Já své děti vychovávám trošku jinak, to ale děti nerespektují a malého navádí proti pravidlům jeho maminky. Například dost hlídá, co malý sní, já tohle až tak neřešil a ve třech letech jedly vše. A i toho a je toho mnohem více děti zneužívají. Přitom jich se to netýká, oni dále mohou jíst to na co jsou zvyklé. Jenže malému vykládají jak je máma hnusná, že mu nechce dát párek nebo salám. Nebo jak je zlá, že musí chodit spát v osm a oni nemusely. Samozřejmě, že v jeho věku také tak chodily, ale tomu oni nevěří a tlučou mu do hlavy, že jeho máma je ta nejhorší na světě a já jsem nejlepší. Výsledek toho je, že se nám šprajcuje i syn přítelkyně a je to dost náročné. Jinak se děti mají rády, hrají si spolu, dcera se o malého i dobrovolně a dobře na svůj věk dokáže postarat, jenže do jaké míry je to z dobré vůle a do jaké kalkul nedokážu říct.
@Tomáš916 píše:
Nevím zda to je synem mé přítelkyně, je to možné, ale nic tomu nenasvědčuje. Naopak si v něm našly malého spojence, kterého navádí proti své mámě. Ona má nějaká pravidla jak vychovává své dítě, je to její věc. Já své děti vychovávám trošku jinak, to ale děti nerespektují a malého navádí proti pravidlům jeho maminky. Například dost hlídá, co malý sní, já tohle až tak neřešil a ve třech letech jedly vše. A i toho a je toho mnohem více děti zneužívají. Přitom jich se to netýká, oni dále mohou jíst to na co jsou zvyklé. Jenže malému vykládají jak je máma hnusná, že mu nechce dát párek nebo salám. Nebo jak je zlá, že musí chodit spát v osm a oni nemusely. Samozřejmě, že v jeho věku také tak chodily, ale tomu oni nevěří a tlučou mu do hlavy, že jeho máma je ta nejhorší na světě a já jsem nejlepší. Výsledek toho je, že se nám šprajcuje i syn přítelkyně a je to dost náročné. Jinak se děti mají rády, hrají si spolu, dcera se o malého i dobrovolně a dobře na svůj věk dokáže postarat, jenže do jaké míry je to z dobré vůle a do jaké kalkul nedokážu říct.
A jak dlouho spolu bydlíte?
Trochu mimo tema.