Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
S tou školou je blbý, že je vezu, starší dítě se snaží a trpí tím, že dostane vynadano. Takže vždy čeká na mladší. Mladší ji málo, takže musí aspoň něco sníst.
Tak může starší mladší popohnat, když nechce přijít pozdě. To dělá náš syn, když se triletak sekne a prvňák se boji, že přijdeme pozdě, tak ho popohani a pomůže mu třeba s oblikanim. Snídat taky moc nesnídá, tak dám větší svačinu, aby se najedl ve škole, nebo teda vzbudím dřív, ať má na to jídlo víc času. Co se týče těch zubů, jsou elektrické kartáčky s takovou aplikaci do telefonu, to by je třeba nenavnadilo k čištění? Sice je to takový ústupek, ale zas tady jde o zdraví no.
U nas pomáhá neopakovat, ale konat. A taky nechat trochu té zodpovednosti. Teď je večeře, kdo ji nesni, jde spát hlady. Teď s jedou čistit zuby, kdo to neudělá, udělám mu to já a dám si záležet, aby to nebylo příjemné, příště si to rozmysli a udělá to sám. Teď se jde oblikatx protože v tolik a tolik se odchází. Kdo to nestihne, jde v pyžamu. Do školky syn několikrát v pyžamu odešel, sám a rychle se prevlekl v šatně. Stejně tak šel ven v zimě bez bot, bez čepice… brzo mu došlo, že si to fakt obléct musí a příště už to vždy bylo bez scény. Dcera ted odmítá vyzouvat boty, tak se holt nehne z předsíně, dokud se nevyzuje. Byly doby, kdy tam hodinu ležela a jecela, teď už je to oheň lepší, její jen pár minut někdy jen trucuje, za chvíli to snad bude úplně ok. Ale ona na ani 3 roky. Nedovedu si představit, že mi takový scény budou dělat děcka i ve škole… neopakuj jim všechno stokrát, ale dvakrát a dost. A buď to udělají nebo přijde trest. Nejí, jsou hlady. Neoblikaji se, jdou v pyžamu. Nedělají úkoly, dostanou pětku a za tu určitě je taky nějaký trest… věř, že jak je jednou pošleš do školy v pyžamu, příště si ty scény u oblékání dobře rozmyslí…
@Anonymní píše:
S tou školou je blbý, že je vezu, starší dítě se snaží a trpí tím, že dostane vynadano. Takže vždy čeká na mladší. Mladší ji málo, takže musí aspoň něco sníst.
A bez tebe se jako do školy nedostane? To je budeš vozit až do devítky?
Prostě pokud nebude připraveno, odjíždím. Do školy ať se dostane, jak chce. A já bych opravdu jen nevyhrozovala.
Mladší ji malo? Jeho problém. Jídlo si může vzít do ruky a dojíst ve skole.
Děláš si to zbytečně složité, protože za ně přebírala zodpovědnost tam, kde už ji mají mít děti.
Moje děti třeba už povětšinou nesnidaji, protože to taky byly zdržovacky. Jejich problém.
Učitel e bych neměla problém vysvětlit (pokud se nejedná o čerstvého prvňáky), že úkol a následný postih za případné nedoneseni je problém dítěte, ne můj. Klidně připomenu, ale třeba nad tretakem fakt jako dráb stát nebudu a pokud mi řekne, že úkol nemá, tak tedy nemá. Jestli kecá a nedonese, to ať už si řeší s učitelkou.
Jak já ti rozumím. Mám dvojčata v první třídě a rána jsou někdy šílená. Jezdí do školy autobusem a je jim úplně jedno, ze jim může ujet.Ale ty bezne činnosti máme zmaknute. Večeře ve stejnou, kdo neji, jde spát o hladu, čištění zubů, funguje to, jak psaly holky.Rev a vztekani ignorovat, vím, že je to těžké, mám to dvakrat ![]()
@Anonymní píše:
Vyhrožovala jsem, že bude mít kazy. Vždy to pak obreci. Řešila jsem to se zubařem. Domluvil mi dost rázně. A doma? Dítě mi řeklo, že žádné kazy nemá a zubař nemá svaly, takže má smůlu. Nemůžu ho půl roku nechat, že si nebude čistit zuby.
Na zubech bych trvala. Taky trvám, taky mi to jedno dítě bojkotuje, tam dělám policajta. A jo, taky mě to neba, taky je to s řevem, ale zrovna tuhle jednu důležitou věc přežiju, když odignoruju bordel v pokoji, nepřipravenou tašku, úkoly, že není nasnídané nebo že si vzalo totálně neladící kombinaci oblečení…
Nicméně nemám problém mu třeba na půl roku zabavit kapesné, pokud budu muset zase platit nějaký zubařský výkon. ![]()
Z toho všeho co popisuješ mi jediné přijde za hranou ty hysteráky ohledně zubů.. Vážně mluvíš o školních dětech?
Tam bych dohlédla, že prostě čistí a tečka, jinak bych také přenesla co nejvíc zodpovědnosti na ně. Škola a úkoly jsou čistě jejich povinnost, párkrát dostanou poznámku a je to mnohem lepší, než tisíckrát na ně řvát, že si mají připravit pomůcky. Totéž nějaké oblékání, česání atd. Zkrátka pevný denní režim a pokud v danou dobu nebude hotové to, co má být hotové, tak se pokračuje bez toho.
Taky musím svým školákům pořád něco připomínat, „probouzet“ je ze stavu jsem mimo atd., ale zas takový extrém to není… ![]()
@Svistice píše:
A bez tebe se jako do školy nedostane? To je budeš vozit až do devítky?
Prostě pokud nebude připraveno, odjíždím. Do školy ať se dostane, jak chce. A já bych opravdu jen nevyhrozovala.
Mladší ji malo? Jeho problém. Jídlo si může vzít do ruky a dojíst ve skole.
Děláš si to zbytečně složité, protože za ně přebírala zodpovědnost tam, kde už ji mají mít děti.
Moje děti třeba už povětšinou nesnidaji, protože to taky byly zdržovacky. Jejich problém.Učitel e bych neměla problém vysvětlit (pokud se nejedná o čerstvého prvňáky), že úkol a následný postih za případné nedoneseni je problém dítěte, ne můj. Klidně připomenu, ale třeba nad tretakem fakt jako dráb stát nebudu a pokud mi řekne, že úkol nemá, tak tedy nemá. Jestli kecá a nedonese, to ať už si řeší s učitelkou.
No, může jít pěšky. To je tak hodina cesty. Na autobus nechodí, protože v tu dobu jedu autem. Mám ho poslat o půl hodiny dřív na autobus, když pak povezu starší dítě autem? Má to kus na zastávku. Od 6. tridy je vozit nebudu.
Celkově ji málo. Je to malé hubené dítě. To spíš potřebuji, aby se naobedovalo, navecerelo, snídaně tak nehrotim, pokud spechame do školy. Musí vydržet kdyžtak do svačiny.
Neřeknou, že úkol nemají, spíš nejsou schopni si ho udělat. Starší potřebuje vždy pomoct. A s prvnakem je samozřejmě musím dělat taky. Ale to mají úkolů málo. Spíš je problém každý den číst. Přitom čte dobře. Moje děti jsou takové, že miluji být venku, běhat, skákat a jak je hezky, tak škola už je to poslední.
Ten mladší mi přijde, že se nedokáže soustředit. Přitom včera psal, protože si chtěl něco napsat. Ale kdyby to byl úkol, tak ![]()
@Anonymní píše:
No, může jít pěšky. To je tak hodina cesty. Na autobus nechodí, protože v tu dobu jedu autem. Mám ho poslat o půl hodiny dřív na autobus, když pak povezu starší dítě autem? Má to kus na zastávku. Od 6. tridy je vozit nebudu.
Celkově ji málo. Je to malé hubené dítě. To spíš potřebuji, aby se naobedovalo, navecerelo, snídaně tak nehrotim, pokud spechame do školy. Musí vydržet kdyžtak do svačiny.
Neřeknou, že úkol nemají, spíš nejsou schopni si ho udělat. Starší potřebuje vždy pomoct. A s prvnakem je samozřejmě musím dělat taky. Ale to mají úkolů málo. Spíš je problém každý den číst. Přitom čte dobře. Moje děti jsou takové, že miluji být venku, běhat, skákat a jak je hezky, tak škola už je to poslední.Ten mladší mi přijde, že se nedokáže soustředit. Přitom včera psal, protože si chtěl něco napsat. Ale kdyby to byl úkol, tak
Pokud je starší ve stresu, že nestihá školu, tak mu nemusí vadit jít na ten autobus, ať už tam pak jedeš nebo ne. Syn taky občas jde radši sám na bus, než čekat na mě s mladším dítětem ![]()
@Anonymní píše:
No, může jít pěšky. To je tak hodina cesty. Na autobus nechodí, protože v tu dobu jedu autem. Mám ho poslat o půl hodiny dřív na autobus, když pak povezu starší dítě autem? Má to kus na zastávku. Od 6. tridy je vozit nebudu.
Celkově ji málo. Je to malé hubené dítě. To spíš potřebuji, aby se naobedovalo, navecerelo, snídaně tak nehrotim, pokud spechame do školy. Musí vydržet kdyžtak do svačiny.
Neřeknou, že úkol nemají, spíš nejsou schopni si ho udělat. Starší potřebuje vždy pomoct. A s prvnakem je samozřejmě musím dělat taky. Ale to mají úkolů málo. Spíš je problém každý den číst. Přitom čte dobře. Moje děti jsou takové, že miluji být venku, běhat, skákat a jak je hezky, tak škola už je to poslední.Ten mladší mi přijde, že se nedokáže soustředit. Přitom včera psal, protože si chtěl něco napsat. Ale kdyby to byl úkol, tak
Děláš to sama sobě zbytečně komplikované.
Řekla bych dítěti, že bude v tolik a tolik hodin připravené u dveří k odjezdu do školy. Pět minut před daným limitem dítě upozornit nebo třeba nastavit budík, aby vědělo, že už je teda fakt čas vzít si bundu a boty. Pokud ne, odjíždím bez něj, ať si jde třeba tu hodinu pěšky. Jeho problém. Má na výběr. Buď bude spolupracovat a pojede autem, nebo půjde pěšky a bude mít pozdní příchod ( a já jsem matka sfiňa, takže bych se ještě domluvila s učitelkou ať dá dítěti ten pozdní příchod hezky sežrat).
Když dítě čte dobřě, tak s ním nečti. Já už s prvňačkou asi dva měsíce nečtu ze slabikáře, protože ji to nebaví (takže taky scény), čte dobře a čte si sama nahlas večer nějakou svoji knížku. ![]()
Ven případně až budou úkoly hotové. A připomenout jim, že je jen na nich, jestli si je udělají teď behěm 10 minut bez keců, nebo budou hodinu scénovat. Zaleží jen na nich, jak rychle se dostanou ven.
I když třeba u staršího tohle moc nefunguje, on má prostě v krvi nechávat věci na poslední chvíli, takže úkol vysmrkne za 5 minut třeba večer těsně před tím, než jde do postele. Neřeším, úkol udělá, kdy je na něm (a nebo neudělá, ale pak ať si to řeší s paní učitelkou sám).
Add jídlo, hlady asi nezemře, takže to bych fakt nehrotila. Ono možná když přestaneš kontrolovat každé sousto, tak z jídla přestane být zbraň, jak matku vysírat. ![]()
@unuděná píše:
Z toho všeho co popisuješ mi jediné přijde za hranou ty hysteráky ohledně zubů.. Vážně mluvíš o školních dětech?Tam bych dohlédla, že prostě čistí a tečka, jinak bych také přenesla co nejvíc zodpovědnosti na ně. Škola a úkoly jsou čistě jejich povinnost, párkrát dostanou poznámku a je to mnohem lepší, než tisíckrát na ně řvát, že si mají připravit pomůcky. Totéž nějaké oblékání, česání atd. Zkrátka pevný denní režim a pokud v danou dobu nebude hotové to, co má být hotové, tak se pokračuje bez toho.
Taky musím svým školákům pořád něco připomínat, „probouzet“ je ze stavu jsem mimo atd., ale zas takový extrém to není…
Ano, dělá mi to školní dítě. Starší dítě zase bojkotuje něco jiného. A mně každý večer nervy pracují a já už nemůžu. Přitom čistíme odmalička, docistovala jsem, ale to už nesnese a pusu neotevře. To začne řvát ještě víc. A je to fakt zoufalství, není to klasické vztekani.
@Anonymní píše:
Ano, dělá mi to školní dítě. Starší dítě zase bojkotuje něco jiného. A mně každý večer nervy pracují a já už nemůžu. Přitom čistíme odmalička, docistovala jsem, ale to už nesnese a pusu neotevře. To začne řvát ještě víc. A je to fakt zoufalství, není to klasické vztekani.
A co všechno jsi zkoušela? Naše děti taky měly období, kdy je to hrozně prudilo až skoro do řevu. Ale různě jsme hledali nové a nové způsoby, jak to ulehčit (aplikace na mobil, koukat u toho na pohádky, zpívat písničku, vyprávět zoubkový příběh, nový kartáček, co si sami vyberou, nová pasta, úplatky, připomínání, jak posledně vrtání nebylo příjemné, ukázání, jak mohou vypadat zkažené zuby atd.).
@Svistice píše:
Děláš to sama sobě zbytečně komplikované.Řekla bych dítěti, že bude v tolik a tolik hodin připravené u dveří k odjezdu do školy. Pět minut před daným limitem dítě upozornit nebo třeba nastavit budík, aby vědělo, že už je teda fakt čas vzít si bundu a boty. Pokud ne, odjíždím bez něj, ať si jde třeba tu hodinu pěšky. Jeho problém. Má na výběr. Buď bude spolupracovat a pojede autem, nebo půjde pěšky a bude mít pozdní příchod ( a já jsem matka sfiňa, takže bych se ještě domluvila s učitelkou ať dá dítěti ten pozdní příchod hezky sežrat).
Když dítě čte dobřě, tak s ním nečti. Já už s prvňačkou asi dva měsíce nečtu ze slabikáře, protože ji to nebaví (takže taky scény), čte dobře a čte si sama nahlas večer nějakou svoji knížku.
Ven případně až budou úkoly hotové. A připomenout jim, že je jen na nich, jestli si je udělají teď behěm 10 minut bez keců, nebo budou hodinu scénovat. Zaleží jen na nich, jak rychle se dostanou ven.
Add jídlo, hlady asi nezemře, takže to bych fakt nehrotila. Ono možná když přestaneš kontrolovat každé sousto, tak z jídla přestane být zbraň, jak matku vysírat.
I když třeba u staršího tohle moc nefunguje, on má prostě v krvi nechávat věci na poslední chvíli, takže úkol vysmrkne za 5 minut třeba večer těsně před tím, než jde do postele. Neřeším, úkol udělá, kdy je na něm (a nebo neudělá, ale pak ať si to řeší s paní učitelkou sám).
To bych si ale v konečném důsledku možná úplně nepomohla. Jsem ráda, že teď nemusím denně poslouchat, že nechce do školy. Pokud udělá zle učitelka, tak se to zhorsi.
Necteme ze slabikáře, může číst z čehokoliv a stačí mi kousek. Ale nechce. Přitom když chce, tak mu to jde.
Moje děti po přijetí domu vůbec domu nejdou, rovnou zůstávají venku - vesnice, zahrada. Nebo se stihnou převléknout tak rychle, že nestihnu odnést věci z auta a dojít si na záchod. Když se chce, tak to jde.
@Anonymní píše:
To bych si ale v konečném důsledku možná úplně nepomohla. Jsem ráda, že teď nemusím denně poslouchat, že nechce do školy. Pokud udělá zle učitelka, tak se to zhorsi.
Necteme ze slabikáře, může číst z čehokoliv a stačí mi kousek. Ale nechce. Přitom když chce, tak mu to jde.Moje děti po přijetí domu vůbec domu nejdou, rovnou zůstávají venku - vesnice, zahrada. Nebo se stihnou převléknout tak rychle, že nestihnu odnést věci z auta a dojít si na záchod. Když se chce, tak to jde.
Poslouchej, ale víš, že jim to můžeš zakázat?
Pokud je večer s povinnostmi problém, prostě jim dej befelem, že ven půjdou až bude vše hotové. Znáš pořekadlo nejdřív práce, potom legrace? ![]()
@unuděná píše:
A co všechno jsi zkoušela? Naše děti taky měly období, kdy je to hrozně prudilo až skoro do řevu. Ale různě jsme hledali nové a nové způsoby, jak to ulehčit (aplikace na mobil, koukat u toho na pohádky, zpívat písničku, vyprávět zoubkový příběh, nový kartáček, co si sami vyberou, nová pasta, úplatky, připomínání, jak posledně vrtání nebylo příjemné, ukázání, jak mohou vypadat zkažené zuby atd.).
Elektrický kartáček, nový kartáček, novou pastu, bez pasty, vyprávění (to zabralo jednou a musela jsem konkrétně vyprávět, co chce a neustále připomínky, takže se to prodloužilo, než jsem to vyčistila - čistila jsem zrovna výjimečně ja), zpívat nesmim, aplikace nechci. Zkouším po dobrém, po zlem. Vyhrožovat úplně vrtáním, jak to bolí, nechci, to se otočí proti mně a skončíme se scénou, že tam nepůjde nebo tam neotevře pusu. Úplatky nechci. Ukážu ty zkažené zuby na obrázku, ať ví. Jenže tim jsem vyhrožovala a zubař ted žádný kaz nenašel, takže mi to nezapomene připomenout. Můžu zkusit, že ho pár dní nechám a pak se podívat a říct, že se tam tvoří kaz a ještě to můžeme zachránit. Ale jelikož se jim dost zuby kazí, i přes čištění, tak se bojim.
S tou školou je blbý, že je vezu, starší dítě se snaží a trpí tím, že dostane vynadano. Takže vždy čeká na mladší. Mladší ji málo, takže musí aspoň něco sníst.