Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Cuddy píše:
@unuděná nechtela jsem to psat, nase deti by videly toco uz u zubu. Jako abych delala nejaka divadla, aby si vycistily zuby? Cim driv nektere veci prijmou jako vlastni, tim lepe pro celou rodinu.
No ten náš „specialista“ u zubů (nechápu proč) prostě fungoval jen na použití fyzické síly. Nenechá si to vysvětlit a nenechá. Už osm let. ![]()
Smiřuju se s tím, že jestli nezmení on sám přístup, tak prostě jednou bude bez zubů.
V tomhle je prostě marnej. Druhé dítě naprosto v pohodě, na zuby vcelku pečlivé od batolete. ![]()
Ale jestli má zakladatelka problém přinutit prvňáka být doma, když řekne, že ven se nejde, tak máte doma sakra problém. A asi bych zvážila celkovou rodinnou terapii.
Příspěvek upraven 18.05.22 v 10:03
@Tamtama píše:
A když by to stejně udělaly znovu a znovu a znovu? Čtvrťák měl taky takové období, že ze školy třeba vůbec nepřišel domů a já ho do večera musela nahanet po vsi. Když jsem to přestala řešit, tak se to zlepšilo.
Teda ja nevericne koukam, nahanet ctvrtaka po vsi. No to se mam jeste na co tesit.
Uáá, taková drezura… Asi blbá rada, ale u nás funguje nechat prostě děti žít, vegetovat, blbnout. Neprudit je celý společný čas s rozkazy, příkazy a autoritou. Prostě je nechávám existovat, oznámím, že je čas na to a to, také ráno chvátáme a vozím obě do školy. Ne, nenechám je jít pěšky 4 km po silnici, takže prostě občas přijedu pozdě do práce, ale za to nemohou jen děťátka, spíš doprava. Zahudruju, zanadávám, řeknu o následcích, které kde musím hasit tím, že se zase zpozdily. Tresty neaplikuju. A paradoxně bych řekla, že se děti velmi zklidnily s tímto přístupem.
@unuděná píše:
Tak pokud vím, tvůj syn má nějakou diagnózu, že? Zdravé dítě by se nenechalo opakovaně nahánět s vařečkou za řevu domů, ostatně školák už by se většinou i styděl, že po něm máma jde a nějaký kamarád to uvidíA hlavně - školáci už většinou vědí, co si mohou k rodičům dovolit a co ne. U nás se děti ptají, zda mohou ven, zda si mohou vzít sladkost atd.
Jo tak to u nás také: můžu si vzít sušenku, ano můžu, děkuji. A je vyřízeno. ![]()
@Cuddy píše:
Teda ja nevericne koukam, nahanet ctvrtaka po vsi. No to se mam jeste na co tesit.
Tak Tamata má starší dítě prostě specifické a rozhodně ne neurotypově standartní.
Se mnou tudle po telefonu diskutovala šestiletá, že z toho hřiště teď prostě neodejde, že tam chce ještě půl hoďky být. Tak jsem jí řekla, že v tom případě ať si to tam teda užije, protože je to na dlouho naposledy, co šla takhle sama z holkama na hřiště. A jelikož ví, že jsme schopná a vemi ochotná své sliby dodržovat, tak okamžitě bez dalších keců mastila domů.
Zase vím, že není ještě schopná si ohlídat sama čas, takže máme domluvu, že ji zavoláme, že už má jít domu.
@dedrichov píše:
Jo tak to u nás také: můžu si vzít sušenku, ano můžu, děkuji. A je vyřízeno.
Mimochodem považuju za úspěch, že momentálně v 80 % případů přijde čtvrťák ze školy domů, prevlekne se a napíše úkol. Ovšem večery jsou u nás stále peklo. Prvňák je celkem v pohodě, na něj stačí hejknout a funguje. Ovšem čtvrťák (adhd) je jiný kafe. Dvě hodiny ho nahanim do koupelny, abych ho osprchovala (sám se nemyje, jen pustí vodu, vytopi koupelnu, nepoužije gel, případně stojí hodinu ve sprše a nechává si téct vodu na nohy), pak ho dvě hodiny vyhanim z obýváku, nakonec přijde v 11 večer, že má ještě hlad. S jídlem je to u něj špatné, nesnida, svačiny mi nosí zpátky domů, na oběd pro jistotu ani nechodí, odpoledne si dá občas jogurt, večer nejvýš jeden rohlík.
Za poslední dva měsíce má dole 2 kg, takže asi zase budeme muset vyměnit léky. Což je škoda, protože s těmi současnými se krásně soustředí až do odpoledne.
@Anonymní píše:
Přijde mi, že neplatí nic. Je pravda, že u něčeho jsem vyměkla, ale nebylo to mockrát.
No a o tatinkovi se nezminujes, maji nejakeho co s vami bydli?
Dcera videla v TV nahodou dokument o anestezii se lvem, kteremu trhaly zuby. Nahoda tehdy. Pak jsem ji prave pripominala toho lva a pomohlo to. U nas to trvalo max 3 dny, ted uz si ty zuby cisti bez problemu v 7 letech. Taky me napadla nejaka diagnoza anebo nemeli zadny rezim poradne doted?
@Svistice mam casto pocit, ze si o me me 5,5 lete dite velmi casto mysli, ze jsem nemozna matka co mu otravuje zivot a vubec nerozumi jeho megaproblemum. Priznam se, jsem trochu zaskocena, ze tak brzy, ale ok. Take si pripadam v posledni dobe jak drab, casto me to mrzi, enchci byt na deti tak protivna, ale zase nejake fungovani ocekavam a hlavne potrebuji. Neumim si predstavit rano nahanet deti, abych mohla odjet do prace. Vecer je nahanet nejak nestandardne do postele. Zakladatelka musi mit svatozar.
@Anonymní píše:
No jasně, že to vím, ale teď neposlouchají vůbec. Neposlechnou me a ven půjdou. Hrozný. Zase se zlepšil mladší v tom, že neposloucham denně, že nechce do školy. A ještě v dalších věcech. Starší si ty úkoly chce dělat, ale až na poslední chvíli. A to je taky špatně. Únava…
Jako jak pujdou, maji z Tebe srandu. Normalne zaved, ze prijdete domu, nejdriv ukoly a pak az zahrada. Jake ze to nejde. Mas strach ze malo ji, ze budou mit zkazene zuby, ze vseho strach. Nic nejde. Oni to vyciti a vi. Bud prisnejsi a trvej na svem. Neexistuje u nas, ze bych rekla, ze budou doma a oni pujdou ven a bez trestu. U nas plati na starsi momentalne zabaveni penez z pokladnicky. Je drza, zabavim 50 centu a podobne. Tohle u nas zabira ted poradne. Jindy zabere neco jineho, meni se to u nas.
@Cuddy Mám stejné pocity, jako ty. Taky si občas přijdu jak zlej policajt, co po nich pořád něco chce a mrzí mě to, taky bych radši byla ta hodná, co vše povolí a je s ní sranda. Jenže u nás platí podej prst, sežerou celou ruku, takže vím, že nemůžu
Například kdysi jsem zcela výjimečně povolila synovi vykašlat se na sprchu po tréninku (souhra okolností: časový pres a výpadek dodávky teplé vody) a měla jsem to na talíři ještě dva měsíce, že proč teď se teda sprchovat musí, když minule to nevadilo
Ale zase je fakt, že když ty věci mají zautomatizované a nediskutujeme o tom, tak pak toho času na zábavu zbývá víc.
@Anonymní píše:
Taky točo bylo a kolikrat, vlastně je dost často. A trpime všichni. Mám pocit, ze nakonec nejvíc já, ale není to tak. Vzdát to nechci. Ale mám teď pocit, že všechny děti jsou hodnější, poslušnější… Všichni rodiče jsou lepší než já.
A výsledek? trvala jsi na svém a ven nešli a úkoly si udělali? nebo jsi povolila a mají tě na háku?
Promiň, ale zdá se, že by jsi sice chtěla vychovávat, ale nevychováváš a všechny rady a nápady NEJDOU protože…dost jsi to podcenila a zaspala, teď už to bez důrazu nepůjde.
jasně, výmluvy že všichni jsou lepší, jsou jen berličkou, aby jsi vlastně nic nemusela, protože vlastně nejde, protože jsi stejně nejhorší
chceš to vůbec opravdu reálně změnit?? ![]()
@dedrichov píše:
Uáá, taková drezura… Asi blbá rada, ale u nás funguje nechat prostě děti žít, vegetovat, blbnout. Neprudit je celý společný čas s rozkazy, příkazy a autoritou. Prostě je nechávám existovat, oznámím, že je čas na to a to, také ráno chvátáme a vozím obě do školy. Ne, nenechám je jít pěšky 4 km po silnici, takže prostě občas přijedu pozdě do práce, ale za to nemohou jen děťátka, spíš doprava. Zahudruju, zanadávám, řeknu o následcích, které kde musím hasit tím, že se zase zpozdily. Tresty neaplikuju. A paradoxně bych řekla, že se děti velmi zklidnily s tímto přístupem.
jenže tento přístup měla zakladatelka a evidentně to nefungovalo. Nezajímat se v tento moment a ve všem ustoupit je cesta do pekel. Uvolnění a volnost může fungovat tam, kde děti vědí aspoň trochu, co smí, co ne, jaké jsou následky…jako nechat dítě aby si nečistilo zuby? a k čemu myslíš, že to povede? ![]()
@unuděná presne tak, cim vic veci delaji automaticky, tim rychleji to jde a jde to i s klidem. Ale ja mam predskolni poter, casem bude asi jinak.
Zakladatelko, my máme teď taky období, že na děti furt řvu, aby fungovaly, a už mě to unavuje. Pak to zase bude lepší. Už to nějak psychicky nedávám a neberu si servítky. A ono to dost často zafunguje. Oni poznají, že maminka jich má plný zuby a už s nima nehodlá diskutovat.