Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
""http://www.celysvet.cz/skin/smile/s12564.gif":http://www.celysvet.cz/…e/s12564.gif"
Prostě se odstřihnout - když budeš chtít, tak to dokážeš. osobně nepochopím, proč se někdo vrací k lidem, kteří mu např zkazili dětství atd.. ![]()
Tím pádem bych se musela odstřihnout od celé rodiny kterou mám moc ráda a on ji uplně válcuje. Všichni se ho bojí. Ani já už raději nic neříkám a stejně je to blbě. Důvod k psychyckému teroru nás všech si najde vždy!! @martina.se
A nemuzes se setkavat s rodinou bez otce? Ja mam otce kterej je nekorunovanej kral vsech idiotu. Nasi jsou teda rozvedeny ale zije s babickou a s nevl. sestrickou (jeji mamka zemrela pri 2 porodu
).No a jezdim tak jen za babi a za segrou cca 1 za 3 tydny s nim se pozdravim a dal si ho nevsimam (jdu do casti domu patrici babine). Neslo by to taky nak tak udelat? Nebo se se zbytkem rodiny setkavat nekde uplne jinde? Jinak posilam obejmuti pac chapu jak Ti asi je ![]()
Víte mě to napadá čím dál častěji. Že je ještě mladej že tenhle stav už nevydržím ani rok natož dalších nevim třeba 40
U nás je to podobné, jen s tím rozdílem, že všechny děti jsme se odstěhovali v 18 letech a s otcem nakonec zůstala jen matka, která s ním prostě být „musí“, aby měla kde bydlet. Domů nejezdím, když chce máma vidět mě nebo vnuka tak přijede k nám. zařekla jsem se, že do jednoho domu s otcem své dítě nevezmu a tak to taky bude, dokud bude naživu. Nikdy bych mu nedovolila sejít se s mým synem!
@Anonymní píše:
Tím pádem bych se musela odstřihnout od celé rodiny kterou mám moc ráda a on ji uplně válcuje. Všichni se ho bojí. Ani já už raději nic neříkám a stejně je to blbě. Důvod k psychyckému teroru nás všech si najde vždy!! @martina.se
jéditi a proč se prostě neodstřihnete? to se necháte ničit? Nechápu - tedy jo, asi bych chápat měla. Moje babi se nechala celý život terorizovat jednou osobou, když ta dotyčná osoba zemřela, tak se všem hrozně ulevilo. Ale zpětně říkali všichni, že se na to měli vykašlat, zbytečně ztratili desítky let.
@Anonymní píše:
@martina.se asi bych to neměla říkat ale asi to tak u nás dopadne
je mi to jasné. A právě proto říkám - odstřihnout. Protože se necháte ničit hodně let a pak zpětně budete litovat.
![]()
Už to pár let je a asi už ani nemáme sílu @martina.se
Je to hrozné přát si smrt nejbližší osoby ( ne přát v pravém slova smyslu ), nevěřím už totiž že to něco jiného změní. Strašně se za to stydím!!
Tak si tak říkám zda se svěřit třeba obvoďákovy? Třeba by mi poradil nějakou terapii, nebo co já vím. Už je toho moc
@Anonymní píše:
Už to pár let je a asi už ani nemáme sílu @martina.seJe to hrozné přát si smrt nejbližší osoby ( ne přát v pravém slova smyslu ), nevěřím už totiž že to něco jiného změní. Strašně se za to stydím!!
věřim - já to tolik nebrala - byla jsem malá, ale rodina si hrozně oddechla. Ano, zní to hodně blbě, ale babi konečně začala žít. Jen prostě škoda, že teprve v 70ti ![]()
Dnes jsem sla kocarem ven.Mela jsem sebou 3 a pul letou dceru.Sla proti nam zenska cca 50 let. Dcera chtela na hriste a ja rekla ze musime na postu.Tak se holka trochu rozbrecela. Zenska jak kolem nas prochazela tak cucela na me. Koutkem oka jsem zahlidla, ze se jeste otaci.Sla jsem dal, otocim se a zenska stoji a diva se na nas. Rikala jsem si co hledi.Sla jsem dal a schvalne se jeste jednou otocim a co myslite? zenska tam furt stala a divala se na nas
To uz jsem mela chut na ni zavolat, cim jsme tak zajimavy nebo tak neco. Opravdu neomalene cumela, jinak se to rict neda.Cely odpoledne premyslim, na co tak hledela
nejde mi to do hlavy.Co byste si myslely vy, kdyby na vas nekdo tak hledel, ze se zastavi a diva se po vas, dokud munezmiznete z dohledu? reagovaly byste?
Tak tak ležím ve vaně. Venku hřmí a mě napadaj takové věci. Co jsem v životě udělala zle, co dobře, kam to vedlo a povede. Jak to s náma dopadne. Zda se máme dobře či špatně a podle čeho se to vlastně měří?
prosím zachovat anonym
Mám dnes narozky a černé myšlenky. Přišlo mi vždy že jdu správnou cestou i když jsem v životě udělala pár kopanců!! Pak se stalo něco co mi obrátilo život na ruby. Mému otci nám nepřipravil pěkné dětství se stal vážný úraz!! Takže jsem se z bytu v pronájmu kde jsem samostatně žila od 18let a přišlo mi že jsem dobrá a mám celý život před sebou vrátila domu, že je potřeba držet pospolu. To byla osudová chyba. Už je tomu pár let. Pak jsem otěhotněla. Uplně neplánovaně a odešla. Nyní nějak žijem. Začínáme ale jsme štastní. Už jsme čtyři. Rozhodujem se jakou cestou se dát. Chcem žít po svém ale mě pořád stahuje táta který všechny řídí, ponižuje, uráží, napadá!! Nedokážu se odrostit od něj i když za to vše ho nenávidím. Ubližuje všem. Mámě, mě, sestře. Jsme otroci. Kolikrát jsem plakala a říkala si že je mladej a jak to vydržíme dalších 40let!! Ach jo! Chtěla jsem založit něco kde se rozesměju ale už to muselo ven. Omlouvám se. Já nevím jak dál. To jsem celá já, navenek silná a vevnitř už nic