Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě přítele vyžaduje naši pozornost a nenechá nás o samotě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.2.21 20:46
@Anonymní píše:
@riccius díky za radu, ještě se mám ve výchově hodně co učit..jsem něco mezi rodičem, tetou a kamarádkou, ale třeba co se týče nějakého prošení a škemrání tak to si nemůžu stěžovat…jen ta pozornost no..
začnu s autem a večerkou a uvidím, jak se to vyvine, díky
jedno doporučení. Nejdůležitéjší je důslednost. Nepolevit, neustoupit. Tvoje místo v autě je vepředu, večer se spí/leží v posteli, i když dospělí vedle ne.Výjimka může být - ale dítě musí vědět, že to je opravdu výjimka, dávala smysl a nebylo to proto, že si tu vyjimku vymodlilo, vydupalo, vyprosilo, ale že to bylo z vaší strany vyjímečně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.21 20:47
Souhlasím s tím co tu psaly holky. Holčička potřebuje maminku a tebe má moc ráda. A její chování je tak nějak normální, ale právě…neni tvá vlastní dcerka u ktere bys to více tolerovala nebo neřešila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.21 21:26
@Anonymní píše:
@Serpentini jestli to bylo na mě (zkaladatelka) tak děkujijo, zatím to tak beru, jen bych nerada, aby se na mě třeba do budoucna nějak přehnaně upnula, a aby věděla, že si večer tu televizi zapnout můžu, když ona už spinká
zatím to beru tak, že má normální vývoj…
Bylo to na tebe zakladatelko. Je hrozně krásné číst tu výjimečně i takhle hezký příspěvek o nevlastním dítěti. Držím ti palce, ať se ti podaří situaci vyřešit tak, abyste byli všichni spokojení. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.21 21:39
@Anonymní píše:
Ahoj holky, kluci, potřebuji trochu poradit.
Našla jsem si přítele, který má 6 let starou dcerku ve své péči. S dcerkou, Šárkou, si rozumíme, říká mi teto, navlíkáme spolu korálky, líčíme se…atd.. Čekala jsem, že na mě bude žárlit, bude chtít tatínka pro sebe, ale omyl, ona chce pro sebe nás oba, tedy i mě, a mnohdy hlavně mě, abych si s ní hrála.
Neskáče do řeči, ani není drzá, ale vždy se to snaží rádoby nenápadně dát najevo. Uvedu pár příkladů:
když jedeme v autě, a řídí její táta (Pavel), tak s ní musím sedět vzadu..nebo né že bych musela, nevymrčuje si to, ale má takové ty otázky, typu „Teto, a budeš sedět prosím tady se mnou? Zahrajeme si slovní kopanou“ apod, a já jí neodmítnu, jelikož hezky poprosila. Bere mě jako nejlepší kamarádku, ve škole o mně prý furt blábolí před spolužačkami, čili jsem ráda, že jsme si sedly..
Když jsme hráli pexeso, a my se mezitím s Pavlem zapovídali, o něčem jiném (nic intimního, nějaká běžná věc), tak nám stihla asi 8× důrazně zopakovat, že už jsem na řadě.
Když mě češe, a já Pavlovi odpovídám, tak se hned „na oko“ zlobí, že jak jsem pohnula hlavou, tak jsem si to rozházela.
Ještě jednou upozorňuji, že rozmazlená není, když zkouší smlouvat, tak ji nenecháváme, když neposlechne po několikáté a po upozornění, dostane na zadek, ale to je tak 4× do roka..
vím, že se to jeví jako maličkosti, ale je toho hodně. Mám ji ráda a beru ji jako vlastní.
Když se obejmeme, tak hned přiběhne, že se chce taky mazlit, sotva mi dá Pavel ruku na rameno, nebo já jemu.
Ráda bych, aby si zvykla, že budou situace, kdy ne vždycky pujde uprostřed mezi náma, nebo bude sedět s někým z nás..když hrajeme hry, tak musí být nutně v týmu s jedním z nás, nikdy nemůže být s tchýní nebo druhou tetou
Chce, abych s ní chodila i do vany, hrát sis hračkama, atd…
nedávno mi řekla, jestli budu „s tetou telefonovat ještě dlouho?“ (volala jsem se svojí mamkou)..řekla to s takovým tím nedočkavým tónem, prostě to někde slyšela.
Když žil Pavel s její maminkou, byla zvyklá si hrát sama, její mamka furt někde lítala tak nevím, zda si to tím nějak potřebuje vykompenzovat?
Jde to nějak odnaučit?
Je to normální fáze vývoje?
Přejde ji to?
Mám jí někdy říct „už dost“?
Je zvyklá, že všechno děláme všichni spolu, když „už teď jsme přece rodina“ (tak jí Pavel vysvětloval, že s nimi bydlím)
Mě to přijde jako úplně normální chování malého dítěte a zírám, jaký máte krásný vztah, to je úžasný 
Já mám tři děti a ty teda tráví dost času vzájemnými interakcemi, ale jakmile zjistí, že se děje něco, o co by mohly přijít (třeba telefinuju s babičkou, manžel mě obejme… ), okamžitě jsou tu všechny a nechtějí být vynechány.
Jo, občas mě to prudí a třeba telefonuju potichu, abych je „neprilakala“ 
, ale je to tak… Snažit se je natvrdo vyhodit (já chci mít klid, jdi! ") většinou vede k velkému množství ublizeneho řevu a ještě si je na následujících pár desítek minut rozšteluju a to se mi většinou nevyplatí…
Radila bych vybrat, co ti fakt vadí, a tam trvat na tom, že holčička bude /nebude to a to (vysvětlit, samozřejmě), ale nebyla bych moc ambiciózní… S detma to tak je, že furt něco chtějí…
Za mě bych silela z toho nočního vylejzani a asi by mi vadilo i jezdit v autě vzadu, hrozně ráda jezdím s manželem vepředu, je to kromě nocí jediný čas, kdy jsme spolu bez dětí a bez bez toho, aby manžel pracoval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.21 21:42
@Anonymní píše:
@Serpentini jestli to bylo na mě (zkaladatelka) tak děkuji
Tohle je přesně ono. Že si večer můžeš pustit telku nemusí vědět nevlastní dcerka, to musíš vědět ty a podle toho se chovat. Je přece normální, že dospělý večer koukají na telku, hrají deskovky, kanastu… To si nemusíš nijak obhajovat sama před sebou ani před dcerkou, prostě to tak je.
Mám zkušenost s nevlastní dcerkou, o fous straší, než je ta tvoje. Doma byla rozmazelný jedináček, nebyla zvyklá s ničím pomáhat, říkat prosím a děkuji, ofrňovala se nad každým jídlem, pokud to nebyl mekáč. Přesto, že já po ní chtěla drobnou pomoc v domácnosti (odnést talíř ze stolu a dát ho do dřezu, vyhodit kelímek od jogurtu či obal od sušenky), donekonečna jsem ji opravovala, když nepoužívala prosím a děkuji, a vařila jsem, nekupovala mekáč (mohla a nemusela jíst, chleba s něčím si mohla dát vždycky), tak mě měla ráda, jezdila ke mně ráda. Protože, možná poprvé v životě, měla vytyčené hranice a konečně se cítila bezpečně. Doma šéfovala mámě, stejně šéfovala i tátovi a ono je to dost náročné, být furt šéf, když je ti jen 8.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.21 08:51
Hodně jsem používala hodiny. Jasně, že ještě neumí určit čas, ale třeba jsi zmiňovala to vaření - Hele, já teď jdu rychle uvařit oběd a potřebuju nakrájet maso, tak si chvilku hrej v pokojíčku, dívej, až bude ta velká ručička úplně dole, přijdu za tebou.
Jinak by se co pět vteřin chodili ptát, jestli už to mám hotové a už jdu??? S tím určeným časem sice chodili taky, ale ne tak často a stačilo jen máchnout rukou směrem k těm hodinám…
To by šlo použít i u toho telefonování atd. možná i ráno - Šárko, já jsem ještě unavená, pusť si pohádku a přijď pro mě, až bude velká ručička nahoře, prosím. Ještě si trošku schrupnu a pak otevřeme ten kadeřnický salon!
Musí to být kratší intervaly, postupně… Osmiletý už ví, že o víkendu na mě dřív jak v 9 ráno nemá mluvit 
- ale stejně kolikrát slyším „Mami už je půl deváté, tak já tě pak v devět vzbudím, jo“ - jsou to přece jen děti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.21 15:13
Když slušně poprosí, tak ji můžete slušně odmítnout, ne? Jen proto, že je to dítě, neznamená, že jí musíte ve všem vyhovět. Třeba když by se ptala, zda budete hovořit s tetou ještě dlouho, klidně bych odpověděla, že ano a přijdu za ní, až dohovořím, ať se zatím nějak zabaví. V autě bych řekla, že dnes pojedu vedle tatínka…
Je to normální malé dítě, takže zkouší, co jí projde a jak velkou má autoritu. Některé děti jsou prostě jen tak chytré, že umí překračovat hranice i ve vší slušnosti a bez vřískání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
