Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hele, a co je ucelem teto diskuze? Napsat komentar nebo hledas nove pratele?
![]()
Pokud to druhe, tak vidim na prvni pohled nekolik odrazujicich vyroku: „nemam rada lidi“, „na kazdem mi neco vadi“, „jsem divna“.
Na druhou stranu po pratelstvi touzis, trapi te to.
A jak se tve myslenky projevuji prakticky? Odmitas nabidky? Ghostujes? Prudis? Nebo te trapi, ze ti pratele odpadaji a ty vlastne nevis proc, takze si to vysvetlujes svou introverzi a ze vlastne stejne o nikoho nestojis?
Ahoj, to není divná povaha, to je normální introverze. Introverti se vrtaj v sobě, takže takhle zevnitř poznají i ostatní lidi a tím pádem i jejich špatné vlastnosti. ( Z toho vzniká ta nedůvěřivost a v extrémním případě fobie) Extravert má rád společnost a nerad o sobě hloubá, a protože rád dělá dojem, tak si udělá slušné PR a o špatných vlastnostech ( ať už svých, nebo cizích)moc nepřemýšlí. Takže moje rada je, zaměřit se na to dobrý v lidech a občas se inspirovat u těch extravertů - prostě se přemož a ozvi se první. Ono to půjde. ![]()
@FlorenceF Jenkins píše:
Hele, a co je ucelem teto diskuze? Napsat komentar nebo hledas nove pratele?![]()
![]()
Pokud to druhe, tak vidim na prvni pohled nekolik odrazujicich vyroku: „nemam rada lidi“, „na kazdem mi neco vadi“, „jsem divna“.
Na druhou stranu po pratelstvi touzis, trapi te to.
A jak se tve myslenky projevuji prakticky? Odmitas nabidky? Ghostujes? Prudis? Nebo te trapi, ze ti pratele odpadaji a ty vlastne nevis proc, takze si to vysvetlujes svou introverzi a ze vlastne stejne o nikoho nestojis?
máš pravdu, ač to nebylo mým cílem, vznikl z tohoto příspěvku paskvil, který většině nic neřekne..
![]()
Ale tvoje reakce mě zaujala. Vidím se v tom posledním viz. - Nebo te trapi, ze ti pratele odpadaji a ty vlastne nevis proc, takze si to vysvetlujes svou introverzi a ze vlastne stejne o nikoho nestojis?
Akorát bych to doupravila.., paradoxně nedělám nic pro to, aby neodpadali.., možná proto, že to stejně nebylo ono.. ![]()
Já bych nejraději neřešila nic z těchto věcí, ani z lidí kolem, mě by jen stačili 2 různí lidé, kde si vzájemně sedneme a občas se vzájemně zneužijeme na nějakou akci (kino, pivo, výlet, apod.)
Jo a jsem si plně vědoma toho, že si protiřečím.. ![]()
Taky nemám ráda lidi. Ale na střední jsem sociální fobií netrpěla, dítě nedávala prarodičům „abych měla svůj klid“, a ve 40 se necítila na 20 (jako každá tady a samozřejmě i tak vypadá). Jo, jsi ještě divnější než divná. Určitě najdeš, co hledáš ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj.. Tak nějak nevím, jak to celé sepsat, aby to dávalo hlavu a patu a lidi mě pochopili a třeba se v tom i někdo našel a mě to podobně..? Někoho takového bych i případně ráda poznala
Jsem v podstatě introvert (s nejbližšími extrovert), na střední jsem trpěla soc. fóbií. Aktuálně za 2 roky oslavím 40cet.., řeším první vrásky, ale v hlavě je mi pořád 20cetA mám to teď tak, že cítím a vím, že všeobecně nemám ráda lidi. Na každém mi něco vadí (ano, ani sebe nemám ráda..
) a nejlíp mi je, když mám po práci svůj klid a můžu relaxovat a dělat co mám ráda a dcerku má třeba babi s dědou..
V podstatě ani nemám přátele.., tedy jen pár a nevídáme se buď kvůli vzdálenosti nebo času..
Je fakt, že parťáka na různé akce bych brala, podobný naturel tomu mému, ale stačí mi být v kontaktu jen jednou za čas, nemám potřebu se někomu nějak ozývat, sama to nějak nedělám a neumím..
A hlavně v tomto věku už je dost zazrak potkat novou tvář, s kterou si hned sednete..
Má to někdo podobně..? že je prostě divnej..?
omlouvám se za výblitek.., nakonec to hlavu ani patu nemá![]()
Asi před měsícem jsem potkala jednu osobu a přišlo mi, že ač se neznáme, můžeme se bavit úplně v pohodě.
@FlorenceF Jenkins píše:máš pravdu, ač to nebylo mým cílem, vznikl z tohoto příspěvku paskvil, který většině nic neřekne..
Hele, a co je ucelem teto diskuze? Napsat komentar nebo hledas nove pratele?![]()
![]()
Pokud to druhe, tak vidim na prvni pohled nekolik odrazujicich vyroku: „nemam rada lidi“, „na kazdem mi neco vadi“, „jsem divna“.
Na druhou stranu po pratelstvi touzis, trapi te to.
A jak se tve myslenky projevuji prakticky? Odmitas nabidky? Ghostujes? Prudis? Nebo te trapi, ze ti pratele odpadaji a ty vlastne nevis proc, takze si to vysvetlujes svou introverzi a ze vlastne stejne o nikoho nestojis?
@amuse bouche píše:
Taky nemám ráda lidi. Ale na střední jsem sociální fobií netrpěla, dítě nedávala prarodičům „abych měla svůj klid“, a ve 40 se necítila na 20 (jako každá tady a samozřejmě i tak vypadá). Jo, jsi ještě divnější než divná. Určitě najdeš, co hledáš
díky, opravdu příspěvek, který mi k něčemu je..
![]()
Ja mám kromě své rodiny pár blízkých přátel a další rodinu a s těmi jsem v cilem online, telefonickém a občas i osobním kontaktu.
Ale lidi obecně moc nemusím, nesnáším, jak se pořád někam cpou, lepí se na vás, jsou hlucni.. Takže jsem ráda, že díky pandemii už 2 roky pracuji z domova a nemusím se cpat v MHD a potkávat se s kolegy. Abych se zajímala, jak se neblizci lidé (třeba kolegové v práci) mají, mám naučené, ve skutečnosti mě to nezajímá.
Kdybych ale pár blízkých nemela, chybělo by mi to.
Takže rozumím, nemusí člověk milovat celý svět..
Taky mě lidi tak nějak serou. Jsem ten divnej patron, co sedí u baru a tiše popíjí, zatímco zbytek družiny provozuje reje na parketu a seznamuje se s kdekým. Všichni klevetí, já sedím a poslouchám. Nemám ráda davy. Nesnáším lidi, co v kině žerou popcorn a šustí obaly od oplatek. Vadí mi lidé, kteří nečtou knihy a šmíráci, kteří sledují kolikrát kdo venčí dítě, psa, atd. Vadí mi lidé, kteří dělají hluk a bordel v přírodě. Vadí mi zápach z cigaret a ženské přelité parfémy od hlavy po paty. Většinu stromů mám mnohem raději než většinu lidí. Děti mi tolik nevadí.
@Vesmírná drůbež
Se přidám. Vadí mi lidi, co jezdí zasírat Šumavu, protože Policie Modrava. Lidi, co se naprosto nevěnují svým dětem, ale na instagramu mají sebeprezentaci jako matka Tereza.
Lidi, co se bojí důsledků svých rozhodnutí a raději žijí ve lži. Lidi, co kritizují náš sociální systém, netuše, že ve Státech by jim doktor ani neotevřel dveře ordinace, i když „celej život si přece platim pojištění“. Nekonečně mnoho variací a kombinací, co mi vadí na lidech..
Ale zvířátka na instagramu mám moc ráda ![]()
Zdravim, taky si pripadam nejak divna. Jsem spise introvert, ale stve me, ze nemam jednu ci 2 dobre kamaradky. V podstate par znamych, se kterymi se vidim max. jednou za pul roku, spise za rok. Na navstevy chodi spise rodina. Kdyz jsou tu dlouho, uz me konverzace hodne vycerpava.
K lidem jsem neduveriva, urcite skupuny lidi mi vadi opravdu hodne. Pocituji i trochu soc. fobii. Mam casto pocit, ze jsem nemozna a divna, proto nemam kamaradku
i kdyz se kolikrat snazim, nic. Nevim, co delam spatne. Kdyz mi bylo 15, to jsem mela hodne sebevedomi, pratele, pohoda… ted ve 34 je to tak, jak to je.
Takze nejsi takova sama ![]()
Také jsem podivnější nátury, ale filosof by ti na to řekl, že my všichni jsme zasraný sněhový vločky a každý je originál.
K tématu ti jen můžu napsat, že je mi teď čerstvě 34 a celý svůj život mám velmi málo skutečných přátel a vyhovuje mi to. Nejsem ani introvert, ani extrovert, jsem svá. Ráda lidi pozoruju, testuju a dá se říci, že experimentuju. Velmi málo lidí mě shledává, že „jim stojím za tu námahu“ se mnou udržovat kontakt, protože jak již někdo výše řekl ghostuju, vysírám, ignoruju, někdy moc řeším, něco neřeším vůbec a obecně nepředvídatelná jako osmitisícovka. Můj nejlepší přítel mi onehdá řekl, že si pravidelně představuje, jak mě fyzicky likviduje, když si potřebuje ulevit kvůli něčemu, co jsem zas řekla/udělala. A za 3 týdny si stejně zas voláme a hihňáme se jak puboši dvě hodiny kolem půlnoci. Musíš prostě najít lidi, kteří ti za to stojí, a pak něco pro ty vztahy také udělat a obětovat. To, co vysíláme, se nám pak i vrací (nebo, v tvém případě, nevrací).
Krásně si v textu skutečně protiřečíš, takže asi by nebylo od věci i trochu zapátrat sama v sobě, ujasnit si pár věcí, klidně ve formě terapie se schopným psychoterapeutem, pokud chceš ze života něco mít. To, co máš teď, ve mě vzbuzuje trošku lítost. Hug? ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj.. Tak nějak nevím, jak to celé sepsat, aby to dávalo hlavu a patu a lidi mě pochopili a třeba se v tom i někdo našel a mě to podobně..? Někoho takového bych i případně ráda poznala
Jsem v podstatě introvert (s nejbližšími extrovert), na střední jsem trpěla soc. fóbií. Aktuálně za 2 roky oslavím 40cet.., řeším první vrásky, ale v hlavě je mi pořád 20cetA mám to teď tak, že cítím a vím, že všeobecně nemám ráda lidi. Na každém mi něco vadí (ano, ani sebe nemám ráda..
) a nejlíp mi je, když mám po práci svůj klid a můžu relaxovat a dělat co mám ráda a dcerku má třeba babi s dědou..
V podstatě ani nemám přátele.., tedy jen pár a nevídáme se buď kvůli vzdálenosti nebo času..
Je fakt, že parťáka na různé akce bych brala, podobný naturel tomu mému, ale stačí mi být v kontaktu jen jednou za čas, nemám potřebu se někomu nějak ozývat, sama to nějak nedělám a neumím..
A hlavně v tomto věku už je dost zazrak potkat novou tvář, s kterou si hned sednete..
Má to někdo podobně..? že je prostě divnej..?
omlouvám se za výblitek.., nakonec to hlavu ani patu nemá![]()
Mám to podobně, takže my dvě se kamarádit nemůžeme - ta druhá by se nikdy neozvala a ta první taky ne ![]()
Nepřemáham se a prostě plavu vedle skupiny, ne v ní, no. Je ale fakt, že jak se mi zhroutí nejbližší okolí, tj. partnerství, zhroutím se i já, protože všichni ostatní jsou poněkud mimo mojí bublinu, tedy daleko, a navíc já se nikomu neozvu, ani kdyby trakaře padaly
![]()
Ja jsem celkem osamnela, mimo sestry a rodice mam jen dve kamaradky a s temi jsem v kontaktu jen sporadicky…Dost se v sobe posledni dobou vrtam, chodim na terapii.
Doslo mi, ze jsem vzdy jako mala touzila po blizkosti ale sestra me moc nebrala, nechtela si hrat, radeji si cetla, rodice meli hodne prace…Vse jsem si prenesla do dospivani, kdy jsem nezapadala, i kdyz jsem vzdy byla soucasti nejake party vzdy jsem se z ni vyclenovala a mam ty tendence i ted. Proste jsem celkem soliter (nauceny zkusenostmi, ne prirozenne), ale kdyz si prehraju vsechny ty vzpominky ze stredni i z dospelosti kdy jsem mela sanci byt soucasti kolektivu, zjistuju, ze ti lidi me brali, meli me radi, otevirali se mi…To ja jsem se vnitrne uzavirala a proste jsem si udrzovala odstup nepustila jsem si je k telu, ruzne jsem to okecavala svoji individualitou atp, ale fakt je ze jsem ted celkem samotar celkem jsem si na to zvykla a v pritomnosti vice lidi mi vlastne ani neni dobre…ale chybi mi blizke pratelstvi sdileni…Bohuzel muj partner je tuplovanej soliter, takze ani od nej to nedostavam…Asi jsem si od detstvi do zivota prinesla presvedceni ze nejsem dost dobra, dost zajimava, aby se se mnou chtel nekdo bavit. Ale casto to jsou jen me domnenky. Lidi mi naopak rikaji, ze na ne pusobim moc pratelsky, mile atp…To jsou ale jen povrchni kontakty. Umim se prezntovat. Ale jakmile se ke mne chce nekdo priblizit, treba i z zen, proste jsem trochu v kreci, asi to citi…
@Anonymní píše:
Zdravim, taky si pripadam nejak divna. Jsem spise introvert, ale stve me, ze nemam jednu ci 2 dobre kamaradky. V podstate par znamych, se kterymi se vidim max. jednou za pul roku, spise za rok. Na navstevy chodi spise rodina. Kdyz jsou tu dlouho, uz me konverzace hodne vycerpava.
K lidem jsem neduveriva, urcite skupuny lidi mi vadi opravdu hodne. Pocituji i trochu soc. fobii. Mam casto pocit, ze jsem nemozna a divna, proto nemam kamaradkui kdyz se kolikrat snazim, nic. Nevim, co delam spatne. Kdyz mi bylo 15, to jsem mela hodne sebevedomi, pratele, pohoda… ted ve 34 je to tak, jak to je.
Takze nejsi takova sama
Ahoj, nechces mi napsat zpravu? Me je 32
Ahoj.. Tak nějak nevím, jak to celé sepsat, aby to dávalo hlavu a patu a lidi mě pochopili a třeba se v tom i někdo našel a mě to podobně..? Někoho takového bych i případně ráda poznala
A mám to teď tak, že cítím a vím, že všeobecně nemám ráda lidi. Na každém mi něco vadí (ano, ani sebe nemám ráda..
) a nejlíp mi je, když mám po práci svůj klid a můžu relaxovat a dělat co mám ráda a dcerku má třeba babi s dědou.. 



Jsem v podstatě introvert (s nejbližšími extrovert), na střední jsem trpěla soc. fóbií. Aktuálně za 2 roky oslavím 40cet.., řeším první vrásky, ale v hlavě je mi pořád 20cet
V podstatě ani nemám přátele.., tedy jen pár a nevídáme se buď kvůli vzdálenosti nebo času..
Je fakt, že parťáka na různé akce bych brala, podobný naturel tomu mému, ale stačí mi být v kontaktu jen jednou za čas, nemám potřebu se někomu nějak ozývat, sama to nějak nedělám a neumím..
A hlavně v tomto věku už je dost zazrak potkat novou tvář, s kterou si hned sednete..
Má to někdo podobně..? že je prostě divnej..?
omlouvám se za výblitek.., nakonec to hlavu ani patu nemá