Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Divné psychické stavy a myšlenky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Mondaaa
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.7.18 11:01
@Anonymní píše:
Ahoj, chtela bych se tu s vámi podělit o svuj problém, protože doufám, že by mi tu mohl někdo poradit, nebo projevit pochopení, že něco takového taky zna. Je mi 18 let, letos jsem úspěšně maturovala. Všechno bylo v pohode až do posledních Vánoc. Najednou jsem byla mimo. Začínala jsem hodně přemýšlet, zažila jsem si dost často depersonalizaci, kterou jsme dovedla pojmenovat až nedávno. No bylo mi dost divně, bez nálady, stres z maturity. Přemýšlení o úplně běžných vecech. Napr. Jam je mozne, ze zrovna ja jsem ja, ze existuje svet…Poté úvahy, co bude po smrti, strach, že se zblázním, hledání si nemoci na googlu. V únoru jsme se odhodlala navštívit psychiatra. Řekla že se jedná o depresi. To mě úplně odrovbalo, bylo mi ještě hůř, když jsme se dočetla, že mají tito lidé sebevražedné myšlenky,. V tu chvíli jsme se toho začala být, že si něco udělá., Když budu třeba doma sama. Chodila jsem k ní na sezení, kde jsme se vždy vypovídala. Ona mi vysvětlila, proč se tak citim, najednou ale změnila diagnózu. Myslím, že problém je i v tom, že jsem hodně citlivá, všechno si moc beru, cokoli si přečtu negativního, beru si to na sebe a představuju si to nejhorší. Po maturitě se mi celkem ulevilo, měsíc chodím na brigádu a všechno fajn. Taky mám přítele který o všem vi a snaží se mi pomoct. Teďka se mi to zase tak trochu vrátilo, když jsme viděla nějaký odkaz na fb o zemřelých celebritách. Taky se v dubnu sám zabil bývalý spolužák že zs. To mě taky dost vzala, i když jsme si nebyli nějak blízcí.
Omlouvám se za sloh, ale musím se vypovídat a doufám, že mi budete některá rozumět a poradíte mi, jak se negativních myšlenek zbavit. Budu vděčná za každou rozumnou odpověď.
Asi budeš hodně přecitlivělá, když tě rozhodí smrt nějaké vzdálené celebrity. Každému pomůže něco jiného. Pokud nemáš deprese, tak bych si našla nějaký koníček. Chodila hodně ven. Snažila se unavit prací, sportem a třeba i sexem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mondaaa
9.7.18 11:06
@Russet při prvním sezení to doktorka diagnostikovala, ale normálně jsem fungovala, do školy, chodila, učila se. Poté o tom nějak přestala mluvit,pak řekla, že je to duchovní krize. Je to i tim, že ještě dospivam atd . Děkuji za odpověď. Snažím se být o nejvíce akční, ale včera to na mě padlo, když jsme byla unavená po brigádě a první co, tak na mě něco takového vyskočí na fb.
- Citovat
- Upravit
9.7.18 11:24
Porid si psa - budeš se mít o co starat, donuti tě chodit ven a chlazení zvirat uklidňuje…
Nebo pomoz vézt sportovní kroužek dětí.
Jinak myslím, že jsi precitlivela, na depresi to podle popisu fakt nevypada.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.18 11:30
@Anonymní píše:
Ahoj, chtela bych se tu s vámi podělit o svuj problém, protože doufám, že by mi tu mohl někdo poradit, nebo projevit pochopení, že něco takového taky zna. Je mi 18 let, letos jsem úspěšně maturovala. Všechno bylo v pohode až do posledních Vánoc. Najednou jsem byla mimo. Začínala jsem hodně přemýšlet, zažila jsem si dost často depersonalizaci, kterou jsme dovedla pojmenovat až nedávno. No bylo mi dost divně, bez nálady, stres z maturity. Přemýšlení o úplně běžných vecech. Napr. Jam je mozne, ze zrovna ja jsem ja, ze existuje svet…
Omlouvám se za sloh, ale musím se vypovídat a doufám, že mi budete některá rozumět a poradíte mi, jak se negativních myšlenek zbavit. Budu vděčná za každou rozumnou odpověď.
A ty máš nějakou medikaci od psychiatra? Píšeš o tom, že psychiatrička změnila diagnózu. Z deprese tedy na co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mondaaa
9.7.18 11:51
@Jedna babička neberu léky, jen doplněk stravy sirup ra-vit, na doplnění vitamínů, abych byla celkově odolnější a mít více energie. Taky jsem rok brala antikoncepci, ale spousta lidí mi rikalo, že to může být z toho, tak jsem ji před 2 měsíci vysadila, a celkově se cítím lepe
- Citovat
- Upravit
Mondaaa
Mondaaa
9.7.18 12:14
@LaraA snažím se být co nejvíce aktivní, ale někdy už jsem dost unavená, v těch chvílích se začínám cítit hur. Jinak se snažím cvičit, jezdím na kole, bruslích, na výlety, mám králíčka, trávím čas s přáteli, s přítelem, hrají na kytaru… A přesto mi jakoby něco chybí. Možná jsem Jn rozmazlená, nevím. Mám pocit že by to chtělo něco nového, ale nevím co. Mám vše, co jsem si vždy přála.
- Citovat
- Upravit
9.7.18 12:24
Z popisu máš úplně to samé co já. Možná tomu sama pomůžeš. Záleží na intenzitě. Rozhodně by to chtělo aspoň pokračovat v terapii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mondaaa
9.7.18 12:31
@Emimin7 a povis mi o tom něco víc? Třeba, zda je to nějaká porucha, nějaký název, jak dlouho tě to trápí a co proti tomu děláš?
Jinak sezení bych měla mít poslední, říkala, že se to zlepšilo. Ale teďka nevím, nechci k ní přestat chodit.
- Citovat
- Upravit
9.7.18 12:36
@Anonymní píše:
@Jedna babička jo a poté mluvila o duchovní krizi a uzkostech
Těžko soudit, nejsem lékař, ale podle Tvých pocitů v zakládajícím příspěvku mě to připomíná životní příběh mé bývalé kolegyni. Takto nějako to začalo, nikdo jí moc nevěřil, nakonec po 10ti letech běhání od psychologa, psychoterapeuta a psychiatra skončila v invalidním důchodu a psychofarmaky na utlumení úzkostí. Také pořád říkala, že vše, co si v životě přála, přeje už má, ale stále jí něco schází. Jakoby životní impuls do dalších dní.
Osobně bych se nespokojila s vnitřním přesvědčením, jak říkáš, že jsi rozmazlená, to nikoliv, jisto jistě bych pokračovala v psychoterapii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mondaaa
9.7.18 12:53
@Anonymní píše:
@Emimin7 a povis mi o tom něco víc? Třeba, zda je to nějaká porucha, nějaký název, jak dlouho tě to trápí a co proti tomu děláš?
Jinak sezení bych měla mít poslední, říkala, že se to zlepšilo. Ale teďka nevím, nechci k ní přestat chodit.
Já mam Generalizovanou úzkostnou poruchu. Je to strach primárně z čehokoli, jenom mnohem intenzivnější. Já se upnul hlavně na strach o zdraví. Zároveň to přináší deprese a s tím je spojená i zmíněná únava. Ten strach, že si něco uděláš jsem měl také. Doktor mi ale vysvětlil, že to člověk stejně nikdy neudělá, protože ten strach tě vždycky zastaví.
Když se to u mě rozjelo, tak mi nejdřív strašně pomohlo intenzivní cvičení a čtení knih. Prostě zaměstnat tělo i mysl. A psychicky je nutné s tím nebojovat, naopak se tomu poddávat a nezahánět to.
A ještě něco, co možná zní jako blbost, ale je to důležité, a sice neodkládat mikroúkoly, jako jsou třeba uklízení, různé třídění, i třeba vynesení koše. Pokud máš tendenci tohle dělat, člověk si ty úkoly, co ho čekají, nevědomě pořád připomíná a pak tě to tíží.
Bohužel po asi roce a půl „vyléčení“ se mi to vrátilo i s úrokama a bylo nutné nasadit AD. Dneska už se léčím rok a půl a je to v pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mondaaa
9.7.18 12:59
@Emimin7 dobře, děkuji za tak osobní odpověď . Snažím se právě být neustále zaměstnaná, abych nemyslela na ,,blbosti" . Přeju, aby se Ti to zlepšilo. A vážně moc děkuji.
- Citovat
- Upravit
9.7.18 13:04
@Anonymní píše:
@Emimin7 dobře, děkuji za tak osobní odpověď . Snažím se právě být neustále zaměstnaná, abych nemyslela na ,,blbosti" . Přeju, aby se Ti to zlepšilo. A vážně moc děkuji.
Díky. Jo a neměla bys pít žádný alkohol a jiné látky na ulehčení. Jinak zaměstnat mysl je sice dobré, ale pokud to na tebe přijde, tak se naopak na to zaměř a podvol se tomu. Jako bys těm stavům chtěla ukázat, že se jich nebojíš. Tím to pomalu ztratí na síle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, chtela bych se tu s vámi podělit o svuj problém, protože doufám, že by mi tu mohl někdo poradit, nebo projevit pochopení, že něco takového taky zna. Je mi 18 let, letos jsem úspěšně maturovala. Všechno bylo v pohode až do posledních Vánoc. Najednou jsem byla mimo. Začínala jsem hodně přemýšlet, zažila jsem si dost často depersonalizaci, kterou jsme dovedla pojmenovat až nedávno. No bylo mi dost divně, bez nálady, stres z maturity. Přemýšlení o úplně běžných vecech. Napr. Jam je mozne, ze zrovna ja jsem ja, ze existuje svet…
Poté úvahy, co bude po smrti, strach, že se zblázním, hledání si nemoci na googlu. V únoru jsme se odhodlala navštívit psychiatra. Řekla že se jedná o depresi. To mě úplně odrovbalo, bylo mi ještě hůř, když jsme se dočetla, že mají tito lidé sebevražedné myšlenky,. V tu chvíli jsme se toho začala být, že si něco udělá., Když budu třeba doma sama. Chodila jsem k ní na sezení, kde jsme se vždy vypovídala. Ona mi vysvětlila, proč se tak citim, najednou ale změnila diagnózu. Myslím, že problém je i v tom, že jsem hodně citlivá, všechno si moc beru, cokoli si přečtu negativního, beru si to na sebe a představuju si to nejhorší. Po maturitě se mi celkem ulevilo, měsíc chodím na brigádu a všechno fajn. Taky mám přítele který o všem vi a snaží se mi pomoct. Teďka se mi to zase tak trochu vrátilo, když jsme viděla nějaký odkaz na fb o zemřelých celebritách. Taky se v dubnu sám zabil bývalý spolužák že zs. To mě taky dost vzala, i když jsme si nebyli nějak blízcí.
Omlouvám se za sloh, ale musím se vypovídat a doufám, že mi budete některá rozumět a poradíte mi, jak se negativních myšlenek zbavit. Budu vděčná za každou rozumnou odpověď.