Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Pudloslava píše:
stejne ikdyz ses doma, tak kazdych 5 minut na spici dite koukat nechodis
Ale mám monitor dechu, a opravdu důsledně ho používáme. Jsem prostě „v klidu“.
A na rovinu, když malinká usnula v postýlce v kuchyni, kde monitor není, neodešla jsem od ní, prostě jsem si dělala něco v kuchyni(když byla v rizikovém období, teď bych šla už klidně žehlit do pokojíku, ale kontrolovala bych velmi často.).To samé pojízdný koš, jsem vezla s sebou.
Někdo to má nastaveno jinak, ale já nikdy spící děti nenechávám samy doma, ani ty starší. SIDS může vyjímečně nastat až do 3 let, jen už to není klasifikováno jako SIDS, podle českých zákonů, ale jsou takové případy.
Jak jsem psala, nebojím se až tak úzkostně, že stojím pořád u dětí, to bych se zbláznila, ale nikdy, opravdu nikdy, jsem nenechala doma spící dítě nebo spící kočár někde na zahradě, že bych si dělala něco jiného.
Mám to v povědomí, vím, že je to vzácné, ale stává se to.Ale možná je to tím, že v okolí mám dva faktické případy, kdy se to stalo. A opravdu to bylo v době, kdy na spící dítě prostě „zapomněli“.I podle studií se to vyjímečně stává uprostřed dne, kdy matka v kuchyni vaří a vedle v pokoji si hrají další děti, dveře do ložnice jsou otevřené, byť monitor třeba není. A smutný případ půlroční holčičky z emimina před lety známe obě dvě ![]()
@Jana206 s monitorem mas pravdu. ja nejak mela dojem, ze se z tech, kteri si mysli, ze kdyz spi decko s nima v posteli, tak monitoru netreba (a to ani kdyz decko uz spi a oni v ovybaku zehli). Ja jsem taky takto uzkostna, ikdyz s pribyvajicim poctem deti stale mene a mene. nekdy te proste donuti situace a pri jejim opakovani si jakoby zvyknes a prestanes se bat.
Ono je treba najit tu vyvazenou miru rizika, ktera uz se musi akceptovat - nejbezpecneji by nam bylo, kdybychom stravili zivot na JIP pridelani k monitoru.
@lecijasek píše:
Opravdu, když se nad tím zamyslíš, tak stát se může i doma. Člověk uklouzne, udělá se mu špatně atd. Lepší na to nemyslet… A nikdo se nic nedozví, dokud nedorazí manžel domů nebo dokud neohlásí sousedi, že tam už dlouho brečí dítěAle stává se to, kamarád dělá na záchrance a byly takové případy i ve zprávách… Pokud se mi stane něco na ulici a budu mít v ruce chůvičku, tak je alespoň šance, že někoho napadne, že mám někde dítě a zkusí někoho sehnat.
to mas pravdu, my mame kolem domu takovej slozitej teren, ja si rikam, ze kdybych nekde uklouzla, kdyz jdu treba na kompost a zustala lezet nekde za terennim zlomem, tak me treba ani nikdo neuvidi, nez zacnu smrdet.
kdyz je manzel odjetej na vic dni a ja sama doma s detma, tak trvam na tom, aby me telefonicky kontroloval
@Šarlota4 píše: Hele ja to delam tak, ze zapnu skypa a zavolam mamce. Ta na ni po tu dobu kouka ( kdyz spi ) a kdyby neco vola mi na mobil. Delam to jen v pripadech do 8-10 minut dyl bych si nelajzla. Vetsinou kdyz musim dolu pro postu atd
to je docela duvtipny reseni!
dovoluji si zvyraznit, zaslouzi si rozsirit
JJ, se skypem dobrý, akorát fakt kdyby se něco dělo a ta babička to sledovala v přímém přenosu a nemohla to ovlivnit ![]()
Já se přiznám, že až takhle úzkostná nejsem, děti spaly bez monitorů, klidně samy venku. Prostě věci jako SIDS a podobný si nepřipouštím, to bych se musela zbláznit, takových strašáků je spousty, co se dětem může stát.
Ale jak tu někdo psal, kdyby se v tu dobu, kdyby se něco přihodilo, prokázalo, že matka byla mimo domov, tak by si tu odpovědnost nesla. Stejně jako kdyby to někdo nabonzoval na OSPOD, že matka nechává mimino doma a odchází, taky by byl problém
@Pudloslava Tak v posteli se mnou nespalo žádné dítě. Nevyspala bych se. Pořád bych kontrolovala, jestli je vše OK, jestli mimino dýchá a abych ho třeba nezalehla, když bylo maličké. Teď bych se u sedmiměsíční už bála, že mi z té postele uteče, je hodně pohyblivá a vývojově trochu napřed, leze, sedí, stojí, obchází postýlku a nábytek. Nevydrží v klidu, v kočárku stojí nebo visí hlavou dolů na kožených šrákách, takže takové dítě nemůže bez dozoru spát ani v kočárku. Popravdě, ani bych ji nikomu nesvěřila, maximálně na nezbytně nutnou dobu babičce, která ji zná. Ale ne třeba nějaké tetě, neteři, která ji vidí jednou za čas. Naštěstí to řešit nemusím, protože hlídání potřebuju vyjímečně a on ji nikdo ani moc chovat nechce. Má přes 9 kg a nedokáže posedět v klidu ![]()
Monitor na plenku jsem nechtěla, je to investice na velmi krátkou dobu. Pořídila si ho kámoška(už před lety, když jsem měla druhé dítě) a říkala, že je použitelný jen do doby, než se dítě začne přetáčet a snaží se s ním manipulovat - tak do 3 nebo 4 měsíců, potom už zavazí.
Často bývám s dětmi sama doma a taky trvám na tom, aby mě příbuzní kontrolovali aspoň telefonem, i když už mám starší děti, které umí použít mobil a rodinu máme ve městě, nejsme tu sami. Takže kdyby něco, už ten strach není tak velký, jako když byli ti dva starší malí.
Já bych nešla. Sice jdu občas s košem nebo pro věci do auta, které s malou nepoberu ale to jsem do 5ti minut zpátky. Velké nákupy si nechávám vozit nebo vyšlu přítele. Menší nákup bych spojila s procházkou. Moje malá kolikrát vypadá že spí a pak je ve vteřině vzhůru a brečí. Navíc nikdy nevíš co se stane a z 10 minut může být třeba i hodina. SIDS už bych se nebála ale spíš, že se dítě uhodí o postýlku nebo něco podobného.