Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Gina108 píše:papavlinka33 píše:Tak to jsi dobráGina108 píše:papavlinka33 píše:A co jsi konkrétně udělala, jestli to není tajné?
Jo jednou jsem zachránila život a přitom riskovala vlastní, ale nebrala jsem to jako dobrý skutek spíš nějaký pud. Dostala jsem hodinky a chtěli mě vyfotit do regionálních novin, to jsem odmítla, přišlo mi to trapný a nerada se fotím.No není to tajný, ale nechtěla jsem se moc chvástat. Vytáhla jsem utopence, když jsem ho vytáhla byl tuhej, dělala jsem co mi paní ze záchranky na telefonu řekla, bylo to v lese u rybníka, blbej terén záchranka přišla za půl hodiny.
Příspěvek upraven 20.02.12 v 23:10a jakýpak chvástání. To už není dobrý skutek, ale hrdinský čin.
Nevím nevím, jestli bych na takovýhle čin měla schopnosti a odvahu.
Děkuji, je to už dávno, bylo tam víc aspektů, raději jsem příspěvek upravila, aby to nevyznělo jako chvástání nějak neumím přijmat chválu. S tou paní co mě navigovala a s doktorem co přišel ze sanitky jsme dodnes v kontaktu.
nikdy jsem nikoho nezachranila, nikdy jsem nic nenasla co by nekomu patrilo, ale doufam ze tim co delam, moji praci, delam dobry skutek kazdy den nekolika lidem ![]()
S manželem jsme našli peněženku se 40ti tisíci. Vrátili jsme ji.
Minulý týden jsem ztratila manželovu peněženku. Doklady se našly, peníze už ne.
Za dobrotu … Ale já mám čisté svědomí.
To mi jeste pripomina pripad, kdy k nam ke skole zavital zatoulany vlcak, uplne ojineny (byly zrovnra mrazy), ale pritulny a hladovy. Dostal nasi svacinu a volali jsme mestaky i majitele, ktery sliboval, ze se brzo dostavi, ale nakonec si psa vzali mestaci a nevime, jak to dopadlo. Vtipny bylo, ze ho tam nasla kolegyne, ktera ale musela jit ucit, takze pes zbyl na me a mam tak i zaznam jako nalezce ![]()
Na jeden pripad jsem si vzpomnela, kdyz jsem behem studii na VS sla z koleji na cviceni do skoly a vidim starou pani, jak se tahne se dvema taskama, sotva sla. Pomohla jsem ji s tim domu a do schodu a pani byla vdecna a cpala mi 10kc, coz jsem si nevzala a spechala do skoly, kam jsem samozrejme prisla pozde a kdyz jsem rekla vyucujicimu, proc jdu se zpozdenim, odvetil mi, ze tak originalni vymluvu jeste neslysel
buhvi, co si o me myslel
Já jsme pracovala brigádně v jedné restauraci, kam docházel pravidelně na obědy jeden mentálně zaostalý stařík. Jednou večer spadl ze schodů a personál ho odvedl domů, protože bydlel nedaleko. Druhý den nepřišel na oběd. Bylo nám to divné, tak mě a kamarádku vyslali se k němu domů podívat, jestli je v pořádku. Bydlel ve staré dřevěnici. Na klepání nereagoval a tak jsme ještě jukli do okna. Oknem jsme ho viděli na posteli, jak k nám natahuje ruku. Tak jsem oběhla dům a jakousi neznámou silou se mi podařilo vyrazit dveře. Děda byl dehydrovaný, z ucha mu tekla krev, měl zlomenou klíční kost a celkově vypadal hooodně špatně. Zavolali jsme sanitku. Po tom, co ho odvezli domů, si šel naštípat dříví a ještě jednou upadl (asi se před tím praštil do hlavy) a takhle se zničil. Ale jak se říká, každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán.. Druhý den přiběhla do restaurace jeho sestra (typická tetka) a obviňovala nás, že jsme ho okradli, vypáčili dveře a ještě ho domlátili! Naštěstí když přišel stařík k sobě, tak vše vysvětlil.
No a nadopovaná dobrým pocitem, jsem pak chtěla spasit všecky lidi.
Jednou jsem si kráčela po městě a viděla jiného staříka, jak se opírá o strom a ztěžka dýchá- pro mě jasnej infarkt. Tak mu jdu na pomoc a když se ptám, jestli je v poho, dopadl na mě opilecký odér, vykoktal že je, ťapl mi ruku a celou mi ji oslintal, jakože ruku líbám. Fůůůj!
A pak jsem ještě našla v jedné herně peněženku (tam jsem taky brigádničila) a podle občanky jsem zjistila, komu patří. Když jsem ji předávala, paní zjistila, že tam nemá péníze a zavolala na mě cajty. Podle kamer se pak zjistilo, že ji vybral někdo jiný.
No a pak pomáhejte ![]()
Sylvajs píše:Gina108 píše:
Chodila jsem darovat krev. Až dokojím a budu-li zdravá, začnu chodit zas.![]()
![]()
![]()
taky chodím..na krev,plasmu a jsem registrovaný dárce kostní dřeně…
Díky za vás dárce, díky vám můžu žít, z vaší krve pro mě vyrobí lék a ten mi každý týden píchnou, díky díky
A za to, že jsi v registru díky díky, jednou až bude nejhůř mi třeba zrovna ty zachráníš život ![]()
alisekR píše:Sylvajs píše:Díky za vás dárce, díky vám můžu žít, z vaší krve pro mě vyrobí lék a ten mi každý týden píchnou, díky díkyGina108 píše:
Chodila jsem darovat krev. Až dokojím a budu-li zdravá, začnu chodit zas.![]()
![]()
![]()
taky chodím..na krev,plasmu a jsem registrovaný dárce kostní dřeně…
A za to, že jsi v registru díky díky, jednou až bude nejhůř mi třeba zrovna ty zachráníš život
No jo, to je pravda. Vy pomáháte, ani nevíto komu, to je hrozně hezké. Možná že mě kolovala v žilách vaše krev, když jsem při CS hodně krvácela. Takže za mě taky velké DĚKUJU! ![]()
Tomikadze - taky jsem měla tendenci spasit všechny lidi. To mi vybavilo toto (a už je to pár let) - zdržela jsem se jeden večer ve městě, autobus už mi nejel, sama pěšky nepůjdu že. Tak jsem brnkla domů ségře, jestli by pro mne nepřijela. Ona, že jo. Mezitím se k nám přimotal chlapík, který se ptal, jestli nejedem tama a tam. Sice jsme nejeli, ale bylo to jen o dva kiláky dál, tak jsem mu stihla přislíbit, že ho svezem.
Pán nastupoval a trvalo mu to hodně dlouho a stěžoval si přitom na bércáky.
V autě se nám i představil - prý „já jsem ten … , víte, můj syn tady vykradl benzínku“
Myslela jsem, že mne ségra přerazí.
Výstup mu trval ještě dýl než nástup, ale každopádně vystoupil. No - už bych podobnou věc neudělala (a už vůbec ne v jedenáct v noci).
tomikadze píše:**alisekR píše:No jo, to je pravda. Vy pomáháte, ani nevíto komu, to je hrozně hezké. Možná že mě kolovala v žilách vaše krev, když jsem při CS hodně krvácela. Takže za mě taky velké DĚKUJU!Sylvajs píše:Díky za vás dárce, díky vám můžu žít, z vaší krve pro mě vyrobí lék a ten mi každý týden píchnou, díky díkyGina108 píše:
Chodila jsem darovat krev. Až dokojím a budu-li zdravá, začnu chodit zas.![]()
![]()
![]()
taky chodím..na krev,plasmu a jsem registrovaný dárce kostní dřeně…
A za to, že jsi v registru díky díky, jednou až bude nejhůř mi třeba zrovna ty zachráníš život
tomikadze píše:alisekR píše:No jo, to je pravda. Vy pomáháte, ani nevíto komu, to je hrozně hezké. Možná že mě kolovala v žilách vaše krev, když jsem při CS hodně krvácela. Takže za mě taky velké DĚKUJU!Sylvajs píše:Díky za vás dárce, díky vám můžu žít, z vaší krve pro mě vyrobí lék a ten mi každý týden píchnou, díky díkyGina108 píše:
Chodila jsem darovat krev. Až dokojím a budu-li zdravá, začnu chodit zas.![]()
![]()
![]()
taky chodím..na krev,plasmu a jsem registrovaný dárce kostní dřeně…
A za to, že jsi v registru díky díky, jednou až bude nejhůř mi třeba zrovna ty zachráníš život
Ale ztráty a nálezy u nás fungují oboustranně - kdysi jsme nechali foťák na stole v restauraci, když jsme byli na vodě. Vzpomněli si asi o 20 kilometrů dál, takže zpátky a našel se.
Stejně tak kdysi můj manžel zapomněl batoh někde na hradě a našel se.
Já zase našla cestou z plesu kabelku i s mobilem a poctivě vrátila.
Našla jsem čtyři tisíce zapomenuté v bankomatu; šla jsem je vrátit do banky, ale nechtěli je a koukali na mě jak na blázna. Tak jsem jim aspoň vnutila telefonní číslo, kdyby někomu chyběly… Nikdo se neozval ![]()
Jak se vůbec v takové situaci postupuje?
Ještě jsem si vzpomněla, asi před dvěma lety jsem jela něco vyřídit a u metra v křoví leželo trochu odrostlé štěně německého ovčáka. Když jsem se asi za 2 hodiny vracela, ležel tam pejsek pořád. Bylo vidět, že je zanedbaný a hladový, tak jsem došla pár metrů na policejní služebnu, zavolali odchytovou službu, tak jsem tam s pejskem počkala, než přijedou. Mezitím jsme se i skamarádili, škoda, že jsem si ho nemohla nechat…snad našel brzy hodného majitele ![]()
při pobytu v Barceloně jako Au pair mi mamka po autobusácích posílala občas balíčky. jednou jsem u autobusu potkala zanedbaného a špinavého mladého kluka čecha. jel na brigádu do Valencie a spolucestující ho okradli, takže musel pěšky ujít spousta kilometrů, bez jídla pití. Moje rodina byla zrovna na víkend pryč, tak jsem ho u nich nechala umýt, najíst a přespat. Sama jsme neměla skoro žádné peníze, tak jsem ho dotovat nemohla, ale zavolal si od nich a manželka mu zařdila jízdenku. Pak jeden můj kamarád mu zaplatil poslední noc v hostelu a jídlo na cestu a pak odjel zdárně domů. Tenkrát to byl asi velký risk, ale nemohla jsem ho nechat spát na nádraží, bylo to velmi nebezpečné. Taky mi ukazoval ty puchýře na nohou, tak jsem mu uvěřila.
jednou jsme jeli s manželem do jeho práce a podél silnice s velkým provozem šel vetchý stařík. najednou zavrávoral a upadl. manžel si myslel, že je opilý, ale já zavelela ať zastaví. Dědovi se naštěstí nic nestalo, ale byl dezorientovaný, tak jsem ho odvezli domů k babičce, které utekl. Byla šťastná. A já před jejich zahrádkou šlápla do hov.., které nám pak pěkně smrdělo celou cestu domů ![]()
když jsem se jako dítě topila, tak mě zachránil našich známý.
Holky my jsme jeli jednou s kámoškama z diskotéky, teda vezla nás maminka jedný z nich a na silnici ležel totálně ožralej chlap, tak hrdinná maminka vystoupila a přesvědčila ho, aby si alespoň lehnul do taluty, protože by ho mohl někdo přejet.
Naucila jsem se, ze pomahat a byt poctiva se vyplati. Takze kdyz se pokladni sekne (obcas i o par set) vracim a cekam, az se ji to povede. Vracim mobily, upozornuji na spadle veci atp. A jsem za to rada protoze.
Mam maleho civavaka, nedavno se mi motal pod nohama, usla jsem tri metry a najednou nikde nebyl. Ta trubka se nalepila na ciziho pana a sla za nim, okolo byla tak vysoka trava, ze jsme se se psem vzajemne nevideli. Malem mi hrablo, bylo to jako prijit o dite. Pan volal na cislo, to bylo v USA, ja volala priteli do USA - zmatek. Nakonec mi ho vratil, predal v hospode i policajt na me cekal a konstatoval, ze pesan se uklidnil a neresil to. Nechala jsem panovi vse co jsem mela v penezence a byla stastna.
Ve zkusebni kabince jsem nechala pouzdro, byl v nem mobil a pet tisic. Chtely jsme se segrou na vylet do Prahy. Nalezce ho predal pokladni, byla jsem tak stastna, ze jsem se ani nezeptala, jestli nalezce nechal kontakt, dodnes se za to stydim :/