.
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dokázali jste hodit za hlavu nezájem matky? A jak?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
29.11.15 10:39
U mě to nebyla mamka, ale sestra… řešila jsem to s psychoterapeutkou, protože když mi to došlo, tak to se mnou docela zametlo. Rok jsem se v tom zjištění, že mě má na salámu, plácala, pak pomohla ta psychoterapeutka a za pár týdnů, jsem to hodila za hlavu… a zaujmula jiný postoj. Bolelo to a už to nebolí… Přestala jsem být vůči sestře aktivní, teď jsem pasivní a už se tím netrápím. K tomu asi ale musíš dojít sama, je to proces. Chápu že tě to mrzí, taky mě to bolelo a hodně. Když ségra zjistila, že kvůli ní chodím k psycho, vysmála se mi a to byl konec… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.11.15 10:41
Taky nemam mamu, ale „rodicku“. U me je to tak, ze v detsvi na me kaslala, naprosty nezajem, jsem takovy samorost. Nastesti tu byla babi a teta, ktere mi nahrazovaly tu lasku.
Ted by chtela, ale stylem co jsme si, to jsme si… A to zase nejde me. Proste tam chybi ten zaklad, na kterem by se dalo stavet, pokracovat. Takze jsem odpustila jeji postoj ke me, abych si to nenesla dal a ziju.
Clovek si to nesmi brat osobne. Zni to hrozne, ale proste je to v te matce, ne u kazde naskoci materstvi a laska ke svemu diteti. Ale neni to chyba toho ditete. Proste to tak je a jedina moznost je se s tim smirit.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.11.15 10:42
@starápaštika ja jsem tez presla do pasivity, jen to musim nejak vyhnat z hlavy, clovek je na matersky, tak ma cas na to premyslet o „blbostech“
- Citovat
- Upravit
29.11.15 10:44
@Anonymní píše:
Chci se zeptat, jak jste se vyrovnali s nezajmem matky? jsem dospela, s malym prckem, skvelym manzelem, ale ta touha travit cas s mamkou ve me byla vzdycky, o vnouce tez jevi asi stejny zajem jako o me… tj. jednou tydne si na 3 minuty zavolame (vola mamca) a kdybych nemluvila ja tak nevim co bysme rikali… a jinak se vidime asi 2× do mesice max na pul hodky (to uz je hodne) - bydlime v jednom mestecku, me to prijde malo, vzdycky jsem vyvijela iniciativu jak s ni travit cas… a najednou mi docvaklo, ze o to asi nestoji (a to mi to trvalo snad 10 let nez jsem na to prisla)… a ze to proste ma jinak… jen nevim jak to vysvetlit ty svy makovici, aby to uz konecne pochopila… ze si zadnym zpusobem nedokazu vynutit jeji zajem, ani zajem o vnouce, coz me ted mrzi asi nejvic, proste mi ta rodicovska laska vzdycky chybela a nejak to v sobe sebou nesu do dospelosti… nemate to nekdo podobne, jak jste se s tim dokazali vyrovnat?diky za vase rady
Z.
ano, musíš prostě pochopit, že každý to máme v sobě nastavené jinak, někdo je mateřský typ, jiný ne… a že ona sama za to nemůže, že prostě je jaká je… a odpustit jí to… a když jí odpustíš, že nefunguje podle tvých představ, ale jede podle svého nastavení už odjakživa, tak paradoxně spolu budete mít lepší vztah a třeba tě jednou překvapí, že začne mít větší zájem než dosud… ale zázraky nečekej, nebude to obrat o 180 stupňů z 0 procent zájmu na 100 procent…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.15 10:48
@Anonymní píše:
@starápaštika ja jsem tez presla do pasivity, jen to musim nejak vyhnat z hlavy, clovek je na matersky, tak ma cas na to premyslet o „blbostech“
To je jasný, chvíli se s tím budeš prát… ale pak to přejde. Já bych ti doporučila nějakou tu psychoterapeutku, pomohla se mi v tom zorientovat a nehledat chybu jen u sebe. Ona mi pomohla si v hlavě srovnat, jestli se chci trápit s něčím, co nemá smysl anebo to prostě nechat být… nechala jsem to být. Ale beru to tak, že kdyby ségra chtěla „zpět“, tak já ji neodmítnu, ale teď prostě nemám pro ni žádnou energii. Není to podle mě jen tím, že jsi na mateřské, myslím, že je to hlavně o tom, že se v tom musíš zorientovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.11.15 10:52
U me tu „materskou“ roli sehrala take babicka, jsem ji vdecna za to ze mi ukazala, co je to mit nekoho rad, umet obejmout, vyslechnout a poradit bez ni bych asi dneska byla chladna troska neschopna „citove“ zit…
diky moc za vase rady mate pravdu, proste to ma jinak.. a to si do ty kebule musim natlouct a pristupovat k tomu tak nez si k tomu clovek dojde, tak dostane par kopancu… a nechape… 
- Citovat
- Upravit
29.11.15 10:53
@Anonymní píše:
Chci se zeptat, jak jste se vyrovnali s nezajmem matky? jsem dospela, s malym prckem, skvelym manzelem, ale ta touha travit cas s mamkou ve me byla vzdycky, o vnouce tez jevi asi stejny zajem jako o me… tj. jednou tydne si na 3 minuty zavolame (vola mamca) a kdybych nemluvila ja tak nevim co bysme rikali… a jinak se vidime asi 2× do mesice max na pul hodky (to uz je hodne) - bydlime v jednom mestecku, me to prijde malo, vzdycky jsem vyvijela iniciativu jak s ni travit cas… a najednou mi docvaklo, ze o to asi nestoji (a to mi to trvalo snad 10 let nez jsem na to prisla)… a ze to proste ma jinak… jen nevim jak to vysvetlit ty svy makovici, aby to uz konecne pochopila… ze si zadnym zpusobem nedokazu vynutit jeji zajem, ani zajem o vnouce, coz me ted mrzi asi nejvic, proste mi ta rodicovska laska vzdycky chybela a nejak to v sobe sebou nesu do dospelosti… nemate to nekdo podobne, jak jste se s tim dokazali vyrovnat?
Chápu že tě to mrzí, je to tvoje máma, a ta měla být nejbližší. Je možné že třeba tě měla omylem, že se teda stalo, nevím jak se k tobě chovala když jsi byla malá. Bud ráda že máš hodnýho manžela, dítě. Já bych přestala vyvíjet iniciativu, počkala bych až se ozve sama, třeba se jí po čase rozsvítí. Ale asi bych se nevnucovala, sice by mě to bylo taky líto, ale vydržela bych.Pak poznáš za co tvé matce stojíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.11.15 11:01
@mamule42 mas pravdu byla jsem omyl… a v pomerne nizkem veku na dnesni dobu
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.11.15 11:05
Vlastne se divim ze na tohle tema nekdo jeste nenapsal prirucku je tuna psychologickych knizek… to je sakra mezera na trhu 
- Citovat
- Upravit
29.11.15 11:07
@Anonymní píše:
@mamule42 mas pravdu byla jsem omyl… a v pomerne nizkem veku na dnesni dobu
A necítí se třeba moc mladá být babičkou, moje matka taky není zrovna tou ideální babičkou, mám víc dětí a taky si vybírá a má své oblíbence, jednu dcerku si bere a na druhou kašle. Naštěstí ta mladší je mamánek a k babičce nepůjde sama, nějak se jí bojí. Takže ji nezávidí. Ale taky nevím jak to dopadne, až budou větší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.11.15 11:12
@mamule42 po narozeni vnoucete byla jak utrzena ze rezetu, strasne se vsude chlubila, ale jak moc byla nadsena tak to pak zas ochladlo.. ale ta jeji chladnost jde se mnou od mala, neni to ze by to bylo najednou a z toho asi plyne i stejny vztah k vnoucatum, bych si tipla
- Citovat
- Upravit
29.11.15 11:24
Moje mama taky laskou zrovna neoplyva. v detstvi nas deti nijak nemazlila, ne ze by byla nejak zla, to urcite ne. proste není ten typ na pusinkovani, nuchnani, sverovani se. drzi si odstup. a je to tak doted. mame dve male deti, skoro ji neznaji. ja ji volam, kecame, ale vidíme ji jednou za par mesicu. ona proste nemá zajem
neresim, nehrotim, nevycitam. je takova a tecka. ale asi si to v sobe trochu nesu, jsem taky studeny cumak. jen ty deti mazlim a laskou bych je snad sezrala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.11.15 14:32
Ke me se take nechova zle, to ne, ale neco „vic“ proste nikdy nebylo a nebude, i pres me snahy, napr. to aby sme spolu sli vybrat neco miminku kdyz sem byla tehotna, proste ignorovala… a spousta dalsiho, kdyz sem vyrustala tak materialne jsem mela vse, nemohu si stezovat… proste je to asi nenaplnena potreba, ktera ve me porad vola a volaaa
taky sem zvedava az si jednou uvedomi, ze k ni vnouce nechce a ze nemaj ten „vztah“ jak se bude chovat… a jak my… no bude to zajimavy…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Chci se zeptat, jak jste se vyrovnali s nezajmem matky? jsem dospela, s malym prckem, skvelym manzelem, ale ta touha travit cas s mamkou ve me byla vzdycky, o vnouce tez jevi asi stejny zajem jako o me… tj. jednou tydne si na 3 minuty zavolame (vola mamca) a kdybych nemluvila ja tak nevim co bysme rikali… a jinak se vidime asi 2× do mesice max na pul hodky (to uz je hodne) - bydlime v jednom mestecku, me to prijde malo, vzdycky jsem vyvijela iniciativu jak s ni travit cas… a najednou mi docvaklo, ze o to asi nestoji (a to mi to trvalo snad 10 let nez jsem na to prisla)… a ze to proste ma jinak… jen nevim jak to vysvetlit ty svy makovici, aby to uz konecne pochopila… ze si zadnym zpusobem nedokazu vynutit jeji zajem, ani zajem o vnouce, coz me ted mrzi asi nejvic, proste mi ta rodicovska laska vzdycky chybela a nejak to v sobe sebou nesu do dospelosti… nemate to nekdo podobne, jak jste se s tim dokazali vyrovnat?
diky za vase rady 
Z.