Dokonalá a oblíbená sestra

Mám sestřenice, dvojčata. Ta první vždycky byla živá, temperamentní, ukecaná. Ta druhá tichá, zakřiknutá, bojácná, skoro nemluvila. Jo a ta první je samozřejmě hezčí. Doma odjakživa všechno vyřídila první, mluvila za obě dvě, nikomu to nepřišlo nijak zlé. Jenže si dokázala vydobýt takovou pozornost, že ta druhá byla v podstatě vždy jen do počtu. Dostávalo se jí víc chvály, víc pozornosti, víc komunikace. Výsledek? Ta druhá je dlouhodobě na antidepresivech, „být druhá“ přijala jako svoji životní roli a stále je ve vleku svého staršího dvojčete. Dnes je jim asi 38, ani jedna nemá muže (vztah, rodinu), první se v podstatě s nikým nesnese a ta druhá by rodinu chtěla, ale vůbec není schopná normálně fungovat.

Takže. Nenech se svojí sestrou zadupat do nicoty. ODPOUTEJ se od ní. Je to těžké, bude to těžké, přesný recept neznám, ale když to neuděláš, skončíš jako moje druhá sestřenice. Celý život budeš v jejím stínu. Ještě si moc mladá, ale buduj si pomalu vlastní život nezávisle na sestře, jiný kolektiv, jiní přátelé, jiné zájmy. Zkus si všechny ty řeči doma a ve škole nebrat osobně, ono to teda v tomhle věku moc dobře nejde, časem se to naučíš líp. Tvůj život bude hezký, neboj, ale nesrovnávej se. Přeju ti vše dobré  

@Anonymní píše:
Už nevím co mám dělat. Jsem z dvojčat- dvojvaječných. Už od mala byla moje sestra všemi oblíbená, upovídaná, rodina a děti i učitelé jí měli radši. Já byla tichá a měla ve školce jen jednu kamarádku. V první třídě to bylo taky tak. Ona byla miláček učitelky a všichni s ní chtěli chodit na hřiště a hrát si o přestávce ale já seděla sama a učila se. Známky jsme ale měly stejné. Ona se ani moc neučila ale já musela už od první třídy. Později jsme dělali i referáty a mluvení před tabulí. Ona si vždycky všechny získala ale já jsem mluvila nervozitou blbosti a všichni se mi smáli. Jednou jsem tam jen tak stala a neřekla ani slovo a učitelka mě musela posadit. V tělocviku jsem byla nemehlo a když se hráli týmové hry tak mě do týmu nikdo nechtěl. Moje sestra měla kluky už od školky. Mě nikdo samozřejmě nechtěl. Už odmala byla roztomilá a hezká. Já jsem ani roztomilá nebyla. Spíš hnusná a byla jsem i tlustší. Když někdo řekl že jsme dvojčata tak se divili že si ani podobné nejsme. Rodiče nás dávali na kroužky. Hrála jsem první(7 let) basket ale vůbec mi nešel a všichni se mi smáli. Trenér mojí mamce řekl že na tenhle sport nejsem a že nejsem týmový hráč jako moje sestra. Já taky už nechtěla v tom týmu být takže jsem přestala chodit. Pak si sestra přibrala i volejbal a florbal. Pak i kreslení. Kreslení mi taky nešlo. Jí celkem jo. Zkoušela jsem i klavír ale neuměla jsem se naučit ani základní písničku a učitelka se mnou stratila trpělivost. Jediné co mi šlo je flétna. Té se držím do teď.
Na druhém stupni do bylo ještě horší. Měla jsem sice lepší vysvědčení než sestra ale to je díky tomu že jsem se pořád učila (neměla jsem co dělat tak jsem si buď četla nebo se učila). Ona se neučila vůbec a vyznamenání měla skoro vždycky. Já měla samé jedničky, dělala jsem domácí práce (sestra ani nebyla doma) a pomáhala mamce s malým bratrem ale stejně když jsme někde byli s rodinou tak chválili jen moji sestru za zápasy a tak. Dokonce jednou jak jsme ukazovali babičce vysvědčení tak ona pochválila moji sestru že má při takovém programu a nedostatku času vyznamenání. Mě jen řekla taky dobrý. A to jsem měla samé jedničky a ona pět dvojek. Byla pořád zadaná. Kluci jí chtěli. Mě ne. Já měla na druhém stupni jen tři kamarádky a jedna z nich se se mnou přestala bavit v 8 třídě a druhá se odstěhovala už v sedmičce. Když jí bylo 15 tak všichni začali s intimnostmi. Sestra se vyspala s tehdejším klukem. Všichni si povídali jak je to super. Šly jsme na stejnou školu. Já jsem byla třicátá pátá v pořadí a ona byla osmá pod čarou ale na odvolání se dostala taky. Zase ale gratulovali spíš jí. Když jsem řekla že já se dostala napoprvé tak mi bylo řečeno že ona to měla těžší že neměla čas na učení. Na nové škole to je stejné. Jsme obě v druháku. S ní se baví všichni, má zase kluka, chodí na všechny party a oslavy… a já sedím sama a skoro nikdo se se mnou nebaví. A když se snažím někoho oslovit tak buď odejde nebo se se mnou odmítne bavit. Když jsme ve dvojicích zbydu. Měli jsme si rozdělit projekty. Se mnou ale nikdo nechtěl být. Je jedna trojice a já jsem sama. Prostě se mnou nikdo nechce být. Vůbec se jim už ani nedivím. Sestra je vysoká, hubená, talentovaná a hezká. Všechny si obtočí kolem prstu. Já jsem tlustá a ať dělám co dělám kila nejdou dolů. Zasla jsem do dietove poradny ale tam mi řekla že nadváhu nemám tak že nemám důvod hubnout. Nosím ale velikost kalhot L takže tlustá jsem… mám hnusný obličej, odpornou postavu- všechno jde do pasu a stehen nahoře zas není nic. Žádná prsa. Vlasy mám řídké myší barvy padající. Mám velkou nohu a ani boty si nemohu koupit jaké chci. A sestra která je vysoká tak má 39 a sežene co chce. Už se mi líbil jeden kluk a řekla jsem to sestře(ani jsem jí to říct nechtěla ale než jsem to nepřemýšlel a jsem když jsem to řekla). Ta mu to ale řekla a ten řekl že o takovou škaredou holku by si ani kolo nepopřel a pak se mi s kamarády vysmál. Takže to že jsem hnusná není můj dojem. Takže shrnutí: nikdo se mnou nechce nic mít, bavit se, všichni mají radši moji hezkou dokonalou sestru..co mám dělat a jak na to abych byla aspoň trochu hezká a oblíbená a vyrovnala se své sestře? Děkuju. Možná mě odsoudíte a jestli jo tak to chápu…

Máš za ta léta sražené sebevědomí na nulu.ja si nemyslím,že jsi až tak ošklivá jak se vidíš a tlustá asi taky ne(kalhoty L JSOU normální velikost pořád ještě),jen tím jak se uziras ,shazujes se sama před sebou,tím vysilas do okolí tak negativní energii,že o tom nemáš ani představu a proto se té možná lidí strani.velka chyba,že jste se sestrou na jedné škole.takto budeš pravděpodobně „přežívat“ až do maturity.verim,že tvé první úspěchy přijdou v mmnte,kdy vylezeš ze stínu vlastní sestry a budeš se soustředit jen sama na sebe,nebudeš se mít s kým srovnávat (pokud to nebude patologické a nenajdeš si jinou „oběť“,které se budeš chtít vyrovnat).Najdi si něco ,co tě opravdu baví,aspoň to zkus.Zkus klidně i tu sestru poprosit,jestli by ti nepomohla např se satnikem,vlasy,…prostě se pokus jakkoliv oprostit od toho ,vyrovnat se sestře a naopak ji zkus „využít“ pro své zlepšení…

Holka nestastna…co na to rict. Ja mam „jenom“ dokonalou starsi segru, natoz dvojce . V 17 je nejdulezitejsi si uvedomit, ze stredni netrva porad. Je to proste jenom otravna zivotni etapa. Soustred se na to, co te bavi, na spolecensky zivot se vykasli. Cti si knizku nebo se venuj rucnim pracim, cokoliv…hlavne prezij. V dalsim zivote te ceka pekelna drina na svem ja, ale stoji to za to. A verim, ze i ty si najdes svoje misto