Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Pseudomatka píše: Více
Tak asi to budu praktikovat v případě, že jdu na návštěvu je kamarádce. Ne když se vypravíme na jubileum bratrance z pátého kolene, se kterým se vidíme jednou za pět let. ![]()
@Pseudomatka píše: Více
Za mne - psala jsem hned na začátku, že mluvím o zdravých dětech bez diagnóz… Čili ano, já to namouduši tuším – jen mne to v této konkrétní diskusi vůbec, ale vůbec nezajímá ![]()
@Pseudomatka píše: Více
Přesně, ještě jak si některé dupnou, že prostě musi být po jejich. Mám synovce a ten prostě nezdravil. Vylo vidět, že je to pro něj šílený stres. Dokonce mi i vadilo, jal ho ostatní nutili a říkali o něm, že je nevychovaný. To říkám jako matka “siper zdravicího” ditěte, které vždy pozdraví, poprosí a poděkuje, jenže já mám extroverta a synovec je introvert. Pak se mi narodilo druhé dítě a to nezdravilo, žádný tlak ksem na něj nevyvijela, proste jsem vzdy pozdravila já a on se to později naučil nápodobou a teď zdraví úplně běžně. Sama jsem jako dítě nesnášela to nucení třeba pusinek babičkám a dodneška k tomu mám odpor, jak někteří mají potřebu obejmout, pusu na tvář, nebo pusy při gratulaci…
@lilith91 Můj syn je velmi stydlivý. Nejprve jsem mu vysvětlovala, že zdravení je slušnost a dělá všem hezký den 😊 Nezdravil, protože se styděl. Takže potom jsme si vysvětlili a udělali domluvu, že i přes to, že se stydí, tak pozdraví. Ale bavit se s nikým nemusí. Jsou mu 4 roky. Zdraví, že ho slyší půl vesnice 🤣 A velmi často od starších dostane pochvalu, že je jediné dítě ve vesnici, které zdraví. Ale jakmile se ho někdo na něco zeptá. Hlava dolů a schová se za mě a já vysvětluji, že je ve skutečnosti velmi stydlivý a že máme úmluvu, že pozdraví, ale povídat si už nemusí. A fungujeme takto už skoro rok 😊
@Enitka píše: Více
Buď v klidu. Mé dítě se stydělo ve skolkovem věku pozdravit sousedku, kde často býval a hrával si, skolkove kamarády, spoustu lidí, které znal a byli mu blízcí.
Do zdravení jsem ho nenutila, pozdravila jsem vždy já, manžel.
Víš koho začal spontánně zdravit? Dělníky, kteří opravovali vedlejší barák 😅
Jdem tak ze školky a na celou ulici Dobrý den ![]()
Ono se to těm dětem v těch makovickach jednou poskládá
@lilith91 mám první dceru skoro pětiletou, sama zdraví cizí lidi, když já pozdravím…ale pokud ji někdo řekne ahoj holčičko, tak už neodpovídá, zlobím se pak na ní, domlouvám ji, protože jinak pusu nezavře…tak už ji teď vždy cestou v autě prosím, ať hlavně hezký pozdraví…jako dvouletá zdravila mnohem lépe než teď…pak když hezky zdraví, tak lidi neodpoví a ona mi pak říká, mami proc nás nepozdravili…což je pro mě mnohem horší, že dospělý neodpoví na hlasitý pozdrav…rodinu a sousedy zdraví bez problémů
@Kocicka1987 píše: Více
Tak dcera se na to ptá přimo těch lidí nebo je upozorní, že je zdravila, tak by měli oni taky
![]()
Příspěvek upraven 09.07.24 v 21:48
@Kocicka1987 Nesnáším, když jdou kolem nás děcka a náš malej na ně křičí dobrý den a oni nejsou schopní mu říct ani čau. Tak mu řeknu, že je hodný, že pozdravil a že oni zdravit asi neumí. Potom co jedna holčina to slyšela, tak už mu odpovídá. A když jde v tlupě a ona odpoví, tak ostatní se přidají 🤣
@Vinted108 Protože dítě „vychovává celá vesnice“. Když mu to nevysvětlí doma (a nejedná se jen i zdraveni), tak mu to co je žádoucí/nežádoucí vysvětlí „cizí“ soused, matka kamaráda, paní v kráme…
Dítě sakra jinak reaguje na to, že ho sprdne sousedka, které orval kytky, než když mu za to samé vynadá babička.
Já se divím, ze si toho někdo vůbec všímá když jde o malé děti. Mě dnes nepozdravila 4leta vnučka sousedky, ze nepozdravila mi došlo až když ji babička začala napominat. Já to ani nevnimam u takového prcka.. Víc mi vadí v práci, když se dospělý člověk ani neumí představit do telefonu.
Moje dcera nezdraví spolehlivě ani v takřka devíti. Má autisticke rysy, což ovšem pro náhodné kolemjdoucí není vždycky vidět a většina jejího okolí to neví. V pěti letech nezdravila nikdy a nikoho. Nenadelas nic. Nutila jsem ji cca kolem těch pěti let zdravit tak úporně, že mi i školková učitelka řekla, ať se na to už vykašlu.
Když se ti návštěva nehodí, jsou dost oprskli, že přijdou i tak, máš plné právo říct ne. Ale nechápu, proč do toho motas to zdraveni.
@Svistice píše: Více
Mně by to třeba bylo líto. Chystám pro kamarádky pohoštění, moje děti se těší na jejich děti, uklízíme, děláme si čas. Těším se, že si s ní popovídám. Zas tolik volna nemám.
Kdyby kvůli tomu, že mě její dítě nepozdravilo ve dveřích, odešla, příště bych ji nepozvala. Demonstrativní výchovné odchody ať si dělá jinde
.
@BohunkaP píše: Více
Diagnózu leckdo dostane třeba ve 30… 4,5leté dítě, pokud nemá nějakou echt zřetelnou formu autismu nebo ADHD, nikdo většinou na diagnostiku nebere. U holčiček je pravděpodobnost, že se na to přijde, ještě výrazně nižší.
@BohunkaP píše: Více
Jak poznáš, jestli má dítě diagnózu?
mnohdy ani rodiče neví, odborníci se neshodnou, získat správnou diagnózu může být na roky. A i když ji má, tak pokud to není nizkofunkcni autismus nebo aspoň středně těžká mentální retardace, není to vidět pro náhodnou nepozdravenou kolemjdoucí.
@Pseudomatka píše: Více
No a to je život a přirozene důsledky.
Mám nechat dítě houpat se ti na lustru, protože teta se s detmi těšila a připravovala se s občerstvením?
Pokud se dítě bude chovat nežádoucím způsobem, tak ho prostě seberu a půjdeme domu. Když se nebude chovat společenský vhodné už na začátku, návštěvu ani nezahajime. Když se nebude chtít slušně obléct do divadla, holt nevytahneme paty ani z barák (ano bude mi to líto, ano propadnou nám lístky, ale proste to dítě musí dostat hranice, i když je to leckdy rodicum velmi nepohodlné).
Mám doma dost umanuté děti, jedno je vyložený testovac hranic. Všeobjímající slunickove maminky a učitelky, které jen vysvětlují, omlouvají, případně vyhrozuji a nekonají, si zdárně během chvilky namazal na chleba.