Duch v domě?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
Taky na duchy verim. Snazim si to moc nepripoustet, ale asi pred 5 lety jsem lezela nad ranem v posteli, probudila jsem se nahle, nevim proc, a proste jsem vedela, ze tam se mnou v pokoji je babicka, ktera uz 7 let nezila. Byl to strasne intenzivni pocit, tezko se to vysvetluje, ale ten pocit byl fakt zvlastni, nikdy predtim jsem ho nemela. Asi tyden na to mi rikala teta (jeji dcera), aniz by vedela, co se mi stalo, ze za ni byla mama (moje babicka). Ze to vi jiste, ze za ni proste prisla (teta je na tyhle veci senzitivnejsi od mala). Tak to jsem docela koukala 
A asi pred pul rokem, za bileho dne, kdyz jsem sedela venku na schode a kourila, se mi neco velmi silne a intenzivne otrelo o nohu. Jak kdyby kolem me prosel pes a nevesel se mezi zed a me, ale proste musel projit. Takove tezko zamenitelne otreni. Byl to asi mesic po tom, co jsem pochovala sveho milovaneho pejska, takze mam tak nejak dojem, ze prisel. Nechci si nic nalhavat a byt pokud mozno racionalni, ale to otreni bylo tak intenzivni a nezamenitelne, ze se mi uplne v tu chvili zastavilo srdce.
Takze podle me neco mezi nebem a zemi proste je. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Janli To bych byla jedině ráda kdyby to duch nebyl! 
Ale že bych byla tak blbá a posadila plyšáka a nevěděla o tom? To by se mnou bylo docela špatný 
- Citovat
- Upravit
Já ležela v těhu v nemocnici a s paní vedle jsme si o těchto věcech povídali. Měla před několika lety autonehodu, kterou ona přežila a její maminka umřela. A říkala, že má kamarádku, která prý umřela a znovu se probudila a od té doby vidí všude duchy a může s nimi mluvit. Jednou byla u ní ta kamarádka na návštěvě, a že prý v kuchyni v rohu celou dobu stojí nějaká paní. Popsala jí prý její maminku a když jí ukázala fotku, tak řekla že je to ona. Ona si prý celou dobu dávala za vinu tu nehodu, prý se nějak před tou nehodou pohádali kvůli nějaký prkotině, pořád jí to tížilo na srdci. Prý si s maminkou přes tu její kamarádku „promluvila“, tak jí ujistila že to není její vina a že se na ní nezlobí a od té doby prý cítí klid.
Nevím jestli je to pravda, ale když mi to vyprávěla, měla jsem husí kůži stejně jako teď, když si na to vzpomenu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@Janli To bych byla jedině ráda kdyby to duch nebyl!
Věř mi. Sama občas pomáhám duchy a špatný energie v domech řešit a v 9 z 10 případů si to lidé jen namlouvají. Sama vím, jak si s tebou tvůj mozek umí pohrát . Kdyby jsi tam měla skutečně ducha, budou se ti dít věci, ze kterých budeš na Chocholouška.
- Citovat
- Upravit
@Cheriffka My máme v rodině podobnou zkušenost. Po letech nám zemřel jezevčík - úžasná a věrná fenka Linda. Všechny naše děti moc milovala a byla pro každou legraci. Hodně si s děckama vyhrála a děti s ní. Když byly synovi asi 2 roky, stavěl si na zemi kostky a já u toho vařila. Najednou z ničeho nic se uprostřed hry zvedl a ukazoval prstem před sebe a volal: „Mami, Linda!“ Vyskočil a začal běhat po schodišti sem a tam v předklonu, jako by se snažil něco nebo někoho před sebou chytit. Já stála bezradně a celou scénku několik minut pozorovala. Syn se několikrát znovu na mě obrátit a s rozzářeným úsměvem pořád dokola opakoval jméno fenky. Řekla jsem, že já ale nic nevidím. To ho neodradilo od dalšího skotačení s „neviditelným“ psem. Pak si zase sedl na podlahu a dál stavěl svoji věž z kostek. Protože ještě tehdy neuměl moc mluvit, více jsem z něj nedostala. Když jsem se ho ptala, až byl starší, celou příhodu si nepamatoval. Pro mě je to záhada. Hrál si tehdy opravdu s naším zesnulým psem, který si s ním ještě naposledy přišel pohrát?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Máme taky příběh. Koupili jsme dům, kde žila rodina. 4 členové umřeli násilnou smrtí. Ale ne v našem domě, mimo. No v jedné místnosti nikdo nechce spát, ale jelikož je to pokoj pro hosty, tak nejde jinak. Sestra v noci slyšela jak někdo jezdí rukou po zaluziích, potom mačká ovladač. Hrozne se tam bála. Tak si vzala našeho psa a ten pořád vrčel. Teď sem jezdí s manželem a to je v pohodě. Je tam prostě ale jiná energie. Občas zvuky, jakože praská podlaha, tu jsme dělali novou. Šustění. No a někdy se nám sami oteviraji dveře.
- Citovat
- Upravit
@s.y.p.t.a ty jo ale ja bych tomu verila, deti jsou ciste duse
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@BB zlaticko píše:
Na duši věřím, že něco po smrti existuje, moje maminka přežila klinickou smrt, nikdy by ji nikdo nevymluvil že po smrti existuje život, její babička zemřela 2.5.1982 já se narodila 26.5.1982 babička ji doslova řekla že ona tam ještě nemá co dělat, že má doma krásnou dcerku, po tom „rozhovoru“ se mamka probudila.No a já pracuji jako zdravotní sestra, x krát sem se setkala se smrtí, no jednou jsem zažila něco divného. Prisla jsem na noční a viděla jsem jak holky už balily tělo, to zůstává ještě 2-3 hodiny na posteli než si ho odvezou sanitáři. Mno a holky zapomely vypnout monitor, tak jsem šla na pokoj, že ho vypnu a jak sem se blížila k posteli tak jsem najednou ucítila strašný chlad, jako bych byla v mrazáku, postavili se mi úplně chlupy po celým těle a měla jsem pocit že na mne někdo kouká. No vyletěla jsem z toho pokoje a kolegyně se úplně lekla jak jsem byla prý šedivá až zelená v obličeji. Otevrely sme okno a dušičku vypustily.Jo a jednou nám umíral takovej hodnej pan, dedula za kterým chodila jeho paní každý den o hulce, sotva chodila ale každý den ho proste navštívila, bylo to nádherné. Mno a pan už ztrácel pulz, tak sem šla k posteli a šeptala mu do ucha že ať vydrží ještě 15 min že začnou návštěvy a paní za ním přijde se rozloučit, holky vydržel, paní mu dala pusu a on umřel. Bylo to smutný a krásný zároveň, to jsme v práci s kolegyní brečela.
Máš takových příběhů víc? Máš nějaké informace o posmrtném životě? Moc by mě to zajímalo. Ráda bych se na pár věcí vyptala, pokud by nevadilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Enmamma já si info ó posmrtnym životě nehledám, jen věřím že něco po smrti prostě je. A díky práci jsem měla možnost něco takového zažít. Maminka byla v kómatu 16 dnů, přesně si pamatuje co dělala s kým se setkala a či ji říkala, možná to bude znít jako klišé ale prý cesta tunelem za světlem existuje, mamka po rozhovoru s její mrtvou babičkou jakoby prý letěla strašnou rychlosti někam, jen viděla světlo, všude kolem prý byly jakési rozmazané postavy, pak se vzbudila a chtěla vidět mně, jenže nikdo nechápal jak může ó mně vědět, mamka upadla do kómatu při porodu, takže opravdu o mně nemohla vědět, prý chtěla vidět Janičku svoji dcerku. Jmeno mi vybrala moje babička, mamcina mamka, to ale moje mamka nemohla vědět. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@BB zlaticko píše:
@Enmamma já si info ó posmrtnym životě nehledám, jen věřím že něco po smrti prostě je. A díky práci jsem měla možnost něco takového zažít. Maminka byla v kómatu 16 dnů, přesně si pamatuje co dělala s kým se setkala a či ji říkala, možná to bude znít jako klišé ale prý cesta tunelem za světlem existuje, mamka po rozhovoru s její mrtvou babičkou jakoby prý letěla strašnou rychlosti někam, jen viděla světlo, všude kolem prý byly jakési rozmazané postavy, pak se vzbudila a chtěla vidět mně, jenže nikdo nechápal jak může ó mně vědět, mamka upadla do kómatu při porodu, takže opravdu o mně nemohla vědět, prý chtěla vidět Janičku svoji dcerku. Jmeno mi vybrala moje babička, mamcina mamka, to ale moje mamka nemohla vědět.
takže myslíš, že mrtví o nás ví, co tady děláme?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@s.y.p.t.a píše:
@Cheriffka My máme v rodině podobnou zkušenost. Po letech nám zemřel jezevčík - úžasná a věrná fenka Linda. Všechny naše děti moc milovala a byla pro každou legraci. Hodně si s děckama vyhrála a děti s ní. Když byly synovi asi 2 roky, stavěl si na zemi kostky a já u toho vařila. Najednou z ničeho nic se uprostřed hry zvedl a ukazoval prstem před sebe a volal: „Mami, Linda!“ Vyskočil a začal běhat po schodišti sem a tam v předklonu, jako by se snažil něco nebo někoho před sebou chytit. Já stála bezradně a celou scénku několik minut pozorovala. Syn se několikrát znovu na mě obrátit a s rozzářeným úsměvem pořád dokola opakoval jméno fenky. Řekla jsem, že já ale nic nevidím. To ho neodradilo od dalšího skotačení s „neviditelným“ psem. Pak si zase sedl na podlahu a dál stavěl svoji věž z kostek. Protože ještě tehdy neuměl moc mluvit, více jsem z něj nedostala. Když jsem se ho ptala, až byl starší, celou příhodu si nepamatoval. Pro mě je to záhada. Hrál si tehdy opravdu s naším zesnulým psem, který si s ním ještě naposledy přišel pohrát?
Tomu věřím, protože děti jsou čisté duše a dokáží vnímat, my dospělí se snažíme různé věci nějak logicky odůvodnit a proto duše nevnímáme, třeba když malá miminka leží v postýlce, koukají nahoru a usmívají se, přitom tam nikdo není, tak prý proto, že se třeba na ně usmívá babička či děda co už nejsou mezi námi.
- Citovat
- Upravit
Ahoj holky, moc mně téma zajímá, prosím pište další zážitky. Co se mně týče, tak můj mladší syn(ted 4 roky) jako mimino jezdil očičkama na něco hýbacího neviditelného a usmíval se na to…ted mi umírala moje babička a on chodil(byly mu 3 roky a něco) a říkal že je tu modrá paní ukazoval na ní (byla v pokojíku) a mluvil s ní, třeba „a co chceš pani“? a bylo ticho a on na mně„Mami chce bombonky“ a já at jí teda dá a on utíkal do toho pokojíku a natáhl ručičku do vzduchu a prý" ná vem si" a pak mi řekl, ona nemůže ona nemá ruce. O té paní mluvil často. Já na duchy věřím a též myslím, že malé děti je vidí.(čisté duše).
Děkuji za příběh z té nemocnice,,,čte se to hezky a uklidní se člověk,,,když slyší jak se tam ty „duše“ těší a že jim tam bude dobře…je mi z toho smutno. Když mi babi umírala, měla někdy takový výraz veselý jako kdyby na někoho koukala(její manžel, můj dědeček zemřel půl roku před ní byl s ní na pokoji v nemocnici a ona byla u toho když zemřel)-myslím si, že už viděla dědu…ona už pak nekomunikovala ale jednou mi zašeptala „já umřu“ a do týdne nebyla…a s tím tunelem, to se teda nestalo nikomu z mé rodiny ale mé známé, ta se dostala po operaci do bezvědomí a procházela tunelem, světlem a prý tam na ni čekala její maminka zemřelá a ona ta má známá chtěla moc za ní ale ta její maminka řekla, že ještě nesmí, že ny ni na zemi čeká syn a že ji potřebuje at se za ním vrátí…ale tvrdila že se jí odtud strašně nechtělo,,nakonec převládla mateřská láska a vrátila se na zem k synovi.(bylo mu 12let v té době)
ještě jednou díky za příběhy a napište sem ještě pa Lenka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@LenazeStrakonic Ahoj Leni, tak já ti ještě něco napíšu. Náš rodinný známý, mladý kluk, šel na plánovanou operaci slepého střeva. Nebylo to nic akutního, prostě ho to pobolívalo, tak šel. Během té operace však došlo k srdeční zástavě - snad prý alergie na anestézii, což je dost neobvyklé, ale může se stát. Ten chlapec se najednou viděl shora od stropu, pozoroval dole pod sebou nějaké tělo, aniž si nějak neuvědomoval, že je jeho, slyšel lékaře, jak mluví lékařskou hantýrkou, „že jim ten kluk ujede“, popisoval, jak ho oživovali, přesně viděl, co se dělo. Ale on sám se cítil velice dobře, nic ho nebolelo. Pak se dostal do tunelu a přišel k nádhernému světlu, ze kterého vycházel hlas, že se musí vrátit, že ještě nepřišel jeho čas. A v tom okamžiku byl zpět ve svém těle. Ten zážitek ho moc změnil, říkal, že mu bylo nádherně a že už se smrti nebojí. Že už se těší, až uslyší znovu ten úžasný hlas a snad uvidí i toho, kdo k němu mluvil.
O dalším zážitku jsem jen četla: byla to nějaká mladá dívka, která se dostala do klinické smrti. Předstoupila před jakousi krásnou bytost, od které jakoby slyšela, že se jí ptá, jestli má nějaký důvod, aby se vrátila na zem. Prý ji nic jiného nenapadlo, než upřímně pronést, že si ještě dost nazatancovala. Ta bytost se zasmála a v té chvíli se dívka probudila opět ve svém těle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moc moc bych tomu chtěla věřit. Je však dokázáno při vědeckých pokusech, že když mozek není dost okysličený, tak produkuje tyto představy - tunel, světlo, apod.
Viděla jsem o tom dokument, kdy účastníci seděli v jakési centrifuze a přivozoval se jim stav ne dost okysličeného mozku.
Taky jsem četla článek jakéhosi chirurga, který psal, že si dělal soukromý pokus. Na operačním sále nahoře na rampě měl nějaké předměty - hodiny apod. Nikdo z pacientů, kteří měli pocit vznášení se nad tělem nedokázal říct, jestli tam něco bylo, nikdo nic neviděl. Viděli obecné věci.
Ach jo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
to je zajímavé, tohle babičce vyřídím, ona totiž by strašně ráda věřila, ale asi není tak citlivá…