Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dusicky, rodice, deti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.10.17 22:57
@Anonymní píše:
Ahoj holky, chtela bych poprosit o nazor, radu, zkusenost. Blizi se dusicky a ja uz nemam rodice. Mamka odesla uz vic jak pred dvaceti lety, kdy jsem byla v puberte, tatka pred osmi lety. Oba jsou pochovani ve meste, kde jsem zila prvnich 18 let, pak jsem se prestehovala a zalozila svoji rodinu. Na hrbitov jsem jezdila pravidelne, po nejake dobe uz smirene, ze si jdu s nasima popovidat. Co se mi ale narodilo pred rokem a pul druhe dite, vsechno se zmenilo. Vzdycky, kdyz si naplanuju, ze tam pojedu, s tim jak se ten termin blizi zacnu mit zle sny, nebo naopak nemuzu spat. Vraci se mi detailni vzpominky na rodice, jak odesli, cela se jakoby prenesu v case i behem dne se toulam v myslenkach na ne a obtizne se soustredim a asi tak den dva pred odjezdem jsem ubrecena, nechutna mi jist, proste to na mne padne jako deka a zmizi to ve chvili, kdy najdu nejakou racionni „vymluvu“, ze tam jet nemuzu a zas tu cestu odlozim a tak porad dokola. Tyka se to vyroci, jejich narozenin, fakt se mi to za posledni mesice opakovalo nekolikrat. Kdyz plany zrusim, vse se srovna, pookreju a je mi dobre. Vim, ze na hrbitov zajedou sourozenci, o to nejde, ja ale tyhle stavy nechci prenaset na deti, ale zaroven citim povinnost, ze bych tam jezdit mela. Zazil jste nekdo neco podobneho? Mam to lamat pres koleno a jezdit tam nebo tomu dat cas? Prosim o zachovani anonymu, nechci byt spojena s konkretnim nickem a udaji o rodicich, dekuji.
Možná by pomohlo, kdybys tam jela s nějakou kamarádkou, před kterou by ses mohla vyplakat. Víš, že by se to prolomilo. Pokud tam jezdit nebudeš, jen tě to bude strašit. Tak jako dosud.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.17 23:04
To je tezke, o rodice jsi prisla v mladem veku. O mamku dokonce ve veku kdy jsi ji nejvic potrebovala. Je celkem jasne, ze te ty udalosti zasahly a ted kdyz mas vlastni deti te vzpominky distavaji zpet. Jedine co asi muzu poradit je nechat tomu volny prubeh. Zapalit svicku a zavpominat muzes klidne doma a nikdo te nemuze k navsteve hrbitova nutit. Pokud by to nekdo nechapal je to pak jeho problem. Treba az deti povyrostou budes miz vic „odvahy“ se tam vypravit. Drzim palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.17 23:56
Já tě naprosto chápu a myslím si, že bys zatím na ten hřbitov chodit neměla, prostě zapal svíčku doma. Přece se nebuseš takhle stresovat. Rodičům tím, že budeš chodit na hřbitov život nevrátíš. Myslím si, že je úplně jedno jestli jim svíčku zapálíš na hřbitově nebo kdekoli jinde. Jde přece jen o tu myšlenku na ně a né o místo. Oni by určitě nechtěli, aby si se trápila 
Ty musíš být v pohodě pro svoje děti a né vystresovaná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.17 01:09
Já nemám mámu 8 let a věř, že si na ten den, kdy umřela, pamatuju hodně přesně. Na hřbitov jít zvládnu, nedělá mi to potíže. Kdybych se cítila jako ty, určitě bych hřbitov vynechala. Nebo tam došla třeba s kamarádkou. Vztah k rodičům počtem zapálených svíček nedokážeš. Ten máš v sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.17 07:31
Já bych to nelámala přes koleno. Nedělá ti to dobře, tak to klidně vypusť.
Povinnost chodit „na hrob“ nemáš. Co řeknou druzí, na to se můžeš vykašlat.
Rodiče už tu nejspu a buď je jim to jedno nebo (pokud věříš, že se „odněkud dívají“) určitě nechtějí, aby ses trápila.
Nemám hřbitovy ráda, nechodím tam vůbec. Babi mi chodí vynadat ve snu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, chtela bych poprosit o nazor, radu, zkusenost. Blizi se dusicky a ja uz nemam rodice. Mamka odesla uz vic jak pred dvaceti lety, kdy jsem byla v puberte, tatka pred osmi lety. Oba jsou pochovani ve meste, kde jsem zila prvnich 18 let, pak jsem se prestehovala a zalozila svoji rodinu. Na hrbitov jsem jezdila pravidelne, po nejake dobe uz smirene, ze si jdu s nasima popovidat. Co se mi ale narodilo pred rokem a pul druhe dite, vsechno se zmenilo. Vzdycky, kdyz si naplanuju, ze tam pojedu, s tim jak se ten termin blizi zacnu mit zle sny, nebo naopak nemuzu spat. Vraci se mi detailni vzpominky na rodice, jak odesli, cela se jakoby prenesu v case i behem dne se toulam v myslenkach na ne a obtizne se soustredim a asi tak den dva pred odjezdem jsem ubrecena, nechutna mi jist, proste to na mne padne jako deka a zmizi to ve chvili, kdy najdu nejakou racionni „vymluvu“, ze tam jet nemuzu a zas tu cestu odlozim a tak porad dokola. Tyka se to vyroci, jejich narozenin, fakt se mi to za posledni mesice opakovalo nekolikrat. Kdyz plany zrusim, vse se srovna, pookreju a je mi dobre. Vim, ze na hrbitov zajedou sourozenci, o to nejde, ja ale tyhle stavy nechci prenaset na deti, ale zaroven citim povinnost, ze bych tam jezdit mela. Zazil jste nekdo neco podobneho? Mam to lamat pres koleno a jezdit tam nebo tomu dat cas? Prosim o zachovani anonymu, nechci byt spojena s konkretnim nickem a udaji o rodicich, dekuji.