Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Venetia píše:
Empatický cita je v posteli nej
Pro mne to je chlap co umi projevit emoce a používat i slova
Přesně.
Myslím, že v jádru by těch fajn empatických chlapů mohlo být víc, ale oni se za to stydí, myslí si, že to není dost chlapské a ve výsledku se chovají jako trapní burani nebo sebestřední sobci. Já bych s takovým být nemohla, leze mi na nervy už jen když to poslouchám od kamarádek. Čest výjimkám, ale moc jich není.
@boricmytu píše:
Jestli to není tím, že tvým partnerů již není kolem 15let, to je věk, kdy se to prožívá, ve vyšším věku jsme již o dost více pragmatičtí
Takže nějaké serepetičky neřešíme, již jsme ve věku, kdy nás zajímají jiné a myslím i důležitější věci nějaký valentýn a zamilované mini dárečky už máme dávno za sebou
Jakože starat se o svojí ženu a dát jí pocit, že je pro Tebe důležitá je nějaká nedůležitá a nepraktická blbost?
Podle mě pokud máš partnera či partnerku, co miluješ a chceš vedle sebe dlouhodobě, tak pečovat o ten vztah je ta nejlepší investice. Nevím, co za další věci může být důležitější teda.
Jinak zakladatelko, s id. iotem, co neustále rejpe do mého vzhledu a překrývá to tzv. polovičními vtipy, tak s takovým už jsem byla a opravdu nikdy víc.
Empatičtí chlapi jsou, a určitě to nemusí být žádné bábovky nebo nemužní chcípáčci.
Samozřejmě člověk musí mít v očekáváních nějaké rezervy, ale podle mě základ, aby byl chlap laskavý a staral se, aby ses s ním cítila dobře. Typ výše popsaný se spíš stará, aby se s Tebou měl dobře on a Ty jsi mu tak nějak u zadku. K čemu takového „partnera“?
@Anonymní píše:
Hezký den,
Ráda bych se zeptala, jestli to vnímám jenom já (a mám smůlu na lidi, které potkávám), nebo to tak máte ve vztazích i vy. V poslední době mám štěstí na partnery, kteří jsou v mých očích hodně neempatičtí. Spíš než pochválí vzhled třeba něco vytknou, nějak neprožívají moje gesta (hezký slovíčka, dárečky), ale takovým stylem, že o ty věci třeba vůbec nemají zájem a nezáleží jim na nim
zpětně samozřejmě ani nemají snahu o nějaké takové drobnosti. Takhle jednotlivě jsou to hlouposti, které by se mě tak nedotkly, ale když to sečtu, občas jsem z toho fakt smutná
tak by mě zajímalo, jestli je to prostě obecně platná zkušenost a měla bych si zvyknout, nebo je to jen mojí sociální bublinou
To je kus od kusu. Obecně to tak bude. Já si myslel, že moc nejsem, ale kdyz člověk za svůj život poznal i těch pár mužů a situaci, tak uz vim, ze jsem nadměrne empaticky a pozorný oproti ostatním. To je jen o tom, co si poustis k sobě za typy chlapu.
@Mar__tanka1983 píše:👍 👍 ♥️ ♥️![]()
Mě ten můj distingovanej pán umí vzít za pérdel, jak se říká, ale nechová se ke mě jak k domácímu spotřebiči. Vím, že to není zrovna obvyklý, o to víc si ho vážím
@Anonymní píše:
@boricmytu jako já přežiju ty dárečky. Ale spíš.. žádný soucit, když se mi uděje něco špatného, věci ode mě nic neznamenají, prostě pusto prázdno. To jsme my ženský od chlapů fakt tak rozdílný?Mě by nenapadlo třeba chválit jiný muže, když bych o svým třeba nikdy neřekla, že mu to sluší. Nebo třeba nikdy nemyslet na to, abych druhýmu dala najevo, že na něj myslím (protože jo, někdy na něj myslím, když nejsme spolu).
Je to těžký
@Lexter a jak se to pozná dopředu, že mě chlap nebude umět pochválit? 😁
Asi to není rozdíl mezi mužem a ženou, ale prostě jsou to povahy, já se třeba nedokážu radova tím stylem, co člověk očekává, mám vnitřní radost, ale nedokáži ji dát jasně najevo, naštěstí to tak má i partnerka - má ale spíše takové „chlapské“ racionální uvažování, neovládají ji „ženské“ věci typu náladovost, sentiment atp. Prostě praktická to žena ![]()
@Lexter píše:
Podlézač se pozná už na první schůzce. Ten superlativy nešetří. Normální chlap řekne že ti to sluší a tím to hasne. No a ten který na to jebe neřekne nic.
Pravda, ale jako mně je to „podlézavé“ chování pěkně štve, potom se partnerka divý, ale on byl na začátku vztahu úplně jiný. Ano byl, přetvářel se a neukazoval svoji pravou tvář, ale tebe to natolik okouzlilo (chtěl jsi to slyšet), že jsi tomu věřila.
Jak jsem psal, tohle dělají kluci 15 - 25let, starší už nemažou med kolem huby ![]()
@Eluneh píše:
To je kus od kusu. Obecně to tak bude. Já si myslel, že moc nejsem, ale kdyz člověk za svůj život poznal i těch pár mužů a situaci, tak uz vim, ze jsem nadměrne empaticky a pozorný oproti ostatním. To je jen o tom, co si poustis k sobě za typy chlapu.
Při tom výběru je to těžké. Mnoho lidí se chová jinak, doma, jinak v práci, jinak v rodině, jinak s partou… Myslím tím muže i ženy. Pak si vyber, kdy je to ta pravá povaha. Chce to dlouho pozorovat ve všech prostředích. A pak třeba přijde dítě a všechno se zborti, protože tu situaci třeba zatím nezažili s je to fakt náročné a je třeba spolupráce. A najednou je všechno v tahu. ![]()
@boricmytu píše:
Jak jsem psal, tohle dělají kluci 15 - 25let, starší už nemažou med kolem huby
Nejlepší jsou ti, kteří nechtějí někoho okouzlit za každou cenu a kus práce nechají i na ženské. Ať se taky snaží.
@Freeandwild píše:
Jakože starat se o svojí ženu a dát jí pocit, že je pro Tebe důležitá je nějaká nedůležitá a nepraktická blbost?
Podle mě pokud máš partnera či partnerku, co miluješ a chceš vedle sebe dlouhodobě, tak pečovat o ten vztah je ta nejlepší investice. Nevím, co za další věci může být důležitější teda.Jinak zakladatelko, s id. iotem, co neustále rejpe do mého vzhledu a překrývá to tzv. polovičními vtipy, tak s takovým už jsem byla a opravdu nikdy víc.
Empatičtí chlapi jsou, a určitě to nemusí být žádné bábovky nebo nemužní chcípáčci.
Samozřejmě člověk musí mít v očekáváních nějaké rezervy, ale podle mě základ, aby byl chlap laskavý a staral se, aby ses s ním cítila dobře. Typ výše popsaný se spíš stará, aby se s Tebou měl dobře on a Ty jsi mu tak nějak u zadku. K čemu takového „partnera“?
No tak prrr, nenapsal jsem, že by se neměl partner starat o svoji ženu, ale láska se vyjadřuje jinak než slavení valentýna a kupováním dárků, pokud tohle ženě stačí, tak je buď dost mladá a nebo naivně jednoduchá.
To, že je pro mně důležitá se vyjadřuje jinak a to společně stráveným časem, společnou starostí o domácnost, o děti. Krásné společné chvíle, nehádání si, vycházení si vstříc atp. To je podle mě správný přístup k ženě, ne jí jednou za rok koupit kvítko na valentýna, každý měsíc koupit dáreček a přitom 3× týdně do hospody, domácí práce považovat za ženské a v neposlední řadě místo společného večer hledět na fotbal s pivkem v ruce a ještě jí po fotbale slavnostně říct, Mařo dáme sex?
@boricmytu já ty dárečky zrovna jenom zmínila
jde mi fakt primárně o ten soucit, ten “pocit” už jenom z pohledů, že vím, že jsem milovaná nebo tak. Já se to dělat snažím, rozhodně nenechávám všechnu práci na partnerovi, na žádném, ani současném, ani minulých
možná se snažím moc nebo nevím. Ale projevit starost, účast, “lásku”.. jako bych to dělala jinak a moc to nevidím v tom druhém
@sierrablack píše:
Nebude naopak „cíťa“ chtít uspokojit i tu partnerku?
Chtít a umět (třeba i bez chtění) je opravdu obrovskej rozdíl.
@boricmytu píše:
No tak prrr, nenapsal jsem, že by se neměl partner starat o svoji ženu, ale láska se vyjadřuje jinak než slavení valentýna a kupováním dárků, pokud tohle ženě stačí, tak je buď dost mladá a nebo naivně jednoduchá.To, že je pro mně důležitá se vyjadřuje jinak a to společně stráveným časem, společnou starostí o domácnost, o děti. Krásné společné chvíle, nehádání si, vycházení si vstříc atp. To je podle mě správný přístup k ženě, ne jí jednou za rok koupit kvítko na valentýna, každý měsíc koupit dáreček a přitom 3× týdně do hospody, domácí práce považovat za ženské a v neposlední řadě místo společného večer hledět na fotbal s pivkem v ruce a ještě jí po fotbale slavnostně říct, Mařo dáme sex?
Správný přístup je fajn, ale nějaká pozornost taky. Není to buď a nebo přece. Tvoje žena extra pro tebe nikdy nic nedělá?
@Uslava píše:
Správný přístup je fajn, ale nějaká pozornost taky. Není to buď a nebo přece. Tvoje žena extra pro tebe nikdy nic nedělá?
Ano děláme pro sebe něco extra, nedáváme si jiné dárky, než zážitky nebo vlastnoručně dělané věci, děláme toho pro sebe spoustu, ale neprojevujeme si lásku jen dárky, a planými řečmi.
Projevujeme si ji přítomností, důvěrou, fyzicky (hlazení, objímání atp.)
Muz, dle jeho slov, nepozna, ze kdyz nestihame, jsem z toho nervozni a nedojde mu samotnemu, ze kdyz, to, co stiham obvykle za hodinu, musim stihnout za pul, nemam fakt cas si vsechny povinnosti prerikavat, aby vedel, ze mame vse (obvykle to zarizuji ja, muz se obcas pta jestli mame to nebo ono - a ano, vytaci mne to v ruzne intenzite a ano, vi to
) A kdyz na nho vyjedu, behem toho co se zrovna soustredim na to, abych dite dostala ven co nejvic hladce, protoze obvykla rezerva zrovna neni, tak je prekvapen.
Nevim jestli je to nedostatkem empatie, nebo proste tim, ze neni pritomny v okamziku a tyto provozni veci, kterymi ja ziju, ho nezajimaji. Na druhe strane, je skvely v jinych vecech, ktere mne nejdou a vyslovene mne fyzicky boli je resit, jak se mi nechce
Akorat, kdyz bydlime v byte, je jich nasobne mene, nez mych „provoznich“ zalezitosti, ale pocitam, ze se stehovanim do domu to bude vic vyvazene.
Zpet k empatii, pry mu takove veci mam rikat, tak se snazim na to nezapominat, ale zaroven vi, ze kolem nej nehodlam chodit po spickach, ze kdyz nestihame/mam nervy/jsem nastvana, oznamim a dal at se chytne sam.
Stve mne to, protoze ja mu aktivne pomoc nabizim, kdyz nestiha on, dojde mi co je potreba udelat a pod., ale nestve mne to tak moc, aby to byl deal breaker ale z „piedestalu“ uzasneho chlapa ho to trochu sesoupne dolu, to jo ![]()