Exmanželka a můj partner

Mám za sebu zkušenost s vdovcem. to co jsem zažila je asi toto. Poznali jsme se cca rok po smrti jeho manželky, zůstali po ní dvě malé děti 2,5 a 6. Já sama s malou holčičkou 5. Uháněl mě jak mohl, hned na začátku jsem v něm viděla šílence, a odmítla ho, ale bylo mi ho, líto. Vzal mě do svého domu, chtěl ať tam jsme a všude byly věci, osobní mobil, peněženka, šminky, skřín oblečení, jeho ženy. Bylo mi zle, chvíli jsem to vydržela a pak mu taktně řekla, že by bylo lepší kdyby ty věci dal pryč, řekl mi, že to mám udělat já. Dala jsem pomyslný nůž na krk. Řekla jsem mu, že do toho domu nebejdu dokud tam bude špendlík, který tam nemá patřit když jsem tam já. Splnil to jen na půl, a to byla první ráda. Dokonce na malovátka v koupelně dal jen hadr, nedal je vůbec pryč. Když jsem to viděla šla jsme do mdlob, tohle jsem nečekala. Cítila jsem se strašně. Dopadlo to tak daleko, že kolem toho bylo několik hádek, a nakonec dokonce i já jsem některé její věci dávala pryč ze šuplíků, a bych já měla místo na své věci. Kdyby mě ten člověk požádal pěkně abychmu pomohla, bylo by to zkousnutelné. Ale jeho reakce byly: že neví co s tím, ať to udělám sama. Hrozně mi tím ublížil. Strávila jsem v tom domě s dcerou první rok, a musela jsem odejít, jelikož jeho děti byly zlé, bili mou dceru a já jsem spala stále na posteli co měl se ženou, a na které ona umřela. Nezvládali jsme to ani já ani dcera psychicky dobře. Nikdo mi nepomohl, jeho matka na mě vyhledávala drobnosti typu - jak jeho manželka byla dokonalá a já že si stěžuju, že toho mám hodně. Ale uhlídat děti co zlobí na baráku na 3 patra v domě, kde není ani okno na zahradu, do toho hlídat mého psa, který utíkal pod plotem ( dotyčný přece nebude opravovat plot, nikdy to nedělal, na to měl tchána ). Děs, Bulela jsem do polštáře a jednou jse ani málem z té postele nevstala. Nutno podotknou, že na tom baráku žili i rodiče jeho zemřelé ženy, kteří popíjeli a byly tam celkově napjaté vztahy. Vyvrcholenímbylo když jeho tchýně poslala dětem na vánoce dárky, a nebyl tam žádný pro mé dítě, a to jsme tam jako už bydleli. Bylo to hrozné, a bolestné. Ani s za mě nepostavil, musela jsem si za ní dojít sama, a ve své podstatě, jsem jí popřála pěkné vánoce, a do toho řekla, že když mají ona s mým přítelem nějaké problémy ať si to vyřeší, a neubližují malému dítěti. Tááhne se to 3,5 roku. Po roce jsem se odstěhovala a rok pendlovala na víkendy s dcerou na ten barák, i se psem. Jak jsem to dokázala a proč nevím. Nejsem žádná ženská co poslouchá na slovo, ale byla jsem zlomená, a protože děti i bil, často jsem mu říkala, ať mi je nechá a jde pryč. Na moje dítě nesáhl nikdy a věřím, že to bych ho asi zabila já. Jeho dětem jsem se hodně věnovala, dokonce už první rok jsem ho požádala opakovaně abychm navštívili pradnu, aby nám tam poradili jak v této situaci postupovat nejlépe. Nikdy to nesplnil. Nikdy, a raději mi ubližoval dál, vlstně tak ubližoval všem. Druhý i třetí rok jsem se snažila, abychom byli spolu, ale odsunul to dál ale uvazoval si mě na špagátek, tak jak to chjlapi umí. připadám si jak děvka, málem jsem spáchala sebevraždu skokem pod vlak a sjem na tom hodně bídně. Jeho žena umřela velice divně, a to tak že užívala léky na spaní a pak se s ní stala alkoholička, a na to umřela, udusila se zvratky. Vždycky už první rok jak jsem ho pozanal, jsem říkala, že zemřela na nedostatek lásky. Vdovec nemusí být zlý, když je to srdcař a umí být čestný. jenn nesrdcař vdovec ublíží nové ženské. Je to podle mě věc svědomí a né smutku. Byla jsem tomu blízko. Tak to je můj názor. Podle mě žádný chlap co je srdcař a má svědomí se nezačně vážný vztah a netahá do toho s vé děti a je k té ženě otevřený. jen padouch si najde uklízečku a vydírá starým vztahem. Mlj přítel se mě snaží přesvědčit, že te´d vše chápe, a chce dělat změny ( dva roky už bydlím s dcerou mimo). jen se navštvujeme, tedy on mě já už k nim nehodím, protože jsem mu řekla, že moje dcera není batoh a já jsem slušná ženská, která chce rodinu. No hooodně faktorů, věřím, že by to valná většina žen nedotáhla takhle daleko v takové vztahu, a v tom měl ten syčák štěstí, že narazil na mě. Srdcař tělem i duší, a to jsem na něho opravdu hodně tvrdá. A už jsem mu i vrazila, když na mě řval, že jsem děvka. To proto, že jsem mu něco vyčítala. A řekla, jsem mu že jestli si to dovolí znova rozmlátím mu ciferník a je mi to jedno. Ponížil moji důstojnost a ikdyž má skoro dva metry a já jsem drobná, inteligenčně jsme aždý asi na jiné úrovni. Já podpásovky nesnáším a snažím se věci řídit tak, aby někam vedli a né stíáli. Jinak jsem zlomený člověk. momentálně mám oteklé oči, plakal jsem celou noc, a myslím si, že si zasloužím více, Navíc ty děti mi za ty 2 roky odloučení vyrostli a jsou jiné, cizí. A paradoxem je, ŽE PO CELOU DOBU, OD PŮLROKU MI ŘÍKAJÍ MAMI!!! A TEN CHLAP S TÍM NIC NEDĚLAL!!! NESNAŽIL SE TU RODINU DÁT DOHROMADY., Vím, že napíšete, že je to moje chyba. Vím to, moc se stydím za chyby, hlavně vzhledem ke své dcerce, kzerou neskutečn miluji a věnuji se í od malička moc. Jen jsem to za ty 3 roky nějak zanedbala. Ikdyž to, že jsme sami doma je balzám, nemá s nikým pře, a já ji mám pro sebe a hodně si povídáme a taky se s ní hodně učím… na závěr chci říct, že vdovec není jako vdovec. Podle mě to je o povaze. Slušný člověk bude truchlit slušně!!! A hajzlík bude vyděrač. A podle toho poznáte jaký to byl manžel v předešlém vztahu.