Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Extrémně náročné a uplakané dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
sad 1
5.9.15 21:34
- Citovat
- Upravit
sad 1
5.9.15 21:40
Já už i z tohohle důvodu nebudu další dítě rodit jinak než sísařem. Všem mým kámoškám to po císaři spalo x hodi denně, a já nevím, neznám, co to je, když novorozenec spí dvě hodiny denně a neřve x hodin denně. Já už si fakt myslím, že to s tím bude souviset. Já když vidím teď nějaká miminka, tak třeba nechápu a tupě čumím, že neřvou. Teprve teď to vnímám a říkám si, jakou mají ty mámy pohodu, protože kdo to nezažil, ten neví, co to je, když x hodin dítě brečí a nespí. Mně kdyby spala malá aspoň dvě hodiny denně, byla bych fakt v klidu, ale co já se nabrečla zoufalstvím…
- Citovat
- Upravit
5.9.15 21:45
Dcera 9 mesicu prorvala, nespala, trochu pomohlo lezeni, jeste trochu vic chozeni. Zlepsil se take syn aspon pres den diky samostatnemu pohybu? Dcera byla tedy zaroven recove sikovna, takze kdyz se naucila konecne rict si, prestala tolik knourat (pro zmenu se zacala vztekat se sebeublizovanim 
). Ted uz ji byly tri, jako je pako, ale nakonec se zacina celkem rovnat. Ale do dcerina roka a pul jsem taky lezela v informacich o autismu a jinych poruchach…
Mam jeste 15 mesicniho syna a ten si taky vsechno vyrvava, ale jak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.15 23:41
U nas vyrvani nepripada v uvahu. Ve dvou mesicich si vykricel pupecni kylu a zatim se mu uplne nezatahla. 
Jestli je urvany z porodu, nevim. Hned reagoval, agpar score 3×10. V porodnici byl milacek. Prvni tyden doma take a pak se rozjel.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.9.15 23:44
Prirozene uz bych po cisari nerodila ani nasilim…
Co se vic hybe, je to lepsi. To zase ano. Ale misto hysterickeho jeceni od rana do noci proste fnuka, knoura, visi na noze…ale jakmile ho člověk chce pochovat, vetsinou ho to nasere a taky se mu to nelibi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.15 09:47
@Lokyna píše:
Prirozene uz bych po cisari nerodila ani nasilim…
Co se vic hybe, je to lepsi. To zase ano. Ale misto hysterickeho jeceni od rana do noci proste fnuka, knoura, visi na noze…ale jakmile ho člověk chce pochovat, vetsinou ho to nasere a taky se mu to nelibi…
Jo, to byla dcera… Prvni rok jejiho zivota je pro me takove „temne obdobi“… Pak bylo to obdobi knourani… Je na me doted hodne fixovana, minimalne do dvou let si treba ani nechtela od nikoho jineho vzit lahev s mlikem… Mela problemy se stolici (uff, od tri konecne bez plen), bala a boji se hluku, byla a je extremne fixovana na ritualy, akorat na ni nesedel raketovy rozvoj reci, ve 20 mesicich umela prvni basnicku, tak pak jsem si konecne rekla, ze bude holt trochu jina, ale normalni.
Tak preju, at je syn nakonec taky v pohode.
Treba syn - on je taky hodne zive a nespave dite, ale je to s nim uplne o nicem jinem - a oproti dceri tak neskutecna pohoda…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.15 21:20
@Lokyna poctivě jsem si pročetla diskuzi a mam pocit jako bych byla zpět o par let s mým synem. Naprosto stejný průběh chování. Dnes zpětné říkám, ze první 2 roky života mého syna byly očistec. Ani poté se to nezlepšilo, jen lehce zmírnilo a já se s tím naučila žít a preventivně bojovat proti záchvatum vzteku. V šesti letech mu pak diagnostikovali težké ADHD, sice s plným zachováním inteligence, ale s nulovým sociálním a komunikačním chováním a s parádní poruchou chování (neklid, záchvaty vzteku, deprese).
Nechci tě mým příběhem nijak strašit, stejně je na jakoukoliv diagnózu u vás ještě brzy, každopádně si všímej nestandardních věci a kdyžtak je pak můžeš řešit s dětským psychologem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.15 09:09
@Petrusska007 a jak se s tim da fungovat? To jste to chování zacali resit az v 6 letech? Davate nebo davali jste nejake leky na zklidnění? Malej nam opravdu cely den jen fnuka, knoura. Ze smichu prejde plynule do hysterickyho place… nemuzu mit nic v ruce. Napr. telefom. okamzite po nem jde, kdyz mu ho nedam, tak hysterak. Jsem fakt zoufala. Nechci ho dopovat nejakymi léky, ale preci se nezblaznim…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.15 10:00
No, já „vnitřně“ tušila samozřejmě dříve, ze něco není v pořádku. Myslím, že už před nástupem do školky jsem si říkala, ze ty záchvaty nejsou v normě, málokdy se smál, jen plakal nebo se vztekal, nebyl mazlící, málo mluvil, ale hlavně - nedokázal si sám hrát, protože se na jakoukoliv hru nedokázal soustředit. Má to vlastně dodnes i v devíti letech, že je sice chytrý, ale hrozně nesamostatný - neumí u ničeho vydržet a potřebuje asistenci nebo někoho, kdo mu bude neustále vymýšlet a předkládat nové podněty.
K tvé druhé otázce, jak se to dá přežít - naučila jsem se záchvatum předcházet a byt připravena na všechny „krizové“ situace. Pokud po me chtěl telefon, brýle nebo cokoliv, co jsem měla v ruce, tak jsem měla připraveno v druhé ruce něco jiného. Vyhýbala jsem se spouštěčům vzteku - některým návštěvám i situacím. Bylo (a dodnes je) to hodně náročné, ale stojí to za to vidět, jaké dělá pokroky, jak začíná být společenský, komunikativní apod.
Ke třetí otázce - ano, museli jsme ho medikovat - má Stratteru na soustředění a deprese a Risperidon na projevy nežádoucího chování.
Musím přiznat, ze kolikrát jsem byla na dně, zoufalá, ochotná jej předat někomu do péče / vždy to bylo znakem totálního vyčerpání a zoufalství. Vůbec dnes zpětně netuším, kde jsem brala sílu jít dál, někdy to bylo opravdu tak na palici, ze jsem chytla plactivý hysterák i já. Dnes už se dokáže přitulit, říci, ze mne miluje - vlastně doháníme to, co do sedmi let neuměl (v sociálním chování), dokonce má i kamarády (dříve je neměl kvůli svému nevyzpytatelnému chování a vzteku - děti na nej koukala vždy, jak na exota).
Je to běh na dlouhou trať - vždy, když jsem se na nej zlobila a malém jsem mu dala pres zadek, tak jsem se sama musela uklidnit, rozdýchat to a říci si, ze on za to nemůže - vlastně on sám někde uvnitř trpí a neumí to dat najevo jinak, než vztekem (neumí totiž zpracovávat jakékoliv emoce jinak, než výbuchem vzteku - a to i ty pozitivní! - postupně se to ale naučil - zhruba od těch šesti nebo sedmi let). Nemám návod na to, jak tuhle dobu přežít - dá se jen vypozorovat všechny krizové situace a neustále vymyslet, jak jim předejít, dále snažit se neříkat „NE“ (místo toho odklonit jeho pozornost jinam - jakýmkoliv způsobem) - slůvko NE je dodnes spouštěčem záchvatu (musíme slůvko NE obcházet jinými způsoby - a je to dost težké), dále nesmíš trestat, ale hlavně vysvětlovat. Co je nejdůležitější je pochvala, duslednost s pevný řád během dne.
Jak už jsem psala - pokud tím tvůj synek trpí, budeš to mít na celý život (i když doktori slibuji, ze od puberty se to prý bude zlepšovat )… Je to hodně náročné, budou situace, kdy budeš chtít vyskocit z okna, ale zkus si vždycky v te chvíli říci, ze za to ten malý prďola nemůže a ze on je tady ten víc nešťastný a nemocný.
Uf, nějak jsem se rozepsala 
, snad ti to pomůže 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.15 10:40
@Petrusska007 no ted jsem akorat tak zrala na panaka 
… nas maly se smeje docela dost oproti Vasemu malymu, podle toho, jak ho popisujes. Jen znicehonic spusti vzteklej hysterak a nejde to zastavit, dokud sam nechce. Uz jsem zkusila mu dat misto telefonu neco jineho, ale to jen vezme, zahodi a jde dal po mobilu. dokonce ikdyz telefon schovam treba za polstar, je uz ted tak mazanej, ze ho tam hleda, at me vidi ho tam schovat nebo ne.
Taky bych ho kolikrat nejradsi soupla do ustavu, jako mimino jsem ho jednou chtela strcit i do bejby boxu. Mit zbran, strelila bych se do hlavy, abych se mohla konecne vyspat…takze jsem ted stastna, ze v noci spime.
U nas jsou krizove situace nevypozorovatelne. Jednou jdem na návštěvu a „pohoda“. Jdem na to same misto podruhe a je vztekly, nezvladatelny. Jdem tam po treti a zase „pohoda“… syn ma deti rad, rad se pred nimi predvadi, hraje si s nimi. U nas je problem v komunikaci. Jeho jediny komunikační prostredek je rev. Anebo proste knourani a fnukani. ikdyz rozumi sluvkum jako haji, ham, au, tak si proste neukaze a rovnou jeci…u nas sluvko ne, nevadi. Mama rekne ne a vetsinou poslechne bez kriku. I je kontaktni. Ne ze by byl mazlivy, ale necha se nosit (v sede to neexistuje),tam kde je mama, musi byt taky, ale nevydrzi v klidu.tak ja nevim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.15 11:37
@Lokyna no je pravda, že i když se syn nemazlil, tak stejně jako u tebe bez moji přítomnosti nikde nevydržel a chtěl se pořád nosit. Z toho jsem fakt šílela, protože clovek pak doma nic neudělá. No ale stejně je strašně brzy na jakoukoliv diagnózu - jediné, co ti zbyde je přizpůsobit se dítěti a začít více plánovat (než někam půjdeš tak se připravit na to, ze to třeba nevyjde a nebýt z toho zklamaná - proste to vzít jako fakt. Já se díky tomu začala radovat z maličkosti, které ostatní považuji za normální - třeba, že si vydržel hrát s Legem 15 minut - to treba byli vítězství 
) Sice te to plánování hodně omezí v životě, ale zase si ušetříš nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.15 11:45
@Lokyna tím plánováním jsem hlavně myslela to, aby jsi vždy počítala s variantou, že chytne hysterák a připravila si řešení dopředu. Treba, ze holt půjdete dřív domu nebo ze nedokončíte nákup nebo zrušíte návštěvu apod. Já vím, je to hodně omezující, ale kdybych to takhle nedělala, tak se zblázním. Musela jsem si vždy připravit tunu variant, her, hraček, když jsme někam šli. Bylo to strašně vyčerpávající. Strašně - takže tu tvou chuť na panáka chápu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.15 12:23
@Petrusska007 u nas to neni tak, ze to mozna nevyjde. U nas neco vyjde 1× ze 100… uz jsem uplne zanevrela a radsi nikam nechodim…kamaradky s detmi jsou z nas vycerpany, malej totiz i dost kouse, rve za vlasy atd. a to se jim prirozene nelibi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
mě to netrklo, ale moje kamarádky a kolegyn jo
a je fakt, že tady zakladatelka taky píše o blbým porodu. Já ho měla taky, a možná, kdyby se založila skupina křiklounů a řvoucích dětí, a každej sdělil svůj porod, došly bychom k názoru, že to zas tak nereálné není 